Zajíc v pytli

Kabelová společnost UPC začala s testováním stomegabitového připojení k internetu a ač není první v republice, rozhodně patří mezi největší poskytovatele. K tomu se váže i prostor, který je takové službě věnován v odbornějších médiích – na Živě, Lupě, Rootu, či jinde. Pár vyvolených redaktorů má službu k dispozici a postupně se dělí s námi méně šťastnými o své zkušenosti. K sepsání tohoto zamyšlení mě vedou články a diskuse na téma, jak vlastně lze tak rychlou přípojku využít.

Sto megabitů je na dnešní dobu pořád poměrně rychlá přípojka. Většina populace má dnes doma 2,4 GHz WiFi či ADSL přípojky s rychlostmi v řádu jednotek megabitů, ti šťastnější kabelový internet o rychlosti až tří desítek megabitů. Už při aktuálně nabízených rychlostech se mnozí ptají, jak službu vlastně využít „naplno.“

Jsem sosač

Můžete být sosači a snažit se linku využívat naplno. Brzy ale narazíte na docházející prostor na disku, v poličce s DVD, (tý)denní kvóty úložišť (Rapidshare), aj.

Pak vás přestane bavit vyhledávat další a další zdroje, protože DVD na stomegabitu stáhnete v ideálním případě do deseti minut. Celou sérii seriálu v 720p MKV ripu budete mít doma do hodiny. Všechny série někonečných seriálů v 720p MKV (jako třeba Simpsonovi) za den, v DivX za pár hodin.

A co dál?

Jsem běžný uživatel

Dál můžete (už jako běžný uživatel) tu linku využívat k normálním činnostem, občas něco stáhnout ohromující rychlostí a nestarat se, jestli jsou ta data vlastně na úložišti ve vedlejší místnosti nebo o pár set kilometrů dál v serverovně.

Když se k vám dostane odkaz na něco, co bude stát za stažení, tak si to prostě stáhnete a budete rádi, že nemusíte čekat celý den. Internetovou přípojku budete využívat nárazově – jednoduše až tehdy, kdy to bude potřeba nebo vhodné pro vás.

Ten druhý případ bude rozhodně mnohem častější. Dřív, když byly linky úzké, jsme všichni dlouhé hodiny čekali na stažení každého většího souboru. Když jsem před deseti lety na 33,6k modemu stahoval jednu písničku půl hodiny z Napsteru, nemohl jsem se dočkat, až ji budu mít doma. Nejen kvůli telefonním poplatkům, kdy jedna taková písnička vlastně stála nějakých osm korun (tři impulsy v čase mezi devátou večerní a sedmou ranní).

Není se čemu divit, že v době existence tarifu Internet 99 a jeho následníků (I2000, I2002 a dalších) jsme se snažili z linky vymáčknout maximum a co nejdříve se odpojit. Tohle chování plynulo z obav nad konečným telefonním účtem.

Bohužel to v nás zůstalo zakořeněné i po nástupu časově neomezených tarifů (ADSL, bezdráty, různé formy pevného připojení). Mnoho uživatelů se i dnes snaží vyždímat z linky maximum se slovy „když už si to platím, tak to chci využívat.“

A já se ptám: proč to chcete využívat naplno?

Smyslem časově a datově neomezené linky pro domácnosti není poskytnout vám možnost využívat linku maximální rychlostí čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Každý poskytovatel konektivity pro domácnosti počítá s tím, že uživatelé budou používat linky nárazově, na základě toho dimenzuje svou infrastrukturu a nakupuje páteřní konektivitu. Na rozdíl od firemních zákazníků totiž běžné domácnosti nemají co neustále přenášet z internetu k sobě a zpět.

S tím, jak domácí přípojky zrychlují, postupně ubývá i lidí, kteří jsou schopni linku „vyšťavit.“ Nedávno jsem provedl experiment a na části bezdrátové sítě zrychlil uživatelům přípojky na čtyřnásobek. Vypozoroval jsem zajímavý efekt:

• Ti, co používali internet „normálně“ (surfování, občas něco stáhnou, poslechnou rádio, kouknou do TV archivu, na youtube), internet i nadále používali stejným způsobem, jen se jim data načítala rychleji. Což nepoznali, pokud nestahovali opravdu velký objem dat.
• Ti, co používali internet „agresivně“ („sosači“), měli svá data stažena rychleji a jejich linka oproti dřívějšku více času strávila „nicneděláním.“ U člověka, který dlouhodobě stojí v čelních příčkách statistiky sosačů, to bylo vidět nejvíc. Tu se objevila špička, následně poklesla, dlouho se nic nedělo, po pár hodinách se objevila další špička a tak to šlo pořád dokola.

Na příkladu sosače je dobře vidět, že s rychlou linkou opravdu nebudete mít potřebu „neustále sosat.“ Co si zamanete, to budete mít doma prakticky hned.

Jak tedy používat stomegabitovou linku?

Až ji budete mít k dispozici (nebo i pomalejší varianty, 30, 50, 70 megabitů), pochopíte sami. Práce s internetem se stane praktičtější. Nebudete tolik času trávit čekáním a víc se budete věnovat tomu, co vás zajímá/živí. Rychlou linku budete brát jako dnes auto – budete mít stále k dispozici a když budete chtít, tak ji prostě využijete.

Můj soukromý názor je, že procento lidí, kteří se dodnes snaží využít linku na 100%, se bude postupně snižovat. Ano, pořád to bude oněch 20% lidí, kteří vygenerují 80% provozu v síti. Ale už nebudou očekávat, že ze své linky dostanou plných (100 Mbit/8) * 86400 sek * 31 dní = 32 TB dat měsíčně…