Zajíc v pytli » IPv4

Historie ADSL v ČR (6): 8 Mb/s a nahé ADSL

zajDee — Thu, 21 May 2009 04:50:22 +0000

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. V posledním díle seriálu se podíváme na události nedávné, zrychlování základních přípojek až na 8 Mb/s a dlouho očeávané nahé ADSL.

Osm megabitů jako standard

V srpnu 2008 se objevuje nová velkoobchodní nabídka ADSL, ve které dochází ke značné redukci nabízených variant ADSL. Nově jsou nabízeny jen služby s rychlostí 8 a 16 Mbit/s.

Maloobchodní nabídka na sebe nenechala dlouho čekat a ještě před koncem srpna se konala tisková konference, kde došlo k jejímu odhalení. Protože i pro koncové uživatele zůstávají jen dvě rychlosti, kterých ale nejeden zákazník nedosáhne, byla tato nabídka překřtěna na AžDSL. Sama Telefónica uvádí, že na osmimegabitovou rychlost dosáhne až 60% z aktivně nabízených přípojek. Nahé ADSL se nekoná a nové rychlosti budou zpočátku nabízeny jen novým klientům, těm, kteří přejdou na některý z nabízených balíčků (Duo, Trio), nebo těm, kteří budou hodně trpělivě prosit na infolince. Ostatní se dočkají až při zrychlování, které je naplánováno na únor až duben 2009.

Celkový počet ADSL přípojek dosahuje na konci roku 2008 počtu 630 tisíc.

2009

Testování nahého ADSL

Přestože ČTÚ ještě nestihl vydat závazné nařízení o poskytování nahého ADSL, vrhla se TO2 v lednu do testování sama. Maloobchodní cena v pilotním provozu byla stanovena na 750 Kč vč. DPH.

Přichází velkoobchodní třímegabit

Když TO2 v březnu vydala novou velkoobchodní nabídku, nikdo nečekal, že se v ní objeví pomalejší služba, než 8 Mbit. A přesto: třímegabitové ADSL, které je možné poskytovat na ADSL i ADSL2+ infrastruktuře, je spíš určeno pro ty klienty alternativních operátorů, kteří jsou daleko od ústředny a na osmimegabitový tarif by ani zdaleka nedosáhli.

Opět po pár týdnů později spatřila světlo světa i maloobchodní nabídka. Tentokrát k žádnému výraznému překvapení nedošlo: Nahé ADSL je jedním z pilířů nové koncepce služeb, je možné si k němu přiobjednat hlasové služby za 99 Kč (tarif Standard), mobilní internet s 10 GB FUP za 150 Kč, O2TV Start zadarmo (s příplatkem za pronájem set-top boxu), zvýhodněnou O2 TV a další služby.

Nově přichází maloobchodní služba ADSL 16384/512 za 900 Kč. Na tuto službu budou migrováni všichni domácí uživatelé dřívějších vyšších tarifů, kteří mají dostatečně kvalitní vedení od ústředny.

Ohlašované 16384/768 kbps ADSL je v nabídce za 1 050 Kč a již podle názvu („O2 Internet Pro“) se jedná o špičku současné nabídky ADSL od TO2. Ti, kteří již 16 Mbit mají od září, budou zmigrování na tuto službu. Tím dojde k nárůstu ceny, původně stálo 16384/768 kbit ADSL 713 Kč a hlasový tarif Mini byl za 356 Kč, v součtu 1 069 Kč. Nově vyjde ta samá kombinace na 1 050 + 81, tedy 1 132 Kč.

Někteří domácí uživatelé možná budou novou podobou služeb zaskočeni. Pro koncového uživatele je totiž magická cenová hranice 500 Kč měsíčně za internetové připojení, kterou jen neradi překračují. ADSL je nově prezentováno jako základní služba (s cenou minimálně 750 Kč), ke které si můžete přikoupit „hlas“ za 81 nebo 99 Kč.

Uvidíme, jak domácí uživatelé na toto (optické) zdražení datových služeb, postavených na ADSL, zareagují.

Počet klientů ADSL byl na konci prvního čtvrtletí 2009 celkem 660 tisíc (a k tomu cca 50 tisíc zpřístupněných místních smyček, na kterých pravděpodobně poběží hlas a data alternativních operátorů).

Co bude dál?

Současná nabídka je z technického pohledu téměř to nejlepší, co lze z ADSL „vyždímat.“ Teoreticky je možné jít ještě dál, máte-li dobré vedení, není problém získat na linkové vrstvě až 24 Mbit na downstreamu a 1,3 Mbit na upstreamu. Prakticky však na takovou rychlost dosáhne jen velmi málo přípojek.

Při pohledu do minulosti je vidět, že Telefónica O2 aktualizuje svou velkoobchodní nabídku zhruba každých šest měsíců a každých 12 až 18 měsíců své služby zrychluje. Poslední zrychlení proběhlo v srpnu 2008, lze tedy očekávat, že v létě 2009 TO2 „dorovná“ nabídky konkurence – zejména kabelového připojení od společnosti UPC.

UPC v současnosti (květen 2009) nabízí dvě varianty služeb, 10/1 Mbit a 20/1,5 Mbit. ADSL může – máte-li dobré přístupové vedení – nabídnout až 24/1,3 Mbit, očekával bych tedy postupné zrychlení na „až“ 10 Mbit na downstreamu a 768 kbit na upstreamu pro nižší službu a „až“ 24 Mbit na downstreamu a „až“ 1280 kbit na upstreamu u dražší služby.

Cena zřejmě pokesne, protože fixní náklady se rozloží mezi více uživatelů. TO2 bude určitě i nadále pokračovat v akčních nabídkách, kterými bude chtít přetáhnout zákazníky konkurentních poskytovatelů – zejména bezdrátových.

Takové akce už probíhají (celorepublikové akce ADSL za 500 a 600 Kč měsíčně na rok, individuální slevy v krajích, „zátahy“ podomních prodejců, kteří jsou – nezávisle na stavu linky – schopni naslibovat uživatelům 8 Mbit v kterékoli vesnici) a zřejmě budou přibývat. V průběhu posledního čtvrtletí 2008 a prvního čtvrtletí roku 2009 totiž zřejmě díky těmto akcím opět došlo ke zvýšení zájmu o ADSL.

Případným zrychlením se ovšem ADSL dostane na úplný okraj svých technických možností a bude velmi záležet na vlastnosti „drátu,“ který k vám domů vede. V souvislosti s tím se už v minulosti objevily spekulace a domněnky, že TO2 bude postupně osazovat DSLAMy nejen na své HOST (místní) ústředny, ale i tzv. předsunuté ústředny (menší ústředny v obcích a v bodech sítě; jsou řízeny HOST ústřednou). Tím by se ADSL mohlo dostat mnohem blíž ke koncovým uživatelům a mohly by jim být nabídnuty lepší rychlosti.

Zároveň už TO2 testuje technologii VDSL2, která na kratší vzdálenosti od ústředny (do 1,6 km) nabízí rychlosti mezi sto megabity a desítkami megabitů a od vzdálenosti cca 1,6 km má shodné vlastnosti, jako ADSL2+. Zároveň konečně umožní zvýšit rychlost ve směru od uživatele (upstream, upload), po čemž nejeden zákazník dlouho volá.

Jaký bude další vývoj DSL technologií u nás, to ví jen sama Telefónica O2. My ostatní můžeme pouze odhadovat a doufat, že TO2 tentokrát nezaspí a vrhne se na nabízení zajímavých služeb včas a ne opět s křížkem po funuse, jak jsme v minulých letech tak často vídávali…

Historie ADSL v ČR (5): Vytáčené ADSL a rušení limitů

zajDee — Wed, 20 May 2009 04:50:07 +0000

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. Tentokrát se podíváme na významné roky 2007 a 2008, první pokus o nahé ADSL, vytáčené ADSL a konec datových limitů.

2007

Dvoumegabit standardem, osmimegabit vrcholem

První tři měsíce byly na poli ADSL poměrně klidné. TO2 připravovala novou velkoobchodní nabídku služeb ADSL (se zahrnutím požadavků regulátora), kterou v březnu představila veřejnosti. Nejnižší nabízenou rychlostí se stává 2048 kbit/s, nejvyšší 8192 kbit/s. Nově se objevuje zmínka o poskytování internetu přes novější technologii ADSL2+, které bylo doposud více využito hlavně u O2TV.Posléze se objevuje i maloobchodní nabídka. Dvoumegabitová varianta stojí 475 Kč vč. DPH, s nejlevnějším hlasovým paušálem přijde tedy na 831 Kč.

O2 Duo Mobil – pokus o ADSL bez poplatku za pevnou

Protože už delší dobu uživatelé volali o možnosti pořídit si ADSL bez nutnosti placení hlasového paušálu, představila TO2 v dubnu 2007 službu O2 Duo Mobil. Nešlo však o nahé ADSL v pravém slova smyslu, ale o balíček služeb, ve kterém byla pevná linka, internet ADSL a mobilní hlasový tarif, přičemž mělo jít o atraktivní nabídku. Ta se ovšem u zákazníků příliš nechytla.O týden později, tedy v půlce dubna 2007, překonává TO2 hranici půl milionu aktivních ADSL přípojek.

Vytáčené ADSL

Dalším krokem vedle v historii našeho ADSL byla červnová nabídka takzvaného vytáčeného ADSL, obchodním jménem O2 Internet ADSL Start. Technicky šlo o ADSL přípojku účtovanou časově. V základu měl uživatel k dispozici dvě hodiny „datovacího času“ a cokoli navíc si připlácel minutovou sazbou. Připojení přitom ručně vytáčel/odpojoval na svém PC. Služba vydržela na trhu několik měsíců a pak ji TO2 bez halsitých oznámení přestala nabízet.

Zvýšení limitů ve FUP

Zatímco UPC, poskytovatel kabelového internetu, se rozhodl od července 2007 úplně zrušit objemové limity, Telefónica je pouze zvedla. Nejnižší tarif nabízí přenos až 10 GB dat plnou rychlostí, po překročení rychlost klesne poměrně brutálně z 2048 kbps na 64 kbps. U vyšších tarifů jde o pokles na 128 kbps.Ke konci roku 2007 hlásí TO2 570 tisíc ADSL přípojek. Zdá se tedy, že rok 2007 byl ve znamení opadlého zájmu o tento typ připojení, během roku došlo k nárůstu pouze o 60 tisíc přípojek.

2008

FUP: Limity odchází, nastupuje řízení provozu

Po nenápadných a drobných změnách ve velkoobchodní nabídce (mimojiné zrušení tarifu Start) oznámila TO2 v březnu roku 2008, že od dubna zruší objemové limity u všech variant jí nabízených ADSL přípojek. FUP jako takové ale nekončí, nově nastupuje tzv. řízení provozu.

Řízení provozu je jakási inteligentní technologie, která by měla prioritizovat běžný a interaktivní provoz a naopak do pozadí odsouvat provoz, který nemusí být bezprostředně vyřízen – hlavně různé peer to peer sítě, stahovací služby jako Rapidshare, atp.

To vše se ale týká pouze uživatelů, kteří využívají protokol PPPoE (PPP over Ethernet). Pokud v síti TO2 jsou ještě nějací uživatelé PPPoA (PPP over ATM), budou i nadále trpět původními limity. Cíl je jasný, zmigrovat všechny uživatele na PPPoE, usnadnit údržbu a zbavit se již delší dobu nenabízené ATM varianty.

Taktéž přestává TO2 maloobchodně nabízet služby Extreme (dříve Profi) s agregací 1:20, zde se tedy objevuje prostor pro konkurenční nabídky.

Spolu se zrušením FUP si vedení TO2 dává předsevzetí, že do pěti let (tj. do roku 2013) bude na českém trhu jeden milion ADSL přípojek.

Nadále však pokračuje pokles počtu pevných linek, ke konci prvního čtvrtletí 2008 jich bylo již jen 1,9 milionu. Objevují se první signály, že TO2 začíná pracovat na takzvaném nahém ADSL, tedy levnějším ADSL bez hlasových služeb. Následně se objevuje pracovní verze druhé analýzy trhu s broadbandem, ve které se ČTÚ chystá TO2 nabízení nahého ADSL nařídit.

V šestém, posledním dílu tohoto miniseriálu se zaměříme na aktuální nabídku, tedy osmimegabitové ADSL „pro každého“ a příchod nahého ADSL.

Historie ADSL v ČR (4): zpomalování, zdražování, O2 a O2TV

zajDee — Tue, 19 May 2009 04:50:55 +0000

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. Dnes se zaměříme na zpomalování přípojek po vyčerpání FUP, zdražování hlasových přípojek a příchod O2 na scénu.

2006

Další zrychlování a změny ve FUP

V lednu 2006 představil Telecom další aktualizovanou verzi své velkoobchodní nabídky. Nejnižší nabízenou rychlostí se stalo 512 kbit/s. O dva týdny později přišla na řadu i maloobchodní nabídka, ve které kromě zvýšení rychlostí, množství přenesených dat, které je možno čerpat plnou rychlostí, změnil i způsob aplikace FUP.

Dřívější týdenní počítání přenesených dat a dvoustupňový pokles rychlosti byly změněny na měsíční cykly a jednorázový pokles. Po překročení dat „v ceně“ docházelo k poklesu rychlosti na „narrowband,“ 64/64 kbps u 512 kbps varianty, 128/128 kbps u všech ostatních.

V únoru je v provozu tři sta tisíc ADSL přípojek.

Zdražování podložek

V dubnu 2006 došlo ke zrušení regulace hlasových tarifů a následně k jejich zdražení. Během let 2005 až 2006 nebylo možné jako „podložku“ (minimální hlasový tarif) použít Home Mini, to se však s koncem regulace mění. Nejde však o Telefon Mini za 199 Kč bez DPH, ale o jeho „Expres/ADSL“ variantu za 299 Kč bez DPH. Po připočtení 19% DPH se minimální cena hlasového tarifu vyšplhala na 356 Kč, zatímco před zdražením stál tarif Standard 329 Kč. Tato změna tedy celkovou sumu za linku a ADSL zvýšila o 26 Kč.

Přichází Telefónica O2 Czech Republic, a.s.

Prvního července formálně zaniká společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., novým názvem společnosti je Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Nový operátor již integruje bývalý Eurotel, s. r. o. Transakce prodeje je tím tedy završena. I když značka Český Telecom bude ještě nějaký měsíc dožívat, novou firemní barvou se stává modrá a bublinkaté logo nás bude pronásledovat čím dál víc.

V červnu a červenci není uplatňována FUP, dochází totiž k upgradu zařízení, která FUP zajišťují.

Kolem 1. srpna dochází k překročení hranice čtyř set tisíc klientů broadbandového připojení.

O2 a O2TV na scéně

V září proběhne sjednocení firemních značek a log, Český Telecom už vůbec neexistuje. Služba Internet Expres se mění na O2 Internet Expres.Telefónica O2 zároveň (již pod svou značkou) uvádí novou službu: televizi přes IP (IPTV), kterou hodlá nabízet jen tam, kde má na ústřednách ADSL2+ DSLAMy.

Regulace a zvýšení velkoobchodních limitů

V listopadu vydává ČTÚ analýzu broadbandového trhu u nás, ve které konstatuje, že na trhu je hráč s monopolními praktikami (TOCR) a rozhoduje o uložení nápravných opatření. Ta se budou týkat počítání dat, měla by zajistit větší jistotu u alternativních ISP, kteří přeprodávají ADSL, zajistit jim garance a umožnit SLA. Nejeden bod z uložených opatření nebude dotažen do konce, TO2 se ale nic nestane.

O pár týdnů později zvyšuje TO2 limity ve velkoobchodní nabídce ADSL, čímž dává více prostoru alternativním operátorům.

Na konci roku 2006 je v provozu na 470 tisíc ADSL přípojek.

Příště si povíme o kroku stranou v podobě tzv. vytáčeného ADSL a konci datových limitů nejen u O2.

Jak jsem si zřizoval ADSL

zajDee — Mon, 18 May 2009 11:29:31 +0000

Protože nemám v bydlišti možnost připojení přes UPC a alternativy nenabízí dostatečnou rychlost ve směru k uživateli, rozhodl jsem se, že si zřídím ADSL. Po sedmi dnech od objednávky bylo vše zřízeno. O své zkušenosti bych se s vámi rád podělil v tomto článku.

Proč?

První otázka, která zřejmě napadne nejednoho z vás, je proč jsem se rozhodl právě pro ADSL. Odpověď není vůbec jednoduchá.

Tím nejdůležitějším faktorem asi je rychlost downloadu. Občas potřebuji rychlou linku, která mě nebude brzdit v práci. Může jít o instalaci počítače, po které potřebujete stáhnout různé programy, ovladače a softwarové příslušenství od výrobce (notebooku). Občas potřebuji přenést poměrně dost dat přes VPN. Dálková správa VMware serveru je datově extrémně náročná. Současané připojení má sice hodně dobrou rychlost uploadu (megabit), ale na downloadu zůstávám taktéž na megabitu a to je pro tyto potřeby málo.

Dalším faktorem je, že lze ADSL konečně zřídit bez poplatku za pevnou linku a naopak si k němu „přibrat“ mobilní datové služby. U mě momentálně nejde o příliš aktuální nabídku (mobilní připojení za zajímavé peníze mám), ale přesto je dobré to v záloze mít.

Konečně posledním faktorem, nad kterým si možná někteří z vás poklepou na čelo, je má záliba a nadšení ve zkoumání různých typů připojení, získávání zkušeností a samozřejmě sebevzdělávání. ADSL pro mě doposud byla technologie, o které jsem ledacos věděl, ale doposud jsem neměl možnost si ji ‚na sobě‘ otestovat. A v kombinaci s blízkostí ústředny (cca 190 metrů po kabelu) bylo ADSL rozhodně zajímavou volbou.

Jaké a od koho?

Když jsem se rozhodl, že si ADSL pořídím, začal jsem pátrat po nabízených variantách. V místě mého bydliště je dostupné pouze ADSL na platformě TO2, i když v sousedním městě mají svou technologii Radiokomunikace. Tady jsem tedy výběr neměl.

Při zkoumání nabídek ADSL na trhu jsem zjistil, že spousta poskytovatelů má ke svým klientům velmi nepřátelský přístup. Přijde-li zrychlování, často zrychlit odmítají, nebo si je podmiňují podpisem smlouvy na dalších (12, 18, 24) měsíců. Poplatky za vypovězení smlouvy jsou často velmi vysoké, buď jde o tisícové položky, nebo o hausnumera vzniklá vynásobením měsíčního paušálu a počtu zbývajících měsíců do konce úvazku. Takové vypovězení smlouvy může být např. u Volného velmi drahou záležitostí.

Ač jsem to sám nečekal, ty nejlepší podmínky v tomto směru měla Telefónica O2. Ostatní poskytovatelé mají sice o pár korun levnější měsíční paušály, zvolil jsem jako poskytovatele datových služeb nakonec právě TO2. Co jsem tím získal?

Při úvazku na 24 měsíců zaplatím 1 Kč zřizovací poplatek za ADSL a 990 Kč za modem (objednáno osobně v prodejně – při objednání přes web lze modem zakoupit za 590 Kč). Běžný zřizovací poplatek je 990 Kč + DPH, tedy 1 179 Kč vč. DPH.

V případě výpovědi smlouvy před uplynutím úvazku doplácím pouze poměrnou část (dle počtu zbývajících měsíců) z uvedených 1 179 Kč. V případě změny služby na službu pomalejší/rychlejší s úvazkem se započítává původní doba úvazku. Tedy, budu-li rok mít tarif 16384/768 a pak se rozhodnu změnit smlouvu na 8192/512 kbps, bude mi do konce úvazku stále zbývat jen rok. To je myslím, oproti „nabídkám“ Volného a spol, kdy při změně služby podepisuji opět dvouletý úvazek, fér.

Jako poslední byl výběr konkrétní služby. Protože jsem náročný uživatel, sáhl jsem po novém tarifu O2 Internet Pro s rychlostmi 16384/768 kbit/s na linkové (ADSL) vrstvě. Cena tohoto tarifu je 1 050 Kč měsíčně, vč. DPH. Zvolil jsem pouze ADSL, o hlasový tarif ani různé nadstavby jsem zájem neměl.

Část obchodní

Tento tarif je oficiálně nabízen od 11. května, objednat jej však šlo už od osmého. Pro zajímavost, reklamní kampaně na novou podobu služby byly spuštěny až ve středu třináctého.

V sobotu devátého jsem měl cestu kolem Metropole Zličín, kde je infostánek O2. Rozhodl jsem se tedy po krátké diskusi s konzultantem službu rovnou objednat. Onen víkend zároveň probíhal „velký třesk“ v informačních systémech O2, kdy docházelo k migraci mobilních paušálů do informačního systému, který drží „pevné linky.“

Zároveň probíhalo zavádění nové struktury služeb, díky které TO2 konečně po letech nabídla nahé ADSL (bez telefonního paušálu). Objednávka tedy zůstala pouze na papíře a do systému se dostala až v pondělí pozdě odpoledne.

Bohužel zavádění nových procesů v O2 neproběhlo úplně hladce. Po zadání první objednávky mi sice v úterý ráno přišla SMS s díky za objednávku ADSL a už jsem měl domluvenou i instalaci na čtvrtek, ve středu jsem se dozvěděl, že původní objednávka neprošla systémem a byla automaticky stornována. Byl tedy vybrán jiný termín instalace, tentokrát pátek dopoledne, a objednávka znovu zadána do systému.

Během středečního dne mi přišly další dvě SMS od O2, ve kterých mi děkují za objednávku. V tu chvíli jsem jen doufal, že mi nepřijdou zřídit tři (dvě) ADSL linky

Část technická

V pátek dopoledne jsem byl mírně nervózní. Pro instalaci jsem si vybral samoinstalační balíček, ten ale do pátečního rána nedorazil.

V deset však zazvonil domovní zvonek – to mi Česká pošta dovezla právě včas onen očekávaný instalační balíček. Tedy balíčky dva. Rozhodl jsem se je převzít s tím, že pokud jejich obsah bude totožný, vyřídím si s Telefónicou osobně případné vrácení druhého balíčku zpět.

Na jedenáctou dorazil i technik O2. Trošku znervózněl, když jsem mu oznámil, že mi domů žádné dráty nevedou , ale naštěstí jsem na něj byl připraven. Ukázal jsem mu rozvaděč v domě, díry ve dveřích byly již vyvrtány (kdysi tam vedla jakási odporná plochá dvoulinka, té jsem se však včas zbavil – nebyla by ideálním kabelem pro ADSL), lišty na místě.

Nejprve jsme tedy společně natáhli kabel z bytu, připevnili ho, následně došlo k propojení kabelu z bytu s krouceným párem v liště. Při otevření rozvaděče však technik zjistil, že jde o jiný rozvaděč, než který má z nejbližšího traťového rozvaděče připraven Za to může zřejmě „dvouvchodovost“ našeho domu. Operativně však problém vyřešil – kamsi zavolal, nechal do systému zadokumentovat, že zapojí první pár, posléze onen pár propojil s vedením v liště.

Pak připravil telefonní zásuvku a přilepil ji na zeď (mocný to způsob budování telekomunikačních sítí). Zvonítkem pustil do „drátů“ zvonek a šel provést přepojení do traťového rozvaděče o ulici níž.

Datujeme

Když se vrátil, měl jsem už v pohotovosti modem a notebook, kterým jsem připojení chtěl otestovat. Připravený splitter mi odpojil se slovy „linku nemáte, takže tohle nepotřebujete“ – měl samozřejmě pravdu a poté zapojil kablík z modemu do telefonní zásuvky.

Do pěti sekund se na modemu rozsvítila kontrolka DSL a pak i Internet (DSL signalizuje funkční spojení s DSLAMem na ústředně, Internet dává najevo, že došlo k navázání PPPoE spojení mezi modemem a PPPoE serverem O2) a internet se rozeběhl.

Tím byla instalace úspěšně ukončena a na mě už zbyl jen úklid

Dojmy ze zřizování

Překvapilo mě, jak se Telefónica s mou objednávkou poprala. I když původně do přetíženého systému nešla zadat, nakonec se jim to nějak povedlo. Včera jsem byl opět na Zličíně a protože jsem se potřeboval ještě na něco zeptat, zašel jsem ke kiosku O2. O chvíli později mě vyděsila slečna, když jsem jí řekl o dvou balíčcích a třech objednávkách v systému. Ani jedna z těch objednávek totiž zřejmě neprošla úplně ideálně – v jejich informačním systému chyběla u té „nejlepší“ objednávky mé přípojky komponenta ADSL. Od slečny jsem se dozvěděl, že se diví, že mi takhle zadanou službu vůbec zřídili.

Byl jsem ale ujištěn, že by nemělo dojít k pozastavení nebo dokonce zrušení – teď už ne, když se vše podařilo zřídit. S tím se váže i jedna perlička, původně domluvený čtvrteční termín by stejně nebylo možné zrealizovat, protože právě ve čtvrtek došlo ke kolapsu dalšího systému O2, kterým společnost zadává práci technikům. A tak všichni byli „bez práce“

Samotná instalace proběhla téměř hladce až na onu komplikaci s jiným propojeným rozvaděčem. Od zadání finální objednávky (středa odpoledne) do zřízení funkční linky (cca páteční poledne) neuplynulo ani 48 hodin a služba byla zřízena a plně funkční.

Dojmy ze služby

I díky tomu, že jsem pár metrů od ústředny (zpoza domu na ni vidím a jsem u ní pěšky za pár desítek sekund) mám doma velmi kvalitní vedení. DSL vrstva je spojená na ADSL2+ profilu 16389/773 kbps, útlum linky je 0,0/2,5 dB s metrovým a 0,00/3,0 dB s desetimetrovým telefonním kabelem (ten jsem použil pro přesunutí modemu do jiné místnosti). Maximální rychlost DSL vrstvy (odhadovaná modemem) se pohybuje kolem hodnot 24600/1280 kbps, špičkově se dostala na nějakých 25200/1350 kbps, což je snad úplné maximum ADSL2+. Hodnoty SNR Margin Down/Up (vdB) se pohybují kolem 17.4 / 18.7, hodnoty Power Down/Up (v dBm) kolem 15.6 / 12.3.

DSL spojení je stabilní a nepadá, PPPoE spojení mi za poslední tři dny spadlo jednou (a možná za to může linuxová mašina, na které to spojení bylo nakonfigurováno). I po několika PPPoE i ADSL odpojeních a připojeních mám stále stejnou IP adresu, ta je zřejmě nějak svázána s linkou.

Rychlost na IP vrstvě (IP nad PPPoE nad DSL) dosahuje cca 15 Mbit. Při stahování ISO obrazů Debianu (nejen) z FTP serveru ftp.sh.cvut.cz se rychlost drží na 1,65 MiB/s, tedy cca 13,84 Mbit. Hrubým výpočtem jsem tedy dospěl k výsledku, že z rychlosti, na které je spojen modem (16389 kbps) jsem schopen získat 84,45% rychlosti. Overhead všech těch vrstev v cestě je tedy kolem 15,55%.

To je důležité číslo, které by mělo být prezentováno častěji. Takto si uživatel může snadno ze své linkové rychlosti spočítat, jakou že to skutečnou rychlostí mu jeho internetové připojení poběží.

Nabídne-li tedy někomu Telecom ADSL na vedení s maximální linkovou rychlostí 512/128 kbps, měl by uživatel vědět, že se jeho rychlost nedostane nad cca 433 kbps, tedy cca 52,8 kB/s.

Protože nemám IPTV (to na 16 Mbit službě ani nelze z technických důvodů zřídit), mám poměrně nízké hodnoty odezvy (ping). Ty se pohybují kolem 8 – 9 ms (měřeno zasíláním 64B pingů na ns.seznam.cz). Ztrátovost paketů je zajímavá, poměrně často nějaký ICMP paket vypadne, ale například stahování z FTP probíhá plynule, nedochází tedy k nějakému brutálnímu řezání provozu. ICMP má v síti zřejmě nízkou prioritu.

Co se datových omezení a řízení provozu týče, nenarazil jsem zatím na problém. Stahování z FTP i HTTP běží „co linka dá,“ streamování dat není problém. Z pátku na sobotu jsem pustil lince žilou (opět stahování instalačního ISO souboru Debianu) a nechal vše grafovat. Do rána linkou prošlo přes cca 32 GB a výrazné snížení rychlosti se neprojevilo. Na grafu ovšem bylo vidět pár poklesů – o jejich původu spekulovat nechci a test jsem zatím neopakoval, nemůžu tedy říct, zda je o náhodu nebo zda zafungovalo řízení provozu. Graf můžete posoudit sami:

Celkově linkou za poslední tři dny proteklo kolem 50 GB včetně několika souborů stažených z Rapidshare plnou rychlostí linky (to víte, člověk testuje a zkouší…) a rychlost na downloadu je pořád přibližně stejná (přes 1,60 MB/s).

Budeme-li se bavit o modemu Huawei EchoLife HG520i, ač na tento modem neuslyšíte zrovna nejlepší ohlasy od zákazníků, u mě zatím problémy nebyly. DSL část se drží (aby taky ne, na nezašuměné lince…), PPPoE část je poměrně stabilní. V rámci testování zkouším rozdíly mezi PPPoE na modemu Huawei a PPPoE na linuxovém routeru za modemem, rozdíly prakticky nejsou.

Přepnout modem do režimu bridge, aby bylo možné vytáčet PPPoE spojení z připojeného počítače, lze, avšak zdokumentováno to vůbec není. Návod pravděpodobně přidám i na tento blog. Výchozí bránu směrem do LAN modem nastavit neumí, avšak umožňuje upravit routovací tabulku. A tak jsem místo výchozí brány nastavil routy na 0.0.0.0/1 a 128.0.0.0/1 skrz připojený linuxový stroj

WiFi na uvedeném modemu je rozhodně šikovné. Umí vysílat až pod čtyřmi nezávislými ESSID, které mohou mít různou konfiguraci zabezpečení. Ve výchozím nastavení je WiFi vypnutá a v modemu předkonfigurováno ESSID Internet a VOIP, obojí se zabezpečením technologií WEP se 128 bity. WEP heslo je uvedeno na spodku modemu.

Výkon WiFi je ohromující, v porovnání s Asusem WL-500gx a WL-500gp, které mám doma, vyhrává Huawei. Rychlost přenosu se šplhá na cca 1,2 MiB/s, Asusy se držely kolem 500 KiB/s, vše v normě 802.11g. Huawei tedy vyhrál a než pořídím 802.11n router (ideálně s 5 GHz WiFi), bude nejen mým DSL modemem, ale i WiFi APčkem. PPPoE spojení však bude mít i nadále na starosti linuxová mašina.

Celkové dojmy

Mé první dojmy z ADSL jsou veskrze pozitivní. Výhodou je poměrně vysoká rychlost (v rámci možností technologie) a propracované řízení provozu, které uživatele nijak výrazně neovlivňuje. Nevýhodou je nízká rychlost uploadu (po přepočtu pomocí uvedeného koeficientu 84,45% se dostávám na cca 652 kbit, což je nějakých 79,7 KiB/s). Připojení je stabilní a nepadá. Zřízení bylo velmi rychlé a prakticky bez zaškobrtnutí. Jaké budou dlouhodobější zkušenosti ještě nevím, věřím ale, že budou pozitivní.

Pokud vás něco ohledně ADSL zajímá, ozvěte se do diskuse.

Historie ADSL v ČR (3): Internet Expres, Home Mini a restart ADSL

zajDee — Mon, 18 May 2009 09:00:38 +0000

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. Tentokrát se podíváme na „neomezenou“ nabídku Internet Expres, zákaz Home Mini spolu s broadbandovými tarify a restart nabídky ADSL.

Internet Expres a nová podoba FUP

V květnu 2004 představil Telecom novou podobu svých ADSL služeb pro koncové zákazníky (velkoobchodní nabídka zůstala beze změny). Její hlavní změny byly přibalení některého hlasového tarifního plánu za zvýhodněných cenových podmínek a nová podoba Fair Use® Policy.Ačkoli na velkoobchodní úrovni stále docházelo u Basic přípojek ke zpoplatňování dat nad limit (3, resp. 6 GB), koncovým uživatelům se už neměla zvyšovat cena v závislosti na přenesených datech. Nově Telecom zavádí omezení rychlosti přípojky v závislosti na počtu přenesených dat za sedmidenní období. Rychlosti a omezení jsou následující:

Plná rychlost přípojky do přenesení 500 MB (pro variantu Basic 512), resp. 1 GB (pro Basic 1024)
Poloviční rychlost přípojky do přenesení 1 GB, resp. 2 GB
Rychlost 64/64 kbps po překročení limitu 1 GB, resp. 2 GB

Konkurenci netrvalo dlouho a ozvala se proti oběma částem Internet Expresu, nabídku zvýhodněného hlasového tarifu a prakticky neomezených dat (byť na rychlostně omezené přípojce) nebyli alternativní operátoři schopni nabídnout za cenu, která by Telecomu mohla zatopit.

Ledy se hnuly

V létě 2004 trh s ADSL začal ožívat. Nejen Český Telecom nabídl cenově přijatelné přípojky, byť stále s limitem. V Telecomu zbystřili, všimli si, že konkurence nespí a vyhlásili si pro rok 2004 poměrně ambiciozní cíle: do konce roku osadit rovnou tisícovku DSLAMů a v počtu připojených uživatelů dosáhnout hranice 150 tisíc. V srpnu navíc Telecom nasadil novou měřící technologii a umožnil zřídit ADSL na místních smyčkách o délce až 3,8 km, což opět rozšířilo řady potenciálních klientů.V září se Telecomu podařilo prolomit další magickou hranici, tentokrát padesát tisíc DSL přípojek. O čtyři měsíce později, na přelomu roku 2004 a 2005, jich bylo již přes sto tisíc. Atraktivnější cenová politika zjevně zabrala a nalákala i ty, kteří si do té doby k ADSL cestu nenašli.

2005

Znovu nová měřící technologie

V březnu 2005 oznámil ČTc, že opět vylepšil (nasadil novou) svou měřící technologii, díky které je schopen nabídnout ADSL na místních smyčkách až 8,2 km dlouhých. S rychlostmi to na takových linkách ale vůbec není růžové, naopak. Dochází k velkému útlumu, rušení, přeslechům. Proto jsou na takových linkách dodnes k dispozici pouze rychlosti stovek kilobitů za sekundu.

Zákaz Home Mini k ADSL

V dubnu vydává ČTÚ nařízení, kterým zakazuje používání tarifu Home Mini společně s ADSL. Cena totiž zřejmě plně nepokrývá náklady. Rozhodnutí ale neplatí zpětně a tak ti, kteří už takovou kombinaci hlasu a dat mají, ji mohou i nadále používat.

První ADSL s cenou pod 500 Kč

V květnu 2005 aktualizuje Telecom svou velkoobchodní nabídku, poprvé se objevuje rychlost 2 Mbit/s. Zatímco společnost Telenor Networks v rámci svého DSL řešení nabízí i 4 Mbit/s, zákazníkům Telecomu zřejmě musí vystačit i dvoumegabit.Podobně se dostává na scénu superpomalé ADSL o rychlosti 128 kbit/s, jehož cena se na maloobchodní úrovni dostane pod pět set korun s DPH. Bude to právě tato maloobchodní varianta, která později zrychlí na 512 kbps, pak na dvoumegabit a nakonec na dnešních 8 Mbit/s.

200 000 klientů

Další milník v počtu klientů byl překonán v září 2005. Tehdy se Telecomu, tehdy již převzatého španělskou Telefónicou, podařilo prolomit hranici 200 000 uživatelů ADSL. Hranici tří set tisíc se však pokořit nepodaří, na přelomu roků 2005 a 2006 se počítadlo přehoupne „jen“ přes 275 000.

Čtvrtý díl miniseriálu bude o zpomalování, zdražování, příchodu O2 a O2TV.

Historie ADSL v ČR (2): Zrychlujeme, agregujeme, omezujeme

zajDee — Mon, 18 May 2009 04:50:27 +0000

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. V tomto díle se ohlédneme za agregací, zrychlením a dalším omezením služby.

Agregace

V červenci 2003, ještě, než byla odprezentována finální nabídka „zrychleného“ ADSL, se v Telecomu rozhodli aktivovat agregaci. Agregace (původně nazývaná „overbooking“) byla a dodnes je jakýsi strašák, okolo kterého se vyrojilo mnoho mýtů. Jde o parametr, který zjednodušeně udává, mezi kolika přípojkami může docházet ke sdílení rychlosti.

Způsob její realizace však v té době nebyl upřesněn. Důsledkem toho se klienti domnívali, že udávaná agregace (např. 1:50) znamená, že se např. o jednu rychlost 192 kbps dělí 50 lidí a tak je na ADSL „garantováno“ jen cca 3,84 kbps. Ve skutečnosti k agregaci dochází na vyšších úrovních a tak nelze spočítat ani přibližně odhadnout, jakou rychlost máte na ADSL garantovanou.

Dokud nebyla agregace uplatňována, kladli jí lidé za vinu každý mírný pokles rychlosti. Po jejím spušení se rychlost nejnižších přípojek propadla až na úroveň analogového modemu. Brzy poté tedy došlo k návratu do předchozího stavu s vypnutou agregací. Avšak pouze dočasně, do zavedení nových datových tarifů…

Zrychlujeme a zavádíme FUP

V srpnu 2003, pár dní po prvotním zapnutí agregace, představil Telecom novou podobu svých ADSL Basic služeb. Tato se nesla v duchu několika důležitých změn:

Rychlosti přípojek se zvýšily: v případě nejpomalejší varianty ze 192 kbps na 512 kbps, z rychlejších 320 kbps se stává megabit
U nejlevnější přípojek (basic) se z datově neomezeného připojení se stává datově omezené. Přípojky mají datový kredit (10 a 20 GB), po jehož vyčerpání je uživateli každých dalších započatých 10 GB doúčtováno. V případě IOL šlo o částku 399 Kč včetně DPH. Vlastnost je pojmenována „Fair User/Usage Policy“ (férové využití služby, v zahraničí pojmenováváno spíš Fair Use Policy) a (pod tajemnou zkratkou FUP a v jiné podobě) provází uživatele dodnes.
Došlo k zavedení tří typů instalace, právě zde se objevily poprvé samoinstalační balíčky, malá a velká instalace
Byl zrušen dashboard

Cena za služby zůstala stejná. Nové přípojky byly nabízeny od poloviny září 2003, šlo tedy o poměrně brzké zrychlení od uvedení ADSL do komerčního provozu.

První milník

Pár dní před započetím nabízení nové nabídky služeb, po půl roce od nastartování ADSL, zveřejnil Český Telecom informaci, že již má deset tisíc ADSL přípojek. Ten správný čas pro rozjezd ale promeškal, od roku 2001 spousta uživatelů začala přecházet na různé bezdráty, které nabízely za mnohem méně peněz jen o něco méně muziky. Ani v dalších letech se počet přípojek nevyvíjí tak, jak by si vedení tehdejšího ČTc, následně TO2, přálo.

Agregace podruhé

Oproti původně slibovanému měsíci trvalo Telecomu znovuzapnutí agregace měsíce dva. Stalo se tak v polovině října 2003 a efekt byl jen o něco méně drastický, než v červenci. Telecom nikdy neupřesnil, v čem by mohla být chyba, a trval na tom, že z jeho strany je vše v pořádku a po zapnutí agregace musí dojít jen k mírnému vylazení parametrů, načež služba bude opět spolehlivá. Myšlenka, co by v implementaci agregace mohlo být špatně, se objevila ve článku pana Peterky na serveru Lupa.cz.

2004

Další omezení

V listopadu 2003 došlo k představení dalších změn v portfoliu ADSL. Hlavním rozdílem oproti předchozím nabídkám bylo snížení limitů u variant Basic (z 10, resp. 20 GB na 3 a 6 GB), mírné snížení ceny bez DPH u přípojek Basic a výrazné snížení ceny u přípojek Profi (až o téměř 42% v případě megabitové varianty). Data nad limit už nejsou počítána v „balících“ 10 GB, ale „pouze“ 1 GB, cena za gigabajt nad limit byla stanovena na 30 Kč bez DPH.

Snížení ceny bylo ale v některých případech (negativně) kompenzováno zvýšením DPH od 1. 1. 2004 z 5 na 22% a následně od 1. 5. 2004 na 19%. Maloobchodní cena nejlevnější (a nejčastěji používané) přípojky tedy stoupla ze 1 416 Kč na 1 511 Kč, resp. 1 474 Kč od 1. 5.

Třetí díl miniseriálu se zaměří na příchod Internet Expresu, nikoli datově, ale rychlostně omezované varianty ADSL, zákaz používání tarifu Home Mini současně s ADSL a restartem nabídky.

Historie ADSL v ČR (1): Počátky a první přehmaty

zajDee — Sun, 17 May 2009 09:34:00 +0000

Tento týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. V prvním díle miniseriálu si připomeneme první momenty, přehmaty a problémy ADSL v podání Českého Telecomu.

2001 a 2002

Počátky

Počátky českého ADSL se datují do července roku 2001, kdy tehdy Český Telecom spustil technický pilotní provoz ADSL, aby následně v lednu 2002 se svvou dceřinnou společností Internet OnLine společně vzbudily naděje na českém internetovém trhu slibem, že své služby postavené na platformě ADSL brzy promění v komerční podobu.

V následujících měsících bylo ticho po pěšině, občas se objevily neoficiální informace a pak zase zapadly. Až na konci května 2002 Český Telecom oficiálně představil svou nabídku ADSL služeb.

Byl to však jakýsi „ekonomický pilot,“ který měl ověřit, jestli jsou ADSL služby po ekonomické stránce životaschopné, nešlo o řádný komerční provoz. Proto Český Telecom nehodlal nabízet své ADSL služby na velkoobchodní úrovni ostatním operátorům. A to už bylo moc i na Český telekomunikační úřad. Ten do té doby šel Telecomu na ruku, ale tentokrát nabídku ADSL služeb zakázal.

Už tehdy vzbudila představená nabídka ADSL vlnu nevole. Zákazníkům vadilo, že je nutné k datovým službám platit i „paušál za drát,“ tedy telefonní linku a hlasové služby, limity, které tehdejší ADSL mělo, a následné zpoplatňování dat za megabajt. Jen pro zajímavost, nejlevnější ADSL s rychlostí 256/64 kbps stálo 1900 Kč, k tomu existoval 100 Kč měsíčně příplatek za pronájem modemu (ten nešlo koupit), a v ceně bylo 500 MB přenesených dat. Sčítal se provoz ve směru k zákazníkovi a od něj. Každý megabajt nad limit stál 3 Kč, za dalších půl gigabajtu jste tedy zaplatili neuvěřitelných 1536 Kč navíc.

Pro zajímavost, na serveru Lupa.cz jsem narazil na výsledky ankety z roku 2001, jejímž cílem bylo zjistit, kolik by čtenáři (převážně odborníci na informační technologie) byli ochotni zaplatit za časově neomezený a datově neměřený přístup k síti Internet o rychlosti 150 kbit/s. Přijatelná hranice pro čtenářskou obci byla tehdy částka 1 500 Kč:

2003

Řádný komerční provoz

Po zákazu „ekonomického pilotu“ si dal Telecom hodně na čas. Podle nařízení ČTÚ měl zveřejnit velkoobchodní nabídku do prosince 2002, učinil tak však s téměř dvouměsíčním zpožděním až v lednu 2003. Prvotní reakce byly opět rozporuplné, ale alespoň ceny se dostaly na rozumnou úroveň.

Maloobchodní nabídka existovala od konce února 2003 a tentokrát již nešlo o počítané tarify. I ten nejnižší tarif, 192/64, obsahoval neomezené množství dat. Jeho cena byla bez pár haléřů 1 600 Kč plus poplatky za pevnou linku – tehdy ještě stačilo platit 200 Kč za Home Mini. V ceně byl pronájem jednoduchého modemu, odkoupit zařízení nebylo možné.

Služba byla nabízena ve dvou variantách, dražší „Profi“ a levnější „Basic.“ Profi přípojky dostávaly veřejnou IP adresu až k modemu, v případě variant Basic však byla služba zkriplená tzv. dashboardem. To byla webová aplikace, do které jste se po zapnutí DSL modemu museli přihlásit, až poté vám byl zpřístupněn internet. Bohužel, v tomto případě docházelo k překladu adres (NAT 1:1). Aby nebylo nutné jméno a heslo do dashboardu zadávat ručně, objevily se i skriptíky, které přihlašování řešily za uživatele. Archivní podoba dashboardu je k vidění například ve článku na Root.cz.

Ani tato podoba ADSL se ale u státních orgánů (hlavně tehdejšího ministra informatiky Mlynáře) nesetkala s nadšením a tak po urgencích ze všech stran Telecom slíbil, že brzy zrychlí…

V dalším díle si povíme, jak vypadalo první zrychlování a jaký dopad měla na klienty agregace.

Nedávné změny ve světě IPv6

zajDee — Tue, 04 Nov 2008 23:29:26 +0000

Ač v září a říjnu byly poznat dozvuky letních měsíců a na poli IPv6 bylo poměrně klidno, rozhodl jsem se vyzobat a zrekapitulovat ty události, které za zmínku stojí. Pojďte si přečíst o zmatcích ohledně IPv6 a NATu, IPv6 jako potenciální hrozbě, o tom, zda má smysl IPv6 v systému vypínat a jak to správně udělat a o mnoho dalších tématech.

V srpnu bylo na poli IPv6 poměrně klidno. Nejen já jsem trávil teplé letní dny spíše u kornoutu zmrzliny a odpočinkem. Během září a října se situace u ostatních mírně zlepšila, u mě však nikoli V zaměstnání jsme měli takříkajíc frmol a tak na aktualizaci nebylo moc času. Pojďme se tedy vrhnout na změny, které by neměly Vašim očím utéct.

NAT a IPv6

Jedním z cílů IPv6 je pokud možno úplné vymýcení (a nezavlečení) překladů adres. Zatím se to daří velmi dobře, až na jednu výjimku. Jediným opravdu plánovaným využitím NATu je překlad mezi IPv6 a IPv4 světem – tedy v přechodovém mechanismu.Z několika nenápadných zpráv se však v nedávné době rozšířila fáma, že do IPv6 bude implementován NAT v takové podobě, v jaké ho známe dnes – tedy pro skrytí sítě počítačů s tzv. privátními adresami za jednu vnější (často veřejnou, ale ani to v poslední době nemusí být podmínkou) IP adresu. Tak přátelé, zachovejte klid, takhle to nebude. Alespoň doufám, zatím to tak nevypadá.

IPv6 jako bezpečnostní hrozba

Další bomba, kterou vypustili do světa ‚IT odborníci‘, se týká automaticky vytvářených IPv6 tunelů. Pokud máte počítač s rozumně starým operačním systémem (Windows, Linux, …), může se stát, že už dnes váš počítač dokáže využít IPv6 zdroje. K tomu může využít buď tunelovací mechanismus 6to4 (to v případě, že máte přímo na PC veřejnou IP adresu) nebo Teredo (kteréžto je automaticky aktivní pouze v operačních systémech Windows). Až sem jde o vlastnost systému, která možná nemusí být vítaná, ale rozhodně není kritická.

Problém může plynout z toho, že ne všechny firewally si s IPv6 poradí, nemluvě o tom, že někteří uživatelé (mezi nimi i autor tohoto blogu) firewall nemají vůbec aktivní. Pak samozřejmě v případě existence výše zmíněných automatických tunelů může dojít k tomu, že porty, které máte otevřené, budou dostupné i potenciálnímu útočníkovi zvenčí.

Proto pokud se chcete podobnému nebezpečí vyhnout, zkontrolujte, zda váš firewall v počítači podporuje i IPv6, případně zakažte automatické vytváření tunelů.

Zakazování IPv6 protokolu

Mimo zákazu automatického vytváření tunelů může dojít i k situaci, že nemáte aktivní žádný tunel a váš poskytovatel internetového připojení nenabízí nativní IPv6 konektivitu a proto nemáte zájem IPv6 jakkoli v počítači mít. V moderních operačních systémech už však často IPv6 najdete a dokonce je i aktivní. Týká se to zejména Windows Vista, Windows Server 2008, rozumně mladých distribucí Linuxu a dalších *NIXových operačních systémů.

V případě systému Linux to sice může přinést kýžený efekt, kdy se počítač nezkouší připojit na IPv6 adresy, v případě systémů Windows Vista a Server 2008 jde však dle mého názoru o zbytečnost. Síťová vrstva Windows Vista a Server 2008 – jakkoli je zkriplená – má totiž jednu úžasnou schopnost či vlastnost. Když totiž nastavíte IPv6 síť mezi vaším počítačem a routerem, systém se pokouší zjistit, zda mimo lokální IPv6 konektivity máte i IPv6 konektivitu do internetu. A pokud ne, nevrací při běžné práci aplikacím AAAA záznamy a tyto se tedy na IPv6 adresy nepřipojují a tudíž by nemělo docházet k žádnému zpoždění při načítání stránek či podobných činnostech.

Pokud už však opravdu musíte IPv6 zakázat, udělejte to pořádně, tedy editací systémového registru. Pokud totiž pouze odškrtnete zaškrtávátko před protokolem IPv6 ve vlastnostech síťového adaptéru, mohou vás potkat velké nepříjemnosti, zejména pokud používáte Windows Server 2008, SBS edici.

Afrika jako lídr v zavádění IPv6

Podle oficiálního blogu ICANN, mezinárodní organizace pro přidělené internetové názvy a čísla, vede v zavádění IPv6 Afrika. Protože takovéto prohlášení od jedné z nejdůležitějších organizací na internetu má velkou váhu, chytla se ho okamžitě média. Ve skutečnosti však jde pouze o relativní čísla, kdy je porovnáván počet IPv6 prefixů a celkový počet čísel autonomních systémů konkrétního regionu.

Ve skutečnosti jde jen o důsledek efektu, kdy se Afrika k ‚internetizaci‘ dostala jako poslední a tak na ni dnes připadá jen malé procento ze všech přidělených čísel autonomních systémů a IPv4 adres. Kvůli různým tunelům dnes nelze jednoznačně říci, kdo v zavádění IPv6 vede, vezmeme-li ale absolutní počet čísel autonomních systémů, které oznamují do světa své IPv6 směrovací informace, bude na tom nejlépe asi Evropa. Není bez zajímavosti, že na druhém místě v počtu viditelných (ku všem přiřazeným) IPv6 prefixů je Německo, Česká Republika je „až“ devátá.

Zajímavým úhlem pohledu by taktéž mohlo být srovnání dostupnosti IPv6 koncovým uživatelům – tam bychom se asi moc vysoko neumístili, protože koncový uživatel u nás prakticky nemá šanci získat nativní IPv6 konektivitu – ani kabeloví operátoři ani poskytovatelé ADSL se do IPv6 nehrnou.

A tím se dostáváme k dalšímu bodu, kterým je

Nepodpora IPv6 v DSL síti Britského Telecomu

Ano, čtete správně. Když jsem nedávno dělal miniprůzkum mezi našimi ADSL operátory, nikdo z nich nebyl schopen IPv6 nabídnout ani odhadnout, kdy jej nabízet budou. Alespoň u nás bez problémů fungují různé 6to4, 6in4 a další tunelovací mechanismy.Ve Velké Británii jsou na tom uživatelé hůře. Nejen že jim operátoři (až na výjimky) IPv6 nedokážou nabídnout, ale dokonce nová síť (honosně nazvaná „21CN, Síť dvacátého prvního století“) tamního dominantního operátora, Britského Telecomu, oficiálně protokol IPv6 nepodporuje. To mimo jiné znamená, že Britský Telecom není schopen zaručit, že skrz jeho síť projdou v pořádku pakety, které mají co do činění s IPv6. A to jak nativním, tak tunelovaným.

A co kabeloví operátoři

Kabeloví operátoři jsou na tom o něco lépe, i když ani oni nemají na růžích ustláno. Podporu IPv6 v kabelových sítích oficiálně doplňuje totiž až standard DOCSIS 3.0. Migrace na nový standard si ovšem vyžádá nákladný upgrade síťového hardware na různých úrovních, od centrálních řídících prvků sítě až po koncové modemy. Vezmeme-li v potaz, že čeští operátoři mnohde pracují ještě s verzí (Euro)DOCSIS 1.0, není důvod migrovat na verzi 2.0, aby posléze při vyčerpání IPv4 adres migrovali na verzi 3.0.

Hybatelé pokroku

Mezi hybatele pokroku můžeme jednoznačně zařadit aplikace, které uživatele motivují k zavádění IPv6 a tlačení na své poskytovatele, aby pokud možno poskytovali nativní IPv6 konektivitu. Mezi tyto hybatele můžeme zařadit např. webové služby či torrenty.

Mezi webovými službami jednoznačně vyniká projekt ipv6porn.com, který si klade za cíl nabídnout uživatelům s IPv6 zdarma lechtivý obsah, za který by při použití pouze IPv4 museli na jiných serverech platit. Realizace tohoto projektu se ovšem neustále oddaluje a tak se objevily jiné projekty, které se snaží tuto myšlenku zrealizovat. U nás jde o server prujem.cz a na Novém Zélandu vznikl ipv6porn.co.nz, který se mi však (na rozdíl od našeho Průjmu) nepodařilo v prohlížeči ani načíst.

Mezi torrenty sice zatím není mnoho obsahu, který by uživatele nalákal, postupně se ale objevují služby, kde lze pomocí IPv6 získat různý obsah. Mezi prvními byl bezesporu IPv6 tracker na SixXS.org a nedávno se přidal i IPv6 tracker pro distribuci oblíbené linuxové distribuce Ubuntu.

Samotné trackery však nemohou fungovat bez kompatibilních klientů a tak přichází na scénu nová verze populárního klienta BitTorrent protokolu, program uTorrent. Ten ve své verzi 1.80 nabízí nejen kompatibilitu s IPv6 trackery, ale zároveň i možnost uživateli automaticky nainstalovat a nakonfigurovat IPv6 protokol a Teredo tunel.

Právě torrenty mohou být – pokud IPv6 implementuje i některý z velkých populárních torrent trackerů – dost velkým hybatelem. Jakožto peer-to-peer síť totiž naplno využijí možnosti přímé komunikace mezi dvěma IPv6 uzly, která v IPv4 kvůli všemožným NATům silně pokulhává.

Windows Server 2008, Microsoft Exchange 2007 Service Pack 1 a IPv6

Mnozí uživatelé produktů Microsoftu, kteří jsou zároveň zastánci IPv6 protokolu, zajisté dlouho vyhlíželi možnost využití IPv6 v operačním systému i v poštovním serveru Exchange. Po dlouhé době se konečně dočkali, první servisní balíček pro Microsoft Exchange 2007 konečně přidává rozumnou podporu IPv6. Ovšem pozor, to vše pouze na Windows Serveru 2008, pokud jste tedy uvažovali o tom, že budete používat Exchange 2007 na Windows Serveru 2003, IPv6 nebudete moci využít.I zde ale platí: pokud IPv6 naopak využívat nechcete, nezakazujte bezhlavě IPv6 ve vlastnostech síťového připojení.

Pavel Satrapa – IPv6, druhé vydání

Pokud jste hledali česky psané tištěné zdroje o IPv6, určitě vám neunikla kniha pana Pavla Satrapy, která je nazvaná prostě IPv6. Její první vydání z roku 2002 však už nekoupíte a její obsah taktéž není v některých částech aktuální.

Pavel Satrapa se proto rozhodl knihu aktualizovat o možnosti nových operačních systémů, změny a doplnění jak protokolu IPv6 samotného, tak různých podpůrných mechanismů (IPv6 a DNS, přechodové mechanismy NAT-PT, NAT64, atp.) a to vše nejprve konzultuje s vámi, potenciálními čtenáři!

Kniha vyjde v Edici CZ.NIC a její aktuální pracovní verze je dostupná na adrese http://knihy.nic.cz/ipv6/ – tamtéž můžete panu Satrapovi v komentářích pod jednotlivými kapitolami zanechat komentář a knihu tak obohatit.

A jedna perlička: pan Satrapa v knize uvádní i adresu tohoto blogu jako jednoho z nejaktuálnějších míst na českém internetu, kde lze najít informace k IPv6. Pane Satrapo, děkuji!

Síťové programování a IPv6

Mezi mnoha Google Alerty mi na téma IPv6 přistál v e-mailové schránce i odkaz na zajímavou knihu o programování v IPv6 sítích.

IPv6 novinky v zemích Českých

A na konec jsem si nechal novinky, které se týkají IPv6 v zemích Českých. Není toho moc, vlastně jen jedna. Na začátku září obdržela IPv6 prefix společnost STARNET, s.r.o., která nabízí své služby v jižních Čechách. Ať už si prefix pořizují z nějakého konkrétního důvodu nebo jen pro testování, oznamují jej do globálních směrovacích tabulek již od třicátého září, čímž předbíhají většinu „velkých poskytovatelů.“

IPv6 v českých luzích a hájích

zajDee — Mon, 14 Jul 2008 14:37:33 +0000

IPv6, protokol, který byl navržen a vyvinut s cílem odstranit historické i technické neduhy IPv4, by měl být lékem na vyčerpání IPv4 adres. Jeho implementace však za posledních deset let pokračuje hlemýždím tempem. Ve světovém měřítku jsou s IPv6 nejdále v asijských zemích, jmenovitě Japonsko, Čína, Jižní Korea. Tyto země mají totiž veliký počet internetových přípojek, avšak málo IPv4 adres. V tomto článku se podíváme na stav IPv6 v českých luzích a hájích.

Jak jsou na tom ve světě

Ve Spojených státech, kolébce internetu, se do implementace IPv6 společnostem moc nechce. Důvod je jediný – Spojené státy totiž mají největší množství IPv4 adres na světě, takže je jejich nedostatek tolik netlačí. Zároveň jsou Spojené státy zemí kapitalistickou a implementace IPv6 stojí peníze…

Ale ledy se hýbou. Všechny státní instituce v USA měly stanoveny termín 30. června 2008, do kterého musely být schopny předvést připravenost svých páteřních sítí na IPv6. Podle dostupných informací žádná státní instituce neselhala, jejich páteře jsou tedy schopné s IPv6 pracovat.

I v Evropě se začaly ozývat evangelizační hlasy – docházejících IPv4 adres si všimla Evropská unie a vyzvala členské státy, aby věnovaly IPv6 pozornost dříve, než bude pozdě.

A co na to Češi?

Přístup českých úřadů k této výzvě je však zatím poměrně laxní. Ani české soukromé společnosti se do implementace IPv6 nehrnou. Z 84 poskytovatelů internetu a služeb, kteří jsou sdruženi a propojeni v NIX.cz (datový uzel, který má zjednodušit a zlevnit výměnu dat mezi sítěmi k tomuto uzlu připojenými), jich jen necelá třicítka experimentuje s IPv6 a z této třicítky zhruba polovina poskytovatelů IPv6 svým klientům skutečně nabízí. A ani jeden z největších poskytovatelů internetu (O2, UPC, Radiokomunikace, …) dodnes s IPv6 nezačal koketovat.České webové portály s IPv6 také moc nepočítají. MAFRA (iDNES.cz) a Seznam.cz již mají přidělen IPv6 prefix, ale zatím služby přes šestkovou síť nenabízí. Centrum/Atlas je připojen ke dvěma poskytovatelům, GTS a O2, přičemž GTS s IPv6 experimentuje zřejmě jenv laboratořích a O2 nemá ani IPv6 prefix, není tedy schopno IPv6 konektivitu nabídnout.

IPv6 u poskytovatelů internetu a obsahu

Pojďme si sesumarizovat, kdo je opravdu schopen IPv6 nabídnout – jako směrodatná budeme brát data dostupná na oficiálních webech, z vyjádření poskytovatelů, data z peerovací tabulky v NIXu a data z routovacích tabulek distribuovaných pomocí IPv6. Nebudeme uvažovat některé nadnárodní společnosti peerující v NIXu, jmenovitě LeaseWeb, RETN a IP Exchange.

Poskytovatelé obsahu

Mezi poskytovatele obsahu s IPv6 konektivitou dnes můžeme zařadit pouze společnost Visual Connection, která zajišťuje streamovací služby (mimo jiné i) pro Českou Televizi. Jejich síť, servery i služby IPv6 podporují. Zkušebně přes IPv6 pouštějí stream ČT24 v plném PAL rozlišení (je nutná linka cca 1,5Mbps) a některé zaznamenané pořady. Ne všechny jejich servery mají v DNS záznam s IPv6 adresou, podporu ale postupně rozšiřují.

Seznam.cz a MAFRA s IPv6 koketují – alespoň v takovém rozsahu, že mají od RIPE přidělen IPv6 prefix. V RIPE lze najít informace o tom, kdo s kým peeruje: Obě organizace peerují s českým O2, které IPv6 ve své páteřní síti nenabízí (Eurotel ano) a je otázkou, kdy nabízet začne. MAFRA dále peeruje s GTS, která dle NIXu IPv6 umí, ale prakticky nikomu nenabízí. Seznam má druhý peering s Dial Telecomem (býv. Net4Netem, býv. TransgasNetem), který IPv6 klientům nabízí a je tedy technicky schopen zajistit Seznamu tranzitní konektivitu.

Necháme se tedy překvapit, kdo z nich přijde první.

Poskytovatelé připojení (velkoobchod)

Není zrovna lehkou úlohou roztřídit poskytovatele připojení mezi velko- a maloobchodní, ale přesto se o to pokusím.Z peerovací tabulky v NIXu je vidět, že IPv6 umí následující poskytovatelé:

GTS Novera
Tiscali
Telekom Austria CZ (VOLný)
IPEX
T-Systems
Dial Telecom
CLNET

Není jich moc, co říkáte? IPEX podle diskuse na Lupě IPv6 implementováno má a požadavky s klienty řeší individuálně. Dial Telecom má IPv6 funkční (běží přes něj i tato stránka) a klientům ho nabízí na požádání. GTS Novera IPv6 má zřejmě na páteři, ale podle diskuse na Lupě nenabízí IPv6 svým zákazníkům. Jak jsou na tom ostatní se nedá jednoznačně říci, na webu o IPv6 moc informací nemají (prakticky žádné).

Poskytovatelé připojení (maloobchod)

Pokusím se shrnout i ty poskytovatele, které jsem zmínil výše a kteří se dají zařadit zároveň do obou kategorií.

GTS Novera
Tiscali
Telecom Austria CZ
NFX
T-Systems
CLNET
Eurotel
SMART Comp
MIRAMO

A to je vše ze společností, které jsou v NIXu. Seznam je tentokrát delší, ale bohužel reálná dostupnost IPv6 zůstává nízká. Pro velké společnosti (GTS, Tiscali, VOLný, IPEX, T-Systems, CLNET) platí to, co jsem napsal výše.

NFX je zájmové sdružení právnických osob poskytujících připojení k internetu na principu CZFree.net. IPv6 peering mají, konektivitu taktéž. Na jejich infrastruktuře běží například IPv6 verze serveru prujem.cz (což je jakási alternativa serveru IPv6porn.com). Dostupnost v koncových sítích se ale liší síť od sítě. NFX obecně používá IPv6 prefix sítě kLfREE.net (a announcuje zároveň i prefix HKfree.org).

Eurotel sice vytrubuje svůj IPv6 prefix přes NIX do světa, na můj oficiální dotaz však reagovali stylem „klientům nenabízíme ani zkušební provoz“.

MIRAMO pravděpodobně nemá IPv6 tranzitní konektivitu a spoléhá tak na peering v NIXu, který je ovšem zatím poměrně chudý. Nepředpokládám tedy, že by IPv6 klientům oficiálně nabízeli.

SMART Comp, provozovatel jihomoravské sítě NETBOX, má na webu pár zmínek o IPv6. Mohl by tedy jako jeden z mála poskytovatelů IPv6 konektivitu skutečně nabízet.

Poskytovatelé housingu serverů a hostingu stránek

Tato kategorie je zvláštní v tom, že ji nelze rozumně zmapovat. V NIXu peerují tito poskytovatelé housingu:

Casablanca
Master Internet
Ignum
CoolHousing

Z těchto operátorů se Master Internet, IGNUM a CoolHousing podporou IPv6 chlubí, Casablanca o tom mluví (a prezentuje na konferencích).Pokud chcete jen hosting, máte na českém trhu velmi omezený výběr. Zatím jsem narazil na jediného poskytovatele hostingu, který opravdu IPv6 umí: Hosting90.cz společnosti Hosting90, s.r.o.

Ti ostatní

Zbytek NIX – IPv6 peerujících operátorů jsou organizace, které vám konektivitu běžně nenabídnou.

NIX.cz a NIC.cz sice peerují, ale konektivitu neprodávají (dobré je, že NIC.cz provozuje i české DNS servery přes IPv6).

CESNET je institucí akademickou, která v síti IPv6 má a máte-li štěstí a jste na správném uzlu, můžete je i využívat. Ale ne všechny akademické instituce mají v celé své síti IPv6.

Sloane, poskytovatel, který se začal aktivněji projevovat před pár lety a od té doby poměrně roste, má svůj IPv6 prefix a propaguje ho do světa. Ovšem nemá peering v NIXu, pouze tranzitní konektivitu od Tiscali.

Úspěšní však můžete být u malých „přeprodejců“ konektivity (lokální bezdrátoví provideři a jim podobní). Hlavně u těch, kteří berou konektivitu od velkých poskytovatelů jako je Dial Telecom. Zmínit mohu například síť Všebořice.net či DaLuNET.cz. Proto máte-li zájem o IPv6 konektivitu a jste připojeni k malému poskytovateli, zkuste se zeptat, třeba zjistíte, že jeho síť už IPv6 dávno podporuje

Historie protokolu IP

zajDee — Mon, 14 Jul 2008 13:14:21 +0000

V posledních měsících probíhá všemi více či méně odbornými weby nejeden článek skloňující pojem IPv6. V tomto článku bych chtěl shrnout, co to vlastně IPv6 je a proč je důležité.

K pochopení IPv6 je potřeba zabrousit o pár desítek let zpět do doby, kdy byl Internet v plenkách. V roce 1974 publikovali Vinton Cerf a Robert Kahn dokument, který popisoval protokol pro přenos dat. Z tohoto protokolu se během dalších pár let vyvinul protokol IPv4 – RFC, které jej popisuje, bylo vydáno v roce 1981. IPv4 popisuje způsoby, jak mají jednotlivé počítače propojené do sítě navzájem komunikovat.

IPv4 adresa vypadá tak, že každý bajt zapíšeme jako desítkové číslo a oddělíme je tečkou, tedy např.: 10.80.55.19

Protokol IPv4 byl navržen tak, že pro adresy odesilatele i příjemce používá čtyři bajty, tedy 32 bitů. V ideálním případě by tedy bylo možné do sítě připojit až 2³² počítačů, tedy téměř čtyři a čtvrt miliardy. Jenže na konci sedmdesátých let nikdo s tak ohromným počtem počítačů nepočítal. V té době se počty připojených uzlů pohybovaly ve stovkách a počty „zasíťovaných“ organizací bylo možné spočítat na prstech několika rukou. Pracovní skupina, která spravovala IPv4 adresy, tehdy vymyslela poměrně jednoduchý způsob přidělování celých bloků adres jednotlivým organizacím. Zjednodušeně dostala každá organizace blok 16777216 IP adres a co si s nimi dělala, to už bylo jen na ní. Těchto rozsahů bylo k dispozici celkem 256, tedy pro max. 256 organizací (ve skutečnosti méně, protože část rozsahu byla vyhrazena pro speciální účely).

Jak internet rostl a připojených sítí a počítačů přibývalo, bylo nutné ustanovit nový způsob přidělování adres. I bylo stanoveno přerozdělit adresní rozsah a začít používat tzv. masku sítě. První polovina IPv4 adresního rozsahu zůstala nadefinovaná „postaru“ a ti, kdo již měli přidělen blok 16777216 IPv4 adres, o něj nepřišli, i když jej nevyužívali efektivně. Adresní prostor byl rozdělen na tzv. třídy:

Třída A, obsahovala 16777216 IPv4 adres (používala se pro adresy 0.0.0.0/8 – 127.255.255.255/8)
Třída B, obsahovala 65536 IPv4 adres (128.0.0.0/16 – 191.255.255.255/16)
Třída C, obsahovala 256 IPv4 adres (192.0.0.0/256 – 223.255.255.255/256)
Třída D byla vyhrazena pro Multicast (224.0.0.0 – 239.255.255.255)
Třída E byla označena jako rezervována do budoucna a nesměla být nikde využita (240.0.0.0 – 255.255.255.255)

Maska sítě je to, co v příkladech uvádím za lomítkem, a určuje, kolik bitů z celkových 32 určuje adresu sítě. Například pro IP adresu 10.80.25.18/8 je adresa sítě určena prvními osmi bity a v síti může být až 2^(32–8) počítačů. Podobně do sítě 192.168.1.0/24 lze zapojit až 256 počítačů. (Ve skutečnosti je vždy nejnižší a nejvyšší adresa vyhrazena pro tzv. adresu sítě a broadcast adresu, takže počítačů lze zapojit o dva méně.) Některé operační systémy preferují zápis masky jako 255.0.0.0 pro /8 či 255.255.255.0 pro /24. Technicky jsou tyto zápisy ekvivalentní, ale například systém Windows si s „kratším“ zápisem /8 neporadí.

O pár let později se však ukázalo, že ani toto řešení nevyhovuje – mnohé organizace potřebovaly více než 256 adres, ale mnohem méně, než 65536 adres, tudíž žádaly o více bloků C. Obecně docházelo k nepříjemnému plýtvání adres. I bylo stanoveno, že bude tento systém zrušen a bude zavedeno tzv. beztřídní (classless) rozdělování adres. To umožnilo použít i jiné masky sítě, než jen /8, /16 a /24 a zefektivnilo přidělování IPv4 adres organizacím.

Zlo však již bylo dokonáno. Mnohé organizace si z minulosti nesou břímě obrovských IPv4 rozsahů, které nevyužívají naplno, ale vrátit je nemohou – musely by přečíslovávat své sítě. To by stálo stamiliony dolarů (naprostá většina organizací s velkými adresními bloky je ze Spojených států).

Ačkoli se loď s názvem IPv4 již začala potápět a svět zaplavovaly různě odvážné prognózy o nadcházejícím internetovém armageddonu (tedy vyčerpání dostupných IPv4 adres), objevila se technologie, která měla pomoci soudný den maximálně oddálit do doby, kdy bude nalezeno alternativní řešení problému. Tato technologie se jmenuje Network Address Translation, zkráceně NAT, česky se překládá jako „překlad adres“.

Už mnoho let totiž byly vyhrazeny tzv. privátní IPv4 adresní rozsahy (10.0.0.0/8, 172.16.0.0/12 a 192.168.0.0/16), jejichž smyslem bylo využívat je v rámci interních sítí společností. Tyto adresy se nikdy nesměly objevit v globálním internetu. A právě toho využívá překlad adres. Organizaci stačí jedna jediná „veřejná“ IP adresa a všechny počítače v rámci vnitřní sítě za tuto adresu schová. O každém spojení zevnitř ven si uchovává záznam ve stavové tabulce a podle ní pak ví, která odpověď z internetu má být nasměrována na který počítač. (Režimů překladu adres existuje více, toto je však ten nejčastěji používaný a nejvíce zlý stav, protože umožňuje navázání komunikace jen jedním směrem, z vnitřní sítě do internetu. Opačně to nelze, při pokusu o spojení z internetu do vnitřní sítě nemá odesilatel možnost říci, kterému počítači ve vnitřní síti chce paket doručit.)

Ani překlad adres však nezastavil úbytek volných IPv4 adres a podle realistických odhadů a studií dojde k vyčerpání dostupných adres mezi roky 2011 až 2020.

A protože první z těchto roků je již poměrně blízko, začínají mnozí síťaři bít na poplach.

V dalším díle se podíváme na to, jak jsou na tom s IPv6 české společnosti.