O terminačních poplatcích a o tom, komu prospěje jejich snížení

ČTÚ dnes zveřejnil Monitorovací zprávu za únor 2012, ve které nenápadně zmínil snížení terminačních (nebo také propojovacích) poplatků pro volání do mobilních sítí. Novinářům zároveň rozeslal informaci, že snížení proběhne letos podle starého modelu ve dvou krocích a od příštího roku začne používat model nový. Pojďme si popsat, co to vlastně může znamenat pro spotřebitele.

Aktualizace v červenci 2012:

ČTÚ nakonec přistoupil na názor Evropské komise a propojovací poplatky snižuje na 0,55 Kč za minutu bez DPH již od 15. července 2012 (pro nově uzavírané smlouvy), resp. od 15. září 2012 (pro stávající smlouvy o propojení). Zároveň se připravuje na zavedení modelu LRIC (viz níže) tak, aby tento model (resp. propojovací poplatky na něm založené) mohl vstoupit v platnost už od začátku roku 2013.

Význam propojovacích poplatků

Propojovací poplatky mají pokrývat náklady přenosu hovoru v síti mobilních operátorů (tj. přenos hovoru od místa, kde si operátory hovory „předávají“, až k volanému zákazníkovi). Platí je vždy operátor volajícího zákazníka operátoru volaného. Tedy například: pokud máte O2 a voláte do sítě T-Mobilu, zaplatí O2 T-Mobilu za každou minutu vašeho hovoru částku nepřekračující aktuální výši propojovacího poplatku (teoreticky ale může být i nižší).

Propojovací poplatky vznikly v letech minulých a jejich výše nebyla vždy správně regulovaná. Není pochyb, že při volání z jedné sítě do druhé vznikají náklady oběma operátorům a o takové náklady by se tedy oba měli podělit.

Ve Spojených státech je běžné používání modelu, kdy každý operátor řeší a financuje pouze tu část hovoru ve vlastní síti. V Americe je dodnes běžné platit i za příchozí hovory – zákazník platí za to, že operátor dovolí svou sítí přenést hovor, který pochází z jiné sítě. I proto je tam cena za volání z pevné na mobil shodná s cenou z pevné do pevné – protože operátor pevné sítě vždy řeší jen náklady své sítě. Operátor sítě mobilní pak řeší jen náklady sítě mobilní.

V Evropě je běžný přístup jiný – náklady, které vznikají volaným operátorům, jim proplácí operátor volajícího zákazníka, a samozřejmě je dále proúčtovává do ceny zákazníkovi. Tento přístup vede ke snaze volaných operátorů zmiňované náklady maximalizovat (a maximalizovat tak příjem za příchozí hovory od ostatních operátorů). Efekt je jasný: zákazník doplácí na hamižnost operátorů. Proto je běžné, že do hry vstupuje národní regulátor, státní (nezávislý) orgán, který od operátorů může zjistit, jaké jsou skutečné náklady za přenos hovoru sítí operátorů a nařídit maximální výši terminačních poplatků, které volaní (terminující) operátoři mohou po volajících (originujících) operátorech požadovat.

Mobilní versus pevná terminace

V ČR jsou dnes regulovány terminační poplatky u tzv. podniků s významnou tržní silou (dominantní operátoři). U pevných sítí jde o síť Telefóniky [web ČTÚ, sekce Cenová regulace], u mobilních pak jsou regulovány terminační poplatky pro sítě všech tří GSM/UMTS operátorů [web ČTÚ, opět sekce Cenová regulace]. Síť U:fon společnosti MobilKom má sice od regulátora uložené povinnosti, ale velikost terminačních poplatků si může v určitých mezích určovat sama (pokud by se s některým operátorem nedohodla, například z důvodů přemrštěné terminační ceny, do hry pak vstupuje ČTÚ).

Není nezajímavé, že terminační poplatky za volání do pevných sítí jsou děleny podle času na špičku, mimo špičku a podle místa předání (místní HOST ústředna, resp. tranzitní ústředna). V nejhorším případě dosahuje terminační poplatek za volání do pevné sítě O2 0,34 Kč (všechny terminační poplatky jsou uvedeny bez DPH a jde o cenu za minutu, ale operátoři si mezi sebou účtují po sekundách, tedy po jedné šedesátině minutového terminačního poplatku). Oproti tomu terminační poplatky do mobilních sítí nejsou rozděleny časově ani podle místa předání hovorů, a u všech našich operátorů aktuálně dosahují výše 1,08 Kč/min.

Při porovnání ceny 0,34 Kč/min. versus 1,08 Kč/min. musí být každému jasné, že jde o dost výrazný nepoměr a volání z mobilní sítě do sítě pevné je výrazně levnější, než v opačném směru. Zatímco terminační poplatky za volání do pevných sítí se za posledních šest let pohnuly jen minimálně [vizte opatření uložená Českému Telecomu v roce 2006], terminační poplatky za volání do sítí mobilních byly dlouho regulované nedostatečně.

Následující tabulka shrnuje postupné snižování terminačních poplatků za volání do mobilních sítí:

31. říjen 2001 8,00 Kč
1. listopad 2001 3,66 Kč
1. březen 2005 3,11 Kč
1. květen 2006 2,99 Kč
1. únor 2009 2,65 Kč
1. červenec 2009 2,31 Kč
1. leden 2010 1,96 Kč
1. červenec 2010 1,66 Kč
1. leden 2011 1,37 Kč
1. červenec 2011 1,08 Kč
1. červenec 2012 0,72 Kč
1. leden 2013 0,55 Kč

V roce 2006 byl rozdíl terminačních poplatků až osminásobný. Je zároveň vidět, že ČTÚ dlouho ceny nereguloval, resp. reguloval jen v roce 2001 (kdy zasáhl proti znevýhodňování tehdejšího Oskara ostatními mobilními operátory), 2005 a 2006 a pak až od roku 2009 dál. V roce 2006 i v roce 2009 vycházel z Analýzy relevantního trhu 16 (dnes 7, odkaz viz výše), tedy je vidět dlouhá nečinnost, kdy byla nařízena regulace jen po dokončení analýzy a pak těsně před prováděním analýzy další. Od roku 2009 se ČTÚ snaží cenu mobilní terminace snižovat tak, jak po něm požaduje Evropská Unie. V tabulce je pak vidět ještě zanedbání vydání cenového rozhodnutí, v jehož důsledku nedošlo (nedojde) ke snížení terminační ceny v lednu 2012 a tedy mobilní operátoři mohou účtovat cenu 1,08 Kč/min. po dobu celého jednoho roku.

Jak se terminační poplatky počítají

Aby si operátoři do poplatků nezapočítávali i nesouvisející náklady (například na marketing), mají udělenou povinnost oddělené evidence nákladů. Z nákladů, které se prokazatelně váží k přenosu hovorů mobilní sítí, pak ČTÚ vypočítává u každého z operátorů minutovou terminační cenu. Poté, co má data od všech operátorů, vezme nejnižší vypočtenou cenu (tzv. efektivní operátor, kterému na přenos hovoru v síti stačí nejnižší náklady) a tu stanoví jako maximální terminační poplatek pro všechny dominantní hráče na trhu. Operátoři, kteří nejsou dostatečně efektivní, tedy vlastně část nákladů na přenos hovoru vlastní sítí nemají proplacenou a nutí je to tyto náklady snižovat a stávat se dostatečně efektivními.

Pro samotný výpočet existují dva hlavní modely, FAC a LRIC. Účetní model FAC (Fully Allocated Costs, plně alokované náklady) zahrnuje do výpočtu terminačních poplatků skutečné účetní náklady operátorů (tedy i ty neefektivní), technický model LRIC (Long Run Incremental Costs, dlouhodobé přírůstkové náklady) pak buduje hypotetickou síť a počítá přírůstkové náklady na poskytování jednotlivých služeb v průběhu času. Pro zájemce o další čtení mohu doporučit např. disertační práci PhDr. Vladimíra Čermáka. Je asi jasné, že mobilní operátoři jsou příznivci modemu FAC, ve kterém mohou promítat do poplatků i náklady, které by ve skutečnosti šly eliminovat. Konkurenti (zejména alternativní pevnolinkoví operátoři) pak preferují model LRIC, který může přinést nižší terminační poplatky. FAC pak vychází z cen historických, LRIC z cen aktuálních, což spolu s faktem, že ceny technologií klesají, může demotivovat operátory a ti pak své sítě nemodernizují dostatečně.

Evropská unie a evropští regulátoři již dlouho používají model LRIC pro regulaci poplatků v pevných sítích. V sítích mobilních se LRIC prosazuje až v posledních letech, kdy je po lokálních regulátorech přímo vyžadováno, aby přestaly využívat model FAC. I náš regulátor na přípravě modelu LRIC pracuje, i když je, jako ostatně s většinou své práce, výrazně ve skluzu za ostatními zeměmi EU.

Zatímco pro pevné sítě se u nás model LRIC používá již téměř deset let, v mobilních sítích dodnes reguluje ČTÚ terminační poplatky podle výstupů modelu FAC. Terminační poplatky v mobilních sítích, stanovované od roku 2013 dál, by pak již měly být určeny podle výstupů modelu LRIC – tedy měly by nadále klesat, možná o něco výrazněji, než doposud.

Vhodným stavem pak je srovnání ceny terminace pro pevné i mobilní sítě na stejnou hodnotu, ideální (z pohledu zákazníka) pak je hypotetické snížení obou terminačních poplatků až na nulu – velcí operátoři totiž mají mezi svými sítěmi vyrovnaný (tzn. vzájemně si neplatí nic, nebo jen minimální částky), zatímco malým alternativním operátorům, přes které zákazníci volají do sítí velkých operátorů, vznikají nezanedbatelné náklady, které opět musí přenášet na zákazníka.

Komu prospěje snížení terminačních poplatků

A tím se dostáváme k poslední části tohoto článku: komu vlastně prospěje snížení terminačních poplatků?

Nejsou to rozhodně velcí operátoři, kteří, jak už jsem zmiňoval, si mezi sebou téměř nic neplatí.

Ze snížení můžou mít prospěch alternativní (např. VoIP) operátoři, kteří mohou nabídnout konkurenceschopnou cenu volání do mobilních sítí. Už dnes je možné najít operátory, kteří nabízejí volání do mobilních sítí za 1,39 Kč bez DPH – např. Mikrotech. Po snížení terminace na 55 haléřů se tedy pravděpodobně dočkáme volání do sítí mobilních operátorů za cenu do devadesáti haléřů, a to i s DPH a účtováním po sekundách. Tedy takovou nabídkou, kterou nám mobilní operátoři nechtějí dát, pokud nejste korporace se stovkami až tisíci čísel.

Ale ze snížení mohou mít prospěch i zákazníci. I když se vlivem oligopolního chování našich operátorů nesnižují minutové ceny v tarifech, snížení terminačních poplatků otevírá prostor tarifům typu francouzského Free. Při ceně 1,08 Kč/min. je totiž mezioperátorská „cena“ za 1000 předplacených minut cca 1300 Kč s DPH (minimálně tolik budete operátora stát, pokud všech 1000 minut provoláte do sítě konkurenta), po snížení terminačního poplatku na 0,55 Kč/min. se (s 21% DPH) dostáváme na ďábelskou cenu 666 Kč za stejných tisíc minut. Při započítání obvyklého rozložení hovorů (50% ve vlastní síti, 50% v cizí) pak jde s cenou kouzlit ještě více. A proto už dnes jsou operátoři schopni nabízet firmám neomezené volání za nějakých 800 Kč (bez DPH) měsíčně a tato cena půjde ještě dolů.

A nakonec: cena za terminaci napovídá, kolik teoreticky může virtuální operátor zaplatit za minutu volání v „pronajaté“ síti. Až tedy u nás MVNO vzniknou, bude cena za terminaci bezpochyby výrazným prvkem při jednání o ceně za volání do vlastních a cizích sítí. A jestli u nás MVNO vzniknou? To záleží na schopnosti ČTÚ jednat podle Zákona o elektronických komunikací, zda v nápravných opatřeních po Analýze relevantního trhu č. 8 (mobilní originace) uloží i povinnost velkoobchodního přístupu do sítí současných mobilních operátorů. Ale o tom, jak něco takového ČTÚ může provést, si povíme příště…

SuperHosting.cz nemá kvalitní IPv6 konektivitu

Společnost SuperHosting (vystupující také pod obchodními názvy SuperNetwork, Peering.cz) je na českém internetu poměrně známá. Jednak službami, které nabízí (primárně server housing, tj. umístění serverů do datového centra a poskytování konektivity pro takové servery), tak i různými kontroverzními aktivitami, které se točí kolem zakladatele SuperHostingu, Zdeňka Cendry. O tom ale článek nebude. SuperHosting, který sám sebe označuje za největšího poskytovatele ob­sahu u nás, od října 2011 nabízí klientům i IPv6 konektivitu. Bohužel, za šest měsíců nebyl SuperHosting schopný navázat kvalitní IPv6 peering alespoň s členy NIX.cz.

Na problém jsem narazil ve chvíli, kdy Jabbim.cz zkušebně spustilo svůj jabber server po IPv6 na adrese ipv6.jabbim.cz. No, posuďte sami, jak vypadá traceroute ze tří různých českých autonomních systémů (všechny peerují v NIX.cz) na IPv6 adresu z rozsahu SuperHostingu:

AS29134:

# traceroute –6 -I ipv6.jabbim.cz
traceroute to ipv6.jabbim.cz (2a01:28:ca:7­7::50), 30 hops max, 80 byte packets
 1 xxx
 2 xxx
 3 2001:1ab0:7­e1e:d150:8a43:e1ff:fed8:­f57f (2001:1ab0:7e­1e:d150:8a43:e1ff:fed8:f­57f) 2.138 ms 2.064 ms 1.935 ms
 4 2001:1ab0:b0f4::1 (2001:1ab0:b0f4::1) 1.996 ms 2.114 ms 2.103 ms
 5 2001:7f8:14::6e:1 (2001:7f8:14::6e:1) 1.901 ms 2.050 ms 1.905 ms
 6 10gigabitethernet5–2.core1.fra1.he.net (2001:470:0:213::1) 9.848 ms 10.007 ms 9.950 ms
 7 level3.gige-g2–15.core1.fra1­.he.net (2001:470:0:204::2) 10.368 ms 10.104 ms 10.139 ms
 8 vl-4060.car1.Dus­seldorf1.Level3­.net (2001:1900:5:­1::212) 13.607 ms 13.641 ms 13.590 ms
 9 vl-4061.car1.Ber­lin1.Level3.net (2001:1900:5:­1::22e) 24.376 ms 24.581 ms 24.440 ms
10 vl-4041.car1.Pra­gue1.Level3.net (2001:1900:5:­1::2a2) 35.747 ms 35.937 ms 35.738 ms
11 vl-11.car2.Pragu­e1.Level3.net (2001:1900:5:­1::16a) 36.031 ms 35.414 ms 35.485 ms
12 sit-cat65a.superhos­ting.Level3.net (2001:1900:5:­2:2::912) 35.796 ms 35.440 ms 35.613 ms
13 2a01:28:b:1::2 (2a01:28:b:1::2) 36.539 ms 35.522 ms 35.552 ms
14 2a01:28:ca:77::50 (2a01:28:ca:77::50) 35.614 ms 35.460 ms 35.364 ms

AS29208:

# traceroute –6 -I ipv6.jabbim.cz
traceroute to ipv6.jabbim.cz (2a01:28:ca:7­7::50), 30 hops max, 80 byte packets
 1 xxx
 2 xxx
 3 xxx
 4 xxx
 5 xxx
 6 76sit-te2–4.dialtelecom.cz (2001:4de8:d1­a1:1111:d::2) 7.685 ms 7.706 ms 7.688 ms
 7 76sit-te2–1.dialtelecom.cz (2001:4de8:d1­a1:1111:6::1) 8.040 ms 8.965 ms 8.976 ms
 8 2001:4de8:d­1a1:1111:1f::1 (2001:4de8:d1­a1:1111:1f::1) 8.001 ms 8.928 ms 8.976 ms
 9 2001:7f8:14::6e:1 (2001:7f8:14::6e:1) 7.653 ms 7.118 ms 7.118 ms
10 10gigabitethernet5–2.core1.fra1.he.net (2001:470:0:213::1) 23.861 ms 18.061 ms 18.070 ms
11 level3.gige-g2–15.core1.fra1­.he.net (2001:470:0:204::2) 15.701 ms 13.265 ms 13.256 ms
12 vl-4060.car1.Dus­seldorf1.Level3­.net (2001:1900:5:­1::212) 69.357 ms 69.368 ms 69.379 ms
13 vl-4061.car1.Ber­lin1.Level3.net (2001:1900:5:­1::22e) 135.705 ms 135.714 ms 135.711 ms
14 vl-4041.car1.Pra­gue1.Level3.net (2001:1900:5:­1::2a2) 39.934 ms 40.744 ms 40.801 ms
15 vl-11.car2.Pragu­e1.Level3.net (2001:1900:5:­1::16a) 40.272 ms 40.951 ms 38.308 ms
16 sit-cat65a.superhos­ting.Level3.net (2001:1900:5:­2:2::912) 39.893 ms 39.296 ms 39.761 ms
17 2a01:28:b:1::2 (2a01:28:b:1::2) 39.764 ms 41.321 ms 39.269 ms
18 2a01:28:ca:77::50 (2a01:28:ca:77::50) 38.764 ms 38.800 ms 39.856 ms

AS43037:

# traceroute –6 -I ipv6.jabbim.cz
traceroute to ipv6.jabbim.cz (2a01:28:ca:7­7::50), 30 hops max, 40 byte packets
 1 xxx
 2 xxx
 3 2001:4de8:b­0ba:deac::1 (2001:4de8:b0­ba:deac::1) 1.723 ms 2.014 ms 2.161 ms
 4 2001:4de8:d­1a1:1111:21::1 (2001:4de8:d1­a1:1111:21::1) 2.057 ms 2.157 ms 2.551 ms
 5 2001:7f8:14::6e:1 (2001:7f8:14::6e:1) 1.598 ms 1.690 ms 1.935 ms
 6 10gigabitethernet5–2.core1.fra1.he.net (2001:470:0:213::1) 21.701 ms 20.876 ms 20.865 ms
 7 level3.gige-g2–15.core1.fra1­.he.net (2001:470:0:204::2) 10.015 ms 9.860 ms 9.896 ms
 8 vl-4060.car1.Dus­seldorf1.Level3­.net (2001:1900:5:­1::212) 13.629 ms 13.770 ms 13.864 ms
 9 vl-4061.car1.Ber­lin1.Level3.net (2001:1900:5:­1::22e) 24.085 ms 24.274 ms 24.364 ms
10 vl-4041.car1.Pra­gue1.Level3.net (2001:1900:5:­1::2a2) 35.238 ms 35.190 ms 35.155 ms
11 vl-11.car2.Pragu­e1.Level3.net (2001:1900:5:­1::16a) 35.035 ms 35.174 ms 35.062 ms
12 sit-cat65a.superhos­ting.Level3.net (2001:1900:5:­2:2::912) 35.246 ms 35.292 ms 35.262 ms
13 2a01:28:b:1::2 (2a01:28:b:1::2) 35.573 ms 35.443 ms 35.414 ms
14 2a01:28:ca:77::50 (2a01:28:ca:77::50) 35.276 ms 35.244 ms 35.214 ms

Od pohledu je jasné, že veškerý provoz jde z uvedených autonomních systémů do NIXu, v NIXu ho přebírá Hurricane Electric (2001:7f8:14:­:6e:1), aby následně vaše pakety prohnal přes Německo, kde peeruje s Level 3 (dodavatel tranzitní konektivity pro SuperHosting). Až pak se data vrací do ČR.

Při zkoumání dostupnosti autonomního systému SuperHostingu to vypadá, že Level 3 je navíc jejich jediný poskytovatel tranzitní IPv6 konektivity. Že taková konfigurace není pro klienty dobrá, o tom není pochyb.

Výsledkem je, že kvalita IPv6 konektivity u SuperHostingu není ani zdaleka srovnatelná s kvalitou IPv4 konektivity. Rozhodně jde o něco, na čem by v SuperHostingu měli pořádně zapracovat, jinak jim takovou službu jejich klienti, kteří to s IPv6 budou myslet vážně, virtuálně omlátí o hlavu.

Jak obstojí webové prohlížeče na rozbitých IPv6 sítích?

Už za čtyři měsíce nás čeká největší událost ve světě IP technologií. Šestého června se největší poskytovatelé obsahu na světě rozhodnou vypublikovat ve svých DNS záznamech i AAAA záznamy – tedy IPv6 adresy svých služeb. A nepůjde o jednodenní test, jako v roce 2011. Tentokrát už AAAA záznamy zůstanou v DNS nastálo a budou dostupné každému, kdo o ně požádá. Událost má název World IPv6 Launch („Světové spouštění IPv6“) a z významných českých firem se k projektu připojil zatím jen Seznam.cz, i když veřejně o tom tisková zpráva ještě nešla. Jak se ale poperou s AAAA záznamy webové prohlížeče, pokud jejich uživatel má rozbitou IPv6 konektivitu? Na to odpoví následující řádky!

IPv6 Brokenness

IPv6 brokenness, tedy „rozbitá IPv6 konektivita“, je výraz, který skloňuje každý, kdo chce nabídnout službu po IPv6. Zjednodušeně jde o stav, kdy se uživatelův počítač domnívá, že má k dispozici funkční IPv6 konektivitu, ale odeslané pakety netrefí k cíli (webovému serveru). Obvykle to je důsledkem chybné konfigurace některého z lokálních směrovačů, případně automatické konfigurace a používání IPv6 tunelů na počítači uživatele.

IPv6 tunely se sice ve dnešních moderních operačních systémech používají (například Windows Vista/7 je konfigurují plně automaticky), ale aplikace by při absenci nativní (netunelované) konektivity neměla vůbec k IPv6 zdrojům přistupovat. Bohužel, v některých starších systémech nebo aplikacích jsou chyby a tunely jsou aktivně využívány, i když například nefungují (systém tunel nakonfiguruje, ale už neověřuje, jestli provoz z něj dojde do všech míst v internetu).

Chybná konfigurace směrovačů může pro změnu vést ke stavu, kdy si počítače v síti naivně myslí, že je dostupná nativní konektivita, ale provoz se do internetu vůbec nedostane.

Jsou ještě další případy, obvykle však kombinují chybnou síťovou konfiguraci a nefunkční tunely (například sdílení připojení ve Windows Vista automaticky odesílá do LAN sítě oznámení směrovače a pro ostatní PC se pak tváří jako IPv6 router).

Výsledkem všech takových situací je stav, kdy se uživatelův prohlížeč internetu pokouší otevřít stránku (nebo načíst obsah z internetu), ale protože konektivita nefunguje, snaží se spojení navázat opakovaně a intervaly mezi jednotlivými pokusy postupně prodlužuje. V extrémních situacích může pokus o načtení stránky s jedním AAAA záznamem na takové síti trvat i deset minut (!). Při více AAAA záznamech v DNS se pak doba trvání pokusů o načtení adekvátně násobí.

Z uživatelova pohledu to znamená jediné: služba nefunguje, stránky se nenačítají. A právě tento problém vede poskytovatele obsahu k obezřetnosti a odmítání publikace AAAA záznamů v DNS.

World IPv6 Launch

Samozřejmě, správné řešení takových problémů by vyžadovalo zajistit, aby oznámení směrovače v síti neposílala neoprávněná zařízení, aby systémy nevytvářely automaticky IPv6 tunely, aby došlo k opravě příčiny. Jenže svět takhle nefunguje, spousta sítí má nedovzdělané správce, kteří odmítají tento problém řešit, nebo nedostatek financí na nákup aktuálního hardwaru, nebo se používají počítače se zakázanými aktualizacemi a tudíž k nim nejde protlačit aktualizace zakazující tunelovací mechanismy.

Problém slepice vs. vejce by tak nikdy nebyl vyřešen, protože vydavatelé obsahu by čekali na opravu systémů a sítí, a správci sítí by pro změnu nedělali nic, protože IPv6 přece žádný z vydavatelů obsahu nevyužívá. A tak vznikla loni myšlenka vyzkoušet, kolika uživatelů se doopravdy problém ‚rozbitosti‘ týká. Vše vyvrcholilo osmého června, kdy největší obsahoví hráči vypublikovali do DNS zmiňované AAAA záznamy a jejich uživatelé se s případně rozbitou sítí museli poprat (tj., museli zajistit nápravu, aby se na služby dostali). Po čtyřiadvaceti hodinách se u většiny organizací vše vrátilo do starých kolejí – AAAA záznamy z DNS zmizely a všichni se rozhodovali, jak dál.

Loni šlo pouze o jednodenní akci, ale protože počet stížností byl extrémně nízký (u Seznamu si dokonce na helpdesku nes­těžoval vůbec nikdo), rozhodly se zúčastněné společnosti akci letos zopakovat. Tentokrát to ale bude jinak: šestého června zveřejní AAAA záznamy v DNS a už je tam nechají. Pokud loni existovali uživatelé, kteří měli své sítě rozbité, a na ten jeden den to ‚přetrpěli‘, tentokrát budou muset konat a zajistit nápravu.

Letos se akce navíc účastní i někteří poskytovatelé připojení a (zatím dva) výrobci domácích routerů. Tedy, podpora je široká, zpátky už se nikdo nevydá.

Jenže co s těmi, kteří své sítě nechtějí nebo nemohou měnit, a kteří opravdu jsou postiženi problémem ‚rozbitosti‘?

Happy Eyeballs

Pokud se k činu nemají správci (tedy není odstraněna příčina), nezbývá, než odstranit následek. A tady přichází ke slovu mezinárodní organizace IETF, standardizující protokoly, které se v internetu používají. Na půdě pracovní skupiny v6ops (má na starosti projednávání a práci na standardizaci všeho potřebného pro fungování IPv6) proto již loni v březnu vznikl návrh nového internetového standardu, s pracovním názvem Happy Eyeballs, doslovně přeložitelné asi jako „šťastné bulvy“, ale lepší překlad bude asi ‚úsměv na tváři‘.

Standard Happy Eyeballs, až bude schválen, by totiž doopravdy měl zajistit, aby se uživatel při práci s internetem nemračil kvůli tomu, že se mu stránka nenačítá. Aktuálně návrh standardu existuje už v sedmé verzi a i když ještě nebyl schválen, existuje už několik implementací v aplikacích.

Princip, jak má standard fungovat, je v podstatě jednoduchý: systém (nebo aplikace) si bude udržovat informace o úspěších při práci s jednotlivými internetovými protokoly (IPv4, IPv6) a následně podle toho při svém běhu jeden z protokolů preferovat. Při pokusu o připojení k internetovému serveru se nejprve pokusí o navázání spojení po preferovaném protokolu, a po určitém čase (200 – 300 milisekund) paralelně zkusí i druhý (třetí, …) protokol. Na správně nakonfigurované síti vždy alespoň jeden z protokolů bude funkční a tedy dojde k úspěšnému navázání spojení. Takové spojení bude pak použito pro komunikaci se serverem, zatímco ostatní paralelně probíhající pokusy o spojení budou ukončeny.

Když aplikace nebo systém implementuje Happy Eyeballs, projeví se to tak, že uživatel na rozbité síti po zadání internetové adresy prakticky nezpozoruje, že se stránka po IPv6 nenačítá. Včas totiž proběhne navázání spojení po IPv4 a následně i zobrazení stránky (načtení obsahu FTP složky, připojení k Jabber serveru, atd.).

A v takovou chvíli už ani poskytovatelé obsahu nebudou mít důvod IPv6 nespouštět.

Podpora v aplikacích

Happy Eyeballs je, jak jsem už zmiňoval, v některých aplikacích už podporován. Protože by ale pouhý výčet aplikací nebyl tolik zajímavý, rozhodl jsem se udělat test, jak se jednotlivé prohlížeče zachovají. Do testu jsem zahrnul i mobilní browsery, které jsem doma dokázal během dnešního odpoledne rozjet a otestovat. Testy jsem prováděl při připojení na domácí WiFi síť, kde mám konektivitu od IGNUM (prostřednictvím SixXS tunelu). Vždy jsem nejprve zjistil IPv6 adresu testovaného zařízení a následně jsem ho střídavě povoloval/zakazoval na IPv6 firewallu (ip6tables na Linuxu). ‚Velké‘ prohlížeče jsem testoval na svých Windows 7, ostatní operační systémy se chovají podobně. U velkých prohlížečů budu chování na různých operačních systémech rozepisovat.

Mobilní prohlížeče

BlackBerry

Jako první jsem si od ženy půjčil BlackBerry 9780. S tím byly testy hotové rychle. Prohlížeč (resp. asi systém?) totiž IPv6 vůbec nepodporuje, při načtení dual-stack stránky šel vždy po IPv4 a při pokusu o načtení IPv6-only stránky nenačetl vůbec nic. Tedy i když prohlížeč Happy Eyeballs nepodporuje, nehrozí vám při jeho používání problémy s nenabíhajícími stránkami.

Windows Mobile 6

Jako druhý přišel na řadu systém Windows Mobile 6 na stařičkém HTC TyTN I. Systém kupodivu IPv6 na WiFi podporuje, preferuje IPv6 konektivitu a používá anonymizované IPv6 adresy, ale vzhledem ke stáří integrovaného browseru (Internet Explorer Mobile 6.12) si při nefunkční konektivitě na načtení stránky počkáte. Každý publikovaný AAAA záznam prodlouží načítání o 280 sekund, tedy o necelých pět minut (systém se pokouší třikrát navázat spojení, každý ze tří pokusů vyšle TCP SYN paket a čeká postupně 3, 6, 12, 24 a 48 sekund na odpověď). Jiné prohlížeče jsem vzhledem ke stáří systému nesháněl.

Windows Mobile 6 na síti s rozbitou IPv6 konektiviou nabídnou hodně nepříjemné zážitky. Implementaci Happy Eyeballs vzhledem ke stáří systému neočekávám.

Symbian S60 9.3, Feature Pack 2

Testy symbianového zařízení jsem prováděl na Nokii E72 s firmwarem 22.007, nepředpokládám ale, že se situace v novějších firmwarech změní k lepšímu. Systém umí používat IPv6 na WiFi i na 3G, i když u nás IPv6 na 3G ještě žádný operátor nenabízí. Na WiFi nepoužívá anonymizovanou IPv6 adresu a preferuje IPv4 před IPv6.

Testoval jsem integrovaný prohlížeč, Operu Mobile 11.10 a Operu Mobile 11.50 – všechny tři prohlížeče IPv6 uměly, ale použily ho jen, pokud adresa serveru neobsahovala A záznam (IPv4 adresu). Pokud server měl dual-stack konektivitu, systém vždy preferuje IPv4.

Otestoval jsem i Operu Mini, u které ale vzhledem k využívání serverů Opera Software pro rekódování obsahu nemůže dojít k brokenness stavu (servery Opery IPv6 nepodporují).

Tedy, na Symbianu můžete spokojeně surfovat a rozbitost IPv6 na síti vás trápit nebude.

Android

Testoval jsem na firemním HTC Wildfire s CyanogenModem 7 s verzí Androidu 2.3.5 a CyanogenModem 9 s Androidem 4.0.3. Systém umí používat IPv6 na WiFi, Android 2.3 nepoužívá anonymizované adresy, Android 4 adresy anonymizuje. TCP timeouty v případě Androidu jsou nastaveny na 3–6–12–24–48–96 sekund a testované aplikace (integrovaný prohlížeč postavený na WebKitu/533.1 (Gingerbread), resp. 534.3 (ICS), a Dolphin Browser HD 7.3.0) se pokoušejí spojit se serverem třikrát. Pokus o načtení IPv6 stránky tedy na každý AAAA záznam způsobí na síti s nefunkční IPv6 konektivitou celkem 570 sekund čekání (!). To je suverénně nejdelší interval čekání a uživatele od návštěvy stránky jednoznačně odradí (už po minutě zhasíná displej).

Android je na tom tedy s čekáním ještě hůř, než Windows Mobile 6. Vše by mohla zachránit podpora Happy Eyeballs – na rozdíl od prohlížeče ve Windows Mobile 6 u Androidu očekávám opravu v některé z dalších verzí prohlížečů nebo systému. Ani zařízení s Androidem 4 Ice Cream Sandwich na tom ale nejsou lépe, což je velmi smutné a nabízí otázku, kdy Google podporu přidá a jak dlouho potrvá zařazení opravy chování prohlížeče výrobcům zařízení, kteří, jak známo, už dnes svůj hardware nepodporují často už rok od uvedení na trh.

iOS

Největším překvapením v testu mobilních prohlížečů byl rozhodně iOS od Applu. Ve verzi 5.0.1 systém podporuje IPv6 na WiFi, používá anonymizované adresy a integrovaný prohlížeč implementuje Happy Eyeballs! Tedy v případě sítí s rozbitou IPv6 konektivitou prakticky okamžitě přechází na IPv4 verzi stránky a uživatel nepozoruje žádné zdržení.

Safari na Apple iOS 5 tedy podporuje a preferuje IPv6 a zároveň nabízí výborný uživatelský zážitek. Ostatní výrobci by si měli vzít příklad, takhle se to má dělat.

‚Dospělé‘ prohlížeče

Dospělé prohlížeče jsou ty, které můžete běžně používat na svých stolních počítačích a noteboocích. Projdeme si postupně všechny dnes používané prohlížeče a zmíníme, jak se který chová. Všechny dospělé prohlížeče dnes podporují IPv6, pokud ji podporuje systém. To není automatické: Windows XP podporu pro IPv6 v sobě sice mají, ale uživatel ji musí doinstalovat. Pokud ji nainstalovanou nemá, problém rozbitosti ho trápit nebude.

Internet Explorer

Tento prohlížeč se ve všech verzích chová stejně. Happy Eyeballs neimplementuje a tak na síti s rozbitou IPv6 konektivitou čeká dle standardních timerů systému 21 sekund při připojení na adresu z každého obdrženého AAAA záznamu. Z uživatelského pohledu se tedy po 21 sekundách načte žádaná stránka. Pokud ale stránka obsahuje ještě obsah z dalších adres (css styly, obrázky), trvá stažení obsahu dalších 21 sekund pro každý server.

Google Chrome

Jde o první prohlížeč vůbec, který standard Happy Eyeballs implementoval. Podpora je v Chromu již od verze 11, tedy od loňského jara. Takto starý prohlížeč pravděpodobně již nikdo nepoužívá (Chrome se automaticky a tiše aktualizuje na pozadí), proto s Chromem nebudete mít problémy a stránky na dual-stackovaných serverech se vám načtou vždy během mrknutí oka.

Mozilla Firefox

Druhý prohlížeč, který oficiálně implementoval Happy Eyeballs. Podpora se objevila už ve verzi 7, ale byla implicitně vypnutá. Až verze 10, která vyšla na konci ledna 2012, podporu Happy Eyeballs automaticky zapíná. Každý uživatel s Firefoxem 10 tedy může v klidu surfovat a o úsměv na jeho tváři se postará prohlížeč.

Pokud chcete zůstat u Firefoxu 7, 8, či 9, pro klidné spaní si nastavte parametr „network.http.fast-fallback-to-IPv4“ v about:config na hodnotu „true“. Bez tohoto nastavení se i na vás vztahují následující řádky.

Firefox 6 a starší (včetně stále populárního Firefoxu 3.6) Happy Eyeballs nepodporují a proto se na rozbitých IPv6 sítích setkáte s čekáním, než všechny pokusy o spojení na IPv6 selžou. Ve Windows jde opět o zmiňovaných 21 sekund, v Linuxu cca 3 minuty, na MacOS cca 20 sekund.

Opera

Severská Opera se vyvíjí poměrně rychle a rychle získává i podporu nových webových technologií (HTML 5, CSS 3 a pod.), ale Happy Eyeballs nepodporuje ani v posledních verzích (Opera 11.61, Opera Next 12). Není známo, jestli autoři plánují podporu přidat. V jejich vlastním dobru by ale měli. Opery starší, než 10.50, měly ještě jeden nešvar: u dual-stackovaných serverů se pokoušely využít IPv6 konektivitu, i když v systému byla k dispozici jen konektivita tunelovaná.

Opera je u nás vcelku populární a tak dokud autoři neimplementují Happy Eyeballs, musí se sami její uživatelé postarat o to, aby jejich síť neměla rozbitou konektivitu. Jinak budou až dlouhé minuty čekat, než systém vzdá snahy o spojení na IPv6.

Safari

Jde o poslední prohlížeč, tentokrát z dílny Applu. U něj je situace o něco složitější. Na Mac OS X 10.7 (Lion) a novějších (až vyjdou) se Safari chová korektně a implementuje Happy Eyeballs. Bohužel, na ostatních systémech, včetně starších MacOSů, zůstává chování původní. Tedy uživatel s rozbitou konektivitou čeká a čeká, než se mu stránka načte.

Navíc u MacOS X starších, než 10.6 (Snow Leopard), dochází k podobnému problému, jako u Opery: systém preferuje tunelovanou IPv6 konektivitu před nativní IPv4 konektivitou. V nových systémech je toto ošetřeno.

Tedy, aktuální Safari na aktuálním MacOS X vám vrásky nezpůsobí, jiná kombinace ano. Pokud nechcete nebo nemůžete upgradovat na Lion, použijte alternativní prohlížeče (Chrome, Firefox).

Potřebujeme Happy Eyeballs?

Ano. Naše měření ukazují, že pořád až pět uživatelů z každých deseti tisíc může trpět problémem rozbité IPv6 konektivity. Toto číslo sice kontinuálně klesá, ale pořád není nulové a v milionech uživatelů nejde o zanedbatelné případy. Proto doufám, že se Happy Eyeballs rozšíří i do dalších produktů, které mohou využívat oba IP protokoly.

A šestý červen ukáže, kolika lidí se rozbitost týká doopravdy.

Dožene Vodafone své konkurenty v pokrytí 3G?

Po delší době se vracím ke psaní a jako první téma jsem si vybral pokrytí 3G v České republice. V textu vzpomínám na historii a rozvoj mobilních datových sítí v ČR (3G i GSM) a dále se zamýšlím nad tím, jestli má šanci český Vodafone dohnat v pokrytí své konkurenty, kteří téměř před rokem oficiálně rozjeli projekt sdílení svých 3G sítí a dnes mají bezkonkurenčně nejlepší pokrytí.

Datová historie

Úmyslně se nebudu zabývat počátky dat u nás (kdy jedinou nabídkou byla služba vytáčeného připojení CSD, resp. HSCSD u Eurotelu), ani první demonstrací GPRS, ale až obdobím od dražby 3G licencí. Doba CSD totiž se současnými daty měla pramálo společného.

3G licence získali dva naši operátoři (Eurotel a T-Mobile) na konci roku 2001, v roce 2005 se do klubu ‚operátorů s licencí‘ přidal i tehdejší Oskar. Není bez zajímavosti, že v původních licencích existoval plánovaný rozsah pokrytí a podmínka spuštění 3G sítí do určitého data, ale neexistovala definice sankcí, a naše operátory tak vlastně spoustu let nic do 3G netlačilo.

První 3G síť v Čechách (a vlastně i na Moravě)

Dlouhou dobu, od roku 2005 do 2009, u nás fungovala jen jediná 3G síť. Byla to síť tehdejšího Eurotelu, firmy, která se po dvou přejmenováních dnes jmenuje Telefónica Czech Republic. Ještě na začátku roku 2009 byla pokrytá pouze Praha (a velká část okresů Praha – západ, Praha – východ), Brno (a okres Brno – venkov) a „ruská“ část Karlových Varů (ta s kolonádou).

Eurotel/Telefónicu vlastně nic netlačilo. Síť fungovala, ale byla málo vytížená, protože 3G telefonů bylo málo. Po spuštění podporovala standard UMTS R99 (384 kbit/s o­bousměrně), od roku 2007 pak i nadstavbu HSDPA 1,8 Mbit/s na downlinku (ale Telefónica do konce roku 2008 nabízela jen dva tarify, staré Data Nonstopy s rychlostním omezením na 384 kbit/s a Internet UMTS s 1 Mbit/s st­ropem).

Vysoké náklady a malý počet schopných 3G zařízení vedl dva přímé konkurenty Eurotelu k tomu, že 3G (ve variantě FDD, tedy to ‚standardní‘ 3G, které dnes máme ve většině nových mobilů) odmítali zavést. T-Mobile trval na tom, že 3G vlastně nenabízí jinou výhodu, než mobilní data, a pro data mají svou ‚4G‘ síť (což vlastně byla specifická 3G síť, kterou ale její výrobce dále nerozvíjel a v pozdějších letech nebyl ani schopen dodávat potřebný hardware pro další rozšiřování).

Vodafone neměl pro změnu nic, jen svou GSM síť, rozdělenou na dvě části, přičemž v té ‚západní‘ části (západní, střední, severní a zčásti východní Čechy) většina vysílačů podporovala pouze GPRS.

2008

Až v roce 2008 přišel zlom. Tím zlomem bylo oficiální zahájení prodeje vcelku revolučního zařízení. Asi tušíte, že šlo o iPhone 3G, z uživatelského pohledu velmi propracované zařízení, které u nás i přes velmi vysokou cenu a nízkou možnost přizpůsobení (na rozdíl od tehdy populárních Windows Mobile) získalo poměrně širokou uživatelskou základnu.

iPhone měl na svou dobu velmi propracovaný internetový prohlížeč a protože šlo o druhou generaci, existovalo zároveň i mnoho schopných aplikací. Jenže jak prohlížeč, tak různé aplikace vyžadovaly k rozumnému chodu také rozumné mobilní internetové připojení.

Ale to žádný z našich operátorů nedokázal nabídnout! Po­važte: Telefónica sice měla ve dvou (třech) městech a okolí 3G, ale ve zbytku republiky nechala své klienty trpět s GPRS, které vlivem špatných licencí bylo omezené na cca 40 kbit/s. T-Mobile neměl použitelnou (standardní) 3G síť, ani žádné zkušenosti s její stavbou, ale alespoň měl na velké části republiky EDGE (s použitelnou rychlostí kolem 200 kbit/s). Vodafone neměl 3G síť (i když se 3G v roce 2006 experimen­toval) a ve velké části republiky neměl ani EDGE. I jeho klienti tedy byli odsouzeni k práci přes GPRS, i když o trošku rychlejší (80 kbit/s), než měl Eurotel/Telefónica.

GSM swapy

Právě příchod iPhone (jehož všechny generace dnes v českých mobilních sítích generují suverénně nejvíce datového provozu, pokud ze statistiky vyloučíme modemy) způsobil, že se všichni tři čeští operátoři chytili za hlavu a rozhodli se své sítě modernizovat.

To vedlo k tomu, že ve druhé polovině roku 2009 a na začátku 2010 vyměnil T-Mobile celou svou GSM síť za zařízení od čínského výrobce Huawei (o kterém ještě dále uslyšíme), těsně poté ho následovala i Telefónica, která kromě oblastí Praha a Brno (+ okolní okresy Praha východ, západ a Brno-okres) také vyměnila původní GSM technologii od Nokia[-Siemens] Networks za technologii od Huawei.

Telefónice iPhone přišel vhod, už delší dobu totiž pociťovala výrazné přetížení jediné celorepublikové mobilní datové sítě (CDMA), rozšiřování 3G zvažovala a očekávala, že stavba UMTS sítě odlehčí síti CDMA natolik, že nebude potřeba ji dále modernizovat, zahušťovat a rozšiřovat.

2009

Telefónica zároveň s projektem výměny GSM technologie (který čekal až do roku 2010) rozjela v roce 2009 i projekt rozvoje své 3G sítě. Pro 3G si nevybrala nikoho jiného, než opět čínský Huawei. Nejprve provedla výměnu všech stávajících 3G vysílačů v Karlových Varech (Praha, Brno a přináležící okresy i nadále běží na produktech od Nokia-Siemens Networks). Pak se pustila do výstavby 3G ve všech krajských městech, která – s výjimkou Jihlavy – měla na konci roku 2009 kompletně pokrytá.

Marketingově to dokázala prodat výborně, měla největší pokrytí 3G sítí, zatímco konkurenti neměli nic (T-Mobile) nebo téměř nic (Vodafone). No a protože jejich 3G síť byla v ČR prakticky jediná použitelná (pokrytí dosahovalo téměř 40% populace), usnuli, jak se říká, na vavřínech a v období podzimu 2009 a zimy 2009/2010 výstavbu zastavili.

Během roku 2009 se i T-Mobile pouští do projektu stavby 3G sítě. Samotné rozhodnutí sice padlo už na konci roku 2008 (po několika prudkých změnách kurzu), ale síť se rozjela až o rok později, před Vánoci 2009 a to pouze v části Prahy. Na svůj rozvoj si ale síť měla počkat až do roku 2010.

Vodafonu sice nehrozilo, že by o 3G licenci přišel, přesto ale spustil na jaře 2009 na Praze 9 a 10 svou 3G síť – tu síť, kterou v roce 2005 měl chvíli postavenou a v testu spuštěnou v centru Prahy. Šlo o pár desítek 3G vysílačů od tehdejšího dodavatele, Siemensu. Bylo ale jasné, že v takové podobě síť fungovat nemůže a nebude. V létě 2009 proto Vodafone oficiálně oznámil, že si pro výstavbu 3G sítě (a GSM swap) vybral Huawei. Do konce roku pak probíhaly přípravy a začalo se se stavbou.

2010

Zatímco v Telefónice manažeři klidně pochrupovali zimním spánkem, Vodafone měnil stávající vysílače v Praze a v Brně i Praze stavěl nové, aby na jaře mohl síť spustit část Prahy a celé Brno, a do léta pak i zbytek Prahy [zdroj]. Ani T-Mobile nezahálel a snažil se pokrýt alespoň Prahu, která byla na začátku roku 2010 pokryta spíš pro legraci, než pro reálné použití.

Na jaře se rozvoj sítě Telefóniky znovu rozjel a dočkalo se poslední krajské město (Jihlava) a do konce roku i většina okresních měst. Snad jedině Prachatice Telefónica z neznámých důvodů vynechala, i když v průběhu času začala pokrývat i města, která nebyla okresní. Dočkalo se tak i Ostravsko. Na konci roku skončil projekt GSM swapu, který se ale potýkal s výraznými problémy. Během výměn totiž nedošlo ke včasnému posílení páteřních tras a tak se po celé republice ozývali klienti, že sice mají nově EDGE, ale to prakticky nejede. Problém se podařilo technikům Telefóniky úspěšně vyřešit až ke konci roku.

T-Mobile budoval svou síť poměrně chaoticky, nepostupoval od největších měst k menším. Ostatně, seznam měst, která byla pokrytá na přelomu 2010/2011, si můžete prohlédnout sami. T-Mobile na konci roku 2010 měl rozhodně nejhorší pokrytí 3G sítí v ČR.

Vodafone věděl, že nesmí zaspat, a stavěl tak rychle, jak jen zvládl. Během jara dopokryl Prahu a pustil se do stavby v krajských městech. Ve druhém pololetí pak spustil 3G nejen v krajských městech, ale i ve spoustě měst okresních a jinak pro Vodafone důležitých. Do konce roku tak výrazně stáhl náskok Telefóniky.

2011 a projekt sdílení sítí

Už na konci roku 2010 se nadšencům z GSMweb.cz podařilo objevit dvě podezřele vyhlížející lokality: jednu v Dobříši a druhou v Humpolci. Na pohled bylo jasné, že šlo o pilot sdílení 3G sítí mezi Telefónikou a T-Mobilem. Sdílení sítí bylo otestováno a v únoru 2011 oficiálně oznámeno. Na české poměry šlo o takovou malou revoluci. O sdílení sítí se totiž dost dlouho snažil vyjednávat Vodafone, jeho jednání ale vždy zkrachovala a oproti očekávání novinářů a veřejnosti se na sdílení domluvili dva největší operátoři v republice.

To zároveň vedlo k tomu, že v prvním pololetí u Telefóniky výstavba téměř stála a rozjela se znovu až před létem. Vodafone ale nespal a do léta dohnal náskok Telefóniky, pokrytí jejich sítí se vyrovnalo. T-Mobile se snažil nezůstat pozadu, ale v prvním pololetí stavěl mnohem pomalejším tempem, než Vodafone. Navíc, na rozdíl od Vodafone, neměl pokryta ani všechna okresní města. V létě 2011 měla jeho síť pokrytí na úrovni cca 50% populace, zatímco Vodafone atakoval 60%.

Během léta začala Telefónika spouštět první 3G vysílače v malých obcích (kromě již běžící Dobříše a Humpolce, které byly v provozu od zimy). První takové lokality byly na Uherskohradišťsku a dále také třeba v malé obci Žlutice na Karlovarsku. T-Mobile ale zřejmě řešil svou síť, takže Telefónica spouštěla jen své části vysílačů a sdílené části zůstávaly dlouho neaktivní.

V září 2011 se Vodafone vyšvihl na místo české 3G jedničky poté, co spustil téměř všechny plánované obce. Jeho pokrytí bylo v té době nejlepší v ČR. Poté oznámil zavádění podporu HSPA+ (21 Mbit/s na downlinku, 5,76 Mbit/s na uplinku) spolu s nutností provést upgrady sítě. To ovšem výstavbu prakticky zastavilo a do Vánoc se pokrytí prakticky nepohnulo. Až před Vánoci spustili zbytek plánovaných obcí a část obcí z plánu do jara 2012.

To ale nestačilo na sdílecí duo Telefónica–T-Mobile, které sdílení naplno rozjelo v září 2011. T-Mobile začal spouštět své sdílené vysílače sice už v srpnu, spád to ale nabralo až na začátku září. Poté prakticky každý týden T-Mobile spouštěl zároveň s Telefónicou sdílenou síť na určitém počtu vysílačů, zároveň se spouštěním nesdílených lokalit (velká města, kde O2 už pokrytí mělo). Spouštění pak až do konce roku 2011 probíhalo téměř každou středu a za tu dobu T-Mobile stihl nejen dorovnat náskok Telefónicy i Vodafonu, ale zároveň je i předběhnout v počtu pokrytých měst.

Ačkoli T-Mobile i Telefónica staví rychleji, než předpokládali, pořád Telefónica nemůže ‚na oplátku‘ nabídnout T-Mobilu tolik sdílených vysílačů, kolik by chtěla spustit ve sdílené části v T-Mobilí síti. Proto má na konci roku 2011 T-Mobile mnohem více měst pokrytých 3G, než Telefónica. A navíc staví i 3G-only vysílače, tedy takové, které rozšiřují pokrytí i tam, kam 3G antény namontované na stávajících GSM vysílačích nedosvítí.

T-Mobile je tedy aktuálně českou jedničkou v 3G pokrytí, až ale Telefónica postaví a spustí dostatek sdílených vysílačů na své straně, jejich pokrytí se vyrovná.

Telefónica skončila rok 2011 s pokrytím cca 73% obyvatelstva, T-Mobile cca 78% (v oficiálních tiskových zprávách udávají lépe vypadající číslo 80%) a Vodafone cca 68% obyvatelstva. Zdá se to jako nevýznamný rozdíl, ale každý procentní bod udává pokrytí pro dalších sto tisíc obyvatel.

T-Mobile je také nejblíž pokrytí všech obcí nad tři tisíce obyvatel. Část z nich ještě plánuje spustit na vlastní technologii, část mu pravděpodobně nasdílí Telefónica. Nakonec asi jen statistický údaj, ve sdíleném režimu běží aktuálně 67% z plánovaných 490 vysílačů (site).

Co nás čeká v roce 2012?

T-Mobile s Telefónikou dostaví své sdílené sítě. Momentálně to vypadá tak, že většina plánovaných obcí v oblasti T-Mobile (všechny kraje v Čechách kromě okresů Prahy-východ, Prahy-západ, Pardubického a Jihočeského kraje) se už dočkala. Telefónica dostaví sdílené vysílače na Moravě a ve Slezsku a část plánovaných sdílených vysílačů v Čechách.

Poté budou mít tito operátoři pokrytí někde kolem 85% obyvatelstva a na menší obce se asi zaměřovat nebudou. Zároveň není na stávající frekvenci realizovatelné pokrytí s pokrytím podobným GSM. Podle některých zveřejněných plánů a map to vypadá, že se Morava dočká i pokrytí D2 a R46, pravděpodobně i dalších dálnic, ale víc se už asi 3G pokrytí v podání T-Mobilu a O2 rozšiřovat nebude. Asi by to ani nebylo ekonomicky únosné: T-Mobile a O2 budují pokrytí v obcích od cca 1400 obyvatel.

Vodafone?

A kam se poděl Vodafone? Celý podzim 2011 mu zabralo posilování páteřních tras, aby jeho síť zvládala HSPA+. A od prosince se k tomu přidal i pilotní projekt GSM swapu, tedy výměny staré technologie od Siemensu a Ericssonu.

Projevuje se to na plánech rozvoje 3G: ačkoli konkurence má pokryto významně více obyvatel a obcí (cca 1 milion obyvatel, cca 350 obcí navíc), Vodafone si do jara naplánoval jen 65 městeček mezi dvěma a deseti tisíci obyvateli. Bohužel v tuto chvíli zaostává a to tím víc, čím víc času jeho technikům zabírá posilování páteřních tras a GSM swap.

Vodafone má ale ještě jeden důležitý handicap. Sdílející Telefónica a T-Mobile sice mají rozdělenou republiku na dvě oblasti, ale pokud v oblasti T-Mobilu má T-Mobile vysílač u některé plánované obce postavený na místě méně výhodném pro šíření signálu, než Telefónica, staví v takové obci 3G Telefónica. A platí to i naopak. Tohle je luxus, který si Vodafone nebude moci dopřát.

Dalším faktorem, silně ovlivňujícím rozšíření 3G, je stanovení spodní hranice počtu obyvatel, od které se pokrytí vyplatí. Všichni naši operátoři před rozjetím projektu sdílení sítí pracovali s hranicí cca 3 000 obyvatel na jeden vysílač. Vodafone s takovou hranicí zřejmě pracuje i nadále, při jeho podílu na trhu (25%) je ekonomická návratnost obecně horší, než návratnost u konkurentů s 35% (O2) resp. 40% (T-Mobile) podílem.

Pokud se tedy Vodafone rozhodne konkurenci dohnat a nerezignuje na pokrývání, bude muset zvolit jinou strategii, aby svým zákazníkům nabídnul i něco, co u konkurence nedostanou. Třeba kvalitní pokrytí dálnic a rychlostních silnic. A k tomu se nevyhne velkému množství nově vybudovaných 3G-only vysílačů. Rozhodně má do konce roku 2012 o zábavu postaráno.

A pak to začne znovu, až přijde LTE…

Aktualizováno: O2 a IPv6? Až naprší a uschne

Nemohl jsem si odpustit bulvarizující titulek. K sepsání tohoto miničlánečku mě vybudila reakce zástupců Telefóniky O2 na čtvrteční konferenci Internet a technologie ’09, kde se (mimo jiné) diskutovalo i na téma IPv6. A samozřejmě i to, že nejeden návštěvník tohoto blogu přichází z Google při hledání sousloví O2 a IPv6. Pojďme se tedy podívat, jak na tom náš největší maloobchodní poskytovatel konektivity je…

Že IPv4 adresy brzy dojdou, o tom nepochybuje nikdo. Do dvou let by to mělo potkat centrální autoritu pro přidělování IPv4 adres (IANA), posléze regionální registrátory a úplně nakonec i jednotlivé lokální registrátory (povětšinou poskytovatelé konektivity k internetu nebo poskytovatelé obsahu).

O náročnosti příprav a implementace IPv6 by mohl vykládat každý správce sítě, ve které protokol nové generace už dnes můžete používat. Rozhodně se to nedá zvládnout za měsíc. Všechny fáze (plánování, identifikace nekompatibilních zařízení, upgrade hardwaru a firmwaru, příprava adresního plánu, konfigurace sítě, testování a pilotní provoz a nakonec provoz komerční) zaberou u menších sítí minimálně několik měsíců, u větších půjde bezpochyby o roky.

Jaký je současný stav?

Telefónica O2 v dnešní době spravuje několik autonomních systémů, minimálně tyto tři:

  • ASN 5610, hlavní autonomní systém bývalého Internetu OnLine
  • ASN 20884, používá se zřejmě pro interní účely v O2 (např. pro službu Carrier IP Stream)
  • ASN 28725, autonomní systém bývalého Eurotelu

Z těchto tří autonomních systémů pouze jeden oznamuje do světa IPv6 prefix. Jde o autonomní systém 28725 a prefix 2001:41d8::/32. Podle toho se v bývalém Eurotelu s IPv6 experimentovalo – alespoň na té úrovni, že na páteři IPv6 konektivita byla.Bohužel, dnešní stav je tristní. Zatímco dříve měl Eurotel aktivní IPv6 tranzity a tak byla jeho síť dostupná po celém světě, dnes je tento prefix viditelný pouze v českém NIXu.

Proč tomu tak je?

Odpověď je jednoduchá. Telefónica se už pár měsíců snaží zkonsolidovat infrastrukturu Eurotelu a IOLu a postupně ruší všechny peeringy a tranzitní spojení, které bývalý Eurotel měl. Při pohledu do Looking Glass je vidět, že by dnes veškerý IPv6 provoz měl jít přes IP síť a autonomní systém IOLu.

Tahle změna je možná trošku pochopitelná z pohledu nákladů, nikoli však z pohledu technického. Ten, kdo o takovéto konsolidaci rozhodl, zahodil všechnu práci techniků Eurotelu. Síť IOLu IPv6 neumí a podle vyjádření pánů z Telefóniky na zmiňované konferenci ani neběží žádný interní projekt, který by měl tuto situaci změnit.

O IPv6 se v O2 na odpovědných místech nikdo nezajímá, zmiňovaní pánové se při dotazu, jestli s tím někdo něco alespoň zkoušel dělat a testovat IPv6, pouze ušklíbli a poznamenali „možná někde v labu…“

Mému kolegovi, který se zástupcem O2 o IPv6 jednal loni v létě, bylo přislíbeno, že snad ke konci roku (2008) by to jejich síť měla umět. Máme tu léto 2009 a ze strany IOLu není vidět absolutně žádný pokrok. Interně se IPv6 netestuje, peeringy ani tranzitní IPv6 konektivitu IOL nemá a ani mít nemůže, protože – ač jsou největším českým operátorem – dodnes nemají ani vlastní IPv6 prefix (!).

Zmiňovaní pánové taktéž na můj dotaz, proč s tím něco nezkoušejí dělat, odpověděli „a kdo to zaplatí?“ – a já odpovídám: tvrdě to zaplatíte vy, až zbytek světa bude přecházet na IPv6, po IPv6 budou k dispozici služby a klienti ADSL nebudou mít možnost takové služby plnohodnotně využít. Je s podivem, že Telefónica O2 dnes považuje IPv6 za vysoce nadstandardní službu a od svých klientů (nikoli maloobchodních) by chtěli za IPv6 konektivitu připlácet nemalé peníze, zatímco ostatní operátoři (zmiňme Dial Telecom, Sloane, ČD Telematiku a mnohé další) dokáží alespoň na velkoobchodní úrovni IPv6 nabídnout – a bez příplatků (!). Samozřejmě, nelze čekat SLA na stejné úrovni, jako pro IPv4. IPv6 svět není dokonalý, bohužel.

Co s tím?

Zdá se mi, že v Telefónice úspěšně chrápou všichni zodpovědní – technici i manažeři. Zatímco odborníci na konferencích už roky varují před koncem IPv4 světa tak, jak ho známe, varují, že implementovat IPv6 je nutnost, a rok od roku prezentují děsivější grafy s blížícím se koncem dostupných IPv4 adres, Telefónica nedělá vůbec nic. A zřejmě jí to nevadí.

Jako kdyby si snad ani manažeři neuvědomovali, že jde o jejich fatální selhání. Další ignorování IPv6 může totiž znamenat výrazný odliv zákazníků. A nemusí to trvat dlouho…

Za sebe mám jasno: chystám se sepsat dopis o tomto selhání a adresovat ho přímo generálnímu řediteli TO2 Czech Republic, panu Salvadoru Anglada Gonzalesovi. Jako (minoritnímu) akcionáři Telefóniky O2 se mi totiž tento přístup firmy k IPv6 nelíbí a protože dopisy adresované zákaznické podpoře končí zřejmě v koši a k vyššímu managementu se nedostanou, nezbývá než jít až k nejvyššímu řediteli…

Aktualizace 23. 6. 2009: V Telefónice se zřejmě chytli za hlavu a konečně začali konat. 19. června jim RIPE oficiálně přidělilo IPv6 prefix 2a00:1028::/32, bohužel zatím tento prefix není v globální routovací tabulce vidět. Ale i tak je dobře, že se konečně něco děje.

Testujeme Nseries: N97, den šestý

Šestý den za mnou, většina funkcí, které používám, otestována, takže se budeme věnovat asi jen drobnostem.

Java aplikace v novém firmwaru

Při zkoušení firmwaru verze 11 jsem si všiml, že v Java aplikacích přibyly dvě softwarové klávesy. To v předchozí verzi chybělo (resp. byla tam velká tlačítka, stejná, jako v menu).V diskusi padl dotaz, jestli je možné se navigačních kláves zbavit úplně. Ano, je to možné, ale jen tehdy, když to aplikace podporuje. Opera Mini tak běží přes celou obrazovku, zatímco GMail nikoliv.

Čitelnost na slunci

I to může být pro někoho důležitý parametr. Vyfotit telefon bohužel už nestíhám, ale subjektivně zhodnoceno se mi zdá, že je lepší, než na N70. Pořád je to ale LCD displej napájený z baterií. Svítivost není nijak ohromná, ale pracovat se s tím celkem dá.

Co (ne)najdete v krabici

Asi je zbytečné dopodrobna rozebírat, co najdete v krabici s telefonem. Kromě přístroje samotného je to i nabíječka, datový kabel, kabel pro sluchátka s ovládacími prvky, sluchátka příšerné kvality, DVD se softwarem Ovi, ministylus na šňůrce, redukci ze starších nabíječek na nové a nakonec hadřík na čištění zapatlaného displeje.Je docela škoda, že Nokia (na rozdíl od N95) nepřibaluje videokabel pro propojení s televizí. U telefonu, který je označován jako multimediální, to zamrzí dvojnásobně.

Dojmy ostatních

Možná nedůležitou, ale přesto zajímavou kapitolou jsou dojmy lidí z mého okolí. Vezměme to popořádku

Telefonu si rozhodně všimli mnozí z mého okolí. Možná to bylo tím, že je nová Nokia opravdu netradiční. Chybějící klávesnice a velký displej upoutá na první pohled.

Zajímavostí je i jak nezaujatí lidé hodnotili vzhled telefonu. I když je N97 označována jako „plasťák,“ přesto jsem se u dosti lidí setkal s tím, že se jim líbí. Podotýkám, že jde o lidi, kteří neleží v technologických hračkách od rána do večera a iPhone není jejich modla :-)

Co se schopností telefonu týká, dal jsem přístroj k dispozici i pár technoidům. Nadšení z toho, jak dobře tam běží SSH klient, vystřídalo zklamání z ceny a z mírné nedolazenosti firmwaru. I přesto by se z nich zřejmě mohli stát potenciální kandidáti na koupi.

Dojmy mé

Po téměř týdnu mohu říct, že jsem si na telefon zvykl.

Provedení telefonu často bývá kritizováno, rád bych se u jednotlivých částí zastavil.

Telefon je vyroben z plastu, to nejde popřít. Na druhou stranu nejde o plast jako u N70, kde byl kryt potažen jakýmsi „postříbřením,“ které časem zmatnělo a začalo se poměrně hodně loupat. Plast N97 (černé) ani po týdnu není nijak poškozen. Docela se tomu divím, jsem zvyklý telefony nosit po kapsách a s N97 to nebylo jiné.

Pevnost a hrozba vrzání. Některé telefony od Nokie bývají kritizovány za nepříliš trvanlivé provedení. Zpočátku sice jednotlivé díly přiléhají, časem se uvolní a rozvržou. To se mi zatím u N97 nestalo, i přes časté otevírání hardwarové klávesnice ddrží horní díl telefonu pořád poměrně pevně a nevrže.

Displej patří k tomu lepšímu, co jsem na Nokiích viděl. 16 milionů barev, poměrně dobré barevné podání. Je veliký a i obyčejné webové stránky se na něm dají dobře procházet. Bohužel dotyková část není úplně ideální, občas zareaguje až na dotyk nehtem.

I přes časté dotýkání nehtem jsem ale nezaregistroval, že by se kryt displeje poškrábal. Možná na to bude mít vliv fólie, která displej kryje. Škrábanců se tedy při běžném používání tolik bát nemusíte.

Horší je to s otisky prstů, ty jsou brzy po celém displeji. Otírat telefon rukou se nevyplácí, jen si jej víc zamatláte. Nejvhodnější je použít přibalený hadřík.

Velikost telefonu není až tak velkým problémem. Maje tři roky N70, zvykl jsem si na menší cihličku. N97 se s ní bez problémů srovnávat dá. Pokud preferujete úzké, tenké a lehké telefony (z výrobků Nokie např. řadu 6300 nebo koneckonců i E51), nebude N97 pro vás.

Výdrž na baterie je dobrá, pokud se vyhnete 3G sítím, vypnete online widgety na domovské obrazovce a nebudete hodiny trávit surfováním po webu. Testeři hovoří o dvou dnech, když jsem měl na den v mobilu SIM kartu Vodafone a vyplé všechny online funkce, ztratila se cca třetina baterky, dalo by se tomu tedy věřit.

Pokud ale budete hodně intenzivně využívat online aplikace přes 3G, připravte se na dobíjení ne každý den, ale rovnou dvakrát denně. Co to udělá s baterkou, nechám na uvážení každého z vás.

Závěr

Ano, závěr je tu. Zítra už žádný další článek na téma N97 nevyjde, budu se věnovat odpočinku s přáteli. Vše důležité jsem myslím už napsal, zbytek budu případně dopisovat v komentářích v diskusi.

Mnohé z vás teď asi bude zajímat, zda si N97 pořídím. Odpovědět upřímně nedokážu. N97 trpí nízkými (nevyladěnými) verzemi firmwaru, ale lepší se to. I přesto v současné době s N97 nemohu plnohodnotně používat 3G sítě, což je škoda.

Pokud si mám pořídit N97 jako telefon primárně na volání a zprávy, je pro mě oficiální prodejní cena 18 490 Kč, resp. 17 990 Kč v e-shopu, je pro mě příliš vysoká.

A to je už opravdu vše, tím jsem své nápady vyčerpal. Máte-li dotazy, neváhejte a pište do diskuse.

P.S.: Součástí smlouvy o zápůjčce je i dotazník, kolik bychom já nebo mí přátelé byli ochotni za telefon zaplatit. Za sebe můžu říct, že by cena neměla přesáhnout cca 14 tisíc včetně DPH, pak by šlo o zajímavou koupi.

Kolik byste za telefon byli ochotni zaplatit vy?

Testujeme Nseries: N97, den pátý

Včerejšek byl ve znamení započetí oficiálního prodeje a nového firmwaru. Pojďme se podívat, jestli se něco výrazně změnilo či nikoli.

Využití velkokapacitní paměti

O tom, že N97 má 32 GB vestavěné paměti, zajisté víte. Nejednoho z vás ale nejspíš napadne, jak takovou kapacitu využít. Hudbou, filmy?

Udělal jsem tedy jednoduchý test. Do telefonu jsem nahrál jeden videosoubor (700 MB, průměrná rychlost kopírování cca 2 MB/s) a 5 000 MP3 souborů (průměrná rychlost mezi 2 – 3 MB/s, kupodivu).

DivX player bez problémů 700 MB soubor přehrával.

Integrovaný přehrávač hudby ale měl co dělat, aby složitou stromovou strukturu s tisíci MP3 soubory načetl a následně s tak velkou audioknihovnou dokázal pracovat. Načítání trvalo cca dvě hodiny (!), poté při zobrazení všech písniček měl telefon poměrně pomalou odezvu a hledání v knihovně trvalo až několik sekund.

Dá se ale očekávat, že tyhle aplikace nebudou přímo optimalizované pro podobně úchylné používání :-)

S velkokapacitní pamětí souvisí ještě jeden problém. Když jsem u práce s e-maily zmiňoval, že je vhodné přenastavit ukládání zpráv na E: (32 GB paměť), ještě jsem nevěděl, že při připojení telefonu k PC v režimu Mass storage („písmenko ve Windows“) dojde ke znepřístupnění 32 GB paměti v mobilu. A s tím samozřejmě i k přenastavení cíle ukládání zpráv zpět na C:. Proto se režim Mass storage snažím používat co nejméně.

Firmware 11.0.021

Včera se objevil nový firmware. Číslo verze je 11.0.021 a seznam oprav není příliš dlouhý, vyšší číslo hlavní verze (11) ale zřejmě bude znamenat výraznější opravy. Seznam změn zmiňuje řešené problémy s rychlostí v případě velkého množství dat v telefonu, řešené problémy s podsvícením při používání zamykacího/ode­mykacího tlačítka (na které jsem taky narazil).

Před samotným upgradem jsem raději zavolal panu Novákovi, abych neporušil smlouvu o zápůjčce. Poté jsem smazal MP3 a video z telefonu, zazálohoval ostatní data a vrhl se na upgrade.

Nový firmware má 144 MB, Nokia Software Updater s ním problém nemá. Při aktualizaci se na telefonu v jednu chvíli objevilo hlášení Local mode, tentokrát už s číslem aktuálního firmwaru.

Po chvíli se telefon restartoval a NSU zařval, že s ním ztratil spojení. Následně se objevila zpráva, že je telefon připojen v nekompatibilním režimu. V NSU jsem tedy klepl na Retry a upgrade pokračoval.

Po chvíli jsem telefon zapnul (jen se nabíjel a nic se nedělo) a překontroloval jsem verzi firmwaru. V mobilu byla verze 11.0.021. NSU se po chvíli probral a telefon mi opět vyrestartoval. Po dalších pár minutách bylo hotovo, telefon aktualizován. Zajímavostí je, že jsem nepřišel o žádná data (?!). Nevím, jestli je to chyba či úmysl, ale každopádně je to velmi, velmi příjemné.

3G po aktualizaci firmwaru

Nedalo mi to a vyzkoušel jsem s novým firmwarem 3G. Musím říct, že se situace mnohem zlepšila. Telefon si signál drží mnohem lépe, doma na stole se indikátor úrovně signálu drží těsně nad polovinou. Pořád jde o horší výsledek, než na E51, ale i tak je to krok k lepšímu.

Zkusil jsem znovu i datování ve vlaku. Tentokrát jsem neměl problém dosahovat plného megabitu, horší to ale bylo se stabilitou. Když byl telefon připojen přes kabel a probíhalo stahování souboru (tj. neustálý přenos dat), vydrželo 3G spojení žít pár minut, pak přestalo přenášet data. Nepomohlo nic jiného, než spojení odpojit a sestavit znovu.

Pokud jsem telefon používal jako modem a na počítači jen surfoval, spojení drželo.

Stabilita spojení naopak byla velmi dobrá při použití Bluetooth. Nevýhoda je, že mezi počítačem a telefonem jsem po bluetooth nedosahoval ani toho megabitu, rychlost stahování souboru kolísala mezi 85 – 105 kB/s. Ale ani po deseti minutách se stahování nezastavilo.

Jak nastavit poštu přes IMAP4

Už v minulých příspěvcích jsem zmínil, že telefon má jakousi autodetekci nastavení poštovních serverů. Tahle autodetekce ale může být nepříjemná, pokud telefon vytvoří schránku typu POP3 a vy chcete používat IMAP. Změnit nastavení existující schránky nejde, takže zbývá použít drobný „hack:“

  1. při vytváření schránky zadejte nesmyslný e-mail, třeba a@a.cz a nějaké heslo
  2. v dalším kroku se vás průvodce zeptá, zda použít poštovní účet typu POP/IMAP nebo Exchange. Zvolte POP/IMAP
  3. další obrazovka vám nabídne výběr mezi POP3 a IMAP schránkou. Vyberte IMAP a dále konfigurujte servery ručně

Nepříjemné, ale pořád se to dá obejít.

Vyhledávání v adresáři

Nevím, jestli je tohle nová featura firmware 11, ale narazil jsem na to až včera. Při vyhledávání v adresáři máte možnost hledat zadáváním znaků. A to ne ledajakým zadáváním! Na obrazovce máte celou abecedu a poťukáváním na písmenka se postupně snižuje počet písmenek a filtrují se jména ze seznamu kontaktů podle toho, co jste zadali. Na začátku je tedy vidět celá abeceda, ťuknu na Z, vyberou se mi lidé, jejichž jména nebo příjmení začínají na Z a pak se na obrazovce objeví písmena, která tito další lidé mají ve jméně jako druhá, např. A (zAjíc)…Zajímavá vlastnost, ale možná trošku otravná.

Rychlost Javy

Byl jsem požádán o provedení testů JBenchmark. Nevím, jestli je to firmwarem, ale JBenchmark a JBenchmark2 dávají horší číselné výsledky, než podle Mobilmanie dávala N95. Výsledky jsou v galerii screenshotů.Videa z testování benchmarků jsou k dispozici ve formátu MP4:

Screenshoty a fotky

Konečně jsem se dostal ke galerii screenshotů, fotek nafocených telefonem a fotek telefonu.

Telefon jsem fotil levným kompaktem, nic lepšího bohužel po ruce nebylo.

Screenshoty jsou z aplikace Screenshot (zmiňována v prvním příspěvku), která oficiálně není podporována a proto občas hlásí chybu „zaneprázdněný“ a nechce fotky snímat.

Fotky, které tvoří N97, závisí hodně na nastavení – ať už jde o vyvážení bílé či jiné parametry, na výsledku se to opravdu hodně projeví.

V diskusi padlo, jestli jsou rozdíly mezi fotkami ze starého a nového firmwaru. Posuďte sami. V úvahu berte ale různé dny a časy focení. Fotky nafocené telefonem od čísla 30062009045 jsou označeny komentářem, jakou verzí telefonu jsou foceny. Firmware jsem aktualizoval 1. 7. 2009 kolem čtvrté odpolední, takže všechny fotky před tímto datem a časem jsou ze starého fw, fotky po tomto datu a času už jsou s firmwarem novým.

To je pro dnešek vše. Nápady a dotazy směřujte do diskuse, zítra bude poslední testovací den. Telefon vracím v sobotu odpoledne, na sobotu si připravím článek na téma provedení telefonu, ošmatávání displeje, celkových dojmů. Co bude tématem zítřejšího článku ještě nevím :-)

Testujeme Nseries: N97, den čtvrtý

Čtvrtý den s N97 je za mnou a další zkušenosti tu. Tentokrát se podíváme na některé aplikace, na rychlost telefonu se zaplněnou vestavěnou 32 GB pamětí a ještě jednou na 3G a na konci se zastavíme u oficiální prodejní ceny a informace o novém firmwaru.

Nokia jako 3G modem

Nakonec se mi včera podařilo vyzkoušet N97 jako modem připojený k PC (kabelem). V telefonu byla SIM karta O2 s tarifem, který umožňuje „lítat“ až megabitovou rychlostí, je-li dostupné pokrytí technologií HSDPA.

Test probíhal ve vlaku City Elefant, celková doba připojení byla cca 40 minut. Výsledky byly stejné, ať vlak stál či pohyboval se. Testováno bylo stahování ISO souboru linuxové distribuce Debian ze serverů studentské organizace Silicon Hill na pražském Strahově.

Výsledek ale asi nepotěší. Se současným firmwarem je N97 jako 3G modem nepoužitelná. Na trase, kde HTC TyTN bez problémů až na drobné výjimky dosahuje stabilní 1 Mbit rychlosti, se N97 držela kolem 40 kB/s, rychlost velmi kolísala směrem dolů a dost často se při handoveru na vedlejší buňku stahování zaseklo nebo přímo rozpadlo. Ani surfování stránek nebylo dostatečně svižné. Pingání na ns.seznam.cz ve stavu „bez přenosů“ trvalo cca 170 ms, při stahování se pakety do tří sekund nevrátily vůbec.

Tedy, celkově nic moc. Doufejme, že novější firmware problémy odstraní. Pokud si chcete pořídit N97 hlavně kvůli provozu ve 3G síti, raději vyčkejte.

N97 a VoIP (SIP)

Včerejší večer jsem věnoval i nastavení VoIPu na N97. VoIPem myslím skutečný telefon přes IP, ke kterému mám přidělené české telefonní číslo a který je realizován např. protokolem SIP. Skype v tomto pohledu není skutečným VoIPem.

Aktuálně využívám služby Ha-loo a hlas.802.cz, obě telefonní čísla mám úspěšně nakonfigurována v E51. Na E51 telefonování funguje bez problémů přes WiFi, částečně i přes 3G. Při volání přes 3G se jen dost hřeje baterka, spotřeba zřejmě nebude malá.

V neděli se mi úspěšně povedlo najít v N97 místo, kde se SIP profily zadávají. Nakonfiguroval jsem je tedy stejně, jako v E51. Ale ouha, i když telefon hlásil, že je zaregistrován k poskytovatelům, na čísla se nedalo dovolat. Stejně tak z N97 nebylo jak vytočit telefonní číslo přes VoIP účet – položka Internetové volání při vytáčení čísla chybí.

Závěr tedy je, N97 s aktuálním firmwarem není schopna VoIP provozovat. Toto má opět řešit nový firmware (není ovšem známo, jestli už firmware letní, nebo nějaký pozdější).

Neoficiální aplikace

Že do telefonu jdou nainstalovat aplikace, to je zřejmé. Všechny Symbiany třetí generace však mají omezení, že není možné instalovat aplikace nepodepsané. Proto vzniká spousta způsobů, jak tato omezení obejít.

Jedním ze způsobů je crackování telefonu, nahrazování instalačních aplikací, patchování certifikátů, atp. Takové cracknutí je v jakési šedé zóně. Nikdo vám nezaručí, že cracknutý telefon servis v případě problémů nepošle zpět jako neoprávněnou reklamaci. Stejně tak chování telefonu nemusí být standardní.

Dalším ze způsobů, tentokrát mnohem praktičtějším, je získání vývojářského certifikátu a samopodepsání aplikací, které chceme nainstalovat. Při troše hledání lze narazit na servery, které vám certifikáty vydají. Jedním z takových serverů je i OPDA.net.cn, fórum, na kterém máte možnost certifikát získat prakticky zadarmo a bez starostí.

Pro otestování N97 jsem se rozhodl pro tento druhý způsob. Získal jsem certifikát a zjistil jsem, že takto podepsané aplikace na N97 jdou nainstalovat. Certifikát je tedy platný.

Když jsem získal funkční certifikát, vrhl jsem se do otestování pár dalších aplikací.

PuTTY SSH klient

PuTTY budou někteří z vás znát spíš jako Windows aplikaci pro připojení k unixovým terminálům. Mimo verze pro Windows existuje i verze Symbianová. Nainstalovat jde bez problémů, na celé obrazovce funguje moc pěkně, při dvojklepnutí na displej se objeví menu s možností zadat speciální klávesové kombinace.

Mobile Agent

Verze mobilního ICQ. Funguje v poslední verzi (1.53) bez problémů, dokonce umí pracovat i s dotykovým displejem, můžete tedy rolovat contact list, dvojklepávat na uživatele. Naprosto bez problémů.

CellTrack

Oblíbená aplikace pro lovení BTS. Část aplikace, která využívá standardní Symbianovské vývojové komponenty (seznamy, přepínání záložek), funguje bez problémů, ta část, která vykresluje sílu signálu vlastními prostředky, má grafiku rozsypanou.

DivX Player

Částečně funguje. Ovšem není optimalizován pro dotykový displej. Převíjet, pauzovat, spouštět AVI video lze kurzorovými klávesami na hardwarové klávesnici. Ukončit aplikaci jsem zatím musel vždycky přes task manager :-)

Handy Taskman

Funguje vcelku bez problémů. Aplikace přepíná i dotykem (resp. dvojklepnutím na displej), čeká na pozadí, ukazuje stav paměti.

Něco od zdroje

Dnes jsem se ještě zastavil ve značkové prodejně Nokie a poptal se na pár informací.

N97 je ode dneška v prodeji, doporučená koncová cena (tj. taková, za kterou N97 prodává přímo Nokia) je 18 500 Kč.

Na problémy se 3G si zatím snad nikdo nestěžoval – zvláštní. Nezbývá, než počkat, až se objeví jiný kus a na něm to samé vyzkoušet.

Dnes se objevil nový firmware 11.0.021, který by měl nahradil aktuální verzi 10.0.012. Seznam změn už je znám. Uvidíme, jaké chyby opraví.

Testujeme Nseries: N97, den třetí

30ČVN/09

Testujeme Nseries: N97, den třetí

Třetí den s N97 nebyl příliš produktivní – spíš než trápení telefonu jsem se věnoval jeho používání. I přesto ze třetího dne je pár zajímavých informací.

(Nejen) Nabíjení přes USB kabel

Poté, co se mi včera podařilo telefon cestou domů (opět) vybít – ze čtyř čárek baterie byla najednou jedna – napadlo mě víc vyzkoušet nabíjení. Už v neděli jsem měl pocit, že to nebude stejně, jako u Windows Mobile, tj. že by stačilo přivést kladný a záporný pól z pětivoltového USB a nabíjení by mohlo započít.Ne, u N97 tomu tak není. Připravte se, že ve většině případů, kdy nebudete mít nainstalovaný ovladač, se telefon dobíjet nebude. Je to škoda, odpadá tak většina nabíjení pomocí různých „tupých“ redukcí. Mimochodem, nabíjení starou nabíječkou (k N70) přes redukci malý kolík->micro USB taky nefungovalo moc spolehlivě a navíc se mi v jednu chvíli stalo, že se redukce dost zahřála. Vypadá to tedy, že v ní bude o něco víc součástek, než jen propojení dvou vodičů.

Kopírování dat do telefonu

Vyzkoušel jsem na žádost známého rychlost kopírování dat po kabelu, která by prý měla dosahovat až 50 Mbps. Ve skutečnosti se při kopírování na integrovanou paměť pohybovala přenosová rychlost v rozmezí 2 000 – 2 200 kB/s, tj. cca 16 – 18 Mbps. I tak jsem ale 700 MB soubor do telefonu překopíroval za pěkných pět minut, 27 sekund.

Synchronizace

Do počítače jsem si neinstaloval software OVI, který je zřejmě bloatware (nainstaluje do PC stovky MB zbytečností). Zjistil jsem, že mnou nainstalovaná verze PC Suite (7.1.26.0) podporuje nejen N70, E51, ale rovnou i N97. Dokonce i obrázek telefonu v sobě má.

Jelikož jedním z častých námětů byla i rychlost telefonu při zaplnění daty, rozhodl jsem se – alespoň pro začátek – sesynchronizovat data z N70 do PC a z PC následně do N97. Nesetkal jsem se s tím, že by snad telefon uložil příjmení do jmen a opačně, synchronizace proběhla bez problémů.

I položky v kalendáři vypadají shodně jako na N70. Uvidíme, až se ozvou první upomínky – oba telefony by teoreticky měly začít oznamovat událost ve stejnou chvíli.

Nokia Software Updater

Software v mobilu je sice měsíc a půl starý, i přesto už by mohla být novější verze, řekl jsem si. A vyzkoušel jsem NSU. Po deaktivování Sdílení připojení k internetu (NSU nefunguje, když ve Windows sdílíte připojení, i když nechápu, proč) jsem se dozvěděl, že mám aktuální software. Nu dobrá, tak třeba příště. Každopádně utilita telefon rozpoznala – bod k dobru.

Přetrvávající problémy s 3G

Už včera jsem se tu zmínil o podivných problémech, které mám s N97 provozovanou ve 3G síti. V Praze v centru, kde jsou i 3G BTS na každém rohu, problémy nejsou. Zato na městečku se večer opakovala ta samá situace, co ráno – ztrácející se signál (a to až úplně k nule), přelazování na GSM a setrvávání na něm.V diskusi ke včerejšímu příspěvku se objevil komentář od Michala, že má podobné problémy na N85. Nechce se mi věřit, že by Nokia tolik odflákla hardwarovou část přijímače.Uvidíme, jestli se k problému nějak vyjádří, případně jestli bude existovat řešení. N97 s takovýmto 3G by v očích mnoha zákazníků mohla být silně znevýhodněna.

Instalace a kompatibilita dalších aplikací

Vyzkoušel jsem si i instalaci pár dalších aplikací, u většiny z nich jsem musel řešit chybu „Prošlý certifikát“ – obvykle stačí nastavit datum někdy do minulosti, bohužel u DivX playeru ani tohle nepomohlo. Duke3D se sice nainstaloval, ale pak se odmítal spustit. Škoda. Ještě se pokusím (na základě námětu z diskuse) otestovat javový emulátor PC.

Rychlost telefonu po třech dnech

Poté, co jsem do telefonu sesynchronizoval část dat z N70 (kontakty, kalendář), to vypadá, že mu ani těch pár set položek, několik nainstalovaných aplikací a jeden 700 MB soubor nic neudělalo. Asi by to chtělo něco dalšího, zkusím více zaplnit integrovaných 32 GB (resp. necelých 29 GiB skutečné kapacity).

N97 jako modem

Vyzkoušel jsem si i N97 jako modem. Samotné modemové zařízení se do systému nainstalovalo automaticky spolu s ostatními USB zařízeními. Vše testuji na 64-bit Windows 7 RC1 (build 7100).

Poté stačilo v systému vytvořit nové vytáčené připojení, zadat správné číslo (*99***1#), libovolné jméno a heslo a následně připojení vytočit. I přes problémy s 3G signálem jsem se při stahování souborů rychlost pohybovala kolem 900 kbps na downloadu. Větší test bude při cestě z Prahy domů – ale asi ne dnes, protože dnes jsem si zapomněl napájecí zdroj notebooku doma a tak i v práci si musím půjčovat zdroj, abych vůbec mohl fungovat.

Další kroky

Na SIP (VoIP) se včera opět nedostalo :)) a tak snad dnes. Večer nebo zítra sem přidám galerii screenshotů, fotek, a videí, které jsem pomocí N97 průběžně nasnímal/nafotil.

Náměty – jako obvykle – můžete psát do diskuse.

Testujeme Nseries: N97, den druhý

Včera jsem se tu rozepsal o prvních minutách s N97, dnes se mohu podělit o další zkušenosti. Během včerejšího dne jsem se vydal za známým, který používá N95, abychom mohli N97 prozkoumat spolu – on má na N95 vyzkoušené různé aplikace a zároveň je vážným zájemcem o N97 a tak jsme poseděli a vyzkoušeli, co nás napadlo. V tomto příspěvku tedy přináším další lavinu postřehů.

Ještě se vrátím k situaci po prvním zapnutí. Docela mě překvapilo, že se telefon sám přihlásil textovkou k službě My Nokia – aniž by mi umožnil přihlášení odmítnout. O onom přihlášení jsem se dozvěděl vpodstatě náhodou, protože mi po dvou hodinách dorazila zpráva, že mi Nokia děkuje za přihlášení. Odběr služeb je sice zdarma, ale přesto by taková služba neměla být aktivována bez mého vědomí.

Odhlášení by mělo být možné přes menu Aplikace – My Nokia – zrušit objednávku, bohužel to asi moc nefunguje – když jsem zažádal o odhlášení, dorazila mi nejprve zpráva, že jsem byl odhlášen, a následně další, že se odhlášení nezdařilo. Jak jsem na tom teď, netuším.

Ale pojďme tedy k dalším testům.

Navigace

Sliboval jsem, že vyzkouším navigaci. Nokia vám automaticky dá devadesátidenní zkušební přístup k online mapám a navigačním službám. Bohužel se mi jednou stalo, že se naplánovaná trasa při přepnutí do jiné aplikace zrušila, podruhé spadla  celá navigační aplikace. Takovou službu bych si asi předplácet nechtěl. Budu doufat, že šlo o chybu aplikace, která je v řešení.

Když už navigace fungovala, byla poměrně přesná. Tedy až na křížení silnic I/27 a I/6, kde jsem správně měl zahnout doprava (směrem ku Praze), zatímco navigace mi oznámila, abych „se držel vpravo“ a následně „pokračoval po této silnici.“ Nebýt místní, asi bych jel dál směrem na Žatec :-)

V recenzi na Mobilmanii se dozvídáme, že mobil dokáže navigovat i když leží na místě spolujezdce. Bojím se, že ta citlivost nebude až tak dobrá, u mě na sedačce spolujezdce dost ztrácel signál GPS.

Ani přesto, že mapy jsou „online,“ nejsou příliš aktuální. Silnice R6 mezi Pavlovem a Prahou už od prosince loňského roku vede okolo Pavlova, Jenče a Hostivice, přesto v mapách stále není zakreslena. Navigaci jsem touhle cestou zmátl poměrně spolehlivě, snažila se mě navádět na blízko ležící silnice a myslela si, že jsem někde v poli :-)

V diskusích se objevoval požadavek na otestování přesnosti GPS pro pěší. Tomu bych se rád ještě věnoval, pokud to vyjde, sepíšu poznatky v některém z dalších příspěvků.

Stabilita

Bohužel se mi během neděle telefon několikrát restartoval. Mám podezření, že screenshotová aplikace nebude zase až tak dokonale kompatibilní, na telefonu totiž nic dalšího v tu chvíli neběželo, jen jsme si s ním hráli. Stabilitu budu dál sledovat, obávám se ale, že nebude až tak dokonalá, jakou bych od produkční verze softwaru očekával. Nicméně znám produkty Nokie a vím, že firmwary v nově uváděných telefonech často obsahují nepěkné chyby a vše je postupně dolazováno novými a novými firmwary.

Jen pro zajímavost, v mé N97 je verze softwaru 10.0.012.C01.01 z 15­. května 2009.

V telefonu je funkce Zjistit aktualizace, která zřejmě má být schopná ověřit, zda je k dispozici novější firmware pro funkci Bezdrátové aktualizace firmwaru. Při pokusu o zjištění aktualizace však získávám jen hlášení „server neodpovídá“ – možná to bude tím, že není definován žádný aktualizační profil serveru :-)

Prohlížeč internetu podruhé

Při dalším zkoumání vyšlo najevo, že prohlížeč je postaven na jádru WebKit, tedy podobně jako Apple Safari nebo Google Chrome. Teoreticky by tedy měl být podobně kvalitní, jako prohlížeč v iPhonu.

Zajímavostí je, že prohlížeč internetu skutečně podporuje Flash. Ale nemůžeme čekat, že bude podporovat každou flashovou ptákovinu :-)

Provedli jsme tedy test. Otevřel jsem si www.krusovice.cz (odporně flashová stránka bez textového obsahu) a po načtení 7 MB flashe přes GPRS s rychlostí 5 kB/s (tedy po neskutečných dvaceti minutách drcení baterky) jsme neviděli nic, než šedou stránku. Flash se možná načetl do přístroje, ale rozhodně nespustil.

Později jsem ještě zkoušel test rychlosti na dsl.cz, kde vaši výslednou rychlost prezentuje i flashový rychlostní tachometr. Ten se načetl a animoval přesně tak, jako na stolním PC.

Podobně reklamy se animovaly, podpora Flashe tedy jakás-takás je. Ovšem pouze pro malé a dobře udělané Flashe. Pokud toto čte nějaký webmaster, který preferuje Flash, vyzývám ho, aby si ty (s prominutím) sračky strčil za klobouk a dělal obyčejné textové (HTML) verze webů, když už ne verze upravené pro mobily.

E-mail

Samozřejmě, přístroj s QWERTZ (QWERTY) klávesnicí je jako dělaný pro psaní delších textů a jedním typem takových textů budou bezpochyby i e-mailové zprávy. I rozhodl jsem se vyzkoušet, jak se telefon se zprávami popere.

Pro e-maily využívám Google Apps hostované řešení. Mám tedy k dispozici šifrované IMAP4 a SMTP. Při využití konfiguračního průvodce mě příjemně překvapilo, že i na mé doméně konfigurátor rozpoznal googlovské aplikace a rovnou předvyplnil servery, šifrování a porty.

Co mě ale překvapilo v nepříjemně, byl stav, kdy jsem telefonu řekl „stáhni si záhlaví všech e-mailů“ – to sice na WiFi proběhlo, ale telefon se pak stal nepoužitelným. Trvalo mi dva restarty, než jsem se dostal do nastavení zpráv – e-mailů a celou schránku jsem zrušil a nakonfiguroval znovu. Ve schránce jsem totiž měl cca 3 tis. zpráv v Inboxu (ano, jsem prase :)), což telefon nepochroupl.

Později jsem zjistil, že výchozím úložištěm pro zprávy je systémový disk C:. Čekal bych, že u integrované paměti se bude rovnou používat ta – k tomuto účelu bude mnohem vhodnější. Schránku jsem ale mezitím promazal a navíc jsem vypnul načítání všech zpráv. Od té doby e-mail funguje svižně.

Psaní

N97 má vlastně tři klávesnice. Hardwarovou, softwarovou imitaci tlačítek 0 – 9, * a # a pak rozpoznávání textu.

Hardwarová klávesnice funguje poměrně dobře, občas se ale uklepnete a zapnete si režim Caps lock nebo Fň lock a pak píšete speciální znaky nebo velká písmena i tam, kde to nepotřebujete. Aktuální stav bohužel není nikde vidět. Pokud se vám to stane, promačkejte klávesu Fň (fialová), Shift, případně obě dohromady.

Softwarová je rychlá a píše se na ní opravdu jako na klasickém mobilu.

Rozpoznávání textu by chtělo stylus, prstem to moc rychle nejde. Přístroj můžete naučit svůj rukopis, ale i v základu rozpoznávání funguje dobře – a to i pro české znaky.

WiFi

Ano, telefon má WiFi. Sice pouze na 2,4 GHz (zvládá normy 802.11b/g), ale pro domácí použití to tak nějak stačí. Nevýhodou je, že neposkytuje možnost ručně nastavit IP adresy. Pokud tedy v síti nemáte DHCP server, máte smůlu a WiFi používat nebudete moci.

Možná toto jde obejít nějakou aplikací třetí strany, standardní konfigurace přístupových bodů však statickou konfiguraci IP adresy nenabízí.

WiFi umí používat i protokol IPv6. Chválím Nokii, přístroj jako N97 tu s námi totiž určitě bude déle, než dojdou IPv4 adresy. Vyzkoušel jsem si, že na server, který má pouze v6 adresu, se dostanu bez problémů. Na server, který má jak IPv4, tak IPv6 adresu, leze Nokia po IPv4. Škoda…

Jinak je WiFi stabilní a v konfiguraci přístupových bodů si mohu určit, že pro přístup k internetu budu používat prioritně domácí WiFi (prio 1), je-li dostupná, jinak GPRS/UMTS (prio 2).

3G sítě

Jednou z důležitých funkcí je i podpora sítí třetí generace. N97 bohužel nemá HSDPA do 7,2 Mbps (umí jen do 3,6 Mbps), nemá ani HSUPA (takže upload s N97 končí na 384 kbps dle standardu WCDMA/UMTS).

Ale ani naši operátoři na tom nejsou zrovna slavně. Vodafone má demosíť s HSDPA i HSUPA na Praze 9 a 10 (tam se nepohybuji), O2 nemá HSUPA, ale jen HSDPA, v Praze a okolí navíc s hardwarovým omezením na 1,8 Mbps (stará technologie Nokie) a softwarovým na 1 Mbps (to se bude v nejbližších dnech rušit, zřejmě ale až v době, kdy já budu N97 vracet :-))

Ještě jsem netestoval N97 jako datový modem, k tomu bych se rád dostal během týdne. Zatím jsem 3G sítě využíval jen pro surfování, stahování aplikací a příjem e-mailů. Bohužel se telefon nechová podle očekávání :-(

Mám dvě SIMkarty od O2 a jednu od Vodafone. Vodafoňáckou mám v N70, SIMky O2 v E51 a N97 (příp. v HTC TyTN). Město, kde bydlím (cca 20 km za Prahou), je pokryto dvěma vysílači s O2 3G, signál je tedy dobrý i v indooru v bytě. Tedy dobrý na N70, E51 a TyTNu.

N97 mi z neznámých důvodů ztrácí 3G signál, jako kdyby měla horší anténu/přijímací část. Dnes ráno jsem ležel v posteli a surfoval (nemohl jsem spát) přes WiFi a přitom jsem pozoroval, jak podivně poskakuje indikátor 3G signálu. Chvíli byl na 100%, chvíli někde mezi nulou a 100%, poměrně dlouhé okamžiky jsem byl i úplně bez signálu. Na tom samém místě položená E51 měla celou dobu šest nebo sedm čárek ze sedmi. Tohle chování si vysvětlit nedokážu, buď má moje N97 vadnou 3G část, nebo jí něco vadí (softwarově?). V režimu UMTS only jsem byl kolikrát v bytě úplně bez signálu.

V práci mám přes ulici 3G sektor O2, takže signálu je plno. Ještě budu víc pozorovat, jak se bude přístroj chovat k signálu při cestě po Praze.

Pokud se takto ale bude  chovat každá N97, tak to Nokia bude těžko vysvětlovat, nejde totiž jen o data, neustálé handovery z 3G do GSM a zpět mohou znamenat chvilkovou nedostupnost telefonu, což může být problém, pokud vám někdo chce právě v ten okamžik zavolat. Dodám jen, že na GSM je signál stabilní a podobné nesrovnalosti se nevyskytují.

Další aplikace

Do telefonu jsem si zatím nainstaloval mimo Opery Mini i Gmail, Mapy Google, Handy Taskman. Nezaregistroval jsem problémy – tedy zatím. Dokonce i dotykové ovládání u těchto aplikací funguje. Mapy lze posouvat prstem, v Handy Taskmanu není problém rolovat v seznamu aplikací a kliknutím na aplikaci se do ní přepnout.

V mezičase jsem si na OPDA zažádal o dev certifikát. Ten mi byl vygenerován, bohužel stáhnout jsem mohl zatím jen .key soubor, pro .crt mi chybí „OP coins“ – postnul jsem tedy pár příspěvků na téma N97 a doufám, že dostanu body dřív, než budu telefon vracet 🙂

Poté bych rád vyzkoušel, jestli N97 vezme i tímto certifikátem podepsané aplikace. Přece jen, vynucování certifikace aplikací je věc, která mi na Symbianu vadí asi tak, jako nemožnost legálně nainstalovat necertifikovanou aplikaci do iPhone 🙂

N97 versus iPhone

Spousta lidí by ráda znala srovnání N97 versus iPhone. Ten ovšem nevlastním, proto berte následující řádky jako názor člověka, který si s iPhonem jen chvíli hrál.

iPhone má, stejně jako většina produktů od Applu, perfektní uživatelské rozhraní. Sice mu leccos (v základu) chybí, na druhou stranu to, co běžný uživatel využije, funguje a funguje to perfektně. Viz např. psaní zpráv na dotykovém displeji, rychlé surfování a přepínání mezi aplikacemi, intuitivní ovládání. Když jsem měl iPhone poprvé v ruce, trvalo mi asi minutu, dvě, než jsem se s ním sžil.

Nokia může oproti iPhonu vypadat jako chudší konkurence. Po letech má konečně celkem rychlý operační systém s dotykovým ovládáním. Pořád je to ale Nokia i se všemi neduhy, jaké Symbian má. Na Symbian si musíte zvyknout, někomu vyhovuje více, jinému méně. S Nokií jsem se sžíval několik desítek minut, možná až hodiny, a některé funkce jsem v menu hledal dost dlouho.

Taková intuitivita, jakou umí udělat Apple, to Nokii chybí. Stejně jako celokovový kryt, vedle kterého je N97 plasťáček. Ale ani tenhle plasťáček nemá problém pevně držet u sebe, neskřípe, nevrže.

Oba telefony srovnat nejdou. Každý vyniká v jiné oblasti. Pokud chcete intuitivní ovládání, ale v některých případech možná méně funkcí, pokud si nechcete telefon speciálně vyšperkovávat, jděte do iPhonu.

Jestli si chcete s telefonem hrát, jste ochotni přetrpět typické porodní  bolesti nokiáckých firmwarů a máte rádi Symbian, N97 může být určitě dobrá volba.

A pokud chcete s telefonem trávit hodiny, dny či týdny a neobejdete se bez stylusu, jděte do zařízení s Windows Mobile nebo Google Androidem 🙂

Zítra se pokusím dokonfigurovat a vyzkoušet již zmiňovaný VoIP a pokud se objeví další vaše dotazy a náměty na otestování, vrhnu se i na ty. Pro dnešek už pokračujme v diskusi…