Zajíc v pytli

Protože nemám v bydlišti možnost připojení přes UPC a alternativy nenabízí dostatečnou rychlost ve směru k uživateli, rozhodl jsem se, že si zřídím ADSL. Po sedmi dnech od objednávky bylo vše zřízeno. O své zkušenosti bych se s vámi rád podělil v tomto článku.

Proč?

První otázka, která zřejmě napadne nejednoho z vás, je proč jsem se rozhodl právě pro ADSL. Odpověď není vůbec jednoduchá.

Tím nejdůležitějším faktorem asi je rychlost downloadu. Občas potřebuji rychlou linku, která mě nebude brzdit v práci. Může jít o instalaci počítače, po které potřebujete stáhnout různé programy, ovladače a softwarové příslušenství od výrobce (notebooku). Občas potřebuji přenést poměrně dost dat přes VPN. Dálková správa VMware serveru je datově extrémně náročná. Současané připojení má sice hodně dobrou rychlost uploadu (megabit), ale na downloadu zůstávám taktéž na megabitu a to je pro tyto potřeby málo.

Dalším faktorem je, že lze ADSL konečně zřídit bez poplatku za pevnou linku a naopak si k němu „přibrat“ mobilní datové služby. U mě momentálně nejde o příliš aktuální nabídku (mobilní připojení za zajímavé peníze mám), ale přesto je dobré to v záloze mít.

Konečně posledním faktorem, nad kterým si možná někteří z vás poklepou na čelo, je má záliba a nadšení ve zkoumání různých typů připojení, získávání zkušeností a samozřejmě sebevzdělávání. ADSL pro mě doposud byla technologie, o které jsem ledacos věděl, ale doposud jsem neměl možnost si ji ‚na sobě‘ otestovat. A v kombinaci s blízkostí ústředny (cca 190 metrů po kabelu) bylo ADSL rozhodně zajímavou volbou.

Jaké a od koho?

Když jsem se rozhodl, že si ADSL pořídím, začal jsem pátrat po nabízených variantách. V místě mého bydliště je dostupné pouze ADSL na platformě TO2, i když v sousedním městě mají svou technologii Radiokomunikace. Tady jsem tedy výběr neměl.

Při zkoumání nabídek ADSL na trhu jsem zjistil, že spousta poskytovatelů má ke svým klientům velmi nepřátelský přístup. Přijde-li zrychlování, často zrychlit odmítají, nebo si je podmiňují podpisem smlouvy na dalších (12, 18, 24) měsíců. Poplatky za vypovězení smlouvy jsou často velmi vysoké, buď jde o tisícové položky, nebo o hausnumera vzniklá vynásobením měsíčního paušálu a počtu zbývajících měsíců do konce úvazku. Takové vypovězení smlouvy může být např. u Volného velmi drahou záležitostí.

Ač jsem to sám nečekal, ty nejlepší podmínky v tomto směru měla Telefónica O2. Ostatní poskytovatelé mají sice o pár korun levnější měsíční paušály, zvolil jsem jako poskytovatele datových služeb nakonec právě TO2. Co jsem tím získal?

Při úvazku na 24 měsíců zaplatím 1 Kč zřizovací poplatek za ADSL a 990 Kč za modem (objednáno osobně v prodejně – při objednání přes web lze modem zakoupit za 590 Kč). Běžný zřizovací poplatek je 990 Kč + DPH, tedy 1 179 Kč vč. DPH.

V případě výpovědi smlouvy před uplynutím úvazku doplácím pouze poměrnou část (dle počtu zbývajících měsíců) z uvedených 1 179 Kč. V případě změny služby na službu pomalejší/rychlejší s úvazkem se započítává původní doba úvazku. Tedy, budu-li rok mít tarif 16384/768 a pak se rozhodnu změnit smlouvu na 8192/512 kbps, bude mi do konce úvazku stále zbývat jen rok. To je myslím, oproti „nabídkám“ Volného a spol, kdy při změně služby podepisuji opět dvouletý úvazek, fér.

Jako poslední byl výběr konkrétní služby. Protože jsem náročný uživatel, sáhl jsem po novém tarifu O2 Internet Pro s rychlostmi 16384/768 kbit/s na linkové (ADSL) vrstvě. Cena tohoto tarifu je 1 050 Kč měsíčně, vč. DPH. Zvolil jsem pouze ADSL, o hlasový tarif ani různé nadstavby jsem zájem neměl.

Část obchodní

Tento tarif je oficiálně nabízen od 11. května, objednat jej však šlo už od osmého. Pro zajímavost, reklamní kampaně na novou podobu služby byly spuštěny až ve středu třináctého.

V sobotu devátého jsem měl cestu kolem Metropole Zličín, kde je infostánek O2. Rozhodl jsem se tedy po krátké diskusi s konzultantem službu rovnou objednat. Onen víkend zároveň probíhal „velký třesk“ v informačních systémech O2, kdy docházelo k migraci mobilních paušálů do informačního systému, který drží „pevné linky.“

Zároveň probíhalo zavádění nové struktury služeb, díky které TO2 konečně po letech nabídla nahé ADSL (bez telefonního paušálu). Objednávka tedy zůstala pouze na papíře a do systému se dostala až v pondělí pozdě odpoledne.

Bohužel zavádění nových procesů v O2 neproběhlo úplně hladce. Po zadání první objednávky mi sice v úterý ráno přišla SMS s díky za objednávku ADSL a už jsem měl domluvenou i instalaci na čtvrtek, ve středu jsem se dozvěděl, že původní objednávka neprošla systémem a byla automaticky stornována. Byl tedy vybrán jiný termín instalace, tentokrát pátek dopoledne, a objednávka znovu zadána do systému.

Během středečního dne mi přišly další dvě SMS od O2, ve kterých mi děkují za objednávku. V tu chvíli jsem jen doufal, že mi nepřijdou zřídit tři (dvě) ADSL linky

Část technická

V pátek dopoledne jsem byl mírně nervózní. Pro instalaci jsem si vybral samoinstalační balíček, ten ale do pátečního rána nedorazil.

V deset však zazvonil domovní zvonek – to mi Česká pošta dovezla právě včas onen očekávaný instalační balíček. Tedy balíčky dva. Rozhodl jsem se je převzít s tím, že pokud jejich obsah bude totožný, vyřídím si s Telefónicou osobně případné vrácení druhého balíčku zpět.

Na jedenáctou dorazil i technik O2. Trošku znervózněl, když jsem mu oznámil, že mi domů žádné dráty nevedou , ale naštěstí jsem na něj byl připraven. Ukázal jsem mu rozvaděč v domě, díry ve dveřích byly již vyvrtány (kdysi tam vedla jakási odporná plochá dvoulinka, té jsem se však včas zbavil – nebyla by ideálním kabelem pro ADSL), lišty na místě.

Nejprve jsme tedy společně natáhli kabel z bytu, připevnili ho, následně došlo k propojení kabelu z bytu s krouceným párem v liště. Při otevření rozvaděče však technik zjistil, že jde o jiný rozvaděč, než který má z nejbližšího traťového rozvaděče připraven Za to může zřejmě „dvouvchodovost“ našeho domu. Operativně však problém vyřešil – kamsi zavolal, nechal do systému zadokumentovat, že zapojí první pár, posléze onen pár propojil s vedením v liště.

Pak připravil telefonní zásuvku a přilepil ji na zeď (mocný to způsob budování telekomunikačních sítí). Zvonítkem pustil do „drátů“ zvonek a šel provést přepojení do traťového rozvaděče o ulici níž.

Datujeme

Když se vrátil, měl jsem už v pohotovosti modem a notebook, kterým jsem připojení chtěl otestovat. Připravený splitter mi odpojil se slovy „linku nemáte, takže tohle nepotřebujete“ – měl samozřejmě pravdu a poté zapojil kablík z modemu do telefonní zásuvky.

Do pěti sekund se na modemu rozsvítila kontrolka DSL a pak i Internet (DSL signalizuje funkční spojení s DSLAMem na ústředně, Internet dává najevo, že došlo k navázání PPPoE spojení mezi modemem a PPPoE serverem O2) a internet se rozeběhl.

Tím byla instalace úspěšně ukončena a na mě už zbyl jen úklid

Dojmy ze zřizování

Překvapilo mě, jak se Telefónica s mou objednávkou poprala. I když původně do přetíženého systému nešla zadat, nakonec se jim to nějak povedlo. Včera jsem byl opět na Zličíně a protože jsem se potřeboval ještě na něco zeptat, zašel jsem ke kiosku O2. O chvíli později mě vyděsila slečna, když jsem jí řekl o dvou balíčcích a třech objednávkách v systému. Ani jedna z těch objednávek totiž zřejmě neprošla úplně ideálně – v jejich informačním systému chyběla u té „nejlepší“ objednávky mé přípojky komponenta ADSL. Od slečny jsem se dozvěděl, že se diví, že mi takhle zadanou službu vůbec zřídili.

Byl jsem ale ujištěn, že by nemělo dojít k pozastavení nebo dokonce zrušení – teď už ne, když se vše podařilo zřídit. S tím se váže i jedna perlička, původně domluvený čtvrteční termín by stejně nebylo možné zrealizovat, protože právě ve čtvrtek došlo ke kolapsu dalšího systému O2, kterým společnost zadává práci technikům. A tak všichni byli „bez práce“ 

Samotná instalace proběhla téměř hladce až na onu komplikaci s jiným propojeným rozvaděčem. Od zadání finální objednávky (středa odpoledne) do zřízení funkční linky (cca páteční poledne) neuplynulo ani 48 hodin a služba byla zřízena a plně funkční.

Dojmy ze služby

I díky tomu, že jsem pár metrů od ústředny (zpoza domu na ni vidím a jsem u ní pěšky za pár desítek sekund) mám doma velmi kvalitní vedení. DSL vrstva je spojená na ADSL2+ profilu 16389/773 kbps, útlum linky je 0,0/2,5 dB s metrovým a 0,00/3,0 dB s desetimetrovým telefonním kabelem (ten jsem použil pro přesunutí modemu do jiné místnosti). Maximální rychlost DSL vrstvy (odhadovaná modemem) se pohybuje kolem hodnot 24600/1280 kbps, špičkově se dostala na nějakých 25200/1350 kbps, což je snad úplné maximum ADSL2+. Hodnoty SNR Margin Down/Up (vdB) se pohybují kolem 17.4 / 18.7, hodnoty Power Down/Up (v dBm) kolem 15.6 / 12.3.

DSL spojení je stabilní a nepadá, PPPoE spojení mi za poslední tři dny spadlo jednou (a možná za to může linuxová mašina, na které to spojení bylo nakonfigurováno). I po několika PPPoE i ADSL odpojeních a připojeních mám stále stejnou IP adresu, ta je zřejmě nějak svázána s linkou.

Rychlost na IP vrstvě (IP nad PPPoE nad DSL) dosahuje cca 15 Mbit. Při stahování ISO obrazů Debianu (nejen) z FTP serveru ftp.sh.cvut.cz se rychlost drží na 1,65 MiB/s, tedy cca 13,84 Mbit. Hrubým výpočtem jsem tedy dospěl k výsledku, že z rychlosti, na které je spojen modem (16389 kbps) jsem schopen získat 84,45% rychlosti. Overhead všech těch vrstev v cestě je tedy kolem 15,55%.

To je důležité číslo, které by mělo být prezentováno častěji. Takto si uživatel může snadno ze své linkové rychlosti spočítat, jakou že to skutečnou rychlostí mu jeho internetové připojení poběží.

Nabídne-li tedy někomu Telecom ADSL na vedení s maximální linkovou rychlostí 512/128 kbps, měl by uživatel vědět, že se jeho rychlost nedostane nad cca 433 kbps, tedy cca 52,8 kB/s.

Protože nemám IPTV (to na 16 Mbit službě ani nelze z technických důvodů zřídit), mám poměrně nízké hodnoty odezvy (ping). Ty se pohybují kolem 8 – 9 ms (měřeno zasíláním 64B pingů na ns.seznam.cz). Ztrátovost paketů je zajímavá, poměrně často nějaký ICMP paket vypadne, ale například stahování z FTP probíhá plynule, nedochází tedy k nějakému brutálnímu řezání provozu. ICMP má v síti zřejmě nízkou prioritu.

Co se datových omezení a řízení provozu týče, nenarazil jsem zatím na problém. Stahování z FTP i HTTP běží „co linka dá,“ streamování dat není problém. Z pátku na sobotu jsem pustil lince žilou (opět stahování instalačního ISO souboru Debianu) a nechal vše grafovat. Do rána linkou prošlo přes cca 32 GB a výrazné snížení rychlosti se neprojevilo. Na grafu ovšem bylo vidět pár poklesů – o jejich původu spekulovat nechci a test jsem zatím neopakoval, nemůžu tedy říct, zda je o náhodu nebo zda zafungovalo řízení provozu. Graf můžete posoudit sami:

Celkově linkou za poslední tři dny proteklo kolem 50 GB včetně několika souborů stažených z Rapidshare plnou rychlostí linky (to víte, člověk testuje a zkouší…) a rychlost na downloadu je pořád přibližně stejná (přes 1,60 MB/s).

Budeme-li se bavit o modemu Huawei EchoLife HG520i, ač na tento modem neuslyšíte zrovna nejlepší ohlasy od zákazníků, u mě zatím problémy nebyly. DSL část se drží (aby taky ne, na nezašuměné lince…), PPPoE část je poměrně stabilní. V rámci testování zkouším rozdíly mezi PPPoE na modemu Huawei a PPPoE na linuxovém routeru za modemem, rozdíly prakticky nejsou.

Přepnout modem do režimu bridge, aby bylo možné vytáčet PPPoE spojení z připojeného počítače, lze, avšak zdokumentováno to vůbec není. Návod pravděpodobně přidám i na tento blog. Výchozí bránu směrem do LAN modem nastavit neumí, avšak umožňuje upravit routovací tabulku. A tak jsem místo výchozí brány nastavil routy na 0.0.0.0/1 a 128.0.0.0/1 skrz připojený linuxový stroj 

WiFi na uvedeném modemu je rozhodně šikovné. Umí vysílat až pod čtyřmi nezávislými ESSID, které mohou mít různou konfiguraci zabezpečení. Ve výchozím nastavení je WiFi vypnutá a v modemu předkonfigurováno ESSID Internet a VOIP, obojí se zabezpečením technologií WEP se 128 bity. WEP heslo je uvedeno na spodku modemu.

Výkon WiFi je ohromující, v porovnání s Asusem WL-500gx a WL-500gp, které mám doma, vyhrává Huawei. Rychlost přenosu se šplhá na cca 1,2 MiB/s, Asusy se držely kolem 500 KiB/s, vše v normě 802.11g. Huawei tedy vyhrál a než pořídím 802.11n router (ideálně s 5 GHz WiFi), bude nejen mým DSL modemem, ale i WiFi APčkem. PPPoE spojení však bude mít i nadále na starosti linuxová mašina.

Celkové dojmy

Mé první dojmy z ADSL jsou veskrze pozitivní. Výhodou je poměrně vysoká rychlost (v rámci možností technologie) a propracované řízení provozu, které uživatele nijak výrazně neovlivňuje. Nevýhodou je nízká rychlost uploadu (po přepočtu pomocí uvedeného koeficientu 84,45% se dostávám na cca 652 kbit, což je nějakých 79,7 KiB/s). Připojení je stabilní a nepadá. Zřízení bylo velmi rychlé a prakticky bez zaškobrtnutí. Jaké budou dlouhodobější zkušenosti ještě nevím, věřím ale, že budou pozitivní.

Pokud vás něco ohledně ADSL zajímá, ozvěte se do diskuse.