Author: Radek Zajíc

Linux a NTFS automount

Poměrně často potřebuji přepojovat externí disky mezi počítači se systémy Windows a Linux. Pro Windows je jediným opravdu použitelným systémem NTFS a jelikož ho Linux dnes už velmi dobře zvládá (díky všem vývojářům zapojeným do projektu ntfs-3g), používám ho pro svá data i já.

Na soukromém notebooku mám Windows Vista, ve kterých je – zdá se – jakýsi podivný bug, kdy se zařízení připojená na externí USB hub nezobrazují po kliknutí na ikonku „Bezpečně odebrat hardware,“ a tak nezbývá než disk občas natvrdo od USB odpojit (samozřejmě ve chvíli, kdy se na něj nezapisuje).

Jenže takový disk odmítají současné linuxové distribuce automaticky připojit, protože podle jednoho příznaku poznají, že byl odpojen od „běžících“ Windows. Toto chování lze změnit, ovšem dokumentace jak na to je pramálo. Mně se po několika hodinách podařilo funkční postup najít, a tak se s vámi o čerstvě nabyté zkušenosti podělím.

Moderní linuxové distribuce už obvykle nenutí uživatele používat příkazovou řádku, což je dobře. Výhodou je, že můžete prostě připojit USB flash disk a systém jej automaticky připojí a nabídne vám řádku možností, co s ním dělat dál. Tedy, platí to tehdy, když vše funguje :-)

Když se však objeví nestandardní situace – jako např. ta, kterou jsem popsal v úvodníku tohoto článku – nezbývá, než se zarochnit hluboko do systému a zjistit, co kde přenastavit a upravit, aby se vše chovalo podle vašich představ.

Podobné trable jsem podstoupil i já a dnes se mi konečně podařilo přijít na to, jak systém nakonfigurovat, aby přijal i disk s NTFS, na kterém Windows ponechaly příznak „používá se.“

Problém se projevuje tak, že se po připojení USB disku objeví následující chybová hláška (jak by řekl kamarád, objeví se „Chyba jako prase“):

$LogFile indicates unclean shutdown (0, 0)
 Failed to mount ‚/dev/sdb1‘: Operation not supported
 Mount is denied because NTFS is marked to be in use. Choose one action:

načež se můžete dočíst, že řešením je buď znovupřipojení disku k Windows a následně jeho korektní odpojení, nebo vynuceným ručním připojením disku z příkazové řádky.Problém lze samozřejmě vyřešit spuštěním terminálu a v něm diskový oddíl připojit s parametrem -o force:

mkdir -p /media/usbdisk
 mount -t ntfs-3g -o force /dev/sdb1 /media/usbdisk

Svůj disk posléze naleznete v adresáři /media/usbdisk. To může být jednorázovým řešením, pokud však potřebujete takovéto disky připojovat často, nezbývá než zjistit, kde parametr force nastavit natrvalo.

Automatizace

Nabízí se samozřejmě otázka, jak systému říct, aby to prováděl automaticky. To se liší podle verze tzv. HAL (Hardware Abstraction Layer, jakási vrstva, která má standardizovat komunikaci mezi aplikacemi a hardwarem). Verzi HAL zjistíte, když si ve správci balíčků vyhledáte „hal“. Ti zručnější mohou samozřejmě spustit shell a verzi zjistit pomocí utilit z balíčkovacího systému. :-) V mém případě se v systému používá HAL verze 0.5.11~rc2–1ubuntu8.2.Máte-li distribuce starší než řekněme rok, dva roky, a vaše distribuce stále používá HAL ve verzi nižší než 0.5.10, možná vám bude fungovat následující postup: Jako root uložte následující text do souboru „force.ntfs.mou­nt.fdi“ do adresáře /etc/hal/fdi/po­licy

<?xml version=„1.0“ encoding=„UTF-8“?> <!-- -- SGML -- -->
 <deviceinfo version=„0.2“>
 <device>
   <match key=„block.is_vo­lume“ bool=„true“>
    <match key=„volume.fsu­sage“ string=„filesys­tem“>
     <match key=„volume.fstype“ string=„ntfs“>
      <append key=„volume.mou­nt.valid_opti­ons“ type=„strlist“>for­ce</append>
      <merge key=„volume.po­licy.mount_op­tion.force“ type=„bool“>tru­e</merge>
     </match>
    </match>
   </match>
  </device>
 </deviceinfo>

Pokud je vaše distribuce novější a používá HAL ve verzi 0.5.10 či mladší (např. Ubuntu 8.04, Ubuntu 8.10), musíte provést změny dvě. Nejprve do téhož souboru jako výše (/etc/hal/fdi/po­licy/force.ntfs­.mount.fdi) umístěte následující text:

<?xml version=„1.0“ encoding=„UTF-8“?> <!-- -- SGML -- -->
 <deviceinfo version=„0.2“>
  <device>
   <match key=„block.is_vo­lume“ bool=„true“>
    <match key=„volume.fsu­sage“ string=„filesys­tem“>
     <match key=„volume.fstype“ string=„ntfs“>
      <append key=„volume.mou­nt.valid_opti­ons“ type=„strlist“>for­ce</append>
     </match>
    </match>
   </match>
  </device>
 </deviceinfo>

A poté spusťte pod svým uživatelem program gconf-editor. V něm rozbalte větev/system/stora­ge/default_op­tions/ntfs-3g a na pravé straně dvakrát klikněte na hodnotu mount_options. Otevře se nové okno, kde pomocí tlačítka Přidat (Add) přidejte text „force“ a potvrďte odklikáním tlačítka OK.

Tuto změnu je potřeba provést pod každým uživatelem v systému, který potřebuje mít automaticky připojované nekorektně odpojené NTFS disky.

Proč se postup liší podle verze HAL?

Protože se Linuxová komunita rozhodla změnit umístění parametrů, které toto nastavení ovlivňují. Tzv. volume.policy. a storage.policy. hodnoty, které šly dříve nastavovat v souborech, dnes HAL úplně ignoruje. Místo toho je nyní jedinou cestou, jak tyto parametry nastavit, grafické klikátko, které – promiňte mi ten výraz – připomíná Editor registru z Windows… :-)

Nedávné změny ve světě IPv6

Ač v září a říjnu byly poznat dozvuky letních měsíců a na poli IPv6 bylo poměrně klidno, rozhodl jsem se vyzobat a zrekapitulovat ty události, které za zmínku stojí. Pojďte si přečíst o zmatcích ohledně IPv6 a NATu, IPv6 jako potenciální hrozbě, o tom, zda má smysl IPv6 v systému vypínat a jak to správně udělat a o mnoho dalších tématech.

V srpnu bylo na poli IPv6 poměrně klidno. Nejen já jsem trávil teplé letní dny spíše u kornoutu zmrzliny a odpočinkem. Během září a října se situace u ostatních mírně zlepšila, u mě však nikoli :-) V zaměstnání jsme měli takříkajíc frmol a tak na aktualizaci nebylo moc času. Pojďme se tedy vrhnout na změny, které by neměly Vašim očím utéct.

NAT a IPv6

Jedním z cílů IPv6 je pokud možno úplné vymýcení (a nezavlečení) překladů adres. Zatím se to daří velmi dobře, až na jednu výjimku. Jediným opravdu plánovaným využitím NATu je překlad mezi IPv6 a IPv4 světem – tedy v přechodovém mechanismu.Z ně­kolika nenápadných zpráv se však v nedávné době rozšířila fáma, že do IPv6 bude implementován NAT v takové podobě, v jaké ho známe dnes – tedy pro skrytí sítě počítačů s tzv. privátními adresami za jednu vnější (často veřejnou, ale ani to v poslední době nemusí být podmínkou) IP adresu. Tak přátelé, zachovejte klid, takhle to nebude. Alespoň doufám, zatím to tak nevypadá.

IPv6 jako bezpečnostní hrozba

Další bomba, kterou vypustili do světa ‚IT odborníci‘, se týká automaticky vytvářených IPv6 tunelů. Pokud máte počítač s rozumně starým operačním systémem (Windows, Linux, …), může se stát, že už dnes váš počítač dokáže využít IPv6 zdroje. K tomu může využít buď tunelovací mechanismus 6to4 (to v případě, že máte přímo na PC veřejnou IP adresu) nebo Teredo (kteréžto je automaticky aktivní pouze v operačních systémech Windows). Až sem jde o vlastnost systému, která možná nemusí být vítaná, ale rozhodně není kritická.

Problém může plynout z toho, že ne všechny firewally si s IPv6 poradí, nemluvě o tom, že někteří uživatelé (mezi nimi i autor tohoto blogu) firewall nemají vůbec aktivní. Pak samozřejmě v případě existence výše zmíněných automatických tunelů může dojít k tomu, že porty, které máte otevřené, budou dostupné i potenciálnímu útočníkovi zvenčí.

Proto pokud se chcete podobnému nebezpečí vyhnout, zkontrolujte, zda váš firewall v počítači podporuje i IPv6, případně zakažte automatické vytváření tunelů.

Zakazování IPv6 protokolu

Mimo zákazu automatického vytváření tunelů může dojít i k situaci, že nemáte aktivní žádný tunel a váš poskytovatel internetového připojení nenabízí nativní IPv6 konektivitu a proto nemáte zájem IPv6 jakkoli v počítači mít. V moderních operačních systémech už však často IPv6 najdete a dokonce je i aktivní. Týká se to zejména Windows Vista, Windows Server 2008, rozumně mladých distribucí Linuxu a dalších *NIXových operačních systémů.

V případě systému Linux to sice může přinést kýžený efekt, kdy se počítač nezkouší připojit na IPv6 adresy, v případě systémů Windows Vista a Server 2008 jde však dle mého názoru o zbytečnost. Síťová vrstva Windows Vista a Server 2008 – jakkoli je zkriplená – má totiž jednu úžasnou schopnost či vlastnost. Když totiž nastavíte IPv6 síť mezi vaším počítačem a routerem, systém se pokouší zjistit, zda mimo lokální IPv6 konektivity máte i IPv6 konektivitu do internetu. A pokud ne, nevrací při běžné práci aplikacím AAAA záznamy a tyto se tedy na IPv6 adresy nepřipojují a tudíž by nemělo docházet k žádnému zpoždění při načítání stránek či podobných činnostech.

Pokud už však opravdu musíte IPv6 zakázat, udělejte to pořádně, tedy editací systémového registru. Pokud totiž pouze odškrtnete zaškrtávátko před protokolem IPv6 ve vlastnostech síťového adaptéru, mohou vás potkat velké nepříjemnosti, zejména pokud používáte Windows Server 2008, SBS edici.

Afrika jako lídr v zavádění IPv6

Podle oficiálního blogu ICANN, mezinárodní organizace pro přidělené internetové názvy a čísla, vede v zavádění IPv6 Afrika. Protože takovéto prohlášení od jedné z nejdůležitějších organizací na internetu má velkou váhu, chytla se ho okamžitě média. Ve skutečnosti však jde pouze o relativní čísla, kdy je porovnáván počet IPv6 prefixů a celkový počet čísel autonomních systémů konkrétního regionu.

Ve skutečnosti jde jen o důsledek efektu, kdy se Afrika k ‚internetizaci‘ dostala jako poslední a tak na ni dnes připadá jen malé procento ze všech přidělených čísel autonomních systémů a IPv4 adres. Kvůli různým tunelům dnes nelze jednoznačně říci, kdo v zavádění IPv6 vede, vezmeme-li ale absolutní počet čísel autonomních systémů, které oznamují do světa své IPv6 směrovací informace, bude na tom nejlépe asi Evropa. Není bez zajímavosti, že na druhém místě v počtu viditelných (ku všem přiřazeným) IPv6 prefixů je Německo, Česká Republika je „až“ devátá.

Zajímavým úhlem pohledu by taktéž mohlo být srovnání dostupnosti IPv6 koncovým uživatelům – tam bychom se asi moc vysoko neumístili, protože koncový uživatel u nás prakticky nemá šanci získat nativní IPv6 konektivitu – ani kabeloví operátoři ani poskytovatelé ADSL se do IPv6 nehrnou.

A tím se dostáváme k dalšímu bodu, kterým je

Nepodpora IPv6 v DSL síti Britského Telecomu

Ano, čtete správně. Když jsem nedávno dělal miniprůzkum mezi našimi ADSL operátory, nikdo z nich nebyl schopen IPv6 nabídnout ani odhadnout, kdy jej nabízet budou. Alespoň u nás bez problémů fungují různé 6to4, 6in4 a další tunelovací mechanismy.Ve Velké Británii jsou na tom uživatelé hůře. Nejen že jim operátoři (až na výjimky) IPv6 nedokážou nabídnout, ale dokonce nová síť (honosně nazvaná „21CN, Síť dvacátého prvního století“) tamního dominantního operátora, Britského Telecomu, oficiálně protokol IPv6 nepodporuje. To mimo jiné znamená, že Britský Telecom není schopen zaručit, že skrz jeho síť projdou v pořádku pakety, které mají co do činění s IPv6. A to jak nativním, tak tunelovaným.

A co kabeloví operátoři

Kabeloví operátoři jsou na tom o něco lépe, i když ani oni nemají na růžích ustláno. Podporu IPv6 v kabelových sítích oficiálně doplňuje totiž až standard DOCSIS 3.0. Migrace na nový standard si ovšem vyžádá nákladný upgrade síťového hardware na různých úrovních, od centrálních řídících prvků sítě až po koncové modemy. Vezmeme-li v potaz, že čeští operátoři mnohde pracují ještě s verzí (Euro)DOCSIS 1.0, není důvod migrovat na verzi 2.0, aby posléze při vyčerpání IPv4 adres migrovali na  verzi 3.0.

Hybatelé pokroku

Mezi hybatele pokroku můžeme jednoznačně zařadit aplikace, které uživatele motivují k zavádění IPv6 a tlačení na své poskytovatele, aby pokud možno poskytovali nativní IPv6 konektivitu. Mezi tyto hybatele můžeme zařadit např. webové služby či torrenty.

Mezi webovými službami jednoznačně vyniká projekt ipv6porn.com, který si klade za cíl nabídnout uživatelům s IPv6 zdarma lechtivý obsah, za který by při použití pouze IPv4 museli na jiných serverech platit. Realizace tohoto projektu se ovšem neustále oddaluje a tak se objevily jiné projekty, které se snaží tuto myšlenku zrealizovat. U nás jde o server prujem.cz a na Novém Zélandu vznikl ipv6porn.co.nz, který se mi však (na rozdíl od našeho Průjmu) nepodařilo v prohlížeči ani načíst.

Mezi torrenty sice zatím není mnoho obsahu, který by uživatele nalákal, postupně se ale objevují služby, kde lze pomocí IPv6 získat různý obsah. Mezi prvními byl bezesporu IPv6 tracker na SixXS.org a nedávno se přidal i IPv6 tracker pro distribuci oblíbené linuxové distribuce Ubuntu.

Samotné trackery však nemohou fungovat bez kompatibilních klientů a tak přichází na scénu nová verze populárního klienta BitTorrent protokolu, program uTorrent. Ten ve své verzi 1.80 nabízí nejen kompatibilitu s IPv6 trackery, ale zároveň i možnost uživateli automaticky nainstalovat a nakonfigurovat IPv6 protokol a Teredo tunel.

Právě torrenty mohou být – pokud IPv6 implementuje i některý z velkých populárních torrent trackerů – dost velkým hybatelem. Jakožto peer-to-peer síť totiž naplno využijí možnosti přímé komunikace mezi dvěma IPv6 uzly, která v IPv4 kvůli všemožným NATům silně pokulhává.

Windows Server 2008, Microsoft Exchange 2007 Service Pack 1 a IPv6

Mnozí uživatelé produktů Microsoftu, kteří jsou zároveň zastánci IPv6 protokolu, zajisté dlouho vyhlíželi možnost využití IPv6 v operačním systému i v poštovním serveru Exchange. Po dlouhé době se konečně dočkali, první servisní balíček pro Microsoft Exchange 2007 konečně přidává rozumnou podporu IPv6. Ovšem pozor, to vše pouze na Windows Serveru 2008, pokud jste tedy uvažovali o tom, že budete používat Exchange 2007 na Windows Serveru 2003, IPv6 nebudete moci využít.I zde ale platí: pokud IPv6 naopak využívat nechcete, nezakazujte bezhlavě IPv6 ve vlastnostech síťového připojení.

Pavel Satrapa – IPv6, druhé vydání

Pokud jste hledali česky psané tištěné zdroje o IPv6, určitě vám neunikla kniha pana Pavla Satrapy, která je nazvaná prostě IPv6. Její první vydání z roku 2002 však už nekoupíte a její obsah taktéž není v některých částech aktuální.

Pavel Satrapa se proto rozhodl knihu aktualizovat o možnosti nových operačních systémů, změny a doplnění jak protokolu IPv6 samotného, tak různých podpůrných mechanismů (IPv6 a DNS, přechodové mechanismy NAT-PT, NAT64, atp.) a to vše nejprve konzultuje s vámi, potenciálními čtenáři!

Kniha vyjde v Edici CZ.NIC a její aktuální pracovní verze je dostupná na adrese http://knihy.nic.cz/ipv6/ – tamtéž můžete panu Satrapovi v komentářích pod jednotlivými kapitolami zanechat komentář a knihu tak obohatit.

A jedna perlička: pan Satrapa v knize uvádní i adresu tohoto blogu jako jednoho z nejaktuálnějších míst na českém internetu, kde lze najít informace k IPv6. Pane Satrapo, děkuji!

Síťové programování a IPv6

Mezi mnoha Google Alerty mi na téma IPv6 přistál v e-mailové schránce i odkaz na zajímavou knihu o programování v IPv6 sítích.

IPv6 novinky v zemích Českých

A na konec jsem si nechal novinky, které se týkají IPv6 v zemích Českých. Není toho moc, vlastně jen jedna. Na začátku září obdržela IPv6 prefix společnost STARNET, s.r.o., která nabízí své služby v jižních Čechách. Ať už si prefix pořizují z nějakého konkrétního důvodu nebo jen pro testování, oznamují jej do globálních směrovacích tabulek již od třicátého září, čímž předbíhají většinu „velkých poskytovatelů.“

IPv6 sotva dělá setinu procenta internetového provozu

Podle Studie o průběhu implementace IPv6 činil loni IPv6 provoz ve špičce „zhruba setinu procenta všeho internetového provozu“, což se ze statistického pohledu „zhruba blíží množství nečistot, které ještě může obsahovat voda, aby byla označena za pitnou.“ Více než deset let od započetí migrace je to nepochybně ostuda. A situace se zřejmě nebude o mnoho zlepšovat. Ač já sám věřím, že Windows Vista bude jedním z hybatelů přechodu na IPv6, pořád jsou zde problémy s implementací IPv6 stacku. Asi mám štěstí (nebo protokol využívám tak málo), ale všechny mnou používané Visty fungují s IPv6 spolehlivě…

Seznam.cz testuje IPv6

Období letních prázdnin a dovolených není zrovna dobou, ve které bychom mohli očekávat významené změny na poli IPv6. Oproti nedávno zveřejněné tabulce IPv6 alokací se skoro nic nezměnilo – ti, kdo už konektivitu měli, ji mají stále, většina nováčků si dává v létě oddech. NetAir zprovoznil IPv6 tranzit a jeho IPv6 síť je tedy už dostupná ze světa (využívají konektivitu od Casablanky INT). A také Seznam.cz začíná pomaloučku testovat IPv6. Partnerem Seznamu je jeho dlouholetý poskytovatel tranzitní konektivity, firma Dial Telecom (dříve to byl Net4Net s původním názvem TransgasNet, kterého Dial Telecom pohltil zhruba před rokem).

Nejprve začneme rekapitulací:

Seznam.cz si o IPv6 prefix požádal v červnu letošního roku. Na začátku července jej od RIPE dostal. Poté bylo nějaký ten pátek ticho, až tento týden začal být vytrubován IPv6 prefix do světa :-)

Protože se jedná o úplně první test, moc od toho nečekejte. Je dostupná homepage, web Spolužáků a chat.lide.cz. Výběr stránek, které jsou zkušebně zprovozněny, byl a je náhodný. Jde o první krůček, který má demonstrovat, že to jde, když se chce.

Služby samotné zatím nebyly pro IPv6 nijak optimalizovány, v některých případech využívají své hlavní domény (tj. např. „www.spoluzaci.cz“) a tak i když do prohlížeče zadáte následující adresy, po chvilce se můžete ocitnout zpět na IPv4 verzi. V takovém případě se nebojte v adresním řádku opravit doménu na „šestkovou“ – obsah by se měl načíst. Názory mi můžete napsat do komentářů pod příspěvkem.

A teď tedy konkrétní adresy služeb:

A ještě jednou: jde o test. Nejde o produkční prostředí. Buďte prosím shovívaví :-)

[Disclaimer: Autor příspěvku má v této akci prsty a nemůže proto působit nezaujatě]

ADSL a IPv6

Po obecném přehledu společností, které působí v ČR a mohly by umět poskytovat IPv6 konektivitu, jsem se vrhl na zjišťování, zda je někdo vůbec schopen poskytnout IPv6 na ADSL, tedy dnes pravděpodobně nejrozšířenějším typu připojení. A výsledek? Posuďte sami.

Aktualizace červen 2009: Tento článek je z roku 2008. V polovině roku 2009 je situace bohužel stejně tristní. Stav příprav na IPv6 u Telefóniky O2 jsem shrnul v článku O2 a IPv6? Až naprší a uschne. Doporučuji k přečtení.

Protože poskytovatelem ADSL může být téměř kdokoli, kdo má dostatečný kapitál, nebudu zmiňovat všechny ADSL providery. Ani to není v mých silách, zdroje v pevnolinkové části Telecomu (pardon, O2) nemám, a tak nevím, kolik ADSL poskytovatelů u nás vlastně působí.

Rozhodl jsem se ale oslovit ty největší:

  • AVONET, s.r.o.
  • ČRa, a.s.
  • Dial Telecom, a.s.
  • EMEA s.r.o
  • GTS NOVERA a.s.
  • INTERNET CZ, a.s.
  • SkyNet, a.s.
  • Telefónica O2 Czech Republic, a.s.
  • Telekom Austria Czech Republic, a.s. (VOLný)
  • Tiscali Telekomunikace Česká republika s.r.o.
  • WIA

Jde o jedenáct poskytovatelů, někteří se orientují převážně na firemní klientelu, někteří na domácnosti. Všem jsem na kontaktní e-maily technické podpory rozeslal následující e-mail (příp. jsem ten samý text zaslal přes webový formulář v kontaktních sekcích):

Subject: IPv6 konektivita na ADSL připojeníDobrý den,

nabízí Vaše společnost IPv6 konektivitu u připojení přes technologii ADSL? Pokud ano, u jakých služeb, jak lze službu aktivovat, k jakým službám a jaké jsou poplatky? Pokud ne, budete IPv6 nabízet v dohledné době?

Předem děkuji za odpověď.

Zároveň jsem se rozhodl monitorovat rychlost odezvy – čistě ze zajímavosti. Dotazy jsem rozesílal v neděli odpoledne a nečekal jsem, že by někdo odpověděl. To ostatně ani nemám nikomu za zlé. Rozhodl jsem se tedy počítat rychlost odezvy od pondělních osmi hodin ráno.

Nejrychleji, za dvě a půl hodiny, odpověděli ze společnosti WIA. IPv6 na ADSL nenabízí, ale hledají kompatibilní koncová zařízení a na páteři jim šestka funguje v testovacím režimu.

Po pěti hodinách přišla stručná odpověď ze společnosti Telekom Austria (VOLný) – toto neumožňují.

Po dvanácti hodinách (tedy v pondělí v osm večer) dorazil e-mail z AVONETu, ve kterém s lítostí oznamují, že službu neposkytují, časový horizont není znám, jisté ale je, že v nejbližších měsících poskytovat nezačnou.

Druhý den, po 25 hodinách, dorazila odpověď od O2. Informační hodnota nulová, operátor se tiketu zbavil s textem „V uvedené záležitosti kontaktujte prosím naši technickou podporu na 800 184 084“. Informační hodnota nulová, odpověď na konkrétně specifikovaný dotaz žádná.

Zavolal jsem tedy na linku technické podpory a zeptal se tam. Zatím neprobíhají žádné testy, v dohledné době se s tím nepočítá a výhled či plán do budoucna nemají. Co je smutné, operátor pronesl větu, že „I kdyby to bylo v plánu, operátoři o tom vědět nebudou“. Inu, komunikace v rámci firmy zjevně funguje stejně špatně, jako komunikace se zákazníkem po e-mailu.

O další hodinu později dorazil anonymní e-mail ze společnosti Tiscali Telekomunikace, ve kterém oznamují, že uvedené služby již nenabízí. Zvláštní, pravděpodobně tedy nabízeli, ale přestali. Nabízí se otázka proč…

Těsně před úterní jedenáctou hodinou dorazil i e-mail ze SkyNetu. IPv6 v dohledné době nabízet nebudou. Pokud se jejich postoj změní, budou informovat na webových stránkách.

Ve středu po půl desáté dorazila odpověď od firmy GTS Novera: O IPv6 pro ADSL vůbec neuvažují. Pro větší služby dělali nějaké testy, nicméně o nasazení v blízké budoucnosti neuvažují.

DOPLNĚNO: Dodatečně jsem našel ve spamkoši e-maily od Dial Telecomu a EMEA Telecomu:

Dial Telecom poskytuje služby ADSL.Way (zděděné po odkoupené InWay) na infrastruktuře O2, která dle sdělení Dial Telecomu IPv6 nepodporuje. Ve zbytku sítě IPv6 mají, což už ovšem víme :-)

EMEA Telecom používá jako dodavatele služeb společnost GTS, která se ovšem výše vyjádřila, že IPv6 podporovat u ADSL (zatím?) nehodlají. Takže ani u nich nepořídíme.

A ti ostatní? Ani po dvou pracovních dnech se nenamáhali napsat jedinou odpověď. Takže podpora IPv6 u nich zůstává neznámá.

PODCAST: Nevyčkávejte se zavedením IPv6

Zřejmě nadchází ten pravý čas a myšlenky na implementaci protokolu IPv6 do sítí a služeb provozovaných významnými hráči by měly být na pořadu dne. A to i pro společnosti, které v minulosti získaly velké rozsahy IPv4 adres a dnes je do změny nic netlačí. „To, že dnes máte adres dostatek a nebolí vás zaplatit něco navíc na upgrade vašich NATů, neznamená, že se vám potřeba implementace IPv6 vyhne,“ říká Chip Popoviciu, vedoucí technického oddělení společnosti Cisco a autor publikace „Strategie globálního přechodu na IPv6“. „Přechod na IPv6 by neměly doprovázet otázky jako ‚Co tím získáme‘, ale spíše ‚Co ztratíme, když nepřejdeme‘.“

Zmiňovaný podcast rozebírá možnosti, jaké mohou nastat, pokud společnosti budou i dále přehlížet IPv6 – ztráty partnerství, obtížnou implementaci nových technologií, atd.

Nejlepší strategie přechodu na IPv6 podle pana Popoviciu je postupná: nejprve (a to nejlépe nyní) je vhodné přechod pečlivě naplánovat, poté postupně zavádět IPv6 do jednotlivých částí sítí a nakonec na IPv6 zprovoznit i služby. „Nebude to hotové lusknutím prstu. Největším problémem nejsou datové sítě, ale různé firemní zásady, kompatibilita služeb a aplikací. Pokud začnete s integrací včas, můžete se věnovat kvalitnímu plánování strategie přechodu a pečlivé integraci.“

Zároveň varuje, že společnostem, které upgrade sítě odloží na neurčito, později vyletí náklady raketově vzhůru. Dnes lze plánování přechodu spojit s procesem pravidelné obměny hardware. Zároveň s tím lze zaměstnancům poskytnout potřebné kursy, aby přechod na IPv6 společnost zvládla s minimálními dodatečnými náklady.

Společnosti s působností po celém světě by měly obzvláště zvážit svou strategii přechodu – právě ty totiž pravděpodobně brzy narazí na rychlou adaptaci IPv6 v některých částech světa, zejména v Asii.

Pokud vládnete angličtinou, určitě neváhejte a podcast si poslechněte.

Via techtarget.com.au

Historie protokolu IP

V posledních měsících probíhá všemi více či méně odbornými weby nejeden článek skloňující pojem IPv6. V tomto článku bych chtěl shrnout, co to vlastně IPv6 je a proč je důležité.

K pochopení IPv6 je potřeba zabrousit o pár desítek let zpět do doby, kdy byl Internet v plenkách. V roce 1974 publikovali Vinton Cerf a Robert Kahn dokument, který popisoval protokol pro přenos dat. Z tohoto protokolu se během dalších pár let vyvinul protokol IPv4 – RFC, které jej popisuje, bylo vydáno v roce 1981. IPv4 popisuje způsoby, jak mají jednotlivé počítače propojené do sítě navzájem komunikovat.

IPv4 adresa vypadá tak, že každý bajt zapíšeme jako desítkové číslo a oddělíme je tečkou, tedy např.: 10.80.55.19

Protokol IPv4 byl navržen tak, že pro adresy odesilatele i příjemce používá čtyři bajty, tedy 32 bitů. V ideálním případě by tedy bylo možné do sítě připojit až 232 počítačů, tedy téměř čtyři a čtvrt miliardy. Jenže na konci sedmdesátých let nikdo s tak ohromným počtem počítačů nepočítal. V té době se počty připojených uzlů pohybovaly ve stovkách a počty „zasíťovaných“ organizací bylo možné spočítat na prstech několika rukou. Pracovní skupina, která spravovala IPv4 adresy, tehdy vymyslela poměrně jednoduchý způsob přidělování celých bloků adres jednotlivým organizacím. Zjednodušeně dostala každá organizace blok 16777216 IP adres a co si s nimi dělala, to už bylo jen na ní. Těchto rozsahů bylo k dispozici celkem 256, tedy pro max. 256 organizací (ve skutečnosti méně, protože část rozsahu byla vyhrazena pro speciální účely).

Jak internet rostl a připojených sítí a počítačů přibývalo, bylo nutné ustanovit nový způsob přidělování adres. I bylo stanoveno přerozdělit adresní rozsah a začít používat tzv. masku sítě. První polovina IPv4 adresního rozsahu zůstala nadefinovaná „postaru“ a ti, kdo již měli přidělen blok 16777216 IPv4 adres, o něj nepřišli, i když jej nevyužívali efektivně. Adresní prostor byl rozdělen na tzv. třídy:

  • Třída A, obsahovala 16777216 IPv4 adres (používala se pro adresy 0.0.0.0/8 – 127.255.255.255/8)
  • Třída B, obsahovala 65536 IPv4 adres (128.0.0.0/16 – 191.255.255.255/16)
  • Třída C, obsahovala 256 IPv4 adres (192.0.0.0/256 – 223.255.255.255/256)
  • Třída D byla vyhrazena pro Multicast (224.0.0.0 – 239.255.255.255)
  • Třída E byla označena jako rezervována do budoucna a nesměla být nikde využita (240.0.0.0 – 255.255.255.255)

Maska sítě je to, co v příkladech uvádím za lomítkem, a určuje, kolik bitů z celkových 32 určuje adresu sítě. Například pro IP adresu 10.80.25.18/8 je adresa sítě určena prvními osmi bity a v síti může být až 2(32–8)počítačů. Podobně do sítě 192.168.1.0/24 lze zapojit až 256 počítačů. (Ve skutečnosti je vždy nejnižší a nejvyšší adresa vyhrazena pro tzv. adresu sítě a broadcast adresu, takže počítačů lze zapojit o dva méně.) Některé operační systémy preferují zápis masky jako 255.0.0.0 pro /8 či 255.255.255.0 pro /24. Technicky jsou tyto zápisy ekvivalentní, ale například systém Windows si s „kratším“ zápisem /8 neporadí.

O pár let později se však ukázalo, že ani toto řešení nevyhovuje – mnohé organizace potřebovaly více než 256 adres, ale mnohem méně, než 65536 adres, tudíž žádaly o více bloků C. Obecně docházelo k nepříjemnému plýtvání adres. I bylo stanoveno, že bude tento systém zrušen a bude zavedeno tzv. beztřídní (classless) rozdělování adres. To umožnilo použít i jiné masky sítě, než jen /8, /16 a /24 a zefektivnilo přidělování IPv4 adres organizacím.

Zlo však již bylo dokonáno. Mnohé organizace si z minulosti nesou břímě obrovských IPv4 rozsahů, které nevyužívají naplno, ale vrátit je nemohou – musely by přečíslovávat své sítě. To by stálo stamiliony dolarů (naprostá většina organizací s velkými adresními bloky je ze Spojených států).

Ačkoli se loď s názvem IPv4 již začala potápět a svět zaplavovaly různě odvážné prognózy o nadcházejícím internetovém armageddonu (tedy vyčerpání dostupných IPv4 adres), objevila se technologie, která měla pomoci soudný den maximálně oddálit do doby, kdy bude nalezeno alternativní řešení problému. Tato technologie se jmenuje Network Address Translation, zkráceně NAT, česky se překládá jako „překlad adres“.

Už mnoho let totiž byly vyhrazeny tzv. privátní IPv4 adresní rozsahy (10.0.0.0/8, 172.16.0.0/12 a 192.168.0.0/16), jejichž smyslem bylo využívat je v rámci interních sítí společností. Tyto adresy se nikdy nesměly objevit v globálním internetu. A právě toho využívá překlad adres. Organizaci stačí jedna jediná „veřejná“ IP adresa a všechny počítače v rámci vnitřní sítě za tuto adresu schová. O každém spojení zevnitř ven si uchovává záznam ve stavové tabulce a podle ní pak ví, která odpověď z internetu má být nasměrována na který počítač. (Režimů překladu adres existuje více, toto je však ten nejčastěji používaný a nejvíce zlý stav, protože umožňuje navázání komunikace jen jedním směrem, z vnitřní sítě do internetu. Opačně to nelze, při pokusu o spojení z internetu do vnitřní sítě nemá odesilatel možnost říci, kterému počítači ve vnitřní síti chce paket doručit.)

Ani překlad adres však nezastavil úbytek volných IPv4 adres a podle realistických odhadů a studií dojde k vyčerpání dostupných adres mezi roky 2011 až 2020.

A protože první z těchto roků je již poměrně blízko, začínají mnozí síťaři bít na poplach.

V dalším díle se podíváme na to, jak jsou na tom s IPv6 české společnosti.

IPv6 v českých luzích a hájích

IPv6, protokol, který byl navržen a vyvinut s cílem odstranit historické i technické neduhy IPv4, by měl být lékem na vyčerpání IPv4 adres. Jeho implementace však za posledních deset let pokračuje hlemýždím tempem. Ve světovém měřítku jsou s IPv6 nejdále v asijských zemích, jmenovitě Japonsko, Čína, Jižní Korea. Tyto země mají totiž veliký počet internetových přípojek, avšak málo IPv4 adres. V tomto článku se podíváme na stav IPv6 v českých luzích a hájích.

Jak jsou na tom ve světě

Ve Spojených státech, kolébce internetu, se do implementace IPv6 společnostem moc nechce. Důvod je jediný – Spojené státy totiž mají největší množství IPv4 adres na světě, takže je jejich nedostatek tolik netlačí. Zároveň jsou Spojené státy zemí kapitalistickou a implementace IPv6 stojí peníze…

Ale ledy se hýbou. Všechny státní instituce v USA měly stanoveny termín 30. června 2008, do kterého musely být schopny předvést připravenost svých páteřních sítí na IPv6. Podle dostupných informací žádná státní instituce neselhala, jejich páteře jsou tedy schopné s IPv6 pracovat.

I v Evropě se začaly ozývat evangelizační hlasy – docházejících IPv4 adres si všimla Evropská unie a vyzvala členské státy, aby věnovaly IPv6 pozornost dříve, než bude pozdě.

A co na to Češi?

Přístup českých úřadů k této výzvě je však zatím poměrně laxní. Ani české soukromé společnosti se do implementace IPv6 nehrnou. Z 84 poskytovatelů internetu a služeb, kteří jsou sdruženi a propojeni v NIX.cz (datový uzel, který má zjednodušit a zlevnit výměnu dat mezi sítěmi k tomuto uzlu připojenými), jich jen necelá třicítka experimentuje s IPv6 a z této třicítky zhruba polovina poskytovatelů IPv6 svým klientům skutečně nabízí. A ani jeden z největších poskytovatelů internetu (O2, UPC, Radiokomunikace, …) dodnes s IPv6 nezačal koketovat.České webové portály s IPv6 také moc nepočítají. MAFRA (iDNES.cz) a Seznam.cz již mají přidělen IPv6 prefix, ale zatím služby přes šestkovou síť nenabízí. Centrum/Atlas je připojen ke dvěma poskytovatelům, GTS a O2, přičemž GTS s IPv6 experimentuje zřejmě jenv laboratořích a O2 nemá ani IPv6 prefix, není tedy schopno IPv6 konektivitu nabídnout.

IPv6 u poskytovatelů internetu a obsahu

Pojďme si sesumarizovat, kdo je opravdu schopen IPv6 nabídnout – jako směrodatná budeme brát data dostupná na oficiálních webech, z vyjádření poskytovatelů, data z peerovací tabulky v NIXu a data z routovacích tabulek distribuovaných pomocí IPv6. Nebudeme uvažovat některé nadnárodní společnosti peerující v NIXu, jmenovitě LeaseWeb, RETN a IP Exchange.

Poskytovatelé obsahu

Mezi poskytovatele obsahu s IPv6 konektivitou dnes můžeme zařadit pouze společnost Visual Connection, která zajišťuje streamovací služby (mimo jiné i) pro Českou Televizi. Jejich síť, servery i služby IPv6 podporují. Zkušebně přes IPv6 pouštějí stream ČT24 v plném PAL rozlišení (je nutná linka cca 1,5Mbps) a některé zaznamenané pořady. Ne všechny jejich servery mají v DNS záznam s IPv6 adresou, podporu ale postupně rozšiřují.

Seznam.cz a MAFRA s IPv6 koketují – alespoň v takovém rozsahu, že mají od RIPE přidělen IPv6 prefix. V RIPE lze najít informace o tom, kdo s kým peeruje: Obě organizace peerují s českým O2, které IPv6 ve své páteřní síti nenabízí (Eurotel ano) a je otázkou, kdy nabízet začne. MAFRA dále peeruje s GTS, která dle NIXu IPv6 umí, ale prakticky nikomu nenabízí. Seznam má druhý peering s Dial Telecomem (býv. Net4Netem, býv. TransgasNetem), který IPv6 klientům nabízí a je tedy technicky schopen zajistit Seznamu tranzitní konektivitu.

Necháme se tedy překvapit, kdo z nich přijde první.

Poskytovatelé připojení (velkoobchod)

Není zrovna lehkou úlohou roztřídit poskytovatele připojení mezi velko- a maloobchodní, ale přesto se o to pokusím.Z peerovací tabulky v NIXu je vidět, že IPv6 umí následující poskytovatelé:

  • GTS Novera
  • Tiscali
  • Telekom Austria CZ (VOLný)
  • IPEX
  • T-Systems
  • Dial Telecom
  • CLNET

Není jich moc, co říkáte? IPEX podle diskuse na Lupě IPv6 implementováno má a požadavky s klienty řeší individuálně. Dial Telecom má IPv6 funkční (běží přes něj i tato stránka) a klientům ho nabízí na požádání. GTS Novera IPv6 má zřejmě na páteři, ale podle diskuse na Lupě nenabízí IPv6 svým zákazníkům. Jak jsou na tom ostatní se nedá jednoznačně říci, na webu o IPv6 moc informací nemají (prakticky žádné).

Poskytovatelé připojení (maloobchod)

Pokusím se shrnout i ty poskytovatele, které jsem zmínil výše a kteří se dají zařadit zároveň do obou kategorií.

  • GTS Novera
  • Tiscali
  • Telecom Austria CZ
  • NFX
  • T-Systems
  • CLNET
  • Eurotel
  • SMART Comp
  • MIRAMO

A to je vše ze společností, které jsou v NIXu. Seznam je tentokrát delší, ale bohužel reálná dostupnost IPv6 zůstává nízká. Pro velké společnosti (GTS, Tiscali, VOLný, IPEX, T-Systems, CLNET) platí to, co jsem napsal výše.

NFX je zájmové sdružení právnických osob poskytujících připojení k internetu na principu CZFree.net. IPv6 peering mají, konektivitu taktéž. Na jejich infrastruktuře běží například IPv6 verze serveru prujem.cz (což je jakási alternativa serveru IPv6porn.com). Dostupnost v koncových sítích se ale liší síť od sítě. NFX obecně používá IPv6 prefix sítě kLfREE.net (a announcuje zároveň i prefix HKfree.org).

Eurotel sice vytrubuje svůj IPv6 prefix přes NIX do světa, na můj oficiální dotaz však reagovali stylem „klientům nenabízíme ani zkušební provoz“.

MIRAMO pravděpodobně nemá IPv6 tranzitní konektivitu a spoléhá tak na peering v NIXu, který je ovšem zatím poměrně chudý. Nepředpokládám tedy, že by IPv6 klientům oficiálně nabízeli.

SMART Comp, provozovatel jihomoravské sítě NETBOX, má na webu pár zmínek o IPv6. Mohl by tedy jako jeden z mála poskytovatelů IPv6 konektivitu skutečně nabízet.

Poskytovatelé housingu serverů a hostingu stránek

Tato kategorie je zvláštní v tom, že ji nelze rozumně zmapovat. V NIXu peerují tito poskytovatelé housingu:

  • Casablanca
  • Master Internet
  • Ignum
  • CoolHousing

Z těchto operátorů se Master Internet, IGNUM a CoolHousing podporou IPv6 chlubí, Casablanca o tom mluví (a prezentuje na konferencích)­.Pokud chcete jen hosting, máte na českém trhu velmi omezený výběr. Zatím jsem narazil na jediného poskytovatele hostingu, který opravdu IPv6 umí: Hosting90.cz společnosti Hosting90, s.r.o.

Ti ostatní

Zbytek NIX – IPv6 peerujících operátorů jsou organizace, které vám konektivitu běžně nenabídnou.

NIX.cz a NIC.cz sice peerují, ale konektivitu neprodávají (dobré je, že NIC.cz provozuje i české DNS  servery přes IPv6).

CESNET je institucí akademickou, která v síti IPv6 má a máte-li štěstí a jste na správném uzlu, můžete je i využívat. Ale ne všechny akademické instituce mají v celé své síti IPv6.

Sloane, poskytovatel, který se začal aktivněji projevovat před pár lety a od té doby poměrně roste, má svůj IPv6 prefix a propaguje ho do světa. Ovšem nemá peering v NIXu, pouze tranzitní konektivitu od Tiscali.

Úspěšní však můžete být u malých „přeprodejců“ konektivity (lokální bezdrátoví provideři a jim podobní). Hlavně u těch, kteří berou konektivitu od velkých poskytovatelů jako je Dial Telecom. Zmínit mohu například síť Všebořice.net či DaLuNET.cz. Proto máte-li zájem o IPv6 konektivitu a jste připojeni k malému poskytovateli, zkuste se zeptat, třeba zjistíte, že jeho síť už IPv6 dávno podporuje ;-)