IPv6 Brokenness

IPv6 brokenness, tedy „rozbitá IPv6 konektivita“, je výraz, který skloňuje každý, kdo chce nabídnout službu po IPv6. Zjednodušeně jde o stav, kdy se uživatelův počítač domnívá, že má k dispozici funkční IPv6 konektivitu, ale odeslané pakety netrefí k cíli (webovému serveru). Obvykle to je důsledkem chybné konfigurace některého z lokálních směrovačů, případně automatické konfigurace a používání IPv6 tunelů na počítači uživatele.

IPv6 tunely se sice ve dnešních moderních operačních systémech používají (například Windows Vista/7 je konfigurují plně automaticky), ale aplikace by při absenci nativní (netunelované) konektivity neměla vůbec k IPv6 zdrojům přistupovat. Bohužel, v některých starších systémech nebo aplikacích jsou chyby a tunely jsou aktivně využívány, i když například nefungují (systém tunel nakonfiguruje, ale už neověřuje, jestli provoz z něj dojde do všech míst v internetu).

Chybná konfigurace směrovačů může pro změnu vést ke stavu, kdy si počítače v síti naivně myslí, že je dostupná nativní konektivita, ale provoz se do internetu vůbec nedostane.

Jsou ještě další případy, obvykle však kombinují chybnou síťovou konfiguraci a nefunkční tunely (například sdílení připojení ve Windows Vista automaticky odesílá do LAN sítě oznámení směrovače a pro ostatní PC se pak tváří jako IPv6 router).

Výsledkem všech takových situací je stav, kdy se uživatelův prohlížeč internetu pokouší otevřít stránku (nebo načíst obsah z internetu), ale protože konektivita nefunguje, snaží se spojení navázat opakovaně a intervaly mezi jednotlivými pokusy postupně prodlužuje. V extrémních situacích může pokus o načtení stránky s jedním AAAA záznamem na takové síti trvat i deset minut (!). Při více AAAA záznamech v DNS se pak doba pokusů o načtení adekvátně násobí.

Z uživatelova pohledu to znamená jediné: služba nefunguje, stránky se nenačítají. A právě tento problém vede poskytovatele obsahu k obezřetnosti a odmítání publikace AAAA záznamů v DNS.

World IPv6 Launch

Samozřejmě, správné řešení takových problémů by vyžadovalo zajistit, aby oznámení směrovače v síti neposílala neoprávněná zařízení, aby systémy nevytvářely automaticky IPv6 tunely, aby došlo k opravě příčiny. Jenže svět takhle nefunguje, spousta sítí má nedovzdělané správce, kteří odmítají tento problém řešit, nebo nedostatek financí na nákup aktuálního hardwaru, nebo se používají počítače se zakázanými aktualizacemi a tudíž k nim nejde protlačit aktualizace zakazující tunelovací mechanismy.

Problém slepice vs. vejce by tak nikdy nebyl vyřešen, protože vydavatelé obsahu by čekali na opravu systémů a sítí, a správci sítí by pro změnu nedělali nic, protože IPv6 přece žádný z vydavatelů obsahu nevyužívá. A tak vznikla loni myšlenka vyzkoušet, kolika uživatelů se doopravdy problém ‚rozbitosti‘ týká. Vše vyvrcholilo osmého června, kdy největší obsahoví hráči vypublikovali do DNS zmiňované AAAA záznamy a jejich uživatelé se s případně rozbitou sítí museli poprat (tj., museli zajistit nápravu, aby se na služby dostali). Po čtyřiadvaceti hodinách se u většiny organizací vše vrátilo do starých kolejí – AAAA záznamy z DNS zmizely a všichni se rozhodovali, jak dál.

Loni šlo pouze o jednodenní akci, ale protože počet stížností byl extrémně nízký (u Seznamu si dokonce na helpdesku nes­těžoval vůbec nikdo), rozhodly se zúčastněné společnosti akci letos zopakovat. Tentokrát to ale bude jinak: šestého června zveřejní AAAA záznamy v DNS a už je tam nechají. Pokud loni existovali uživatelé, kteří měli své sítě rozbité, a na ten jeden den to ‚přetrpěli‘, tentokrát budou muset konat a zajistit nápravu.

Letos se akce navíc účastní i někteří poskytovatelé připojení a (zatím dva) výrobci domácích routerů. Tedy, podpora je široká, zpátky už se nikdo nevydá.

Jenže co s těmi, kteří své sítě nechtějí nebo nemohou měnit, a kteří opravdu jsou postiženi problémem ‚rozbitosti‘?

Happy Eyeballs

Pokud se k činu nemají správci (tedy není odstraněna příčina), nezbývá, než odstranit následek. A tady přichází ke slovu mezinárodní organizace IETF, standardizující protokoly, které se v internetu používají. Na půdě pracovní skupiny v6ops (má na starosti projednávání a práci na standardizaci všeho potřebného pro fungování IPv6) proto již loni v březnu vznikl návrh nového internetového standardu, s pracovním názvem Happy Eyeballs, doslovně přeložitelné asi jako „šťastné bulvy“, ale lepší překlad bude asi ‚úsměv na tváři‘.

Standard Happy Eyeballs, až bude schválen, by totiž doopravdy měl zajistit, aby se uživatel při práci s internetem nemračil kvůli tomu, že se mu stránka nenačítá. Aktuálně návrh standardu existuje už v sedmé verzi a i když ještě nebyl schválen, existuje už několik implementací v aplikacích.

Princip, jak má standard fungovat, je v podstatě jednoduchý: systém (nebo aplikace) si bude udržovat informace o úspěších při práci s jednotlivými internetovými protokoly (IPv4, IPv6) a následně podle toho při svém běhu jeden z protokolů preferovat. Při pokusu o připojení k internetovému serveru se nejprve pokusí o navázání spojení po preferovaném protokolu, a po určitém čase (200 – 300 milisekund) paralelně zkusí i druhý (třetí, …) protokol. Na správně nakonfigurované síti vždy alespoň jeden z protokolů bude funkční a tedy dojde k úspěšnému navázání spojení. Takové spojení bude pak použito pro komunikaci se serverem, zatímco ostatní paralelně probíhající pokusy o spojení budou ukončeny.

Když aplikace nebo systém implementuje Happy Eyeballs, projeví se to tak, že uživatel na rozbité síti po zadání internetové adresy prakticky nezpozoruje, že se stránka po IPv6 nenačítá. Včas totiž proběhne navázání spojení po IPv4 a následně i zobrazení stránky (načtení obsahu FTP složky, připojení k Jabber serveru, atd.).

A v takovou chvíli už ani poskytovatelé obsahu nebudou mít důvod IPv6 nespouštět.

Podpora v aplikacích

Happy Eyeballs je, jak jsem už zmiňoval, v některých aplikacích už podporován. Protože by ale pouhý výčet aplikací nebyl tolik zajímavý, rozhodl jsem se udělat test, jak se jednotlivé prohlížeče zachovají. Do testu jsem zahrnul i mobilní browsery, které jsem doma dokázal během dnešního odpoledne rozjet a otestovat. Testy jsem prováděl při připojení na domácí WiFi síť, kde mám konektivitu od IGNUM (prostřednictvím SixXS tunelu). Vždy jsem nejprve zjistil IPv6 adresu testovaného zařízení a následně jsem ho střídavě povoloval/zakazoval na IPv6 firewallu (ip6tables na Linuxu). ‚Velké‘ prohlížeče jsem testoval na svých Windows 7, ostatní operační systémy se chovají podobně. U velkých prohlížečů budu chování na různých operačních systémech rozepisovat.

Mobilní prohlížeče

BlackBerry

Jako první jsem si od ženy půjčil BlackBerry 9780. S tím byly testy hotové rychle. Prohlížeč (resp. asi systém?) totiž IPv6 vůbec nepodporuje, při načtení dual-stack stránky šel vždy po IPv4 a při pokusu o načtení IPv6-only stránky nenačetl vůbec nic. Tedy i když prohlížeč Happy Eyeballs nepodporuje, nehrozí vám při jeho používání problémy s nenabíhajícími stránkami.

Windows Mobile 6

Jako druhý přišel na řadu systém Windows Mobile 6 na stařičkém HTC TyTN I. Systém kupodivu IPv6 na WiFi podporuje, preferuje IPv6 konektivitu a používá anonymizované IPv6 adresy, ale vzhledem ke stáří integrovaného browseru (Internet Explorer Mobile 6.12) si při nefunkční konektivitě na načtení stránky počkáte. Každý publikovaný AAAA záznam prodlouží načítání o 280 sekund, tedy o necelých pět minut (systém se pokouší třikrát navázat spojení, každý ze tří pokusů vyšle TCP SYN paket a čeká postupně 3, 6, 12, 24 a 48 sekund na odpověď). Jiné prohlížeče jsem vzhledem ke stáří systému nesháněl.

Windows Mobile 6 na síti s rozbitou IPv6 konektiviou nabídnou hodně nepříjemné zážitky. Implementaci Happy Eyeballs vzhledem ke stáří systému neočekávám.

Symbian S60 9.3, Feature Pack 2

Testy symbianového zařízení jsem prováděl na Nokii E72 s firmwarem 22.007, nepředpokládám ale, že se situace v novějších firmwarech změní k lepšímu. Systém umí používat IPv6 na WiFi i na 3G, i když u nás IPv6 na 3G ještě žádný operátor nenabízí. Na WiFi nepoužívá anonymizovanou IPv6 adresu a preferuje IPv4 před IPv6.

Testoval jsem integrovaný prohlížeč, Operu Mobile 11.10 a Operu Mobile 11.50 – všechny tři prohlížeče IPv6 uměly, ale použily ho jen, pokud adresa serveru neobsahovala A záznam (IPv4 adresu). Pokud server měl dual-stack konektivitu, systém vždy preferuje IPv4.

Otestoval jsem i Operu Mini, u které ale vzhledem k využívání serverů Opera Software pro rekódování obsahu nemůže dojít k brokenness stavu (servery Opery IPv6 nepodporují).

Tedy, na Symbianu můžete spokojeně surfovat a rozbitost IPv6 na síti vás trápit nebude.

Android

Testoval jsem na firemním HTC Wildfire s CyanogenModem 7 a verzí Androidu 2.3.5. Systém umí používat IPv6 na WiFi a nepoužívá anonymizované adresy. TCP timeouty v případě Androidu jsou nastaveny na 3–6–12–24–48–96 sekund a testované aplikace (integrovaný prohlížeč postavený na WebKitu/533.1 a Dolphin Browser HD 7.3.0) se pokoušejí spojit se serverem třikrát. Pokus o načtení IPv6 stránky tedy na každý AAAA záznam způsobí na síti s nefunkční IPv6 konektivitou celkem 570 sekund čekání (!). To je suverénně nejdelší interval čekání a uživatele od návštěvy stránky jednoznačně odradí (už po minutě zhasíná displej).

Android je na tom tedy s čekáním ještě hůř, než Windows Mobile 6. Vše by mohla zachránit podpora Happy Eyeballs – na rozdíl od prohlížeče ve Windows Mobile 6 u Androidu očekávám opravu v některé z dalších verzí prohlížečů nebo systému. Zařízení s Androidem 4 Ice Cream Sandwich bohužel zatím k otestování nemám, pokud se k nějakému dostanu, výsledky testu sem přidám.

iOS

Největším překvapením v testu mobilních prohlížečů byl rozhodně iOS od Applu. Ve verzi 5.0.1 systém podporuje IPv6 na WiFi, používá anonymizované adresy a integrovaný prohlížeč implementuje Happy Eyeballs! Tedy v případě sítí s rozbitou IPv6 konektivitou prakticky okamžitě přechází na IPv4 verzi stránky a uživatel nepozoruje žádné zdržení.

Safari na Apple iOS 5 tedy podporuje a preferuje IPv6 a zároveň nabízí výborný uživatelský zážitek. Ostatní výrobci by si měli vzít příklad, takhle se to má dělat.

‚Dospělé‘ prohlížeče

Dospělé prohlížeče jsou ty, které můžete běžně používat na svých stolních počítačích a noteboocích. Projdeme si postupně všechny dnes používané prohlížeče a zmíníme, jak se který chová. Všechny dospělé prohlížeče dnes podporují IPv6, pokud ji podporuje systém. To není automatické: Windows XP podporu pro IPv6 v sobě sice mají, ale uživatel ji musí doinstalovat. Pokud ji nainstalovanou nemá, problém rozbitosti ho trápit nebude.

Internet Explorer

Tento prohlížeč se ve všech verzích chová stejně. Happy Eyeballs neimplementuje a tak na síti s rozbitou IPv6 konektivitou čeká dle standardních timerů systému 21 sekund při připojení na adresu z každého obdrženého AAAA záznamu. Z uživatelského pohledu se stránka tedy po 21 sekundách načte žádaná stránka. Pokud ale stránka obsahuje ještě obsah z dalších adres (css styly, obrázky), trvá stažení obsahu dalších 21 sekund pro každý server.

Google Chrome

Jde o první prohlížeč vůbec, který standard Happy Eyeballs implementoval. Podpora je v Chromu již od verze 11, tedy od loňského jara. Takto starý prohlížeč pravděpodobně již nikdo nepoužívá (Chrome se automaticky a tiše aktualizuje na pozadí), proto s Chromem nebudete mít problémy a stránky na dual-stackovaných serverech se vám načtou vždy během mrknutí oka.

Mozilla Firefox

Druhý prohlížeč, který oficiálně implementoval Happy Eyeballs. Podpora se objevila už ve verzi 7, ale byla implicitně vypnutá. Až verze 10, která vyšla na konci prosince 2012, podporu Happy Eyeballs automaticky zapíná. Každý uživatel s Firefoxem 10 tedy může v klidu surfovat a o úsměv na jeho tváři se postará prohlížeč.

Pokud chcete zůstat u Firefoxu 7, 8, či 9, pro klidné spaní si nastavte parametr „network.http.fast-fallback-to-IPv4“ v about:config na hodnotu „true“. Bez tohoto nastavení se i na vás vztahují následující řádky.

Firefox 6 a starší (včetně stále populárního Firefoxu 3.6) Happy Eyeballs nepodporují a proto se na rozbitých IPv6 sítích setkáte s čekáním, než všechny pokusy o spojení na IPv6 selžou. Ve Windows jde opět o zmiňovaných 21 sekund, v Linuxu cca 3 minuty, na MacOS cca 20 sekund.

Opera

Severská Opera se vyvíjí poměrně rychle a rychle získává i podporu nových webových technologií (HTML 5, CSS 3 a pod.), ale Happy Eyeballs nepodporuje ani v posledních verzích (Opera 11.61, Opera Next 12). Není známo, jestli autoři plánují podporu přidat. V jejich vlastním dobru by ale měli. Opery starší, než 10.50, měly ještě jeden nešvar: u dual-stackovaných serverů se pokoušely využít IPv6 konektivitu, i když v systému byla k dispozici jen konektivita tunelovaná.

Opera je u nás vcelku populární a tak dokud autoři neimplementují Happy Eyeballs, musí se sami její uživatelé postarat o to, aby jejich síť neměla rozbitou konektivitu. Jinak budou až dlouhé minuty čekat, než systém vzdá snahy o spojení na IPv6.

Safari

Jde o poslední prohlížeč, tentokrát z dílny Applu. U něj je situace o něco složitější. Na Mac OS X 10.7 (Lion) a novějších (až vyjdou) se Safari chová korektně a implementuje Happy Eyeballs. Bohužel, na ostatních systémech, včetně starších MacOSů, zůstává chování původní. Tedy uživatel s rozbitou konektivitou čeká a čeká, než se mu stránka načte.

Navíc u MacOS X starších, než 10.6 (Snow Leopard), dochází k podobnému problému, jako u Opery: systém preferuje tunelovanou IPv6 konektivitu před nativní IPv4 konektivitou. V nových systémech je toto ošetřeno.

Tedy, aktuální Safari na aktuálním MacOS X vám vrásky nezpůsobí, jiná kombinace ano. Pokud nechcete nebo nemůžete upgradovat na Lion, použijte alternativní prohlížeče (Chrome, Firefox).

Potřebujeme Happy Eyeballs?

Ano. Naše měření ukazují, že pořád až pět uživatelů z každých deseti tisíc může trpět problémem rozbité IPv6 konektivity. Toto číslo sice kontinuálně klesá, ale pořád není nulové a v milionech uživatelů nejde o zanedbatelné případy. Proto doufám, že se Happy Eyeballs rozšíří i do dalších produktů, které mohou využívat oba IP protokoly.

A šestý červen ukáže, kolika lidí se rozbitost týká doopravdy.

Maloobchodní nabídka na sebe nenechala dlouho čekat a ještě před koncem srpna se konala tisková konference, kde došlo k jejímu odhalení. Protože i pro koncové uživatele zůstávají jen dvě rychlosti, kterých ale nejeden zákazník nedosáhne, byla tato nabídka překřtěna na AžDSL. Sama Telefónica uvádí, že na osmimegabitovou rychlost dosáhne až 60% z aktivně nabízených přípojek. Nahé ADSL se nekoná a nové rychlosti budou zpočátku nabízeny jen novým klientům, těm, kteří přejdou na některý z nabízených balíčků (Duo, Trio), nebo těm, kteří budou hodně trpělivě prosit na infolince. Ostatní se dočkají až při zrychlování, které je naplánováno na únor až duben 2009.

2009

Testování nahého ADSL

Přichází velkoobchodní třímegabit

Opět po pár týdnů později spatřila světlo světa i maloobchodní nabídka. Tentokrát k žádnému výraznému překvapení nedošlo: Nahé ADSL je jedním z pilířů nové koncepce služeb, je možné si k němu přiobjednat hlasové služby za 99 Kč (tarif Standard), mobilní internet s 10 GB FUP za 150 Kč, O2TV Start zadarmo (s příplatkem za pronájem set-top boxu), zvýhodněnou O2 TV a další služby.

Nově přichází maloobchodní služba ADSL 16384/512 za 900 Kč. Na tuto službu budou migrováni všichni domácí uživatelé dřívějších vyšších tarifů, kteří mají dostatečně kvalitní vedení od ústředny.

Ohlašované 16384/768 kbps ADSL je v nabídce za 1 050 Kč a již podle názvu („O2 Internet Pro“) se jedná o špičku současné nabídky ADSL od TO2. Ti, kteří již 16 Mbit mají od září, budou zmigrování na tuto službu. Tím dojde k nárůstu ceny, původně stálo 16384/768 kbit ADSL 713 Kč a hlasový tarif Mini byl za 356 Kč, v součtu 1 069 Kč. Nově vyjde ta samá kombinace na 1 050 + 81, tedy 1 132 Kč.

Někteří domácí uživatelé možná budou novou podobou služeb zaskočeni. Pro koncového uživatele je totiž magická cenová hranice 500 Kč měsíčně za internetové připojení, kterou jen neradi překračují. ADSL je nově prezentováno jako základní služba (s cenou minimálně 750 Kč), ke které si můžete přikoupit „hlas“ za 81 nebo 99 Kč.

Uvidíme, jak domácí uživatelé na toto (optické) zdražení datových služeb, postavených na ADSL, zareagují.

Co bude dál?

Při pohledu do minulosti je vidět, že Telefónica O2 aktualizuje svou velkoobchodní nabídku zhruba každých šest měsíců a každých 12 až 18 měsíců své služby zrychluje. Poslední zrychlení proběhlo v srpnu 2008, lze tedy očekávat, že v létě 2009 TO2 „dorovná“ nabídky konkurence – zejména kabelového připojení od společnosti UPC.

UPC v současnosti (květen 2009) nabízí dvě varianty služeb, 10/1 Mbit a 20/1,5 Mbit. ADSL může – máte-li dobré přístupové vedení – nabídnout až 24/1,3 Mbit, očekával bych tedy postupné zrychlení na „až“ 10 Mbit na downstreamu a 768 kbit na upstreamu pro nižší službu a „až“ 24 Mbit na downstreamu a „až“ 1280 kbit na upstreamu u dražší služby.

Cena zřejmě pokesne, protože fixní náklady se rozloží mezi více uživatelů. TO2 bude určitě i nadále pokračovat v akčních nabídkách, kterými bude chtít přetáhnout zákazníky konkurentních poskytovatelů – zejména bezdrátových.

Takové akce už probíhají (celorepublikové akce ADSL za 500 a 600 Kč měsíčně na rok, individuální slevy v krajích, „zátahy“ podomních prodejců, kteří jsou – nezávisle na stavu linky – schopni naslibovat uživatelům 8 Mbit v kterékoli vesnici) a zřejmě budou přibývat. V průběhu posledního čtvrtletí 2008 a prvního čtvrtletí roku 2009 totiž zřejmě díky těmto akcím opět došlo ke zvýšení zájmu o ADSL.

Případným zrychlením se ovšem ADSL dostane na úplný okraj svých technických možností a bude velmi záležet na vlastnosti „drátu,“ který k vám domů vede. V souvislosti s tím se už v minulosti objevily spekulace a domněnky, že TO2 bude postupně osazovat DSLAMy nejen na své HOST (místní) ústředny, ale i tzv. předsunuté ústředny (menší ústředny v obcích a v bodech sítě; jsou řízeny HOST ústřednou). Tím by se ADSL mohlo dostat mnohem blíž ke koncovým uživatelům a mohly by jim být nabídnuty lepší rychlosti.

Zároveň už TO2 testuje technologii VDSL2, která na kratší vzdálenosti od ústředny (do 1,6 km) nabízí rychlosti mezi sto megabity a desítkami megabitů a od vzdálenosti cca 1,6 km má shodné vlastnosti, jako ADSL2+. Zároveň konečně umožní zvýšit rychlost ve směru od uživatele (upstream, upload), po čemž nejeden zákazník dlouho volá.

Jaký bude další vývoj DSL technologií u nás, to ví jen sama Telefónica O2. My ostatní můžeme pouze odhadovat a doufat, že TO2 tentokrát nezaspí a vrhne se na nabízení zajímavých služeb včas a ne opět s křížkem po funuse, jak jsme v minulých letech tak často vídávali…

2007

Dvoumegabit standardem, osmimegabit vrcholem

O2 Duo Mobil – pokus o ADSL bez poplatku za pevnou

Vytáčené ADSL

Zvýšení limitů ve FUP

2008

FUP: Limity odchází, nastupuje řízení provozu

Řízení provozu je jakási inteligentní technologie, která by měla prioritizovat běžný a interaktivní provoz a naopak do pozadí odsouvat provoz, který nemusí být bezprostředně vyřízen – hlavně různé peer to peer sítě, stahovací služby jako Rapidshare, atp.

To vše se ale týká pouze uživatelů, kteří využívají protokol PPPoE (PPP over Ethernet). Pokud v síti TO2 jsou ještě nějací uživatelé PPPoA (PPP over ATM), budou i nadále trpět původními limity. Cíl je jasný, zmigrovat všechny uživatele na PPPoE, usnadnit údržbu a zbavit se již delší dobu nenabízené ATM varianty.

Taktéž přestává TO2 maloobchodně nabízet služby Extreme (dříve Profi) s agregací 1:20, zde se tedy objevuje prostor pro konkurenční nabídky.

Spolu se zrušením FUP si vedení TO2 dává předsevzetí, že do pěti let (tj. do roku 2013) bude na českém trhu jeden milion ADSL přípojek.

Nadále však pokračuje pokles počtu pevných linek, ke konci prvního čtvrtletí 2008 jich bylo již jen 1,9 milionu. Objevují se první signály, že TO2 začíná pracovat na takzvaném nahém ADSL, tedy levnějším ADSL bez hlasových služeb. Následně se objevuje pracovní verze druhé analýzy trhu s broadbandem, ve které se ČTÚ chystá TO2 nabízení nahého ADSL nařídit.

V šestém, posledním dílu tohoto miniseriálu se zaměříme na aktuální nabídku, tedy osmimegabitové ADSL „pro každého“ a příchod nahého ADSL.

2006

Další zrychlování a změny ve FUP

Dřívější týdenní počítání přenesených dat a dvoustupňový pokles rychlosti byly změněny na měsíční cykly a jednorázový pokles. Po překročení dat „v ceně“ docházelo k poklesu rychlosti na „narrowband,“ 64/64 kbps u 512 kbps varianty, 128/128 kbps u všech ostatních.

Zdražování podložek

Přichází Telefónica O2 Czech Republic, a.s.

V červnu a červenci není uplatňována FUP, dochází totiž k upgradu zařízení, která FUP zajišťují.

O2 a O2TV na scéně

Regulace a zvýšení velkoobchodních limitů

O pár týdnů později zvyšuje TO2 limity ve velkoobchodní nabídce ADSL, čímž dává více prostoru alternativním operátorům.

Na konci roku 2006 je v provozu na 470 tisíc ADSL přípojek.

Příště si povíme o kroku stranou v podobě tzv. vytáčeného ADSL a konci datových limitů nejen u O2.

Proč?

Tím nejdůležitějším faktorem asi je rychlost downloadu. Občas potřebuji rychlou linku, která mě nebude brzdit v práci. Může jít o instalaci počítače, po které potřebujete stáhnout různé programy, ovladače a softwarové příslušenství od výrobce (notebooku). Občas potřebuji přenést poměrně dost dat přes VPN. Dálková správa VMware serveru je datově extrémně náročná. Současané připojení má sice hodně dobrou rychlost uploadu (megabit), ale na downloadu zůstávám taktéž na megabitu a to je pro tyto potřeby málo.

Dalším faktorem je, že lze ADSL konečně zřídit bez poplatku za pevnou linku a naopak si k němu „přibrat“ mobilní datové služby. U mě momentálně nejde o příliš aktuální nabídku (mobilní připojení za zajímavé peníze mám), ale přesto je dobré to v záloze mít.

Jaké a od koho?

Při zkoumání nabídek ADSL na trhu jsem zjistil, že spousta poskytovatelů má ke svým klientům velmi nepřátelský přístup. Přijde-li zrychlování, často zrychlit odmítají, nebo si je podmiňují podpisem smlouvy na dalších (12, 18, 24) měsíců. Poplatky za vypovězení smlouvy jsou často velmi vysoké, buď jde o tisícové položky, nebo o hausnumera vzniklá vynásobením měsíčního paušálu a počtu zbývajících měsíců do konce úvazku. Takové vypovězení smlouvy může být např. u Volného velmi drahou záležitostí.

Ač jsem to sám nečekal, ty nejlepší podmínky v tomto směru měla Telefónica O2. Ostatní poskytovatelé mají sice o pár korun levnější měsíční paušály, zvolil jsem jako poskytovatele datových služeb nakonec právě TO2. Co jsem tím získal?

Při úvazku na 24 měsíců zaplatím 1 Kč zřizovací poplatek za ADSL a 990 Kč za modem (objednáno osobně v prodejně – při objednání přes web lze modem zakoupit za 590 Kč). Běžný zřizovací poplatek je 990 Kč + DPH, tedy 1 179 Kč vč. DPH.

V případě výpovědi smlouvy před uplynutím úvazku doplácím pouze poměrnou část (dle počtu zbývajících měsíců) z uvedených 1 179 Kč. V případě změny služby na službu pomalejší/rychlejší s úvazkem se započítává původní doba úvazku. Tedy, budu-li rok mít tarif 16384/768 a pak se rozhodnu změnit smlouvu na 8192/512 kbps, bude mi do konce úvazku stále zbývat jen rok. To je myslím, oproti „nabídkám“ Volného a spol, kdy při změně služby podepisuji opět dvouletý úvazek, fér.

Část obchodní

V sobotu devátého jsem měl cestu kolem Metropole Zličín, kde je infostánek O2. Rozhodl jsem se tedy po krátké diskusi s konzultantem službu rovnou objednat. Onen víkend zároveň probíhal „velký třesk“ v informačních systémech O2, kdy docházelo k migraci mobilních paušálů do informačního systému, který drží „pevné linky.“

Zároveň probíhalo zavádění nové struktury služeb, díky které TO2 konečně po letech nabídla nahé ADSL (bez telefonního paušálu). Objednávka tedy zůstala pouze na papíře a do systému se dostala až v pondělí pozdě odpoledne.

Bohužel zavádění nových procesů v O2 neproběhlo úplně hladce. Po zadání první objednávky mi sice v úterý ráno přišla SMS s díky za objednávku ADSL a už jsem měl domluvenou i instalaci na čtvrtek, ve středu jsem se dozvěděl, že původní objednávka neprošla systémem a byla automaticky stornována. Byl tedy vybrán jiný termín instalace, tentokrát pátek dopoledne, a objednávka znovu zadána do systému.

Část technická

V deset však zazvonil domovní zvonek – to mi Česká pošta dovezla právě včas onen očekávaný instalační balíček. Tedy balíčky dva. Rozhodl jsem se je převzít s tím, že pokud jejich obsah bude totožný, vyřídím si s Telefónicou osobně případné vrácení druhého balíčku zpět.

Na jedenáctou dorazil i technik O2. Trošku znervózněl, když jsem mu oznámil, že mi domů žádné dráty nevedou , ale naštěstí jsem na něj byl připraven. Ukázal jsem mu rozvaděč v domě, díry ve dveřích byly již vyvrtány (kdysi tam vedla jakási odporná plochá dvoulinka, té jsem se však včas zbavil – nebyla by ideálním kabelem pro ADSL), lišty na místě.

Nejprve jsme tedy společně natáhli kabel z bytu, připevnili ho, následně došlo k propojení kabelu z bytu s krouceným párem v liště. Při otevření rozvaděče však technik zjistil, že jde o jiný rozvaděč, než který má z nejbližšího traťového rozvaděče připraven Za to může zřejmě „dvouvchodovost“ našeho domu. Operativně však problém vyřešil – kamsi zavolal, nechal do systému zadokumentovat, že zapojí první pár, posléze onen pár propojil s vedením v liště.

Datujeme

Do pěti sekund se na modemu rozsvítila kontrolka DSL a pak i Internet (DSL signalizuje funkční spojení s DSLAMem na ústředně, Internet dává najevo, že došlo k navázání PPPoE spojení mezi modemem a PPPoE serverem O2) a internet se rozeběhl.

Dojmy ze zřizování

Byl jsem ale ujištěn, že by nemělo dojít k pozastavení nebo dokonce zrušení – teď už ne, když se vše podařilo zřídit. S tím se váže i jedna perlička, původně domluvený čtvrteční termín by stejně nebylo možné zrealizovat, protože právě ve čtvrtek došlo ke kolapsu dalšího systému O2, kterým společnost zadává práci technikům. A tak všichni byli „bez práce“ 

Dojmy ze služby

DSL spojení je stabilní a nepadá, PPPoE spojení mi za poslední tři dny spadlo jednou (a možná za to může linuxová mašina, na které to spojení bylo nakonfigurováno). I po několika PPPoE i ADSL odpojeních a připojeních mám stále stejnou IP adresu, ta je zřejmě nějak svázána s linkou.

Rychlost na IP vrstvě (IP nad PPPoE nad DSL) dosahuje cca 15 Mbit. Při stahování ISO obrazů Debianu (nejen) z FTP serveru ftp.sh.cvut.cz se rychlost drží na 1,65 MiB/s, tedy cca 13,84 Mbit. Hrubým výpočtem jsem tedy dospěl k výsledku, že z rychlosti, na které je spojen modem (16389 kbps) jsem schopen získat 84,45% rychlosti. Overhead všech těch vrstev v cestě je tedy kolem 15,55%.

To je důležité číslo, které by mělo být prezentováno častěji. Takto si uživatel může snadno ze své linkové rychlosti spočítat, jakou že to skutečnou rychlostí mu jeho internetové připojení poběží.

Nabídne-li tedy někomu Telecom ADSL na vedení s maximální linkovou rychlostí 512/128 kbps, měl by uživatel vědět, že se jeho rychlost nedostane nad cca 433 kbps, tedy cca 52,8 kB/s.

Protože nemám IPTV (to na 16 Mbit službě ani nelze z technických důvodů zřídit), mám poměrně nízké hodnoty odezvy (ping). Ty se pohybují kolem 8 – 9 ms (měřeno zasíláním 64B pingů na ns.seznam.cz). Ztrátovost paketů je zajímavá, poměrně často nějaký ICMP paket vypadne, ale například stahování z FTP probíhá plynule, nedochází tedy k nějakému brutálnímu řezání provozu. ICMP má v síti zřejmě nízkou prioritu.

Co se datových omezení a řízení provozu týče, nenarazil jsem zatím na problém. Stahování z FTP i HTTP běží „co linka dá,“ streamování dat není problém. Z pátku na sobotu jsem pustil lince žilou (opět stahování instalačního ISO souboru Debianu) a nechal vše grafovat. Do rána linkou prošlo přes cca 32 GB a výrazné snížení rychlosti se neprojevilo. Na grafu ovšem bylo vidět pár poklesů – o jejich původu spekulovat nechci a test jsem zatím neopakoval, nemůžu tedy říct, zda je o náhodu nebo zda zafungovalo řízení provozu. Graf můžete posoudit sami:

Celkově linkou za poslední tři dny proteklo kolem 50 GB včetně několika souborů stažených z Rapidshare plnou rychlostí linky (to víte, člověk testuje a zkouší…) a rychlost na downloadu je pořád přibližně stejná (přes 1,60 MB/s).

Budeme-li se bavit o modemu Huawei EchoLife HG520i, ač na tento modem neuslyšíte zrovna nejlepší ohlasy od zákazníků, u mě zatím problémy nebyly. DSL část se drží (aby taky ne, na nezašuměné lince…), PPPoE část je poměrně stabilní. V rámci testování zkouším rozdíly mezi PPPoE na modemu Huawei a PPPoE na linuxovém routeru za modemem, rozdíly prakticky nejsou.

Přepnout modem do režimu bridge, aby bylo možné vytáčet PPPoE spojení z připojeného počítače, lze, avšak zdokumentováno to vůbec není. Návod pravděpodobně přidám i na tento blog. Výchozí bránu směrem do LAN modem nastavit neumí, avšak umožňuje upravit routovací tabulku. A tak jsem místo výchozí brány nastavil routy na 0.0.0.0/1 a 128.0.0.0/1 skrz připojený linuxový stroj 

WiFi na uvedeném modemu je rozhodně šikovné. Umí vysílat až pod čtyřmi nezávislými ESSID, které mohou mít různou konfiguraci zabezpečení. Ve výchozím nastavení je WiFi vypnutá a v modemu předkonfigurováno ESSID Internet a VOIP, obojí se zabezpečením technologií WEP se 128 bity. WEP heslo je uvedeno na spodku modemu.

Celkové dojmy

Pokud vás něco ohledně ADSL zajímá, ozvěte se do diskuse.

Internet Expres a nová podoba FUP

• Plná rychlost přípojky do přenesení 500 MB (pro variantu Basic 512), resp. 1 GB (pro Basic 1024)
• Poloviční rychlost přípojky do přenesení 1 GB, resp. 2 GB
• Rychlost 64/64 kbps po překročení limitu 1 GB, resp. 2 GB

Ledy se hnuly

2005

Znovu nová měřící technologie

Zákaz Home Mini k ADSL

První ADSL s cenou pod 500 Kč

200 000 klientů

Čtvrtý díl miniseriálu bude o zpomalování, zdražování, příchodu O2 a O2TV.

Způsob její realizace však v té době nebyl upřesněn. Důsledkem toho se klienti domnívali, že udávaná agregace (např. 1:50) znamená, že se např. o jednu rychlost 192 kbps dělí 50 lidí a tak je na ADSL „garantováno“ jen cca 3,84 kbps. Ve skutečnosti k agregaci dochází na vyšších úrovních a tak nelze spočítat ani přibližně odhadnout, jakou rychlost máte na ADSL garantovanou.

Zrychlujeme a zavádíme FUP

• Rychlosti přípojek se zvýšily: v případě nejpomalejší varianty ze 192 kbps na 512 kbps, z rychlejších 320 kbps se stává megabit
• U nejlevnější přípojek (basic) se z datově neomezeného připojení se stává datově omezené. Přípojky mají datový kredit (10 a 20 GB), po jehož vyčerpání je uživateli každých dalších započatých 10 GB doúčtováno. V případě IOL šlo o částku 399 Kč včetně DPH. Vlastnost je pojmenována „Fair User/Usage Policy“ (férové využití služby, v zahraničí pojmenováváno spíš Fair Use Policy) a (pod tajemnou zkratkou FUP a v jiné podobě) provází uživatele dodnes.
• Došlo k zavedení tří typů instalace, právě zde se objevily poprvé samoinstalační balíčky, malá a velká instalace
• Byl zrušen dashboard

První milník

Agregace podruhé

2004

Další omezení

Snížení ceny bylo ale v některých případech (negativně) kompenzováno zvýšením DPH od 1. 1. 2004 z 5 na 22% a následně od 1. 5. 2004 na 19%. Maloobchodní cena nejlevnější (a nejčastěji používané) přípojky tedy stoupla ze 1 416 Kč na 1 511 Kč, resp. 1 474 Kč od 1. 5.

Třetí díl miniseriálu se zaměří na příchod Internet Expresu, nikoli datově, ale rychlostně omezované varianty ADSL, zákaz používání tarifu Home Mini současně s ADSL a restartem nabídky.

2001 a 2002

Počátky

V následujících měsících bylo ticho po pěšině, občas se objevily neoficiální informace a pak zase zapadly. Až na konci května 2002 Český Telecom oficiálně představil svou nabídku ADSL služeb.

Byl to však jakýsi „ekonomický pilot,“ který měl ověřit, jestli jsou ADSL služby po ekonomické stránce životaschopné, nešlo o řádný komerční provoz. Proto Český Telecom nehodlal nabízet své ADSL služby na velkoobchodní úrovni ostatním operátorům. A to už bylo moc i na Český telekomunikační úřad. Ten do té doby šel Telecomu na ruku, ale tentokrát nabídku ADSL služeb zakázal.

Už tehdy vzbudila představená nabídka ADSL vlnu nevole. Zákazníkům vadilo, že je nutné k datovým službám platit i „paušál za drát,“ tedy telefonní linku a hlasové služby, limity, které tehdejší ADSL mělo, a následné zpoplatňování dat za megabajt. Jen pro zajímavost, nejlevnější ADSL s rychlostí 256/64 kbps stálo 1900 Kč, k tomu existoval 100 Kč měsíčně příplatek za pronájem modemu (ten nešlo koupit), a v ceně bylo 500 MB přenesených dat. Sčítal se provoz ve směru k zákazníkovi a od něj. Každý megabajt nad limit stál 3 Kč, za dalších půl gigabajtu jste tedy zaplatili neuvěřitelných 1536 Kč navíc.

Pro zajímavost, na serveru Lupa.cz jsem narazil na výsledky ankety  z roku 2001, jejímž cílem bylo zjistit, kolik by čtenáři (převážně odborníci na informační technologie) byli ochotni zaplatit za časově neomezený a datově neměřený přístup k síti Internet o rychlosti 150 kbit/s. Přijatelná hranice pro čtenářskou obci byla tehdy částka 1 500 Kč:

2003

Řádný komerční provoz

Maloobchodní nabídka existovala od konce února 2003 a tentokrát již nešlo o počítané tarify. I ten nejnižší tarif, 192/64, obsahoval neomezené množství dat. Jeho cena byla bez pár haléřů 1 600 Kč plus poplatky za pevnou linku – tehdy ještě stačilo platit 200 Kč za Home Mini. V ceně byl pronájem jednoduchého modemu, odkoupit zařízení nebylo možné.

Služba byla nabízena ve dvou variantách, dražší „Profi“ a levnější „Basic.“ Profi přípojky dostávaly veřejnou IP adresu až k modemu, v případě variant Basic však byla služba zkriplená tzv. dashboardem. To byla webová aplikace, do které jste se po zapnutí DSL modemu museli přihlásit, až poté vám byl zpřístupněn internet. Bohužel, v tomto případě docházelo k překladu adres (NAT 1:1). Aby nebylo nutné jméno a heslo do dashboardu zadávat ručně, objevily se i skriptíky, které přihlašování řešily za uživatele. Archivní podoba dashboardu je k vidění například ve článku na Root.cz.

Ani tato podoba ADSL se ale u státních orgánů (hlavně tehdejšího ministra informatiky Mlynáře) nesetkala s nadšením a tak po urgencích ze všech stran Telecom slíbil, že brzy zrychlí…

V dalším díle si povíme, jak vypadalo první zrychlování a jaký dopad měla na klienty agregace.

NAT a IPv6

IPv6 jako bezpečnostní hrozba

Problém může plynout z toho, že ne všechny firewally si s IPv6 poradí, nemluvě o tom, že někteří uživatelé (mezi nimi i autor tohoto blogu) firewall nemají vůbec aktivní. Pak samozřejmě v případě existence výše zmíněných automatických tunelů může dojít k tomu, že porty, které máte otevřené, budou dostupné i potenciálnímu útočníkovi zvenčí.

Zakazování IPv6 protokolu

V případě systému Linux to sice může přinést kýžený efekt, kdy se počítač nezkouší připojit na IPv6 adresy, v případě systémů Windows Vista a Server 2008 jde však dle mého názoru o zbytečnost. Síťová vrstva Windows Vista a Server 2008 – jakkoli je zkriplená – má totiž jednu úžasnou schopnost či vlastnost. Když totiž nastavíte IPv6 síť mezi vaším počítačem a routerem, systém se pokouší zjistit, zda mimo lokální IPv6 konektivity máte i IPv6 konektivitu do internetu. A pokud ne, nevrací při běžné práci aplikacím AAAA záznamy a tyto se tedy na IPv6 adresy nepřipojují a tudíž by nemělo docházet k žádnému zpoždění při načítání stránek či podobných činnostech.

Afrika jako lídr v zavádění IPv6

Ve skutečnosti jde jen o důsledek efektu, kdy se Afrika k ‚internetizaci‘ dostala jako poslední a tak na ni dnes připadá jen malé procento ze všech přidělených čísel autonomních systémů a IPv4 adres. Kvůli různým tunelům dnes nelze jednoznačně říci, kdo v zavádění IPv6 vede, vezmeme-li ale absolutní počet čísel autonomních systémů, které oznamují do světa své IPv6 směrovací informace, bude na tom nejlépe asi Evropa. Není bez zajímavosti, že na druhém místě v počtu viditelných (ku všem přiřazeným) IPv6 prefixů je Německo, Česká Republika je „až“ devátá.

Zajímavým úhlem pohledu by taktéž mohlo být srovnání dostupnosti IPv6 koncovým uživatelům – tam bychom se asi moc vysoko neumístili, protože koncový uživatel u nás prakticky nemá šanci získat nativní IPv6 konektivitu – ani kabeloví operátoři ani poskytovatelé ADSL se do IPv6 nehrnou.

Nepodpora IPv6 v DSL síti Britského Telecomu

A co kabeloví operátoři

Hybatelé pokroku

Mezi webovými službami jednoznačně vyniká projekt ipv6porn.com, který si klade za cíl nabídnout uživatelům s IPv6 zdarma lechtivý obsah, za který by při použití pouze IPv4 museli na jiných serverech platit. Realizace tohoto projektu se ovšem neustále oddaluje a tak se objevily jiné projekty, které se snaží tuto myšlenku zrealizovat. U nás jde o server prujem.cz a na Novém Zélandu vznikl ipv6porn.co.nz, který se mi však (na rozdíl od našeho Průjmu) nepodařilo v prohlížeči ani načíst.

Mezi torrenty sice zatím není mnoho obsahu, který by uživatele nalákal, postupně se ale objevují služby, kde lze pomocí IPv6 získat různý obsah. Mezi prvními byl bezesporu IPv6 tracker na SixXS.org a nedávno se přidal i IPv6 tracker pro distribuci oblíbené linuxové distribuce Ubuntu.

Samotné trackery však nemohou fungovat bez kompatibilních klientů a tak přichází na scénu nová verze populárního klienta BitTorrent protokolu, program uTorrent. Ten ve své verzi 1.80 nabízí nejen kompatibilitu s IPv6 trackery, ale zároveň i možnost uživateli automaticky nainstalovat a nakonfigurovat IPv6 protokol a Teredo tunel.

Windows Server 2008, Microsoft Exchange 2007 Service Pack 1 a IPv6

Pavel Satrapa – IPv6, druhé vydání

Pavel Satrapa se proto rozhodl knihu aktualizovat o možnosti nových operačních systémů, změny a doplnění jak protokolu IPv6 samotného, tak různých podpůrných mechanismů (IPv6 a DNS, přechodové mechanismy NAT-PT, NAT64, atp.) a to vše nejprve konzultuje s vámi, potenciálními čtenáři!

Kniha vyjde v Edici CZ.NIC a její aktuální pracovní verze je dostupná na adrese http://knihy.nic.cz/ipv6/ – tamtéž můžete panu Satrapovi v komentářích pod jednotlivými kapitolami zanechat komentář a knihu tak obohatit.

Síťové programování a IPv6

IPv6 novinky v zemích Českých

Jak jsou na tom ve světě

Ale ledy se hýbou. Všechny státní instituce v USA měly stanoveny termín 30. června 2008, do kterého musely být schopny předvést připravenost svých páteřních sítí na IPv6. Podle dostupných informací žádná státní instituce neselhala, jejich páteře jsou tedy schopné s IPv6 pracovat.

A co na to Češi?

IPv6 u poskytovatelů internetu a obsahu

Poskytovatelé obsahu

Seznam.cz a MAFRA s IPv6 koketují – alespoň v takovém rozsahu, že mají od RIPE přidělen IPv6 prefix. V RIPE lze najít informace o tom, kdo s kým peeruje: Obě organizace peerují s českým O2, které IPv6 ve své páteřní síti nenabízí (Eurotel ano) a je otázkou, kdy nabízet začne. MAFRA dále peeruje s GTS, která dle NIXu IPv6 umí, ale prakticky nikomu nenabízí. Seznam má druhý peering s Dial Telecomem (býv. Net4Netem, býv. TransgasNetem), který IPv6 klientům nabízí a je tedy technicky schopen zajistit Seznamu tranzitní konektivitu.

Poskytovatelé připojení (velkoobchod)

• GTS Novera
• Tiscali
• Telekom Austria CZ (VOLný)
• IPEX
• T-Systems
• Dial Telecom
• CLNET

Poskytovatelé připojení (maloobchod)

• GTS Novera
• Tiscali
• Telecom Austria CZ
• NFX
• T-Systems
• CLNET
• Eurotel
• SMART Comp
• MIRAMO

NFX je zájmové sdružení právnických osob poskytujících připojení k internetu na principu CZFree.net. IPv6 peering mají, konektivitu taktéž. Na jejich infrastruktuře běží například IPv6 verze serveru prujem.cz (což je jakási alternativa serveru IPv6porn.com). Dostupnost v koncových sítích se ale liší síť od sítě. NFX obecně používá IPv6 prefix sítě kLfREE.net (a announcuje zároveň i prefix HKfree.org).

Eurotel sice vytrubuje svůj IPv6 prefix přes NIX do světa, na můj oficiální dotaz však reagovali stylem „klientům nenabízíme ani zkušební provoz“.

MIRAMO pravděpodobně nemá IPv6 tranzitní konektivitu a spoléhá tak na peering v NIXu, který je ovšem zatím poměrně chudý. Nepředpokládám tedy, že by IPv6 klientům oficiálně nabízeli.

Poskytovatelé housingu serverů a hostingu stránek

• Casablanca
• Master Internet
• Ignum
• CoolHousing

Ti ostatní

NIX.cz a NIC.cz sice peerují, ale konektivitu neprodávají (dobré je, že NIC.cz provozuje i české DNS  servery přes IPv6).

CESNET je institucí akademickou, která v síti IPv6 má a máte-li štěstí a jste na správném uzlu, můžete je i využívat. Ale ne všechny akademické instituce mají v celé své síti IPv6.

Sloane, poskytovatel, který se začal aktivněji projevovat před pár lety a od té doby poměrně roste, má svůj IPv6 prefix a propaguje ho do světa. Ovšem nemá peering v NIXu, pouze tranzitní konektivitu od Tiscali.

Úspěšní však můžete být u malých „přeprodejců“ konektivity (lokální bezdrátoví provideři a jim podobní). Hlavně u těch, kteří berou konektivitu od velkých poskytovatelů jako je Dial Telecom. Zmínit mohu například síť Všebořice.net či DaLuNET.cz. Proto máte-li zájem o IPv6 konektivitu a jste připojeni k malému poskytovateli, zkuste se zeptat, třeba zjistíte, že jeho síť už IPv6 dávno podporuje