IPv6 Brokenness

IPv6 brokenness, tedy „rozbitá IPv6 konektivita“, je výraz, který skloňuje každý, kdo chce nabídnout službu po IPv6. Zjednodušeně jde o stav, kdy se uživatelův počítač domnívá, že má k dispozici funkční IPv6 konektivitu, ale odeslané pakety netrefí k cíli (webovému serveru). Obvykle to je důsledkem chybné konfigurace některého z lokálních směrovačů, případně automatické konfigurace a používání IPv6 tunelů na počítači uživatele.

IPv6 tunely se sice ve dnešních moderních operačních systémech používají (například Windows Vista/7 je konfigurují plně automaticky), ale aplikace by při absenci nativní (netunelované) konektivity neměla vůbec k IPv6 zdrojům přistupovat. Bohužel, v některých starších systémech nebo aplikacích jsou chyby a tunely jsou aktivně využívány, i když například nefungují (systém tunel nakonfiguruje, ale už neověřuje, jestli provoz z něj dojde do všech míst v internetu).

Chybná konfigurace směrovačů může pro změnu vést ke stavu, kdy si počítače v síti naivně myslí, že je dostupná nativní konektivita, ale provoz se do internetu vůbec nedostane.

Jsou ještě další případy, obvykle však kombinují chybnou síťovou konfiguraci a nefunkční tunely (například sdílení připojení ve Windows Vista automaticky odesílá do LAN sítě oznámení směrovače a pro ostatní PC se pak tváří jako IPv6 router).

Výsledkem všech takových situací je stav, kdy se uživatelův prohlížeč internetu pokouší otevřít stránku (nebo načíst obsah z internetu), ale protože konektivita nefunguje, snaží se spojení navázat opakovaně a intervaly mezi jednotlivými pokusy postupně prodlužuje. V extrémních situacích může pokus o načtení stránky s jedním AAAA záznamem na takové síti trvat i deset minut (!). Při více AAAA záznamech v DNS se pak doba pokusů o načtení adekvátně násobí.

Z uživatelova pohledu to znamená jediné: služba nefunguje, stránky se nenačítají. A právě tento problém vede poskytovatele obsahu k obezřetnosti a odmítání publikace AAAA záznamů v DNS.

World IPv6 Launch

Samozřejmě, správné řešení takových problémů by vyžadovalo zajistit, aby oznámení směrovače v síti neposílala neoprávněná zařízení, aby systémy nevytvářely automaticky IPv6 tunely, aby došlo k opravě příčiny. Jenže svět takhle nefunguje, spousta sítí má nedovzdělané správce, kteří odmítají tento problém řešit, nebo nedostatek financí na nákup aktuálního hardwaru, nebo se používají počítače se zakázanými aktualizacemi a tudíž k nim nejde protlačit aktualizace zakazující tunelovací mechanismy.

Problém slepice vs. vejce by tak nikdy nebyl vyřešen, protože vydavatelé obsahu by čekali na opravu systémů a sítí, a správci sítí by pro změnu nedělali nic, protože IPv6 přece žádný z vydavatelů obsahu nevyužívá. A tak vznikla loni myšlenka vyzkoušet, kolika uživatelů se doopravdy problém ‚rozbitosti‘ týká. Vše vyvrcholilo osmého června, kdy největší obsahoví hráči vypublikovali do DNS zmiňované AAAA záznamy a jejich uživatelé se s případně rozbitou sítí museli poprat (tj., museli zajistit nápravu, aby se na služby dostali). Po čtyřiadvaceti hodinách se u většiny organizací vše vrátilo do starých kolejí – AAAA záznamy z DNS zmizely a všichni se rozhodovali, jak dál.

Loni šlo pouze o jednodenní akci, ale protože počet stížností byl extrémně nízký (u Seznamu si dokonce na helpdesku nes­těžoval vůbec nikdo), rozhodly se zúčastněné společnosti akci letos zopakovat. Tentokrát to ale bude jinak: šestého června zveřejní AAAA záznamy v DNS a už je tam nechají. Pokud loni existovali uživatelé, kteří měli své sítě rozbité, a na ten jeden den to ‚přetrpěli‘, tentokrát budou muset konat a zajistit nápravu.

Letos se akce navíc účastní i někteří poskytovatelé připojení a (zatím dva) výrobci domácích routerů. Tedy, podpora je široká, zpátky už se nikdo nevydá.

Jenže co s těmi, kteří své sítě nechtějí nebo nemohou měnit, a kteří opravdu jsou postiženi problémem ‚rozbitosti‘?

Happy Eyeballs

Pokud se k činu nemají správci (tedy není odstraněna příčina), nezbývá, než odstranit následek. A tady přichází ke slovu mezinárodní organizace IETF, standardizující protokoly, které se v internetu používají. Na půdě pracovní skupiny v6ops (má na starosti projednávání a práci na standardizaci všeho potřebného pro fungování IPv6) proto již loni v březnu vznikl návrh nového internetového standardu, s pracovním názvem Happy Eyeballs, doslovně přeložitelné asi jako „šťastné bulvy“, ale lepší překlad bude asi ‚úsměv na tváři‘.

Standard Happy Eyeballs, až bude schválen, by totiž doopravdy měl zajistit, aby se uživatel při práci s internetem nemračil kvůli tomu, že se mu stránka nenačítá. Aktuálně návrh standardu existuje už v sedmé verzi a i když ještě nebyl schválen, existuje už několik implementací v aplikacích.

Princip, jak má standard fungovat, je v podstatě jednoduchý: systém (nebo aplikace) si bude udržovat informace o úspěších při práci s jednotlivými internetovými protokoly (IPv4, IPv6) a následně podle toho při svém běhu jeden z protokolů preferovat. Při pokusu o připojení k internetovému serveru se nejprve pokusí o navázání spojení po preferovaném protokolu, a po určitém čase (200 – 300 milisekund) paralelně zkusí i druhý (třetí, …) protokol. Na správně nakonfigurované síti vždy alespoň jeden z protokolů bude funkční a tedy dojde k úspěšnému navázání spojení. Takové spojení bude pak použito pro komunikaci se serverem, zatímco ostatní paralelně probíhající pokusy o spojení budou ukončeny.

Když aplikace nebo systém implementuje Happy Eyeballs, projeví se to tak, že uživatel na rozbité síti po zadání internetové adresy prakticky nezpozoruje, že se stránka po IPv6 nenačítá. Včas totiž proběhne navázání spojení po IPv4 a následně i zobrazení stránky (načtení obsahu FTP složky, připojení k Jabber serveru, atd.).

A v takovou chvíli už ani poskytovatelé obsahu nebudou mít důvod IPv6 nespouštět.

Podpora v aplikacích

Happy Eyeballs je, jak jsem už zmiňoval, v některých aplikacích už podporován. Protože by ale pouhý výčet aplikací nebyl tolik zajímavý, rozhodl jsem se udělat test, jak se jednotlivé prohlížeče zachovají. Do testu jsem zahrnul i mobilní browsery, které jsem doma dokázal během dnešního odpoledne rozjet a otestovat. Testy jsem prováděl při připojení na domácí WiFi síť, kde mám konektivitu od IGNUM (prostřednictvím SixXS tunelu). Vždy jsem nejprve zjistil IPv6 adresu testovaného zařízení a následně jsem ho střídavě povoloval/zakazoval na IPv6 firewallu (ip6tables na Linuxu). ‚Velké‘ prohlížeče jsem testoval na svých Windows 7, ostatní operační systémy se chovají podobně. U velkých prohlížečů budu chování na různých operačních systémech rozepisovat.

Mobilní prohlížeče

BlackBerry

Jako první jsem si od ženy půjčil BlackBerry 9780. S tím byly testy hotové rychle. Prohlížeč (resp. asi systém?) totiž IPv6 vůbec nepodporuje, při načtení dual-stack stránky šel vždy po IPv4 a při pokusu o načtení IPv6-only stránky nenačetl vůbec nic. Tedy i když prohlížeč Happy Eyeballs nepodporuje, nehrozí vám při jeho používání problémy s nenabíhajícími stránkami.

Windows Mobile 6

Jako druhý přišel na řadu systém Windows Mobile 6 na stařičkém HTC TyTN I. Systém kupodivu IPv6 na WiFi podporuje, preferuje IPv6 konektivitu a používá anonymizované IPv6 adresy, ale vzhledem ke stáří integrovaného browseru (Internet Explorer Mobile 6.12) si při nefunkční konektivitě na načtení stránky počkáte. Každý publikovaný AAAA záznam prodlouží načítání o 280 sekund, tedy o necelých pět minut (systém se pokouší třikrát navázat spojení, každý ze tří pokusů vyšle TCP SYN paket a čeká postupně 3, 6, 12, 24 a 48 sekund na odpověď). Jiné prohlížeče jsem vzhledem ke stáří systému nesháněl.

Windows Mobile 6 na síti s rozbitou IPv6 konektiviou nabídnou hodně nepříjemné zážitky. Implementaci Happy Eyeballs vzhledem ke stáří systému neočekávám.

Symbian S60 9.3, Feature Pack 2

Testy symbianového zařízení jsem prováděl na Nokii E72 s firmwarem 22.007, nepředpokládám ale, že se situace v novějších firmwarech změní k lepšímu. Systém umí používat IPv6 na WiFi i na 3G, i když u nás IPv6 na 3G ještě žádný operátor nenabízí. Na WiFi nepoužívá anonymizovanou IPv6 adresu a preferuje IPv4 před IPv6.

Testoval jsem integrovaný prohlížeč, Operu Mobile 11.10 a Operu Mobile 11.50 – všechny tři prohlížeče IPv6 uměly, ale použily ho jen, pokud adresa serveru neobsahovala A záznam (IPv4 adresu). Pokud server měl dual-stack konektivitu, systém vždy preferuje IPv4.

Otestoval jsem i Operu Mini, u které ale vzhledem k využívání serverů Opera Software pro rekódování obsahu nemůže dojít k brokenness stavu (servery Opery IPv6 nepodporují).

Tedy, na Symbianu můžete spokojeně surfovat a rozbitost IPv6 na síti vás trápit nebude.

Android

Testoval jsem na firemním HTC Wildfire s CyanogenModem 7 a verzí Androidu 2.3.5. Systém umí používat IPv6 na WiFi a nepoužívá anonymizované adresy. TCP timeouty v případě Androidu jsou nastaveny na 3–6–12–24–48–96 sekund a testované aplikace (integrovaný prohlížeč postavený na WebKitu/533.1 a Dolphin Browser HD 7.3.0) se pokoušejí spojit se serverem třikrát. Pokus o načtení IPv6 stránky tedy na každý AAAA záznam způsobí na síti s nefunkční IPv6 konektivitou celkem 570 sekund čekání (!). To je suverénně nejdelší interval čekání a uživatele od návštěvy stránky jednoznačně odradí (už po minutě zhasíná displej).

Android je na tom tedy s čekáním ještě hůř, než Windows Mobile 6. Vše by mohla zachránit podpora Happy Eyeballs – na rozdíl od prohlížeče ve Windows Mobile 6 u Androidu očekávám opravu v některé z dalších verzí prohlížečů nebo systému. Zařízení s Androidem 4 Ice Cream Sandwich bohužel zatím k otestování nemám, pokud se k nějakému dostanu, výsledky testu sem přidám.

iOS

Největším překvapením v testu mobilních prohlížečů byl rozhodně iOS od Applu. Ve verzi 5.0.1 systém podporuje IPv6 na WiFi, používá anonymizované adresy a integrovaný prohlížeč implementuje Happy Eyeballs! Tedy v případě sítí s rozbitou IPv6 konektivitou prakticky okamžitě přechází na IPv4 verzi stránky a uživatel nepozoruje žádné zdržení.

Safari na Apple iOS 5 tedy podporuje a preferuje IPv6 a zároveň nabízí výborný uživatelský zážitek. Ostatní výrobci by si měli vzít příklad, takhle se to má dělat.

‚Dospělé‘ prohlížeče

Dospělé prohlížeče jsou ty, které můžete běžně používat na svých stolních počítačích a noteboocích. Projdeme si postupně všechny dnes používané prohlížeče a zmíníme, jak se který chová. Všechny dospělé prohlížeče dnes podporují IPv6, pokud ji podporuje systém. To není automatické: Windows XP podporu pro IPv6 v sobě sice mají, ale uživatel ji musí doinstalovat. Pokud ji nainstalovanou nemá, problém rozbitosti ho trápit nebude.

Internet Explorer

Tento prohlížeč se ve všech verzích chová stejně. Happy Eyeballs neimplementuje a tak na síti s rozbitou IPv6 konektivitou čeká dle standardních timerů systému 21 sekund při připojení na adresu z každého obdrženého AAAA záznamu. Z uživatelského pohledu se stránka tedy po 21 sekundách načte žádaná stránka. Pokud ale stránka obsahuje ještě obsah z dalších adres (css styly, obrázky), trvá stažení obsahu dalších 21 sekund pro každý server.

Google Chrome

Jde o první prohlížeč vůbec, který standard Happy Eyeballs implementoval. Podpora je v Chromu již od verze 11, tedy od loňského jara. Takto starý prohlížeč pravděpodobně již nikdo nepoužívá (Chrome se automaticky a tiše aktualizuje na pozadí), proto s Chromem nebudete mít problémy a stránky na dual-stackovaných serverech se vám načtou vždy během mrknutí oka.

Mozilla Firefox

Druhý prohlížeč, který oficiálně implementoval Happy Eyeballs. Podpora se objevila už ve verzi 7, ale byla implicitně vypnutá. Až verze 10, která vyšla na konci prosince 2012, podporu Happy Eyeballs automaticky zapíná. Každý uživatel s Firefoxem 10 tedy může v klidu surfovat a o úsměv na jeho tváři se postará prohlížeč.

Pokud chcete zůstat u Firefoxu 7, 8, či 9, pro klidné spaní si nastavte parametr „network.http.fast-fallback-to-IPv4“ v about:config na hodnotu „true“. Bez tohoto nastavení se i na vás vztahují následující řádky.

Firefox 6 a starší (včetně stále populárního Firefoxu 3.6) Happy Eyeballs nepodporují a proto se na rozbitých IPv6 sítích setkáte s čekáním, než všechny pokusy o spojení na IPv6 selžou. Ve Windows jde opět o zmiňovaných 21 sekund, v Linuxu cca 3 minuty, na MacOS cca 20 sekund.

Opera

Severská Opera se vyvíjí poměrně rychle a rychle získává i podporu nových webových technologií (HTML 5, CSS 3 a pod.), ale Happy Eyeballs nepodporuje ani v posledních verzích (Opera 11.61, Opera Next 12). Není známo, jestli autoři plánují podporu přidat. V jejich vlastním dobru by ale měli. Opery starší, než 10.50, měly ještě jeden nešvar: u dual-stackovaných serverů se pokoušely využít IPv6 konektivitu, i když v systému byla k dispozici jen konektivita tunelovaná.

Opera je u nás vcelku populární a tak dokud autoři neimplementují Happy Eyeballs, musí se sami její uživatelé postarat o to, aby jejich síť neměla rozbitou konektivitu. Jinak budou až dlouhé minuty čekat, než systém vzdá snahy o spojení na IPv6.

Safari

Jde o poslední prohlížeč, tentokrát z dílny Applu. U něj je situace o něco složitější. Na Mac OS X 10.7 (Lion) a novějších (až vyjdou) se Safari chová korektně a implementuje Happy Eyeballs. Bohužel, na ostatních systémech, včetně starších MacOSů, zůstává chování původní. Tedy uživatel s rozbitou konektivitou čeká a čeká, než se mu stránka načte.

Navíc u MacOS X starších, než 10.6 (Snow Leopard), dochází k podobnému problému, jako u Opery: systém preferuje tunelovanou IPv6 konektivitu před nativní IPv4 konektivitou. V nových systémech je toto ošetřeno.

Tedy, aktuální Safari na aktuálním MacOS X vám vrásky nezpůsobí, jiná kombinace ano. Pokud nechcete nebo nemůžete upgradovat na Lion, použijte alternativní prohlížeče (Chrome, Firefox).

Potřebujeme Happy Eyeballs?

Ano. Naše měření ukazují, že pořád až pět uživatelů z každých deseti tisíc může trpět problémem rozbité IPv6 konektivity. Toto číslo sice kontinuálně klesá, ale pořád není nulové a v milionech uživatelů nejde o zanedbatelné případy. Proto doufám, že se Happy Eyeballs rozšíří i do dalších produktů, které mohou využívat oba IP protokoly.

A šestý červen ukáže, kolika lidí se rozbitost týká doopravdy.

Datová historie

Úmyslně se nebudu zabývat počátky dat u nás (kdy jedinou nabídkou byla služba vytáčeného připojení CSD, resp. HSCSD u Eurotelu), ani první demonstrací GPRS, ale až obdobím od dražby 3G licencí. Doba CSD totiž se současnými daty měla pramálo společného.

3G licence získali dva naši operátoři (Eurotel a T-Mobile) na konci roku 2001, v roce 2005 se do klubu ‚operátorů s licencí‘ přidal i tehdejší Oskar. Není bez zajímavosti, že v původních licencích existoval plánovaný rozsah pokrytí a podmínka spuštění 3G sítí do určitého data, ale neexistovala definice sankcí, a naše operátory tak vlastně spoustu let nic do 3G netlačilo.

První 3G síť v Čechách (a vlastně i na Moravě)

Dlouhou dobu, od roku 2005 do 2009, u nás fungovala jen jediná 3G síť. Byla to síť tehdejšího Eurotelu, firmy, která se po dvou přejmenováních dnes jmenuje Telefónica Czech Republic. Ještě na začátku roku 2009 byla pokrytá pouze Praha (a velká část okresů Praha – západ, Praha – východ), Brno (a okres Brno – venkov) a „ruská“ část Karlových Varů (ta s kolonádou).

Eurotel/Telefónicu vlastně nic netlačilo. Síť fungovala, ale byla málo vytížená, protože 3G telefonů bylo málo. Po spuštění podporovala standard UMTS R99 (384 kbit/s o­bousměrně), od roku 2007 pak i nadstavbu HSDPA 1,8 Mbit/s na downlinku (ale Telefónica do konce roku 2008 nabízela jen dva tarify, staré Data Nonstopy s rychlostním omezením na 384 kbit/s a Internet UMTS s 1 Mbit/s st­ropem).

Vysoké náklady a malý počet schopných 3G zařízení vedl dva přímé konkurenty Eurotelu k tomu, že 3G (ve variantě FDD, tedy to ‚standardní‘ 3G, které dnes máme ve většině nových mobilů) odmítali zavést. T-Mobile trval na tom, že 3G vlastně nenabízí jinou výhodu, než mobilní data, a pro data mají svou ‚4G‘ síť (což vlastně byla specifická 3G síť, kterou ale její výrobce dále nerozvíjel a v pozdějších letech nebyl ani schopen dodávat potřebný hardware pro další rozšiřování).

Vodafone neměl pro změnu nic, jen svou GSM síť, rozdělenou na dvě části, přičemž v té ‚západní‘ části (západní, střední, severní a zčásti východní Čechy) většina vysílačů podporovala pouze GPRS.

2008

Až v roce 2008 přišel zlom. Tím zlomem bylo oficiální zahájení prodeje vcelku revolučního zařízení. Asi tušíte, že šlo o iPhone 3G, z uživatelského pohledu velmi propracované zařízení, které u nás i přes velmi vysokou cenu a nízkou možnost přizpůsobení (na rozdíl od tehdy populárních Windows Mobile) získalo poměrně širokou uživatelskou základnu.

iPhone měl na svou dobu velmi propracovaný internetový prohlížeč a protože šlo o druhou generaci, existovalo zároveň i mnoho schopných aplikací. Jenže jak prohlížeč, tak různé aplikace vyžadovaly k rozumnému chodu také rozumné mobilní internetové připojení.

Ale to žádný z našich operátorů nedokázal nabídnout! Po­važte: Telefónica sice měla ve dvou (třech) městech a okolí 3G, ale ve zbytku republiky nechala své klienty trpět s GPRS, které vlivem špatných licencí bylo omezené na cca 40 kbit/s. T-Mobile neměl použitelnou (standardní) 3G síť, ani žádné zkušenosti s její stavbou, ale alespoň měl na velké části republiky EDGE (s použitelnou rychlostí kolem 200 kbit/s). Vodafone neměl 3G síť (i když se 3G v roce 2006 experimen­toval) a ve velké části republiky neměl ani EDGE. I jeho klienti tedy byli odsouzeni k práci přes GPRS, i když o trošku rychlejší (80 kbit/s), než měl Eurotel/Telefónica.

GSM swapy

Právě příchod iPhone (jehož všechny generace dnes v českých mobilních sítích generují suverénně nejvíce datového provozu, pokud ze statistiky vyloučíme modemy) způsobil, že se všichni tři čeští operátoři chytili za hlavu a rozhodli se své sítě modernizovat.

To vedlo k tomu, že ve druhé polovině roku 2009 a na začátku 2010 vyměnil T-Mobile celou svou GSM síť za zařízení od čínského výrobce Huawei (o kterém ještě dále uslyšíme), těsně poté ho následovala i Telefónica, která kromě oblastí Praha a Brno (+ okolní okresy Praha východ, západ a Brno-okres) také vyměnila původní GSM technologii od Nokia[-Siemens] Networks za technologii od Huawei.

Telefónice iPhone přišel vhod, už delší dobu totiž pociťovala výrazné přetížení jediné celorepublikové mobilní datové sítě (CDMA), rozšiřování 3G zvažovala a očekávala, že stavba UMTS sítě odlehčí síti CDMA natolik, že nebude potřeba ji dále modernizovat, zahušťovat a rozšiřovat.

2009

Telefónica zároveň s projektem výměny GSM technologie (který čekal až do roku 2010) rozjela v roce 2009 i projekt rozvoje své 3G sítě. Pro 3G si nevybrala nikoho jiného, než opět čínský Huawei. Nejprve provedla výměnu všech stávajících 3G vysílačů v Karlových Varech (Praha, Brno a přináležící okresy i nadále běží na produktech od Nokia-Siemens Networks). Pak se pustila do výstavby 3G ve všech krajských městech, která – s výjimkou Jihlavy – měla na konci roku 2009 kompletně pokrytá.

Marketingově to dokázala prodat výborně, měla největší pokrytí 3G sítí, zatímco konkurenti neměli nic (T-Mobile) nebo téměř nic (Vodafone). No a protože jejich 3G síť byla v ČR prakticky jediná použitelná (pokrytí dosahovalo téměř 40% populace), usnuli, jak se říká, na vavřínech a v období podzimu 2009 a zimy 2009/2010 výstavbu zastavili.

Během roku 2009 se i T-Mobile pouští do projektu stavby 3G sítě. Samotné rozhodnutí sice padlo už na konci roku 2008 (po několika prudkých změnách kurzu), ale síť se rozjela až o rok později, před Vánoci 2009 a to pouze v části Prahy. Na svůj rozvoj si ale síť měla počkat až do roku 2010.

Vodafonu sice nehrozilo, že by o 3G licenci přišel, přesto ale spustil na jaře 2009 na Praze 9 a 10 svou 3G síť – tu síť, kterou v roce 2005 měl chvíli postavenou a v testu spuštěnou v centru Prahy. Šlo o pár desítek 3G vysílačů od tehdejšího dodavatele, Siemensu. Bylo ale jasné, že v takové podobě síť fungovat nemůže a nebude. V létě 2009 proto Vodafone oficiálně oznámil, že si pro výstavbu 3G sítě (a GSM swap) vybral Huawei. Do konce roku pak probíhaly přípravy a začalo se se stavbou.

2010

Zatímco v Telefónice manažeři klidně pochrupovali zimním spánkem, Vodafone měnil stávající vysílače v Praze a v Brně i Praze stavěl nové, aby na jaře mohl síť spustit část Prahy a celé Brno, a do léta pak i zbytek Prahy [zdroj]. Ani T-Mobile nezahálel a snažil se pokrýt alespoň Prahu, která byla na začátku roku 2010 pokryta spíš pro legraci, než pro reálné použití.

Na jaře se rozvoj sítě Telefóniky znovu rozjel a dočkalo se poslední krajské město (Jihlava) a do konce roku i většina okresních měst. Snad jedině Prachatice Telefónica z neznámých důvodů vynechala, i když v průběhu času začala pokrývat i města, která nebyla okresní. Dočkalo se tak i Ostravsko. Na konci roku skončil projekt GSM swapu, který se ale potýkal s výraznými problémy. Během výměn totiž nedošlo ke včasnému posílení páteřních tras a tak se po celé republice ozývali klienti, že sice mají nově EDGE, ale to prakticky nejede. Problém se podařilo technikům Telefóniky úspěšně vyřešit až ke konci roku.

T-Mobile budoval svou síť poměrně chaoticky, nepostupoval od největších měst k menším. Ostatně, seznam měst, která byla pokrytá na přelomu 2010/2011, si můžete prohlédnout sami. T-Mobile na konci roku 2010 měl rozhodně nejhorší pokrytí 3G sítí v ČR.

Vodafone věděl, že nesmí zaspat, a stavěl tak rychle, jak jen zvládl. Během jara dopokryl Prahu a pustil se do stavby v krajských městech. Ve druhém pololetí pak spustil 3G nejen v krajských městech, ale i ve spoustě měst okresních a jinak pro Vodafone důležitých. Do konce roku tak výrazně stáhl náskok Telefóniky.

2011 a projekt sdílení sítí

Už na konci roku 2010 se nadšencům z GSMweb.cz podařilo objevit dvě podezřele vyhlížející lokality: jednu v Dobříši a druhou v Humpolci. Na pohled bylo jasné, že šlo o pilot sdílení 3G sítí mezi Telefónikou a T-Mobilem. Sdílení sítí bylo otestováno a v únoru 2011 oficiálně oznámeno. Na české poměry šlo o takovou malou revoluci. O sdílení sítí se totiž dost dlouho snažil vyjednávat Vodafone, jeho jednání ale vždy zkrachovala a oproti očekávání novinářů a veřejnosti se na sdílení domluvili dva největší operátoři v republice.

To zároveň vedlo k tomu, že v prvním pololetí u Telefóniky výstavba téměř stála a rozjela se znovu až před létem. Vodafone ale nespal a do léta dohnal náskok Telefóniky, pokrytí jejich sítí se vyrovnalo. T-Mobile se snažil nezůstat pozadu, ale v prvním pololetí stavěl mnohem pomalejším tempem, než Vodafone. Navíc, na rozdíl od Vodafone, neměl pokryta ani všechna okresní města. V létě 2011 měla jeho síť pokrytí na úrovni cca 50% populace, zatímco Vodafone atakoval 60%.

Během léta začala Telefónika spouštět první 3G vysílače v malých obcích (kromě již běžící Dobříše a Humpolce, které byly v provozu od zimy). První takové lokality byly na Uherskohradišťsku a dále také třeba v malé obci Žlutice na Karlovarsku. T-Mobile ale zřejmě řešil svou síť, takže Telefónica spouštěla jen své části vysílačů a sdílené části zůstávaly dlouho neaktivní.

V září 2011 se Vodafone vyšvihl na místo české 3G jedničky poté, co spustil téměř všechny plánované obce. Jeho pokrytí bylo v té době nejlepší v ČR. Poté oznámil zavádění podporu HSPA+ (21 Mbit/s na downlinku, 5,76 Mbit/s na uplinku) spolu s nutností provést upgrady sítě. To ovšem výstavbu prakticky zastavilo a do Vánoc se pokrytí prakticky nepohnulo. Až před Vánoci spustili zbytek plánovaných obcí a část obcí z plánu do jara 2012.

To ale nestačilo na sdílecí duo Telefónica–T-Mobile, které sdílení naplno rozjelo v září 2011. T-Mobile začal spouštět své sdílené vysílače sice už v srpnu, spád to ale nabralo až na začátku září. Poté prakticky každý týden T-Mobile spouštěl zároveň s Telefónicou sdílenou síť na určitém počtu vysílačů, zároveň se spouštěním nesdílených lokalit (velká města, kde O2 už pokrytí mělo). Spouštění pak až do konce roku 2011 probíhalo téměř každou středu a za tu dobu T-Mobile stihl nejen dorovnat náskok Telefónicy i Vodafonu, ale zároveň je i předběhnout v počtu pokrytých měst.

Ačkoli T-Mobile i Telefónica staví rychleji, než předpokládali, pořád Telefónica nemůže ‚na oplátku‘ nabídnout T-Mobilu tolik sdílených vysílačů, kolik by chtěla spustit ve sdílené části v T-Mobilí síti. Proto má na konci roku 2011 T-Mobile mnohem více měst pokrytých 3G, než Telefónica. A navíc staví i 3G-only vysílače, tedy takové, které rozšiřují pokrytí i tam, kam 3G antény namontované na stávajících GSM vysílačích nedosvítí.

T-Mobile je tedy aktuálně českou jedničkou v 3G pokrytí, až ale Telefónica postaví a spustí dostatek sdílených vysílačů na své straně, jejich pokrytí se vyrovná.

Telefónica skončila rok 2011 s pokrytím cca 73% obyvatelstva, T-Mobile cca 78% (v oficiálních tiskových zprávách udávají lépe vypadající číslo 80%) a Vodafone cca 68% obyvatelstva. Zdá se to jako nevýznamný rozdíl, ale každý procentní bod udává pokrytí pro dalších sto tisíc obyvatel.

T-Mobile je také nejblíž pokrytí všech obcí nad tři tisíce obyvatel. Část z nich ještě plánuje spustit na vlastní technologii, část mu pravděpodobně nasdílí Telefónica. Nakonec asi jen statistický údaj, ve sdíleném režimu běží aktuálně 67% z plánovaných 490 vysílačů (site).

Co nás čeká v roce 2012?

T-Mobile s Telefónikou dostaví své sdílené sítě. Momentálně to vypadá tak, že většina plánovaných obcí v oblasti T-Mobile (všechny kraje v Čechách kromě okresů Prahy-východ, Prahy-západ, Pardubického a Jihočeského kraje) se už dočkala. Telefónica dostaví sdílené vysílače na Moravě a ve Slezsku a část plánovaných sdílených vysílačů v Čechách.

Poté budou mít tito operátoři pokrytí někde kolem 85% obyvatelstva a na menší obce se asi zaměřovat nebudou. Zároveň není na stávající frekvenci realizovatelné pokrytí s pokrytím podobným GSM. Podle některých zveřejněných plánů a map to vypadá, že se Morava dočká i pokrytí D2 a R46, pravděpodobně i dalších dálnic, ale víc se už asi 3G pokrytí v podání T-Mobilu a O2 rozšiřovat nebude. Asi by to ani nebylo ekonomicky únosné: T-Mobile a O2 budují pokrytí v obcích od cca 1400 obyvatel.

Vodafone?

A kam se poděl Vodafone? Celý podzim 2011 mu zabralo posilování páteřních tras, aby jeho síť zvládala HSPA+. A od prosince se k tomu přidal i pilotní projekt GSM swapu, tedy výměny staré technologie od Siemensu a Ericssonu.

Projevuje se to na plánech rozvoje 3G: ačkoli konkurence má pokryto významně více obyvatel a obcí (cca 1 milion obyvatel, cca 350 obcí navíc), Vodafone si do jara naplánoval jen 65 městeček mezi dvěma a deseti tisíci obyvateli. Bohužel v tuto chvíli zaostává a to tím víc, čím víc času jeho technikům zabírá posilování páteřních tras a GSM swap.

Vodafone má ale ještě jeden důležitý handicap. Sdílející Telefónica a T-Mobile sice mají rozdělenou republiku na dvě oblasti, ale pokud v oblasti T-Mobilu má T-Mobile vysílač u některé plánované obce postavený na místě méně výhodném pro šíření signálu, než Telefónica, staví v takové obci 3G Telefónica. A platí to i naopak. Tohle je luxus, který si Vodafone nebude moci dopřát.

Dalším faktorem, silně ovlivňujícím rozšíření 3G, je stanovení spodní hranice počtu obyvatel, od které se pokrytí vyplatí. Všichni naši operátoři před rozjetím projektu sdílení sítí pracovali s hranicí cca 3 000 obyvatel na jeden vysílač. Vodafone s takovou hranicí zřejmě pracuje i nadále, při jeho podílu na trhu (25%) je ekonomická návratnost obecně horší, než návratnost u konkurentů s 35% (O2) resp. 40% (T-Mobile) podílem.

Pokud se tedy Vodafone rozhodne konkurenci dohnat a nerezignuje na pokrývání, bude muset zvolit jinou strategii, aby svým zákazníkům nabídnul i něco, co u konkurence nedostanou. Třeba kvalitní pokrytí dálnic a rychlostních silnic. A k tomu se nevyhne velkému množství nově vybudovaných 3G-only vysílačů. Rozhodně má do konce roku 2012 o zábavu postaráno.

A pak to začne znovu, až přijde LTE…

Čitelnost na slunci

Co (ne)najdete v krabici

Dojmy ostatních

Telefonu si rozhodně všimli mnozí z mého okolí. Možná to bylo tím, že je nová Nokia opravdu netradiční. Chybějící klávesnice a velký displej upoutá na první pohled.

Zajímavostí je i jak nezaujatí lidé hodnotili vzhled telefonu. I když je N97 označována jako „plasťák,“ přesto jsem se u dosti lidí setkal s tím, že se jim líbí. Podotýkám, že jde o lidi, kteří neleží v technologických hračkách od rána do večera a iPhone není jejich modla 

Dojmy mé

Provedení telefonu často bývá kritizováno, rád bych se u jednotlivých částí zastavil.

Telefon je vyroben z plastu, to nejde popřít. Na druhou stranu nejde o plast jako u N70, kde byl kryt potažen jakýmsi „postříbřením,“ které časem zmatnělo a začalo se poměrně hodně loupat. Plast N97 (černé) ani po týdnu není nijak poškozen. Docela se tomu divím, jsem zvyklý telefony nosit po kapsách a s N97 to nebylo jiné.

Pevnost a hrozba vrzání. Některé telefony od Nokie bývají kritizovány za nepříliš trvanlivé provedení. Zpočátku sice jednotlivé díly přiléhají, časem se uvolní a rozvržou. To se mi zatím u N97 nestalo, i přes časté otevírání hardwarové klávesnice ddrží horní díl telefonu pořád poměrně pevně a nevrže.

Displej patří k tomu lepšímu, co jsem na Nokiích viděl. 16 milionů barev, poměrně dobré barevné podání. Je veliký a i obyčejné webové stránky se na něm dají dobře procházet. Bohužel dotyková část není úplně ideální, občas zareaguje až na dotyk nehtem.

I přes časté dotýkání nehtem jsem ale nezaregistroval, že by se kryt displeje poškrábal. Možná na to bude mít vliv fólie, která displej kryje. Škrábanců se tedy při běžném používání tolik bát nemusíte.

Horší je to s otisky prstů, ty jsou brzy po celém displeji. Otírat telefon rukou se nevyplácí, jen si jej víc zamatláte. Nejvhodnější je použít přibalený hadřík.

Velikost telefonu není až tak velkým problémem. Maje tři roky N70, zvykl jsem si na menší cihličku. N97 se s ní bez problémů srovnávat dá. Pokud preferujete úzké, tenké a lehké telefony (z výrobků Nokie např. řadu 6300 nebo koneckonců i E51), nebude N97 pro vás.

Výdrž na baterie je dobrá, pokud se vyhnete 3G sítím, vypnete online widgety na domovské obrazovce a nebudete hodiny trávit surfováním po webu. Testeři hovoří o dvou dnech, když jsem měl na den v mobilu SIM kartu Vodafone a vyplé všechny online funkce, ztratila se cca třetina baterky, dalo by se tomu tedy věřit.

Závěr

Mnohé z vás teď asi bude zajímat, zda si N97 pořídím. Odpovědět upřímně nedokážu. N97 trpí nízkými (nevyladěnými) verzemi firmwaru, ale lepší se to. I přesto v současné době s N97 nemohu plnohodnotně používat 3G sítě, což je škoda.

Pokud si mám pořídit N97 jako telefon primárně na volání a zprávy, je pro mě oficiální prodejní cena 18 490 Kč, resp. 17 990 Kč v e-shopu, je pro mě příliš vysoká.

A to je už opravdu vše, tím jsem své nápady vyčerpal. Máte-li dotazy, neváhejte a pište do diskuse.

P.S.: Součástí smlouvy o zápůjčce je i dotazník, kolik bychom já nebo mí přátelé byli ochotni za telefon zaplatit. Za sebe můžu říct, že by cena neměla přesáhnout cca 14 tisíc včetně DPH, pak by šlo o zajímavou koupi.

Kolik byste za telefon byli ochotni zaplatit vy?

Udělal jsem tedy jednoduchý test. Do telefonu jsem nahrál jeden videosoubor (700 MB, průměrná rychlost kopírování cca 2 MB/s) a 5 000 MP3 souborů (průměrná rychlost mezi 2 – 3 MB/s, kupodivu).

DivX player bez problémů 700 MB soubor přehrával.

Integrovaný přehrávač hudby ale měl co dělat, aby složitou stromovou strukturu s tisíci MP3 soubory načetl a následně s tak velkou audioknihovnou dokázal pracovat. Načítání trvalo cca dvě hodiny (!), poté při zobrazení všech písniček měl telefon poměrně pomalou odezvu a hledání v knihovně trvalo až několik sekund.

Dá se ale očekávat, že tyhle aplikace nebudou přímo optimalizované pro podobně úchylné používání 

Firmware 11.0.021

Před samotným upgradem jsem raději zavolal panu Novákovi, abych neporušil smlouvu o zápůjčce. Poté jsem smazal MP3 a video z telefonu, zazálohoval ostatní data a vrhl se na upgrade.

Nový firmware má 144 MB, Nokia Software Updater s ním problém nemá. Při aktualizaci se na telefonu v jednu chvíli objevilo hlášení Local mode, tentokrát už s číslem aktuálního firmwaru.

Po chvíli se telefon restartoval a NSU zařval, že s ním ztratil spojení. Následně se objevila zpráva, že je telefon připojen v nekompatibilním režimu. V NSU jsem tedy klepl na Retry a upgrade pokračoval.

3G po aktualizaci firmwaru

Zkusil jsem znovu i datování ve vlaku. Tentokrát jsem neměl problém dosahovat plného megabitu, horší to ale bylo se stabilitou. Když byl telefon připojen přes kabel a probíhalo stahování souboru (tj. neustálý přenos dat), vydrželo 3G spojení žít pár minut, pak přestalo přenášet data. Nepomohlo nic jiného, než spojení odpojit a sestavit znovu.

Pokud jsem telefon používal jako modem a na počítači jen surfoval, spojení drželo.

Jak nastavit poštu přes IMAP4

1. při vytváření schránky zadejte nesmyslný e-mail, třeba a@a.cz a nějaké heslo
2. v dalším kroku se vás průvodce zeptá, zda použít poštovní účet typu POP/IMAP nebo Exchange. Zvolte POP/IMAP
3. další obrazovka vám nabídne výběr mezi POP3 a IMAP schránkou. Vyberte IMAP a dále konfigurujte servery ručně

Vyhledávání v adresáři

Rychlost Javy

• JBenchmark (9,5 MiB)
• JBenchmark2 (6,5 MiB)
• JBenchmark3D a GLBenchmark (80 MiB)

Screenshoty a fotky

Telefon jsem fotil levným kompaktem, nic lepšího bohužel po ruce nebylo.

Screenshoty jsou z aplikace Screenshot (zmiňována v prvním příspěvku), která oficiálně není podporována a proto občas hlásí chybu „zaneprázdněný“ a nechce fotky snímat.

Fotky, které tvoří N97, závisí hodně na nastavení – ať už jde o vyvážení bílé či jiné parametry, na výsledku se to opravdu hodně projeví.

V diskusi padlo, jestli jsou rozdíly mezi fotkami ze starého a nového firmwaru. Posuďte sami. V úvahu berte ale různé dny a časy focení. Fotky nafocené telefonem od čísla 30062009045 jsou označeny komentářem, jakou verzí telefonu jsou foceny. Firmware jsem aktualizoval 1. 7. 2009 kolem čtvrté odpolední, takže všechny fotky před tímto datem a časem jsou ze starého fw, fotky po tomto datu a času už jsou s firmwarem novým.

To je pro dnešek vše. Nápady a dotazy směřujte do diskuse, zítra bude poslední testovací den. Telefon vracím v sobotu odpoledne, na sobotu si připravím článek na téma provedení telefonu, ošmatávání displeje, celkových dojmů. Co bude tématem zítřejšího článku ještě nevím 

Test probíhal ve vlaku City Elefant, celková doba připojení byla cca 40 minut. Výsledky byly stejné, ať vlak stál či pohyboval se. Testováno bylo stahování ISO souboru linuxové distribuce Debian ze serverů studentské organizace Silicon Hill na pražském Strahově.

Výsledek ale asi nepotěší. Se současným firmwarem je N97 jako 3G modem nepoužitelná. Na trase, kde HTC TyTN bez problémů až na drobné výjimky dosahuje stabilní 1 Mbit rychlosti, se N97 držela kolem 40 kB/s, rychlost velmi kolísala směrem dolů a dost často se při handoveru na vedlejší buňku stahování zaseklo nebo přímo rozpadlo. Ani surfování stránek nebylo dostatečně svižné. Pingání na ns.seznam.cz ve stavu „bez přenosů“ trvalo cca 170 ms, při stahování se pakety do tří sekund nevrátily vůbec.

N97 a VoIP (SIP)

Aktuálně využívám služby Ha-loo a hlas.802.cz, obě telefonní čísla mám úspěšně nakonfigurována v E51. Na E51 telefonování funguje bez problémů přes WiFi, částečně i přes 3G. Při volání přes 3G se jen dost hřeje baterka, spotřeba zřejmě nebude malá.

V neděli se mi úspěšně povedlo najít v N97 místo, kde se SIP profily zadávají. Nakonfiguroval jsem je tedy stejně, jako v E51. Ale ouha, i když telefon hlásil, že je zaregistrován k poskytovatelům, na čísla se nedalo dovolat. Stejně tak z N97 nebylo jak vytočit telefonní číslo přes VoIP účet – položka Internetové volání při vytáčení čísla chybí.

Neoficiální aplikace

Jedním ze způsobů je crackování telefonu, nahrazování instalačních aplikací, patchování certifikátů, atp. Takové cracknutí je v jakési šedé zóně. Nikdo vám nezaručí, že cracknutý telefon servis v případě problémů nepošle zpět jako neoprávněnou reklamaci. Stejně tak chování telefonu nemusí být standardní.

Dalším ze způsobů, tentokrát mnohem praktičtějším, je získání vývojářského certifikátu a samopodepsání aplikací, které chceme nainstalovat. Při troše hledání lze narazit na servery, které vám certifikáty vydají. Jedním z takových serverů je i OPDA.net.cn, fórum, na kterém máte možnost certifikát získat prakticky zadarmo a bez starostí.

Pro otestování N97 jsem se rozhodl pro tento druhý způsob. Získal jsem certifikát a zjistil jsem, že takto podepsané aplikace na N97 jdou nainstalovat. Certifikát je tedy platný.

PuTTY SSH klient

Mobile Agent

CellTrack

DivX Player

Handy Taskman

Něco od zdroje

N97 je ode dneška v prodeji, doporučená koncová cena (tj. taková, za kterou N97 prodává přímo Nokia) je 18 500 Kč.

Na problémy se 3G si zatím snad nikdo nestěžoval – zvláštní. Nezbývá, než počkat, až se objeví jiný kus a na něm to samé vyzkoušet.

Dnes se objevil nový firmware 11.0.021, který by měl nahradil aktuální verzi 10.0.012. Seznam změn už je znám. Uvidíme, jaké chyby opraví.

Kopírování dat do telefonu

Synchronizace

Jelikož jedním z častých námětů byla i rychlost telefonu při zaplnění daty, rozhodl jsem se – alespoň pro začátek – sesynchronizovat data z N70 do PC a z PC následně do N97. Nesetkal jsem se s tím, že by snad telefon uložil příjmení do jmen a opačně, synchronizace proběhla bez problémů.

Nokia Software Updater

Přetrvávající problémy s 3G

Instalace a kompatibilita dalších aplikací

Rychlost telefonu po třech dnech

N97 jako modem

Další kroky

Náměty – jako obvykle – můžete psát do diskuse.

Ještě se vrátím k situaci po prvním zapnutí. Docela mě překvapilo, že se telefon sám přihlásil textovkou k službě My Nokia – aniž by mi umožnil přihlášení odmítnout. O onom přihlášení jsem se dozvěděl vpodstatě náhodou, protože mi po dvou hodinách dorazila zpráva, že mi Nokia děkuje za přihlášení. Odběr služeb je sice zdarma, ale přesto by taková služba neměla být aktivována bez mého vědomí.

Odhlášení by mělo být možné přes menu Aplikace – My Nokia – zrušit objednávku, bohužel to asi moc nefunguje – když jsem zažádal o odhlášení, dorazila mi nejprve zpráva, že jsem byl odhlášen, a následně další, že se odhlášení nezdařilo. Jak jsem na tom teď, netuším.

Navigace

Když už navigace fungovala, byla poměrně přesná. Tedy až na křížení silnic I/27 a I/6, kde jsem správně měl zahnout doprava (směrem ku Praze), zatímco navigace mi oznámila, abych „se držel vpravo“ a následně „pokračoval po této silnici.“ Nebýt místní, asi bych jel dál směrem na Žatec 

V recenzi na Mobilmanii se dozvídáme, že mobil dokáže navigovat i když leží na místě spolujezdce. Bojím se, že ta citlivost nebude až tak dobrá, u mě na sedačce spolujezdce dost ztrácel signál GPS.

Ani přesto, že mapy jsou „online,“ nejsou příliš aktuální. Silnice R6 mezi Pavlovem a Prahou už od prosince loňského roku vede okolo Pavlova, Jenče a Hostivice, přesto v mapách stále není zakreslena. Navigaci jsem touhle cestou zmátl poměrně spolehlivě, snažila se mě navádět na blízko ležící silnice a myslela si, že jsem někde v poli 

Stabilita

Jen pro zajímavost, v mé N97 je verze softwaru 10.0.012.C01.01 z 15­. května 2009.

Prohlížeč internetu podruhé

Zajímavostí je, že prohlížeč internetu skutečně podporuje Flash. Ale nemůžeme čekat, že bude podporovat každou flashovou ptákovinu 

Provedli jsme tedy test. Otevřel jsem si www.krusovice.cz (odporně flashová stránka bez textového obsahu) a po načtení 7 MB flashe přes GPRS s rychlostí 5 kB/s (tedy po neskutečných dvaceti minutách drcení baterky) jsme neviděli nic, než šedou stránku. Flash se možná načetl do přístroje, ale rozhodně nespustil.

Později jsem ještě zkoušel test rychlosti na dsl.cz, kde vaši výslednou rychlost prezentuje i flashový rychlostní tachometr. Ten se načetl a animoval přesně tak, jako na stolním PC.

E-mail

Pro e-maily využívám Google Apps hostované řešení. Mám tedy k dispozici šifrované IMAP4 a SMTP. Při využití konfiguračního průvodce mě příjemně překvapilo, že i na mé doméně konfigurátor rozpoznal googlovské aplikace a rovnou předvyplnil servery, šifrování a porty.

Co mě ale překvapilo v nepříjemně, byl stav, kdy jsem telefonu řekl „stáhni si záhlaví všech e-mailů“ – to sice na WiFi proběhlo, ale telefon se pak stal nepoužitelným. Trvalo mi dva restarty, než jsem se dostal do nastavení zpráv – e-mailů a celou schránku jsem zrušil a nakonfiguroval znovu. Ve schránce jsem totiž měl cca 3 tis. zpráv v Inboxu (ano, jsem prase :)), což telefon nepochroupl.

Psaní

Hardwarová klávesnice funguje poměrně dobře, občas se ale uklepnete a zapnete si režim Caps lock nebo Fň lock a pak píšete speciální znaky nebo velká písmena i tam, kde to nepotřebujete. Aktuální stav bohužel není nikde vidět. Pokud se vám to stane, promačkejte klávesu Fň (fialová), Shift, případně obě dohromady.

Softwarová je rychlá a píše se na ní opravdu jako na klasickém mobilu.

WiFi

Možná toto jde obejít nějakou aplikací třetí strany, standardní konfigurace přístupových bodů však statickou konfiguraci IP adresy nenabízí.

WiFi umí používat i protokol IPv6. Chválím Nokii, přístroj jako N97 tu s námi totiž určitě bude déle, než dojdou IPv4 adresy. Vyzkoušel jsem si, že na server, který má pouze v6 adresu, se dostanu bez problémů. Na server, který má jak IPv4, tak IPv6 adresu, leze Nokia po IPv4. Škoda…

3G sítě

Ale ani naši operátoři na tom nejsou zrovna slavně. Vodafone má demosíť s HSDPA i HSUPA na Praze 9 a 10 (tam se nepohybuji), O2 nemá HSUPA, ale jen HSDPA, v Praze a okolí navíc s hardwarovým omezením na 1,8 Mbps (stará technologie Nokie) a softwarovým na 1 Mbps (to se bude v nejbližších dnech rušit, zřejmě ale až v době, kdy já budu N97 vracet 

Ještě jsem netestoval N97 jako datový modem, k tomu bych se rád dostal během týdne. Zatím jsem 3G sítě využíval jen pro surfování, stahování aplikací a příjem e-mailů. Bohužel se telefon nechová podle očekávání 

Mám dvě SIMkarty od O2 a jednu od Vodafone. Vodafoňáckou mám v N70, SIMky O2 v E51 a N97 (příp. v HTC TyTN). Město, kde bydlím (cca 20 km za Prahou), je pokryto dvěma vysílači s O2 3G, signál je tedy dobrý i v indooru v bytě. Tedy dobrý na N70, E51 a TyTNu.

N97 mi z neznámých důvodů ztrácí 3G signál, jako kdyby měla horší anténu/přijímací část. Dnes ráno jsem ležel v posteli a surfoval (nemohl jsem spát) přes WiFi a přitom jsem pozoroval, jak podivně poskakuje indikátor 3G signálu. Chvíli byl na 100%, chvíli někde mezi nulou a 100%, poměrně dlouhé okamžiky jsem byl i úplně bez signálu. Na tom samém místě položená E51 měla celou dobu šest nebo sedm čárek ze sedmi. Tohle chování si vysvětlit nedokážu, buď má moje N97 vadnou 3G část, nebo jí něco vadí (softwarově?). V režimu UMTS only jsem byl kolikrát v bytě úplně bez signálu.

V práci mám přes ulici 3G sektor O2, takže signálu je plno. Ještě budu víc pozorovat, jak se bude přístroj chovat k signálu při cestě po Praze.

Další aplikace

V mezičase jsem si na OPDA zažádal o dev certifikát. Ten mi byl vygenerován, bohužel stáhnout jsem mohl zatím jen .key soubor, pro .crt mi chybí „OP coins“ – postnul jsem tedy pár příspěvků na téma N97 a doufám, že dostanu body dřív, než budu telefon vracet :)

N97 versus iPhone

iPhone má, stejně jako většina produktů od Applu, perfektní uživatelské rozhraní. Sice mu leccos (v základu) chybí, na druhou stranu to, co běžný uživatel využije, funguje a funguje to perfektně. Viz např. psaní zpráv na dotykovém displeji, rychlé surfování a přepínání mezi aplikacemi, intuitivní ovládání. Když jsem měl iPhone poprvé v ruce, trvalo mi asi minutu, dvě, než jsem se s ním sžil.

Nokia může oproti iPhonu vypadat jako chudší konkurence. Po letech má konečně celkem rychlý operační systém s dotykovým ovládáním. Pořád je to ale Nokia i se všemi neduhy, jaké Symbian má. Na Symbian si musíte zvyknout, někomu vyhovuje více, jinému méně. S Nokií jsem se sžíval několik desítek minut, možná až hodiny, a některé funkce jsem v menu hledal dost dlouho.

Taková intuitivita, jakou umí udělat Apple, to Nokii chybí. Stejně jako celokovový kryt, vedle kterého je N97 plasťáček. Ale ani tenhle plasťáček nemá problém pevně držet u sebe, neskřípe, nevrže.

Oba telefony srovnat nejdou. Každý vyniká v jiné oblasti. Pokud chcete intuitivní ovládání, ale v některých případech možná méně funkcí, pokud si nechcete telefon speciálně vyšperkovávat, jděte do iPhonu.

Jestli si chcete s telefonem hrát, jste ochotni přetrpět typické porodní  bolesti nokiáckých firmwarů a máte rádi Symbian, N97 může být určitě dobrá volba.

A pokud chcete s telefonem trávit hodiny, dny či týdny a neobejdete se bez stylusu, jděte do zařízení s Windows Mobile nebo Google Androidem :)

Zítra se pokusím dokonfigurovat a vyzkoušet již zmiňovaný VoIP a pokud se objeví další vaše dotazy a náměty na otestování, vrhnu se i na ty. Pro dnešek už pokračujme v diskusi…

Možná vás bude zajímat, jak jsem se k testování dostal. Po oznámení akce jsem se přidal k facebookové skupině Testujeme Nseries (ze které poté Nokia zájemce vybírala) a napsal na zeď skupiny vzkaz, že bych si N97 rád vyzkoušel, protože je to jeden z kandidátů na nový telefon – mám dosluhující N70 a HTC TyTN první generace a vybírám, co pořídit místo nich. Po výběru kandidátů jsem byl požádán o kontaktní adresu, kam mi měl být telefon v sobotu doručen.

Zkontaktoval jsem tedy Nokii na uvedené e-mailové adrese a o pár hodin později volal pan Novák, se kterým jsme se domluvili na konkrétním místě a času předání – v sobotu odpoledne v Jesenici u Rakovníka, místě mého trvalého bydliště. To se trošku zkomplikovalo, protože u nás probíhaly oslavy šestistého výročí obdržení městských práv a pan Novák skoro neměl, kde zaparkovat 

První minuty

Symbian obecně je zajímavý systém, není hloupý, ale ani dokonalý. Telefony, které Symbian mají, jsou často velmi pomalé. To jsem ale u N97 nezpozoroval – jde zřejmě o jeden z mála telefonů se Symbianem, který s rychlostí nemá problém.

I přes všechny zkušenosti s různými Symbianovými telefony jsem měl trošku problém zvyknout si na dotykové ovládání N97. Pro psaní textu si můžete natrénovat psaní rukou nebo na hardwarové klávesnici. Softwarová klávesnice bohužel chybí. Nokia sice přibalila do krabice i stylus, bohužel ten není kam „zastrčit“ a nosit ho po kapsách asi nebude zrovna ideální.

Protože jsem byl od odpoledne do noci celou dobu v terénu, zkoušel jsem funkce, na které nebyl potřeba počítač. Baterie byla po vybalení částečně nabitá, byl jsem zvědav, jak dlouho na ni telefon poběží.

Největším žroutem baterky budou jednoznačně aplikace, které běží a permanentně zobrazují aktuální informace na home screen – tedy na úvodní obrazovce. V základním nastavení jde o datum/čas, aktuální počasí (získává data o vaší poloze z GPS a z údajů o BTS) a klient Facebooku s neustále se aktualizujícím obsahem.

Facebook klient je poměrně zajímavá aplikace, bohužel občas se nevykreslí korektně, občas nereaguje ani na dotykový displej, ani na kurzorové klávesy, což je poměrně vážná komplikace, která brání v používání. Možná jde jen o nějakou starší verzi klienta, těžko říct. Budu zkoumat dál.

Počasí je sice aplikace s rozhraním v angličtině. Aktuální počasí zobrazuje poměrně přesně, když venku začalo pršet, na displeji se objevily mraky s deštěm :)

Surfování s vestavěným prohlížečem je asi bezkonkurenční. Jak jsem později zjistil, jde o symbianizovaný WebKit, jádro je tedy podobné tomu v Apple Safari či Google Chrome. Bez problémů fungují vyjížděcí menu na stránkách, layouty webů se nerozpadají, práce s prohlížečem je svižná. Bohužel na GPRS čekáte na samotné načtení stránky desítky sekund a proto jsem si nainstaloval i Operu Mini.

Opera Mini je aplikace napsaná v jazyce Java. Její hlavní výhodou jsou optimalizační servery, které přizpůsobují velikost stránek pro přenos přes GPRS. Opera Mini funguje bezproblémově a na velkém displeji je opravdu radost si informace číst.

Jimm je Java klient sítě ICQ, který se mi pro změnu rozchodit nepodařilo. Nainstalovat jej sice nebyl problém, ale při spuštění se objevilo hlášení, že není dostatek paměti. Zajímavé, zkoušel jsem verzi, která na N70 i E51 funguje bez problémů. Ještě se tomu budu věnovat a vyzkouším verzi s méně moduly.

Screenshot je aplikace, která umí snímat obrazovku a ukládat ji do souboru. Podle oficiálních stránek není N97 mezi podporovanými telefony, přesto lze snímky obrazovky pořizovat – alespoň pomocí hardwarové klávesnice.

Focení je poměrně intuitivní kvalitu fotografií jsem ještě nehodnotil, zatím jsou fotky jen v telefonu. Později je nahraju na Rajče nebo Flickr a přidám sem odkaz.

Hraní s telefonem skončilo cca v devět večer, kdy se baterka po cca sedmi hodinách úplně vybila. Neustálé GPRS přenosy a testování telefonu asi daly zabrat. V jednu v noci jsem se konečně dostal domů a telefon jsem připojil na nabíječku, aby se přes noc nabil a já ráno mohl s testováním pokračovat.

Bohužel ráno mě po zapnutí telefonu přivítala zpráva, že je baterie téměř vybitá. Podivil jsem se, ale telefon jsem od nabíječky odpojil a znovu připojil. Po nějakých dvaceti minutách se baterie začala tvářit jako plně nabitá a telefon už se nenabíjel. Vysvětlit si to nedokážu, chybu obsluhy mohu vyloučit a tak půjde zřejmě o nějakou chybu v softwaru.

Dnes bych se chtěl věnovat otestování GPS navigace, e-mailu, telefonování pomocí VoIP (pokud tedy N97 klienta má, zatím jsem nenašel), provozu a výdrži ve 3G síti a případně dalším funkcním, které mě napadnou.

Další dny jsou popsány na http://zajic.v.pytli.cz/…eme-nseries/

Jsem sosač

Pak vás přestane bavit vyhledávat další a další zdroje, protože DVD na stomegabitu stáhnete v ideálním případě do deseti minut. Celou sérii seriálu v 720p MKV ripu budete mít doma do hodiny. Všechny série někonečných seriálů v 720p MKV (jako třeba Simpsonovi) za den, v DivX za pár hodin.

Jsem běžný uživatel

Když se k vám dostane odkaz na něco, co bude stát za stažení, tak si to prostě stáhnete a budete rádi, že nemusíte čekat celý den. Internetovou přípojku budete využívat nárazově – jednoduše až tehdy, kdy to bude potřeba nebo vhodné pro vás.

Ten druhý případ bude rozhodně mnohem častější. Dřív, když byly linky úzké, jsme všichni dlouhé hodiny čekali na stažení každého většího souboru. Když jsem před deseti lety na 33,6k modemu stahoval jednu písničku půl hodiny z Napsteru, nemohl jsem se dočkat, až ji budu mít doma. Nejen kvůli telefonním poplatkům, kdy jedna taková písnička vlastně stála nějakých osm korun (tři impulsy v čase mezi devátou večerní a sedmou ranní).

Není se čemu divit, že v době existence tarifu Internet 99 a jeho následníků (I2000, I2002 a dalších) jsme se snažili z linky vymáčknout maximum a co nejdříve se odpojit. Tohle chování plynulo z obav nad konečným telefonním účtem.

Bohužel to v nás zůstalo zakořeněné i po nástupu časově neomezených tarifů (ADSL, bezdráty, různé formy pevného připojení). Mnoho uživatelů se i dnes snaží vyždímat z linky maximum se slovy „když už si to platím, tak to chci využívat.“

A já se ptám: proč to chcete využívat naplno?

Smyslem časově a datově neomezené linky pro domácnosti není poskytnout vám možnost využívat linku maximální rychlostí čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Každý poskytovatel konektivity pro domácnosti počítá s tím, že uživatelé budou používat linky nárazově, na základě toho dimenzuje svou infrastrukturu a nakupuje páteřní konektivitu. Na rozdíl od firemních zákazníků totiž běžné domácnosti nemají co neustále přenášet z internetu k sobě a zpět.

• Ti, co používali internet „normálně“ (surfování, občas něco stáhnou, poslechnou rádio, kouknou do TV archivu, na youtube), internet i nadále používali stejným způsobem, jen se jim data načítala rychleji. Což nepoznali, pokud nestahovali opravdu velký objem dat.
• Ti, co používali internet „agresivně“ („sosači“), měli svá data stažena rychleji a jejich linka oproti dřívějšku více času strávila „nicneděláním.“ U člověka, který dlouhodobě stojí v čelních příčkách statistiky sosačů, to bylo vidět nejvíc. Tu se objevila špička, následně poklesla, dlouho se nic nedělo, po pár hodinách se objevila další špička a tak to šlo pořád dokola.

Jak tedy používat stomegabitovou linku?

Můj soukromý názor je, že procento lidí, kteří se dodnes snaží využít linku na 100%, se bude postupně snižovat. Ano, pořád to bude oněch 20% lidí, kteří vygenerují 80% provozu v síti. Ale už nebudou očekávat, že ze své linky dostanou plných (100 Mbit/8) * 86400 sek * 31 dní = 32 TB dat měsíčně…

Poskytovatelem IPv6 streamovacího řešení pro obě televize je společnost KIT digital Czech (dříve Visual Connection). Aktuální IPv6 tok v síti KIT digital Czech a jejich Národním centru videa (NACEVI) můžete sledovat na http://nacevi.cz/