Testujeme Nseries: N97, den první

Když se v médiích objevila zpráva, že Nokia nabídne svůj nový model N97 k týdennímu otestování zájemcům z řad běžných uživatelů, říkal jsem si, že by nebylo od věci si takovou hračku, jakou N97 bezpochyby je, vyzkoušet osobně. V pátek mě (kromě úspěchu ve škole) příjemně překvapila zpráva, že jsem byl mezi vybranými zájemci na první kolo testování. První den mám za sebou a rád bych se s vámi o své dojmy podělil.

Možná vás bude zajímat, jak jsem se k testování dostal. Po oznámení akce jsem se přidal k facebookové skupině Testujeme Nseries (ze které poté Nokia zájemce vybírala) a napsal na zeď skupiny vzkaz, že bych si N97 rád vyzkoušel, protože je to jeden z kandidátů na nový telefon – mám dosluhující N70 a HTC TyTN první generace a vybírám, co pořídit místo nich. Po výběru kandidátů jsem byl požádán o kontaktní adresu, kam mi měl být telefon v sobotu doručen.

Zkontaktoval jsem tedy Nokii na uvedené e-mailové adrese a o pár hodin později volal pan Novák, se kterým jsme se domluvili na konkrétním místě a času předání – v sobotu odpoledne v Jesenici u Rakovníka, místě mého trvalého bydliště. To se trošku zkomplikovalo, protože u nás probíhaly oslavy šestistého výročí obdržení městských práv a pan Novák skoro neměl, kde zaparkovat :-)

Nakonec se ale zadařilo a telefon jsme si předali, podepsal jsem protokol o zápůjčce telefonu mezi společností Nokia Czech Republic, s. r. o. a mnou. Podmínky testování jsou poměrně benevolentní, s telefonem můžu dělat cokoli, jen jej nesmím fyzicky poškodit a ztratit (v takovém případě bych musel uhradit jeho plnou cenu – která mimochodem ještě prý není stanovena :-)). Škrábance prý nikdo řešit nebude, ale i tak si na telefon dávám velký pozor, abych telefon opravdu vrátil v původním stavu. Po odevzdání by měl být proveden hard reset (do továrního nastavení) a telefon bude předán dalšímu zájemci v řadě.

První minuty

Do telefonu přišla datová SIM karta od O2 a já začal testovat. S telefony od Nokie mám poměrně dost zkušeností – jeden z předchozích zaměstnavatelů i současný zaměstnavatel mi přidělili „hloupé“ Nokie (tj. bez Symbianu), ty jsem ale při prvních příležitostech vyměnil za telefony se Symbianem. Rukama mi tak prošly Sony Ericssony P910i (středně rychlý telefon), Siemens SX1 (se softwarem plným chyb a hardwarově slabým procesorem), aktuálně používám Nokie N70 a E51.

Symbian obecně je zajímavý systém, není hloupý, ale ani dokonalý. Telefony, které Symbian mají, jsou často velmi pomalé. To jsem ale u N97 nezpozoroval – jde zřejmě o jeden z mála telefonů se Symbianem, který s rychlostí nemá problém.

I přes všechny zkušenosti s různými Symbianovými telefony jsem měl trošku problém zvyknout si na dotykové ovládání N97. Pro psaní textu si můžete natrénovat psaní rukou nebo na hardwarové klávesnici. Softwarová klávesnice bohužel chybí. Nokia sice přibalila do krabice i stylus, bohužel ten není kam „zastrčit“ a nosit ho po kapsách asi nebude zrovna ideální.

Protože jsem byl od odpoledne do noci celou dobu v terénu, zkoušel jsem funkce, na které nebyl potřeba počítač. Baterie byla po vybalení částečně nabitá, byl jsem zvědav, jak dlouho na ni telefon poběží.

Největším žroutem baterky budou jednoznačně aplikace, které běží a permanentně zobrazují aktuální informace na home screen – tedy na úvodní obrazovce. V základním nastavení jde o datum/čas, aktuální počasí (získává data o vaší poloze z GPS a z údajů o BTS) a klient Facebooku s neustále se aktualizujícím obsahem.

Facebook klient je poměrně zajímavá aplikace, bohužel občas se nevykreslí korektně, občas nereaguje ani na dotykový displej, ani na kurzorové klávesy, což je poměrně vážná komplikace, která brání v používání. Možná jde jen o nějakou starší verzi klienta, těžko říct. Budu zkoumat dál.

Počasí je sice aplikace s rozhraním v angličtině. Aktuální počasí zobrazuje poměrně přesně, když venku začalo pršet, na displeji se objevily mraky s deštěm 🙂

Surfování s vestavěným prohlížečem je asi bezkonkurenční. Jak jsem později zjistil, jde o symbianizovaný WebKit, jádro je tedy podobné tomu v Apple Safari či Google Chrome. Bez problémů fungují vyjížděcí menu na stránkách, layouty webů se nerozpadají, práce s prohlížečem je svižná. Bohužel na GPRS čekáte na samotné načtení stránky desítky sekund a proto jsem si nainstaloval i Operu Mini.

Opera Mini je aplikace napsaná v jazyce Java. Její hlavní výhodou jsou optimalizační servery, které přizpůsobují velikost stránek pro přenos přes GPRS. Opera Mini funguje bezproblémově a na velkém displeji je opravdu radost si informace číst.

Jimm je Java klient sítě ICQ, který se mi pro změnu rozchodit nepodařilo. Nainstalovat jej sice nebyl problém, ale při spuštění se objevilo hlášení, že není dostatek paměti. Zajímavé, zkoušel jsem verzi, která na N70 i E51 funguje bez problémů. Ještě se tomu budu věnovat a vyzkouším verzi s méně moduly.

Screenshot je aplikace, která umí snímat obrazovku a ukládat ji do souboru. Podle oficiálních stránek není N97 mezi podporovanými telefony, přesto lze snímky obrazovky pořizovat – alespoň pomocí hardwarové klávesnice.

Focení je poměrně intuitivní kvalitu fotografií jsem ještě nehodnotil, zatím jsou fotky jen v telefonu. Později je nahraju na Rajče nebo Flickr a přidám sem odkaz.

Hraní s telefonem skončilo cca v devět večer, kdy se baterka po cca sedmi hodinách úplně vybila. Neustálé GPRS přenosy a testování telefonu asi daly zabrat. V jednu v noci jsem se konečně dostal domů a telefon jsem připojil na nabíječku, aby se přes noc nabil a já ráno mohl s testováním pokračovat.

Bohužel ráno mě po zapnutí telefonu přivítala zpráva, že je baterie téměř vybitá. Podivil jsem se, ale telefon jsem od nabíječky odpojil a znovu připojil. Po nějakých dvaceti minutách se baterie začala tvářit jako plně nabitá a telefon už se nenabíjel. Vysvětlit si to nedokážu, chybu obsluhy mohu vyloučit :-) a tak půjde zřejmě o nějakou chybu v softwaru.

Dnes bych se chtěl věnovat otestování GPS navigace, e-mailu, telefonování pomocí VoIP (pokud tedy N97 klienta má, zatím jsem nenašel), provozu a výdrži ve 3G síti a případně dalším funkcním, které mě napadnou.

Další dny jsou popsány na http://zajic.v.pytli.cz/…eme-nseries/

Jak používat stomegabitovou linku?

Kabelová společnost UPC začala s testováním stomegabitového připojení k internetu a ač není první v republice, rozhodně patří mezi největší poskytovatele. K tomu se váže i prostor, který je takové službě věnován v odbornějších médiích – na Živě, Lupě, Rootu, či jinde. Pár vyvolených redaktorů má službu k dispozici a postupně se dělí s námi méně šťastnými o své zkušenosti. K sepsání tohoto zamyšlení mě vedou články a diskuse na téma, jak vlastně lze tak rychlou přípojku využít.

Sto megabitů je na dnešní dobu pořád poměrně rychlá přípojka. Většina populace má dnes doma 2,4 GHz WiFi či ADSL přípojky s rychlostmi v řádu jednotek megabitů, ti šťastnější kabelový internet o rychlosti až tří desítek megabitů. Už při aktuálně nabízených rychlostech se mnozí ptají, jak službu vlastně využít „naplno.“

Jsem sosač

Můžete být sosači a snažit se linku využívat naplno. Brzy ale narazíte na docházející prostor na disku, v poličce s DVD, (tý)denní kvóty úložišť (Rapidshare), aj.

Pak vás přestane bavit vyhledávat další a další zdroje, protože DVD na stomegabitu stáhnete v ideálním případě do deseti minut. Celou sérii seriálu v 720p MKV ripu budete mít doma do hodiny. Všechny série někonečných seriálů v 720p MKV (jako třeba Simpsonovi) za den, v DivX za pár hodin.

A co dál?

Jsem běžný uživatel

Dál můžete (už jako běžný uživatel) tu linku využívat k normálním činnostem, občas něco stáhnout ohromující rychlostí a nestarat se, jestli jsou ta data vlastně na úložišti ve vedlejší místnosti nebo o pár set kilometrů dál v serverovně.

Když se k vám dostane odkaz na něco, co bude stát za stažení, tak si to prostě stáhnete a budete rádi, že nemusíte čekat celý den. Internetovou přípojku budete využívat nárazově – jednoduše až tehdy, kdy to bude potřeba nebo vhodné pro vás.

Ten druhý případ bude rozhodně mnohem častější. Dřív, když byly linky úzké, jsme všichni dlouhé hodiny čekali na stažení každého většího souboru. Když jsem před deseti lety na 33,6k modemu stahoval jednu písničku půl hodiny z Napsteru, nemohl jsem se dočkat, až ji budu mít doma. Nejen kvůli telefonním poplatkům, kdy jedna taková písnička vlastně stála nějakých osm korun (tři impulsy v čase mezi devátou večerní a sedmou ranní).

Není se čemu divit, že v době existence tarifu Internet 99 a jeho následníků (I2000, I2002 a dalších) jsme se snažili z linky vymáčknout maximum a co nejdříve se odpojit. Tohle chování plynulo z obav nad konečným telefonním účtem.

Bohužel to v nás zůstalo zakořeněné i po nástupu časově neomezených tarifů (ADSL, bezdráty, různé formy pevného připojení). Mnoho uživatelů se i dnes snaží vyždímat z linky maximum se slovy „když už si to platím, tak to chci využívat.“

A já se ptám: proč to chcete využívat naplno?

Smyslem časově a datově neomezené linky pro domácnosti není poskytnout vám možnost využívat linku maximální rychlostí čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Každý poskytovatel konektivity pro domácnosti počítá s tím, že uživatelé budou používat linky nárazově, na základě toho dimenzuje svou infrastrukturu a nakupuje páteřní konektivitu. Na rozdíl od firemních zákazníků totiž běžné domácnosti nemají co neustále přenášet z internetu k sobě a zpět.

S tím, jak domácí přípojky zrychlují, postupně ubývá i lidí, kteří jsou schopni linku „vyšťavit.“ Nedávno jsem provedl experiment a na části bezdrátové sítě zrychlil uživatelům přípojky na čtyřnásobek. Vypozoroval jsem zajímavý efekt:

  • Ti, co používali internet „normálně“ (surfování, občas něco stáhnou, poslechnou rádio, kouknou do TV archivu, na youtube), internet i nadále používali stejným způsobem, jen se jim data načítala rychleji. Což nepoznali, pokud nestahovali opravdu velký objem dat.
  • Ti, co používali internet „agresivně“ („sosači“), měli svá data stažena rychleji a jejich linka oproti dřívějšku více času strávila „nicneděláním.“ U člověka, který dlouhodobě stojí v čelních příčkách statistiky sosačů, to bylo vidět nejvíc. Tu se objevila špička, následně poklesla, dlouho se nic nedělo, po pár hodinách se objevila další špička a tak to šlo pořád dokola.

Na příkladu sosače je dobře vidět, že s rychlou linkou opravdu nebudete mít potřebu „neustále sosat.“ Co si zamanete, to budete mít doma prakticky hned.

Jak tedy používat stomegabitovou linku?

Až ji budete mít k dispozici (nebo i pomalejší varianty, 30, 50, 70 megabitů), pochopíte sami. Práce s internetem se stane praktičtější. Nebudete tolik času trávit čekáním a víc se budete věnovat tomu, co vás zajímá/živí. Rychlou linku budete brát jako dnes auto – budete mít stále k dispozici a když budete chtít, tak ji prostě využijete.

Můj soukromý názor je, že procento lidí, kteří se dodnes snaží využít linku na 100%, se bude postupně snižovat. Ano, pořád to bude oněch 20% lidí, kteří vygenerují 80% provozu v síti. Ale už nebudou očekávat, že ze své linky dostanou plných (100 Mbit/8) * 86400 sek * 31 dní = 32 TB dat měsíčně…

Historie ADSL v ČR (5): Vytáčené ADSL a rušení limitů

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. Tentokrát se podíváme na významné roky 2007 a 2008, první pokus o nahé ADSL, vytáčené ADSL a konec datových limitů.

2007

Dvoumegabit standardem, osmimegabit vrcholem

První tři měsíce byly na poli ADSL poměrně klidné. TO2 připravovala novou velkoobchodní nabídku služeb ADSL (se zahrnutím požadavků regulátora), kterou v březnu představila  veřejnosti. Nejnižší nabízenou rychlostí se stává 2048 kbit/s, nejvyšší 8192 kbit/s. Nově se objevuje zmínka o poskytování internetu přes novější technologii ADSL2+, které bylo doposud více využito hlavně u O2TV.Posléze se objevuje i maloobchodní nabídka. Dvoumegabitová varianta stojí 475 Kč vč. DPH, s nejlevnějším hlasovým paušálem přijde tedy na 831 Kč.

O2 Duo Mobil – pokus o ADSL bez poplatku za pevnou

Protože už delší dobu uživatelé volali o možnosti pořídit si ADSL bez nutnosti placení hlasového paušálu, představila TO2 v dubnu 2007 službu O2 Duo Mobil. Nešlo však o nahé ADSL v pravém slova smyslu, ale o balíček služeb, ve kterém byla pevná linka, internet ADSL a mobilní hlasový tarif, přičemž mělo jít o atraktivní nabídku. Ta se ovšem u zákazníků příliš nechytla.O týden později, tedy v půlce dubna 2007, překonává TO2 hranici půl milionu aktivních ADSL přípojek.

Vytáčené ADSL

Dalším krokem vedle v historii našeho ADSL byla červnová nabídka takzvaného vytáčeného ADSL, obchodním jménem O2 Internet ADSL Start. Technicky šlo o ADSL přípojku účtovanou časově. V základu měl uživatel k dispozici dvě hodiny „datovacího času“ a cokoli navíc si připlácel minutovou sazbou. Připojení přitom ručně vytáčel/odpojoval na svém PC. Služba vydržela na trhu několik měsíců a pak ji TO2 bez halsitých oznámení přestala nabízet.

Zvýšení limitů ve FUP

Zatímco UPC, poskytovatel kabelového internetu, se rozhodl od července 2007 úplně zrušit objemové limity, Telefónica je pouze zvedla. Nejnižší tarif nabízí přenos až 10 GB dat plnou rychlostí, po překročení rychlost klesne poměrně brutálně z 2048 kbps na 64 kbps. U vyšších tarifů jde o pokles na 128 kbps.Ke konci roku 2007 hlásí TO2 570 tisíc ADSL přípojek. Zdá se tedy, že rok 2007 byl ve znamení opadlého zájmu o tento typ připojení, během roku došlo k nárůstu pouze o 60 tisíc přípojek.

2008

FUP: Limity odchází, nastupuje řízení provozu

Po nenápadných a drobných změnách ve velkoobchodní nabídce (mimojiné zrušení tarifu Start) oznámila TO2 v březnu roku 2008, že od dubna zruší objemové limity u všech variant jí nabízených ADSL přípojek. FUP jako takové ale nekončí, nově nastupuje tzv. řízení provozu.

Řízení provozu je jakási inteligentní technologie, která by měla prioritizovat běžný a interaktivní provoz a naopak do pozadí odsouvat provoz, který nemusí být bezprostředně vyřízen – hlavně různé peer to peer sítě, stahovací služby jako Rapidshare, atp.

To vše se ale týká pouze uživatelů, kteří využívají protokol PPPoE (PPP over Ethernet). Pokud v síti TO2 jsou ještě nějací uživatelé PPPoA (PPP over ATM), budou i nadále trpět původními limity. Cíl je jasný, zmigrovat všechny uživatele na PPPoE, usnadnit údržbu a zbavit se již delší dobu nenabízené ATM varianty.

Taktéž přestává TO2 maloobchodně nabízet služby Extreme (dříve Profi) s agregací 1:20, zde se tedy objevuje prostor pro konkurenční nabídky.

Spolu se zrušením FUP si vedení TO2 dává předsevzetí, že do pěti let (tj. do roku 2013) bude na českém trhu jeden milion ADSL přípojek.

Nadále však pokračuje pokles počtu pevných linek, ke konci prvního čtvrtletí 2008 jich bylo již jen 1,9 milionu. Objevují se první signály, že TO2 začíná pracovat na takzvaném nahém ADSL, tedy levnějším ADSL bez hlasových služeb. Následně se objevuje pracovní verze druhé analýzy trhu s broadbandem, ve které se ČTÚ chystá TO2 nabízení nahého ADSL nařídit.

V šestém, posledním dílu tohoto miniseriálu se zaměříme na aktuální nabídku, tedy osmimegabitové ADSL „pro každého“ a příchod nahého ADSL.

Historie ADSL v ČR (6): 8 Mb/s a nahé ADSL

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. V posledním díle seriálu se podíváme na události nedávné, zrychlování základních přípojek až na 8 Mb/s a dlouho očeávané nahé ADSL.

Osm megabitů jako standard

V srpnu 2008 se objevuje nová velkoobchodní nabídka ADSL, ve které dochází ke značné redukci nabízených variant ADSL. Nově jsou nabízeny jen služby s rychlostí 8 a 16 Mbit/s.

Maloobchodní nabídka na sebe nenechala dlouho čekat a ještě před koncem srpna se konala tisková konference, kde došlo k jejímu odhalení. Protože i pro koncové uživatele zůstávají jen dvě rychlosti, kterých ale nejeden zákazník nedosáhne, byla tato nabídka překřtěna na AžDSL. Sama Telefónica uvádí, že na osmimegabitovou rychlost dosáhne až 60% z aktivně nabízených přípojek. Nahé ADSL se nekoná a nové rychlosti budou zpočátku nabízeny jen novým klientům, těm, kteří přejdou na některý z nabízených balíčků (Duo, Trio), nebo těm, kteří budou hodně trpělivě prosit na infolince. Ostatní se dočkají až při zrychlování, které je naplánováno na únor až duben 2009.

Celkový počet ADSL přípojek dosahuje na konci roku 2008 počtu 630 tisíc.

2009

Testování nahého ADSL

Přestože ČTÚ ještě nestihl vydat závazné nařízení o poskytování nahého ADSL, vrhla se TO2 v lednu do testování sama. Maloobchodní cena v pilotním provozu byla stanovena na 750 Kč vč. DPH.

Přichází velkoobchodní třímegabit

Když TO2 v březnu vydala novou velkoobchodní nabídku, nikdo nečekal, že se v ní objeví pomalejší služba, než 8 Mbit. A přesto: třímegabitové ADSL, které je možné poskytovat na ADSL i ADSL2+ infrastruktuře, je spíš určeno pro ty klienty alternativních operátorů, kteří jsou daleko od ústředny a na osmimegabitový tarif by ani zdaleka nedosáhli.

Opět po pár týdnů později spatřila světlo světa i maloobchodní nabídka. Tentokrát k žádnému výraznému překvapení nedošlo: Nahé ADSL je jedním z pilířů nové koncepce služeb, je možné si k němu přiobjednat hlasové služby za 99 Kč (tarif Standard), mobilní internet s 10 GB FUP za 150 Kč, O2TV Start zadarmo (s příplatkem za pronájem set-top boxu), zvýhodněnou O2 TV a další služby.

Nově přichází maloobchodní služba ADSL 16384/512 za 900 Kč. Na tuto službu budou migrováni všichni domácí uživatelé dřívějších vyšších tarifů, kteří mají dostatečně kvalitní vedení od ústředny.

Ohlašované 16384/768 kbps ADSL je v nabídce za 1 050 Kč a již podle názvu („O2 Internet Pro“) se jedná o špičku současné nabídky ADSL od TO2. Ti, kteří již 16 Mbit mají od září, budou zmigrování na tuto službu. Tím dojde k nárůstu ceny, původně stálo 16384/768 kbit ADSL 713 Kč a hlasový tarif Mini byl za 356 Kč, v součtu 1 069 Kč. Nově vyjde ta samá kombinace na 1 050 + 81, tedy 1 132 Kč.

Někteří domácí uživatelé možná budou novou podobou služeb zaskočeni. Pro koncového uživatele je totiž magická cenová hranice 500 Kč měsíčně za internetové připojení, kterou jen neradi překračují. ADSL je nově prezentováno jako základní služba (s cenou minimálně 750 Kč), ke které si můžete přikoupit „hlas“ za 81 nebo 99 Kč.

Uvidíme, jak domácí uživatelé na toto (optické) zdražení datových služeb, postavených na ADSL, zareagují.

Počet klientů ADSL byl na konci prvního čtvrtletí 2009 celkem 660 tisíc (a k tomu cca 50 tisíc zpřístupněných místních smyček, na kterých pravděpodobně poběží hlas a data alternativních operátorů).

Co bude dál?

Současná nabídka je z technického pohledu téměř to nejlepší, co lze z ADSL „vyždímat.“ Teoreticky je možné jít ještě dál, máte-li dobré vedení, není problém získat na linkové vrstvě až 24 Mbit na downstreamu a 1,3 Mbit na upstreamu. Prakticky však na takovou rychlost dosáhne jen velmi málo přípojek.

Při pohledu do minulosti je vidět, že Telefónica O2 aktualizuje svou velkoobchodní nabídku zhruba každých šest měsíců a každých 12 až 18 měsíců své služby zrychluje. Poslední zrychlení proběhlo v srpnu 2008, lze tedy očekávat, že v létě 2009 TO2 „dorovná“ nabídky konkurence – zejména kabelového připojení od společnosti UPC.

UPC v současnosti (květen 2009) nabízí dvě varianty služeb, 10/1 Mbit a 20/1,5 Mbit. ADSL může – máte-li dobré přístupové vedení – nabídnout až 24/1,3 Mbit, očekával bych tedy postupné zrychlení na „až“ 10 Mbit na downstreamu a 768 kbit na upstreamu pro nižší službu a „až“ 24 Mbit na downstreamu a „až“ 1280 kbit na upstreamu u dražší služby.

Cena zřejmě pokesne, protože fixní náklady se rozloží mezi více uživatelů. TO2 bude určitě i nadále pokračovat v akčních nabídkách, kterými bude chtít přetáhnout zákazníky konkurentních poskytovatelů – zejména bezdrátových.

Takové akce už probíhají (celorepublikové akce ADSL za 500 a 600 Kč měsíčně na rok, individuální slevy v krajích, „zátahy“ podomních prodejců, kteří jsou – nezávisle na stavu linky – schopni naslibovat uživatelům 8 Mbit v kterékoli vesnici) a zřejmě budou přibývat. V průběhu posledního čtvrtletí 2008 a prvního čtvrtletí roku 2009 totiž zřejmě díky těmto akcím opět došlo ke zvýšení zájmu o ADSL.

Případným zrychlením se ovšem ADSL dostane na úplný okraj svých technických možností a bude velmi záležet na vlastnosti „drátu,“ který k vám domů vede. V souvislosti s tím se už v minulosti objevily spekulace a domněnky, že TO2 bude postupně osazovat DSLAMy nejen na své HOST (místní) ústředny, ale i tzv. předsunuté ústředny (menší ústředny v obcích a v bodech sítě; jsou řízeny HOST ústřednou). Tím by se ADSL mohlo dostat mnohem blíž ke koncovým uživatelům a mohly by jim být nabídnuty lepší rychlosti.

Zároveň už TO2 testuje technologii VDSL2, která na kratší vzdálenosti od ústředny (do 1,6 km) nabízí rychlosti mezi sto megabity a desítkami megabitů a od vzdálenosti cca 1,6 km má shodné vlastnosti, jako ADSL2+. Zároveň konečně umožní zvýšit rychlost ve směru od uživatele (upstream, upload), po čemž nejeden zákazník dlouho volá.

Jaký bude další vývoj DSL technologií u nás, to ví jen sama Telefónica O2. My ostatní můžeme pouze odhadovat a doufat, že TO2 tentokrát nezaspí a vrhne se na nabízení zajímavých služeb včas a ne opět s křížkem po funuse, jak jsme v minulých letech tak často vídávali…

Historie ADSL v ČR (4): zpomalování, zdražování, O2 a O2TV

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. Dnes se zaměříme na zpomalování přípojek po vyčerpání FUP, zdražování hlasových přípojek a příchod O2 na scénu.

2006

Další zrychlování a změny ve FUP

V lednu 2006 představil Telecom další aktualizovanou verzi své velkoobchodní nabídky. Nejnižší nabízenou rychlostí se stalo 512 kbit/s. O dva týdny později přišla na řadu i maloobchodní nabídka, ve které kromě zvýšení rychlostí, množství přenesených dat, které je možno čerpat plnou rychlostí, změnil i způsob aplikace FUP.

Dřívější týdenní počítání přenesených dat a dvoustupňový pokles rychlosti byly změněny na měsíční cykly a jednorázový pokles. Po překročení dat „v ceně“ docházelo k poklesu rychlosti na „narrowband,“ 64/64 kbps u 512 kbps varianty, 128/128 kbps u všech ostatních.

V únoru je v provozu tři sta tisíc ADSL přípojek.

Zdražování podložek

V dubnu 2006 došlo ke zrušení regulace hlasových tarifů a následně k jejich zdražení. Během let 2005 až 2006 nebylo možné jako „podložku“ (minimální hlasový tarif) použít Home Mini, to se však s koncem regulace mění. Nejde však o Telefon Mini za 199 Kč bez DPH, ale o jeho „Expres/ADSL“ variantu za 299 Kč bez DPH. Po připočtení 19% DPH se minimální cena hlasového tarifu vyšplhala na 356 Kč, zatímco před zdražením stál tarif Standard 329 Kč. Tato změna tedy celkovou sumu za linku a ADSL zvýšila o 26 Kč.

Přichází Telefónica O2 Czech Republic, a.s.

Prvního července formálně zaniká společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., novým názvem společnosti je Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Nový operátor již integruje bývalý Eurotel, s. r. o. Transakce prodeje je tím tedy završena. I když značka Český Telecom bude ještě nějaký měsíc dožívat, novou firemní barvou se stává modrá a bublinkaté logo nás bude pronásledovat čím dál víc.

V červnu a červenci není uplatňována FUP, dochází totiž k upgradu zařízení, která FUP zajišťují.

Kolem 1. srpna dochází k překročení hranice čtyř set tisíc klientů broadbandového připojení.

O2 a O2TV na scéně

V září proběhne sjednocení firemních značek a log, Český Telecom už vůbec neexistuje. Služba Internet Expres se mění na O2 Internet Expres.Telefónica O2 zároveň (již pod svou značkou) uvádí novou službu: televizi přes IP (IPTV), kterou hodlá nabízet jen tam, kde má na ústřednách ADSL2+ DSLAMy.

Regulace a zvýšení velkoobchodních limitů

V listopadu vydává ČTÚ analýzu broadbandového trhu u nás, ve které konstatuje, že na trhu je hráč s monopolními praktikami (TOCR) a rozhoduje o uložení nápravných opatření. Ta se budou týkat počítání dat, měla by zajistit větší jistotu u alternativních ISP, kteří přeprodávají ADSL, zajistit jim garance a umožnit SLA. Nejeden bod z uložených opatření nebude dotažen do konce, TO2 se ale nic nestane.

O pár týdnů později zvyšuje TO2 limity ve velkoobchodní nabídce ADSL, čímž dává více prostoru alternativním operátorům.

Na konci roku 2006 je v provozu na 470 tisíc ADSL přípojek.

Příště si povíme o kroku stranou v podobě tzv. vytáčeného ADSL a konci datových limitů nejen u O2.

Historie ADSL v ČR (3): Internet Expres, Home Mini a restart ADSL

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. Tentokrát se podíváme na „neomezenou“ nabídku Internet Expres, zákaz Home Mini spolu s broadbandovými tarify a restart nabídky ADSL.

Internet Expres a nová podoba FUP

V květnu 2004 představil Telecom novou podobu svých ADSL služeb pro koncové zákazníky (velkoobchodní nabídka zůstala beze změny). Její hlavní změny byly přibalení některého hlasového tarifního plánu za zvýhodněných cenových podmínek a nová podoba Fair Use® Policy.Ačkoli na velkoobchodní úrovni stále docházelo u Basic přípojek ke zpoplatňování dat nad limit (3, resp. 6 GB), koncovým uživatelům se už neměla zvyšovat cena v závislosti na přenesených datech.  Nově Telecom zavádí omezení rychlosti přípojky v závislosti na počtu přenesených dat za sedmidenní období. Rychlosti a omezení jsou následující:

  • Plná rychlost přípojky do přenesení 500 MB (pro variantu Basic 512), resp. 1 GB (pro Basic 1024)
  • Poloviční rychlost přípojky do přenesení 1 GB, resp. 2 GB
  • Rychlost 64/64 kbps po překročení limitu 1 GB, resp. 2 GB

Konkurenci netrvalo dlouho a ozvala se proti oběma částem Internet Expresu, nabídku zvýhodněného hlasového tarifu a prakticky neomezených dat (byť na rychlostně omezené přípojce) nebyli alternativní operátoři schopni nabídnout za cenu, která by Telecomu mohla zatopit.

Ledy se hnuly

V létě 2004 trh s ADSL začal ožívat. Nejen Český Telecom nabídl cenově přijatelné přípojky, byť stále s limitem. V Telecomu zbystřili, všimli si, že konkurence nespí a vyhlásili si pro rok 2004 poměrně ambiciozní cíle: do konce roku osadit rovnou tisícovku DSLAMů a v počtu připojených uživatelů dosáhnout hranice 150 tisíc. V srpnu navíc Telecom nasadil novou měřící technologii a umožnil zřídit ADSL na místních smyčkách o délce až 3,8 km, což opět rozšířilo řady potenciálních klientů.V září se Telecomu podařilo prolomit další magickou hranici, tentokrát padesát tisíc DSL přípojek. O čtyři měsíce později, na přelomu roku 2004 a 2005, jich bylo již přes sto tisíc. Atraktivnější cenová politika zjevně zabrala a nalákala i ty, kteří si do té doby k ADSL cestu nenašli.

2005

Znovu nová měřící technologie

V březnu 2005 oznámil ČTc, že opět vylepšil (nasadil novou) svou měřící technologii, díky které je schopen nabídnout ADSL na místních smyčkách až 8,2 km dlouhých. S rychlostmi to na takových linkách ale vůbec není růžové, naopak. Dochází k velkému útlumu, rušení, přeslechům. Proto jsou na takových linkách dodnes k dispozici pouze rychlosti stovek kilobitů za sekundu.

Zákaz Home Mini k ADSL

V dubnu vydává ČTÚ nařízení, kterým zakazuje používání tarifu Home Mini společně s ADSL. Cena totiž zřejmě plně nepokrývá náklady. Rozhodnutí ale neplatí zpětně a tak ti, kteří už takovou kombinaci hlasu a dat mají, ji mohou i nadále používat.

První ADSL s cenou pod 500 Kč

V květnu 2005 aktualizuje Telecom svou velkoobchodní nabídku, poprvé se objevuje rychlost 2 Mbit/s. Zatímco společnost Telenor Networks v rámci svého DSL řešení nabízí i 4 Mbit/s, zákazníkům Telecomu zřejmě musí vystačit i dvoumegabit­.Podobně se dostává na scénu superpomalé ADSL o rychlosti 128 kbit/s, jehož cena se na maloobchodní úrovni dostane pod pět set korun s DPH. Bude to právě tato maloobchodní varianta, která později zrychlí na 512 kbps, pak na dvoumegabit a nakonec na dnešních 8 Mbit/s.

200 000 klientů

Další milník v počtu klientů byl překonán v září 2005. Tehdy se Telecomu, tehdy již převzatého španělskou Telefónicou, podařilo prolomit hranici 200 000 uživatelů ADSL. Hranici tří set tisíc se však pokořit nepodaří, na přelomu roků 2005 a 2006 se počítadlo přehoupne „jen“ přes 275 000.

Čtvrtý díl miniseriálu bude o zpomalování, zdražování, příchodu O2 a O2TV.

Historie ADSL v ČR (2): Zrychlujeme, agregujeme, omezujeme

Minulý týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. V tomto díle se ohlédneme za agregací, zrychlením a dalším omezením služby.

Agregace

V červenci 2003, ještě, než byla odprezentována finální nabídka „zrychleného“ ADSL, se v Telecomu rozhodli aktivovat agregaci. Agregace (původně nazývaná „overbooking“) byla a dodnes je jakýsi strašák, okolo kterého se vyrojilo mnoho mýtů. Jde o parametr, který zjednodušeně udává, mezi kolika přípojkami může docházet ke sdílení rychlosti.

Způsob její realizace však v té době nebyl upřesněn. Důsledkem toho se klienti domnívali, že udávaná agregace (např. 1:50) znamená, že se např. o jednu rychlost 192 kbps dělí 50 lidí a tak je na ADSL „garantováno“ jen cca 3,84 kbps. Ve skutečnosti k agregaci dochází na vyšších úrovních a tak nelze spočítat ani přibližně odhadnout, jakou rychlost máte na ADSL garantovanou.

Dokud nebyla agregace uplatňována, kladli jí lidé za vinu každý mírný pokles rychlosti. Po jejím spušení se rychlost nejnižších přípojek propadla až na úroveň analogového modemu. Brzy poté tedy došlo k návratu do předchozího stavu s vypnutou agregací. Avšak pouze dočasně, do zavedení nových datových tarifů…

Zrychlujeme a zavádíme FUP

V srpnu 2003, pár dní po prvotním zapnutí agregace, představil Telecom novou podobu svých ADSL Basic služeb. Tato se nesla v duchu několika důležitých změn:

  • Rychlosti přípojek se zvýšily: v případě nejpomalejší varianty ze 192 kbps na 512 kbps, z rychlejších 320 kbps se stává megabit
  • U nejlevnější přípojek (basic) se z datově neomezeného připojení se stává datově omezené. Přípojky mají datový kredit (10 a 20 GB), po jehož vyčerpání je uživateli každých dalších započatých 10 GB doúčtováno. V případě IOL šlo o částku 399 Kč včetně DPH. Vlastnost je pojmenována „Fair User/Usage Policy“ (férové využití služby, v zahraničí pojmenováváno spíš Fair Use Policy) a (pod tajemnou zkratkou FUP a v jiné podobě) provází uživatele dodnes.
  • Došlo k zavedení tří typů instalace, právě zde se objevily poprvé samoinstalační balíčky, malá a velká instalace
  • Byl zrušen dashboard

Cena za služby zůstala stejná. Nové přípojky byly nabízeny od poloviny září 2003, šlo tedy o poměrně brzké zrychlení od uvedení ADSL do komerčního provozu.

První milník

Pár dní před započetím nabízení nové nabídky služeb, po půl roce od nastartování ADSL, zveřejnil Český Telecom informaci, že již má deset tisíc ADSL přípojek. Ten správný čas pro rozjezd ale promeškal, od roku 2001 spousta uživatelů začala přecházet na různé bezdráty, které nabízely za mnohem méně peněz jen o něco méně muziky. Ani v dalších letech se počet přípojek nevyvíjí tak, jak by si vedení tehdejšího ČTc, následně TO2, přálo.

Agregace podruhé

Oproti původně slibovanému měsíci trvalo Telecomu znovuzapnutí agregace měsíce dva. Stalo se tak v polovině října 2003 a efekt byl jen o něco méně drastický, než v červenci. Telecom nikdy neupřesnil, v čem by mohla být chyba, a trval na tom, že z jeho strany je vše v pořádku a po zapnutí agregace musí dojít jen k mírnému vylazení parametrů, načež služba bude opět spolehlivá. Myšlenka, co by v implementaci agregace mohlo být špatně, se objevila ve článku pana Peterky na serveru Lupa.cz.

2004

Další omezení

V listopadu 2003 došlo k představení dalších změn v portfoliu ADSL. Hlavním rozdílem oproti předchozím nabídkám bylo snížení limitů u variant Basic (z 10, resp. 20 GB na 3 a 6 GB), mírné snížení ceny bez DPH u přípojek Basic a výrazné snížení ceny u přípojek Profi (až o téměř 42% v případě megabitové varianty). Data nad limit už nejsou počítána v „balících“ 10 GB, ale „pouze“ 1 GB, cena za gigabajt nad limit byla stanovena na 30 Kč bez DPH.

Snížení ceny bylo ale v některých případech (negativně) kompenzováno zvýšením DPH od 1. 1. 2004 z 5 na 22% a následně od 1. 5. 2004 na 19%. Maloobchodní cena nejlevnější (a nejčastěji používané) přípojky tedy stoupla ze 1 416 Kč na 1 511 Kč, resp. 1 474 Kč od 1. 5.

Třetí díl miniseriálu se zaměří na příchod Internet Expresu, nikoli datově, ale rychlostně omezované varianty ADSL, zákaz používání tarifu Home Mini současně s ADSL a restartem nabídky.

Jak jsem si zřizoval ADSL

Protože nemám v bydlišti možnost připojení přes UPC a alternativy nenabízí dostatečnou rychlost ve směru k uživateli, rozhodl jsem se, že si zřídím ADSL. Po sedmi dnech od objednávky bylo vše zřízeno. O své zkušenosti bych se s vámi rád podělil v tomto článku.

Proč?

První otázka, která zřejmě napadne nejednoho z vás, je proč jsem se rozhodl právě pro ADSL. Odpověď není vůbec jednoduchá.

Tím nejdůležitějším faktorem asi je rychlost downloadu. Občas potřebuji rychlou linku, která mě nebude brzdit v práci. Může jít o instalaci počítače, po které potřebujete stáhnout různé programy, ovladače a softwarové příslušenství od výrobce (notebooku). Občas potřebuji přenést poměrně dost dat přes VPN. Dálková správa VMware serveru je datově extrémně náročná. Současané připojení má sice hodně dobrou rychlost uploadu (megabit), ale na downloadu zůstávám taktéž na megabitu a to je pro tyto potřeby málo.

Dalším faktorem je, že lze ADSL konečně zřídit bez poplatku za pevnou linku a naopak si k němu „přibrat“ mobilní datové služby. U mě momentálně nejde o příliš aktuální nabídku (mobilní připojení za zajímavé peníze mám), ale přesto je dobré to v záloze mít.

Konečně posledním faktorem, nad kterým si možná někteří z vás poklepou na čelo, je má záliba a nadšení ve zkoumání různých typů připojení, získávání zkušeností a samozřejmě sebevzdělávání. ADSL pro mě doposud byla technologie, o které jsem ledacos věděl, ale doposud jsem neměl možnost si ji ‚na sobě‘ otestovat. A v kombinaci s blízkostí ústředny (cca 190 metrů po kabelu) bylo ADSL rozhodně zajímavou volbou.

Jaké a od koho?

Když jsem se rozhodl, že si ADSL pořídím, začal jsem pátrat po nabízených variantách. V místě mého bydliště je dostupné pouze ADSL na platformě TO2, i když v sousedním městě mají svou technologii Radiokomunikace. Tady jsem tedy výběr neměl.

Při zkoumání nabídek ADSL na trhu jsem zjistil, že spousta poskytovatelů má ke svým klientům velmi nepřátelský přístup. Přijde-li zrychlování, často zrychlit odmítají, nebo si je podmiňují podpisem smlouvy na dalších (12, 18, 24) měsíců. Poplatky za vypovězení smlouvy jsou často velmi vysoké, buď jde o tisícové položky, nebo o hausnumera vzniklá vynásobením měsíčního paušálu a počtu zbývajících měsíců do konce úvazku. Takové vypovězení smlouvy může být např. u Volného velmi drahou záležitostí.

Ač jsem to sám nečekal, ty nejlepší podmínky v tomto směru měla Telefónica O2. Ostatní poskytovatelé mají sice o pár korun levnější měsíční paušály, zvolil jsem jako poskytovatele datových služeb nakonec právě TO2. Co jsem tím získal?

Při úvazku na 24 měsíců zaplatím 1 Kč zřizovací poplatek za ADSL a 990 Kč za modem (objednáno osobně v prodejně – při objednání přes web lze modem zakoupit za 590 Kč). Běžný zřizovací poplatek je 990 Kč + DPH, tedy 1 179 Kč vč. DPH.

V případě výpovědi smlouvy před uplynutím úvazku doplácím pouze poměrnou část (dle počtu zbývajících měsíců) z uvedených 1 179 Kč. V případě změny služby na službu pomalejší/rychlejší s úvazkem se započítává původní doba úvazku. Tedy, budu-li rok mít tarif 16384/768 a pak se rozhodnu změnit smlouvu na 8192/512 kbps, bude mi do konce úvazku stále zbývat jen rok. To je myslím, oproti „nabídkám“ Volného a spol, kdy při změně služby podepisuji opět dvouletý úvazek, fér.

Jako poslední byl výběr konkrétní služby. Protože jsem náročný uživatel, sáhl jsem po novém tarifu O2 Internet Pro s rychlostmi 16384/768 kbit/s na linkové (ADSL) vrstvě. Cena tohoto tarifu je 1 050 Kč měsíčně, vč. DPH. Zvolil jsem pouze ADSL, o hlasový tarif ani různé nadstavby jsem zájem neměl.

Část obchodní

Tento tarif je oficiálně nabízen od 11. května, objednat jej však šlo už od osmého. Pro zajímavost, reklamní kampaně na novou podobu služby byly spuštěny až ve středu třináctého.

V sobotu devátého jsem měl cestu kolem Metropole Zličín, kde je infostánek O2. Rozhodl jsem se tedy po krátké diskusi s konzultantem službu rovnou objednat. Onen víkend zároveň probíhal „velký třesk“ v informačních systémech O2, kdy docházelo k migraci mobilních paušálů do informačního systému, který drží „pevné linky.“

Zároveň probíhalo zavádění nové struktury služeb, díky které TO2 konečně po letech nabídla nahé ADSL (bez telefonního paušálu). Objednávka tedy zůstala pouze na papíře a do systému se dostala až v pondělí pozdě odpoledne.

Bohužel zavádění nových procesů v O2 neproběhlo úplně hladce. Po zadání první objednávky mi sice v úterý ráno přišla SMS s díky za objednávku ADSL a už jsem měl domluvenou i instalaci na čtvrtek, ve středu jsem se dozvěděl, že původní objednávka neprošla systémem a byla automaticky stornována. Byl tedy vybrán jiný termín instalace, tentokrát pátek dopoledne, a objednávka znovu zadána do systému.

Během středečního dne mi přišly další dvě SMS od O2, ve kterých mi děkují za objednávku. V tu chvíli jsem jen doufal, že mi nepřijdou zřídit tři (dvě) ADSL linky :-)

Část technická

V pátek dopoledne jsem byl mírně nervózní. Pro instalaci jsem si vybral samoinstalační balíček, ten ale do pátečního rána nedorazil.

V deset však zazvonil domovní zvonek – to mi Česká pošta dovezla právě včas onen očekávaný instalační balíček. Tedy balíčky dva. Rozhodl jsem se je převzít s tím, že pokud jejich obsah bude totožný, vyřídím si s Telefónicou osobně případné vrácení druhého balíčku zpět.

Na jedenáctou dorazil i technik O2. Trošku znervózněl, když jsem mu oznámil, že mi domů žádné dráty nevedou :-), ale naštěstí jsem na něj byl připraven. Ukázal jsem mu rozvaděč v domě, díry ve dveřích byly již vyvrtány (kdysi tam vedla jakási odporná plochá dvoulinka, té jsem se však včas zbavil – nebyla by ideálním kabelem pro ADSL), lišty na místě.

Nejprve jsme tedy společně natáhli kabel z bytu, připevnili ho, následně došlo k propojení kabelu z bytu s krouceným párem v liště. Při otevření rozvaděče však technik zjistil, že jde o jiný rozvaděč, než který má z nejbližšího traťového rozvaděče připraven :-) Za to může zřejmě „dvouvchodovost“ našeho domu. Operativně však problém vyřešil – kamsi zavolal, nechal do systému zadokumentovat, že zapojí první pár, posléze onen pár propojil s vedením v liště.

Pak připravil telefonní zásuvku a přilepil ji na zeď (mocný to způsob budování telekomunikačních sítí). Zvonítkem pustil do „drátů“ zvonek a šel provést přepojení do traťového rozvaděče o ulici níž.

Datujeme

Když se vrátil, měl jsem už v pohotovosti modem a notebook, kterým jsem připojení chtěl otestovat. Připravený splitter mi odpojil se slovy „linku nemáte, takže tohle nepotřebujete“ – měl samozřejmě pravdu :-) a poté zapojil kablík z modemu do telefonní zásuvky.

Do pěti sekund se na modemu rozsvítila kontrolka DSL a pak i Internet (DSL signalizuje funkční spojení s DSLAMem na ústředně, Internet dává najevo, že došlo k navázání PPPoE spojení mezi modemem a PPPoE serverem O2) a internet se rozeběhl.

Tím byla instalace úspěšně ukončena a na mě už zbyl jen úklid :-)

Dojmy ze zřizování

Překvapilo mě, jak se Telefónica s mou objednávkou poprala. I když původně do přetíženého systému nešla zadat, nakonec se jim to nějak povedlo. Včera jsem byl opět na Zličíně a protože jsem se potřeboval ještě na něco zeptat, zašel jsem ke kiosku O2. O chvíli později mě vyděsila slečna, když jsem jí řekl o dvou balíčcích a třech objednávkách v systému. Ani jedna z těch objednávek totiž zřejmě neprošla úplně ideálně – v jejich informačním systému chyběla u té „nejlepší“ objednávky mé přípojky komponenta ADSL. Od slečny jsem se dozvěděl, že se diví, že mi takhle zadanou službu vůbec zřídili.

Byl jsem ale ujištěn, že by nemělo dojít k pozastavení nebo dokonce zrušení – teď už ne, když se vše podařilo zřídit. S tím se váže i jedna perlička, původně domluvený čtvrteční termín by stejně nebylo možné zrealizovat, protože právě ve čtvrtek došlo ke kolapsu dalšího systému O2, kterým společnost zadává práci technikům. A tak všichni byli „bez práce“ :-)

Samotná instalace proběhla téměř hladce až na onu komplikaci s jiným propojeným rozvaděčem. Od zadání finální objednávky (středa odpoledne) do zřízení funkční linky (cca páteční poledne) neuplynulo ani 48 hodin a služba byla zřízena a plně funkční.

Dojmy ze služby

I díky tomu, že jsem pár metrů od ústředny (zpoza domu na ni vidím a jsem u ní pěšky za pár desítek sekund) mám doma velmi kvalitní vedení. DSL vrstva je spojená na ADSL2+ profilu 16389/773 kbps, útlum linky je 0,0/2,5 dB s metrovým a 0,00/3,0 dB s desetimetrovým telefonním kabelem (ten jsem použil pro přesunutí modemu do jiné místnosti). Maximální rychlost DSL vrstvy (odhadovaná modemem) se pohybuje kolem hodnot 24600/1280 kbps, špičkově se dostala na nějakých 25200/1350 kbps, což je snad úplné maximum ADSL2+. Hodnoty SNR Margin Down/Up (vdB) se pohybují kolem 17.4 / 18.7, hodnoty Power Down/Up (v dBm) kolem 15.6 / 12.3.

DSL spojení je stabilní a nepadá, PPPoE spojení mi za poslední tři dny spadlo jednou (a možná za to může linuxová mašina, na které to spojení bylo nakonfigurováno). I po několika PPPoE i ADSL odpojeních a připojeních mám stále stejnou IP adresu, ta je zřejmě nějak svázána s linkou.

Rychlost na IP vrstvě (IP nad PPPoE nad DSL) dosahuje cca 15 Mbit. Při stahování ISO obrazů Debianu (nejen) z FTP serveru ftp.sh.cvut.cz se rychlost drží na 1,65 MiB/s, tedy cca 13,84 Mbit. Hrubým výpočtem jsem tedy dospěl k výsledku, že z rychlosti, na které je spojen modem (16389 kbps) jsem schopen získat 84,45% rychlosti. Overhead všech těch vrstev v cestě je tedy kolem 15,55%.

To je důležité číslo, které by mělo být prezentováno častěji. Takto si uživatel může snadno ze své linkové rychlosti spočítat, jakou že to skutečnou rychlostí mu jeho internetové připojení poběží.

Nabídne-li tedy někomu Telecom ADSL na vedení s maximální linkovou rychlostí 512/128 kbps, měl by uživatel vědět, že se jeho rychlost nedostane nad cca 433 kbps, tedy cca 52,8 kB/s.

Protože nemám IPTV (to na 16 Mbit službě ani nelze z technických důvodů zřídit), mám poměrně nízké hodnoty odezvy (ping). Ty se pohybují kolem 8 – 9 ms (měřeno zasíláním 64B pingů na ns.seznam.cz). Ztrátovost paketů je zajímavá, poměrně často nějaký ICMP paket vypadne, ale například stahování z FTP probíhá plynule, nedochází tedy k nějakému brutálnímu řezání provozu. ICMP má v síti zřejmě nízkou prioritu.

Co se datových omezení a řízení provozu týče, nenarazil jsem zatím na problém. Stahování z FTP i HTTP běží „co linka dá,“ streamování dat není problém. Z pátku na sobotu jsem pustil lince žilou (opět stahování instalačního ISO souboru Debianu) a nechal vše grafovat. Do rána linkou prošlo přes cca 32 GB a výrazné snížení rychlosti se neprojevilo. Na grafu ovšem bylo vidět pár poklesů – o jejich původu spekulovat nechci a test jsem zatím neopakoval, nemůžu tedy říct, zda je o náhodu nebo zda zafungovalo řízení provozu.

Celkově linkou za poslední tři dny proteklo kolem 50 GB včetně několika souborů stažených z Rapidshare plnou rychlostí linky (to víte, člověk testuje a zkouší…) a rychlost na downloadu je pořád přibližně stejná (přes 1,60 MB/s).

Budeme-li se bavit o modemu Huawei EchoLife HG520i, ač na tento modem neuslyšíte zrovna nejlepší ohlasy od zákazníků, u mě zatím problémy nebyly. DSL část se drží (aby taky ne, na nezašuměné lince…), PPPoE část je poměrně stabilní. V rámci testování zkouším rozdíly mezi PPPoE na modemu Huawei a PPPoE na linuxovém routeru za modemem, rozdíly prakticky nejsou.

Přepnout modem do režimu bridge, aby bylo možné vytáčet PPPoE spojení z připojeného počítače, lze, avšak zdokumentováno to vůbec není. Návod pravděpodobně přidám i na tento blog. Výchozí bránu směrem do LAN modem nastavit neumí, avšak umožňuje upravit routovací tabulku. A tak jsem místo výchozí brány nastavil routy na 0.0.0.0/1 a 128.0.0.0/1 skrz připojený linuxový stroj :-)

WiFi na uvedeném modemu je rozhodně šikovné. Umí vysílat až pod čtyřmi nezávislými ESSID, které mohou mít různou konfiguraci zabezpečení. Ve výchozím nastavení je WiFi vypnutá a v modemu předkonfigurováno ESSID Internet a VOIP, obojí se zabezpečením technologií WEP se 128 bity. WEP heslo je uvedeno na spodku modemu.

Výkon WiFi je ohromující, v porovnání s Asusem WL-500gx a WL-500gp, které mám doma, vyhrává Huawei. Rychlost přenosu se šplhá na cca 1,2 MiB/s, Asusy se držely kolem 500 KiB/s, vše v normě 802.11g. Huawei tedy vyhrál a než pořídím 802.11n router (ideálně s 5 GHz WiFi), bude nejen mým DSL modemem, ale i WiFi APčkem. PPPoE spojení však bude mít i nadále na starosti linuxová mašina.

Celkové dojmy

Mé první dojmy z ADSL jsou veskrze pozitivní. Výhodou je poměrně vysoká rychlost (v rámci možností technologie) a propracované řízení provozu, které uživatele nijak výrazně neovlivňuje. Nevýhodou je nízká rychlost uploadu (po přepočtu pomocí uvedeného koeficientu 84,45% se dostávám na cca 652 kbit, což je nějakých 79,7 KiB/s). Připojení je stabilní a nepadá. Zřízení bylo velmi rychlé a prakticky bez zaškobrtnutí. Jaké budou dlouhodobější zkušenosti ještě nevím, věřím ale, že budou pozitivní.

Pokud vás něco ohledně ADSL zajímá, ozvěte se do diskuse.

Historie ADSL v ČR (1): Počátky a první přehmaty

Tento týden O2 uvedlo novou koncepci služeb pro domácnosti, díky které jsme se po letech konečně dočkali možnosti pořídit si takzvané nahé ADSL, tedy ADSL bez hlasových služeb. Pojďme se ohlédnout do historie, jak se vlastně české ADSL vyvíjelo a čím vším muselo projít, aby se dostalo do dnešní podoby. V prvním díle miniseriálu si připomeneme první momenty, přehmaty a problémy ADSL v podání Českého Telecomu.

2001 a 2002

Počátky

Počátky českého ADSL se datují do července roku 2001, kdy tehdy Český Telecom spustil technický pilotní  provoz ADSL, aby následně v lednu 2002 se svvou dceřinnou společností Internet OnLine společně vzbudily naděje na českém internetovém trhu slibem, že své služby postavené na platformě ADSL brzy promění v komerční podobu.

V následujících měsících bylo ticho po pěšině, občas se objevily neoficiální informace a pak zase zapadly. Až na konci května 2002 Český Telecom oficiálně představil svou nabídku ADSL služeb.

Byl to však jakýsi „ekonomický pilot,“ který měl ověřit, jestli jsou ADSL služby po ekonomické stránce životaschopné, nešlo o řádný komerční provoz. Proto Český Telecom nehodlal nabízet své ADSL služby na velkoobchodní úrovni ostatním operátorům. A to už bylo moc i na Český telekomunikační úřad. Ten do té doby šel Telecomu na ruku, ale tentokrát nabídku ADSL služeb zakázal.

Už tehdy vzbudila představená nabídka ADSL vlnu nevole. Zákazníkům vadilo, že je nutné k datovým službám platit i „paušál za drát,“ tedy telefonní linku a hlasové služby, limity, které tehdejší ADSL mělo, a následné zpoplatňování dat za megabajt. Jen pro zajímavost, nejlevnější ADSL s rychlostí 256/64 kbps stálo 1900 Kč, k tomu existoval 100 Kč měsíčně příplatek za pronájem modemu (ten nešlo koupit), a v ceně bylo 500 MB přenesených dat. Sčítal se provoz ve směru k zákazníkovi a od něj. Každý megabajt nad limit stál 3 Kč, za dalších půl gigabajtu jste tedy zaplatili neuvěřitelných 1536 Kč navíc.

Pro zajímavost, na serveru Lupa.cz jsem narazil na výsledky ankety  z roku 2001, jejímž cílem bylo zjistit, kolik by čtenáři (převážně odborníci na informační technologie) byli ochotni zaplatit za časově neomezený a datově neměřený přístup k síti Internet o rychlosti 150 kbit/s. Přijatelná hranice pro čtenářskou obci byla tehdy částka 1 500 Kč.

2003

Řádný komerční provoz

Po zákazu „ekonomického pilotu“ si dal Telecom hodně na čas. Podle nařízení ČTÚ měl zveřejnit velkoobchodní nabídku do prosince 2002, učinil tak však s téměř dvouměsíčním zpožděním až v lednu 2003. Prvotní reakce byly opět rozporuplné, ale alespoň ceny se dostaly na rozumnou úroveň.

Maloobchodní nabídka existovala od konce února 2003 a tentokrát již nešlo o počítané tarify. I ten nejnižší tarif, 192/64, obsahoval neomezené množství dat. Jeho cena byla bez pár haléřů 1 600 Kč plus poplatky za pevnou linku – tehdy ještě stačilo platit 200 Kč za Home Mini. V ceně byl pronájem jednoduchého modemu, odkoupit zařízení nebylo možné.

Služba byla nabízena ve dvou variantách, dražší „Profi“ a levnější „Basic.“ Profi přípojky dostávaly veřejnou IP adresu až k modemu, v případě variant Basic však byla služba zkriplená tzv. dashboardem. To byla webová aplikace, do které jste se po zapnutí DSL modemu museli přihlásit, až poté vám byl zpřístupněn internet. Bohužel, v tomto případě docházelo k překladu adres (NAT 1:1). Aby nebylo nutné jméno a heslo do dashboardu zadávat ručně, objevily se i skriptíky, které přihlašování řešily za uživatele. Archivní podoba dashboardu je k vidění například ve článku na Root.cz.

Ani tato podoba ADSL se ale u státních orgánů (hlavně tehdejšího ministra informatiky Mlynáře) nesetkala s nadšením a tak po urgencích ze všech stran Telecom slíbil, že brzy zrychlí…

V dalším díle si povíme, jak vypadalo první zrychlování a jaký dopad měla na klienty agregace.

Linux a NTFS automount

Poměrně často potřebuji přepojovat externí disky mezi počítači se systémy Windows a Linux. Pro Windows je jediným opravdu použitelným systémem NTFS a jelikož ho Linux dnes už velmi dobře zvládá (díky všem vývojářům zapojeným do projektu ntfs-3g), používám ho pro svá data i já.

Na soukromém notebooku mám Windows Vista, ve kterých je – zdá se – jakýsi podivný bug, kdy se zařízení připojená na externí USB hub nezobrazují po kliknutí na ikonku „Bezpečně odebrat hardware,“ a tak nezbývá než disk občas natvrdo od USB odpojit (samozřejmě ve chvíli, kdy se na něj nezapisuje).

Jenže takový disk odmítají současné linuxové distribuce automaticky připojit, protože podle jednoho příznaku poznají, že byl odpojen od „běžících“ Windows. Toto chování lze změnit, ovšem dokumentace jak na to je pramálo. Mně se po několika hodinách podařilo funkční postup najít, a tak se s vámi o čerstvě nabyté zkušenosti podělím.

Moderní linuxové distribuce už obvykle nenutí uživatele používat příkazovou řádku, což je dobře. Výhodou je, že můžete prostě připojit USB flash disk a systém jej automaticky připojí a nabídne vám řádku možností, co s ním dělat dál. Tedy, platí to tehdy, když vše funguje :-)

Když se však objeví nestandardní situace – jako např. ta, kterou jsem popsal v úvodníku tohoto článku – nezbývá, než se zarochnit hluboko do systému a zjistit, co kde přenastavit a upravit, aby se vše chovalo podle vašich představ.

Podobné trable jsem podstoupil i já a dnes se mi konečně podařilo přijít na to, jak systém nakonfigurovat, aby přijal i disk s NTFS, na kterém Windows ponechaly příznak „používá se.“

Problém se projevuje tak, že se po připojení USB disku objeví následující chybová hláška (jak by řekl kamarád, objeví se „Chyba jako prase“):

$LogFile indicates unclean shutdown (0, 0)
 Failed to mount ‚/dev/sdb1‘: Operation not supported
 Mount is denied because NTFS is marked to be in use. Choose one action:

načež se můžete dočíst, že řešením je buď znovupřipojení disku k Windows a následně jeho korektní odpojení, nebo vynuceným ručním připojením disku z příkazové řádky.Problém lze samozřejmě vyřešit spuštěním terminálu a v něm diskový oddíl připojit s parametrem -o force:

mkdir -p /media/usbdisk
 mount -t ntfs-3g -o force /dev/sdb1 /media/usbdisk

Svůj disk posléze naleznete v adresáři /media/usbdisk. To může být jednorázovým řešením, pokud však potřebujete takovéto disky připojovat často, nezbývá než zjistit, kde parametr force nastavit natrvalo.

Automatizace

Nabízí se samozřejmě otázka, jak systému říct, aby to prováděl automaticky. To se liší podle verze tzv. HAL (Hardware Abstraction Layer, jakási vrstva, která má standardizovat komunikaci mezi aplikacemi a hardwarem). Verzi HAL zjistíte, když si ve správci balíčků vyhledáte „hal“. Ti zručnější mohou samozřejmě spustit shell a verzi zjistit pomocí utilit z balíčkovacího systému. :-) V mém případě se v systému používá HAL verze 0.5.11~rc2–1ubuntu8.2.Máte-li distribuce starší než řekněme rok, dva roky, a vaše distribuce stále používá HAL ve verzi nižší než 0.5.10, možná vám bude fungovat následující postup: Jako root uložte následující text do souboru „force.ntfs.mou­nt.fdi“ do adresáře /etc/hal/fdi/po­licy

<?xml version=„1.0“ encoding=„UTF-8“?> <!-- -- SGML -- -->
 <deviceinfo version=„0.2“>
 <device>
   <match key=„block.is_vo­lume“ bool=„true“>
    <match key=„volume.fsu­sage“ string=„filesys­tem“>
     <match key=„volume.fstype“ string=„ntfs“>
      <append key=„volume.mou­nt.valid_opti­ons“ type=„strlist“>for­ce</append>
      <merge key=„volume.po­licy.mount_op­tion.force“ type=„bool“>tru­e</merge>
     </match>
    </match>
   </match>
  </device>
 </deviceinfo>

Pokud je vaše distribuce novější a používá HAL ve verzi 0.5.10 či mladší (např. Ubuntu 8.04, Ubuntu 8.10), musíte provést změny dvě. Nejprve do téhož souboru jako výše (/etc/hal/fdi/po­licy/force.ntfs­.mount.fdi) umístěte následující text:

<?xml version=„1.0“ encoding=„UTF-8“?> <!-- -- SGML -- -->
 <deviceinfo version=„0.2“>
  <device>
   <match key=„block.is_vo­lume“ bool=„true“>
    <match key=„volume.fsu­sage“ string=„filesys­tem“>
     <match key=„volume.fstype“ string=„ntfs“>
      <append key=„volume.mou­nt.valid_opti­ons“ type=„strlist“>for­ce</append>
     </match>
    </match>
   </match>
  </device>
 </deviceinfo>

A poté spusťte pod svým uživatelem program gconf-editor. V něm rozbalte větev/system/stora­ge/default_op­tions/ntfs-3g a na pravé straně dvakrát klikněte na hodnotu mount_options. Otevře se nové okno, kde pomocí tlačítka Přidat (Add) přidejte text „force“ a potvrďte odklikáním tlačítka OK.

Tuto změnu je potřeba provést pod každým uživatelem v systému, který potřebuje mít automaticky připojované nekorektně odpojené NTFS disky.

Proč se postup liší podle verze HAL?

Protože se Linuxová komunita rozhodla změnit umístění parametrů, které toto nastavení ovlivňují. Tzv. volume.policy. a storage.policy. hodnoty, které šly dříve nastavovat v souborech, dnes HAL úplně ignoruje. Místo toho je nyní jedinou cestou, jak tyto parametry nastavit, grafické klikátko, které – promiňte mi ten výraz – připomíná Editor registru z Windows… :-)