Na soukromém notebooku mám Windows Vista, ve kterých je – zdá se – jakýsi podivný bug, kdy se zařízení připojená na externí USB hub nezobrazují po kliknutí na ikonku „Bezpečně odebrat hardware,“ a tak nezbývá než disk občas natvrdo od USB odpojit (samozřejmě ve chvíli, kdy se na něj nezapisuje).

Jenže takový disk odmítají současné linuxové distribuce automaticky připojit, protože podle jednoho příznaku poznají, že byl odpojen od „běžících“ Windows. Toto chování lze změnit, ovšem dokumentace jak na to je pramálo. Mně se po několika hodinách podařilo funkční postup najít, a tak se s vámi o čerstvě nabyté zkušenosti podělím.

Moderní linuxové distribuce už obvykle nenutí uživatele používat příkazovou řádku, což je dobře. Výhodou je, že můžete prostě připojit USB flash disk a systém jej automaticky připojí a nabídne vám řádku možností, co s ním dělat dál. Tedy, platí to tehdy, když vše funguje 

Když se však objeví nestandardní situace – jako např. ta, kterou jsem popsal v úvodníku tohoto článku – nezbývá, než se zarochnit hluboko do systému a zjistit, co kde přenastavit a upravit, aby se vše chovalo podle vašich představ.

Podobné trable jsem podstoupil i já a dnes se mi konečně podařilo přijít na to, jak systém nakonfigurovat, aby přijal i disk s NTFS, na kterém Windows ponechaly příznak „používá se.“

$LogFile indicates unclean shutdown (0, 0)

 Failed to mount ‚/dev/sdb1‘: Operation not supported

 Mount is denied because NTFS is marked to be in use. Choose one action:

mkdir -p /media/usbdisk

 mount -t ntfs-3g -o force /dev/sdb1 /media/usbdisk

Automatizace

<?xml version=„1.0“ encoding=„UTF-8“?> <!-- -- SGML -- -->

 <deviceinfo version=„0.2“>

 <device>

   <match key=„block.is_vo­lume“ bool=„true“>

    <match key=„volume.fsu­sage“ string=„filesys­tem“>

     <match key=„volume.fstype“ string=„ntfs“>

      <append key=„volume.mou­nt.valid_opti­ons“ type=„strlist“>for­ce</append>

      <merge key=„volume.po­licy.mount_op­tion.force“ type=„bool“>tru­e</merge>

     </match>

    </match>

   </match>

  </device>

 </deviceinfo>

<?xml version=„1.0“ encoding=„UTF-8“?> <!-- -- SGML -- -->

 <deviceinfo version=„0.2“>

  <device>

   <match key=„block.is_vo­lume“ bool=„true“>

    <match key=„volume.fsu­sage“ string=„filesys­tem“>

     <match key=„volume.fstype“ string=„ntfs“>

      <append key=„volume.mou­nt.valid_opti­ons“ type=„strlist“>for­ce</append>

     </match>

    </match>

   </match>

  </device>

 </deviceinfo>

A poté spusťte pod svým uživatelem program gconf-editor. V něm rozbalte větev /system/stora­ge/default_op­tions/ntfs-3g a na pravé straně dvakrát klikněte na hodnotu mount_options. Otevře se nové okno, kde pomocí tlačítka Přidat (Add) přidejte text „force“ a potvrďte odklikáním tlačítka OK.

Tuto změnu je potřeba provést pod každým uživatelem v systému, který potřebuje mít automaticky připojované nekorektně odpojené NTFS disky.

Proč se postup liší podle verze HAL?

Protože se Linuxová komunita rozhodla změnit umístění parametrů, které toto nastavení ovlivňují. Tzv. volume.policy. a storage.policy. hodnoty, které šly dříve nastavovat v souborech, dnes HAL úplně ignoruje. Místo toho je nyní jedinou cestou, jak tyto parametry nastavit, grafické klikátko, které – promiňte mi ten výraz – připomíná Editor registru z Windows… 

Virtualizace

IPv6

Aby vše fungovalo i z pohledu uživatelů (tj. abyste si blog četli přes IPv6), bylo potřeba správně nakonfigurovat DNS zónu. S tím problém nebyl, dnešní DNS servery si s IPv6 vcelku rozumí. Tento blog používá pro DNS klasiku, DNS server BIND.

Aby to však nebylo tak jednoduché, rozhodl jsem se, že otestuji schopnost svého registrátora (Internet CZ, a.s.) a doménového registru (CZ.NIC) vložit do ccTLD zóny .cz tzv. IPv6 glue záznam.

DNSSEC

Pokud se vám však při pokusu o načtení zobrazuje chyba typu „Stránku nelze zobrazit“ a tento článek čtete v RSS čtečce nebo pomocí Google Cache, neváhejte a napište mi e-mail na adresu radek ZAVINÁČ zajic.v.pytli.cz, nápravu zjednám v nejbližším možném termínu.

Moc o tom není vidět ani slyšet, ale při pohledu pod pokličku zjistíme, že je přes IPv6 je dostupná část googlích služeb – ty, které běží na adrese „www.google.com“, dnes naleznete přístupné i na „ipv6.google.com“. Jde tedy např. o fulltextové hledání, Google Webmasters, Google Analytics a mnohé další. Naopak nejde o Google Code, hledání v obrázcích (images.google.com) a obecně služby, které mají vlastní doménu třetího řádu.

K IPv6-kompatibilním službám teď přidávají další – Google Cache, tedy funkcionalitu, pomocí které si můžete zobrazit stav stránky tak, jak jej Google zaindexoval.

Vyzkoušet si Google Cache přes IPv6 můžete i vy, potřebujete pouze IPv6 konektivitu, pak si otevřete www.google.com, vyhledejte nějaký text a po vyhledání v adresním řádku přepište „www.google.com“ na „ipv6.google.com“. Poté se odkazy na Google Cache promění na IPv6 odkazy:

Hledání:

Cache:

Další z projektů, které Google upravuje tak, aby byly kompatibilní s IPv6, je linuxový Virtual Server (Linux Virtual Server, IP Virtual Server). To má pod taktovkou Julius Volz ze švýcarské pobočky. Google tedy IPv6 nezanedbává, což je dobře pro něj i pro zbytek světa.