Jak obejít nefunkční IPv6 na justice.cz

Jedním z nešvarů při nasazování IPv6 do provozu je neschopnost správců. Jednou z ukázek takové neschopnosti je implementace nasazení IPv6 na webové prezentaci Ministerstva spravedlnosti (dostupné na adrese portal.justice.cz). Pokud patříte mezi uživatele s funkční IPv6 konektivitou, na weby justice.cz se už téměř dva roky nemáte šanci dostat. Pojďme si shrnout příčiny a možné způsoby obejití tohoto problému.

Problém

by se dal charakterizovat tak, že někdy během roku 2010, ve snaze naplnit Usnesení vlády č. 727 ze dne 8. června 2009 (mimochodem, předně dva roky před World IPv6 Day :-)), správce Justice.cz tento portál „zprovoznil“ i pomocí protokolu IPv6. Od té doby je práce s tímto webem doslova utrpením – tedy pokud na svých klientských počítačích máte IPv6.

IPv6 má jak adresa www.justice.cz, tak i skutečná adresa portálu – portal.justice.cz. Adresy se ale liší, ale chování za nimi schovaných serverů je shodné, možná tedy ukazují na jeden počítač s více IPv6 adresami. Nebo na více počítačů se stejně špatným nastavením.

Při přístupu na Justice.cz se objevuje několik problémů:

  • MTU problémy: pokud máte IPv6 konektivitu s MTU nižším, než 1500 (jakýkoli tunel, včetně nativního IPv6 poskytovaného přes PPPoE u DSL přípojek), může dojít k navázání spojení, ale data od webserveru k vám nedorazí, protože routery v cestě zahazují ICMPv6. ICMPv6, zejména jeho zprávy Packet too big, jsou ovšem pro správné fungování IPv6 vyžadován. Nesprávné filtrování pak vede k tomu, že data od jedné nebo druhé strany TCP spojením neprojdou. O správném filtrování ICMPv6 si můžete přečíst např. v RFC4890. Tento problém se u webserveru Justice.cz vyskytoval dřív, dneska už je, zdá se, opraven (alespoň něco).
  • Problémy s navázáním spojení: pokud si tcpdumpem zachytíte pokus o přenos úvodní stránky justice.cz, můžete zaregistrovat chování, kdy data začnou přicházet právě 21 sekund po odeslání GET požadavku. Tato prodleva napovídá, že na straně justice.cz existuje problém s navazováním spojení (např. od webserveru k backend serveru), kdy po 21 sekundách dojde k přepnutí z jednoho IP protokolu na druhý. 21 sekund je timeout, který pro navázání TCP spojení existuje ve Windows. A justice.cz používá právě servery na platformě Windows. Data chodí v podivných 536 bajtových blocích, hluboko pod hodnotou minimálního IPv6 MSS. Zajímavé je, že tenhle problém se neprojeví při pokusu o stažení z Linuxu, kde se ale projevuje následující:
  • Problémy s „blokovým“ přenosem dat od serveru: tento problém jsem zaregistroval na tunelovaném i nativním připojení. Pokud se připojíte telnetem k IPv4 adrese portal.justice.cz, tcp port 80, a zašlete GET požadavek na adresu /Justice2/Uvod/u­vod.aspx (úvodní stránka portálu Ministerstva spravedlnosti), data k vám dorazí během mrknutí oka.Pokud to samé ale zkusíte po IPv6, budete pozorovat, jak přicházejí po cca dvoukilobajtových blocích (rychlostí 2 kB za sekundu!). Problém se neprojevuje na Windows, ale naopak je ho možné pozorovat na Linuxu, data v TCP chodí ve 1208 bajtových blocích.

Všechny zmiňované problémy by nevadily, pokud by šlo o neveřejné testování. Státní správa ale jde cestou ‚nejprve zveřejnit AAAA záznamy v DNS a pak odstraňovat problémy‘. Dvouleté testování si tedy naplno můžeme užívat my všichni, kdo již IPv6 využíváme.

Samozřejmě, dlouho to vydržet nejde, pokud s Justicí pracovat _potřebujete_. Správným řešením by bylo, z DNS odebrat AAAA záznamy, konfiguraci a konektivitu serverů opravit a pak AAAA záznamy do DNS vrátit. Jenže k tomu se MSp nemá. A proto přichází různé formy hacků.

Hacky

Využít můžete různé hacky. Např. pan Stanislav Petr z Hostingu 90 filtruje AAAA záznamy pro DNS jména portal.justice.cz a www.justice.cz, takže se klienti s IPv6 k Justici ani nepokoušejí připojit po IPv6. Jenže selektivní filtrování jen některých AAAA záznamů je featura, kterou ve většině rekurzivních DNS serverů nenajdete. Řešení pro nový BIND využívá volby filter-aaaa.

Proto nabízím druhý hack, funkční, pokud máte na routeru systém založený na GNU/Linuxu. Prostě pošlete klientovi TCP reset. V takovém okamžiku i ten nejhloupější Internet Explorer okamžitě přejde na IPv4 spojení! Z pohledu klienta praktické a funkční řešení, z pohledu správce pak řešení, které nejmíň zasahuje do infrastruktury a konfigurace routeru.

TCP reset lze vyřešit jednoduchým pravidlem ve firewallu (zmíním jen řetězec FORWARD, pokud potřebujete řešení pro přístup z lokálního serveru např. kvůli HTTP proxy, stačí místo -A FORWARD zapsat -A OUTPUT, stejně tak můžete v proměnné $WAN nastavit jakékoli rozhraní s přístupem do IPv6 internetu):

ip6tables −A FORWARD −o $WAN −d 2001:af0:ffee:200::/64 −p tcp −j REJECT −−reject-with tcp-reset

Prefix 2001:af0:ffee:200::/64 patří Ministerstvu spravedlnosti a jsou v něm obě IPv6 adresy Justice.cz, a možná i dalších, podobně špatně nastavených serverů. Věřím, že podobně půjdou nastavit i routery od Cisca, Juniperu, Brocade. Pokud podobné řešení na některé z těchto platforem používáte, podělte se o něj prosím v diskusi 🙂

Na závěr bych jen zdůraznil, že problém jsem reportoval loni v červenci po akci World IPv6 Day paní Hatlapatkové z MPO, která k oznamování podobně rozbitých webů státní správy vyzývala, ale nedočkal jsem se žádné reakce. Letos jsem týden před akcí World IPv6 Launch napsal na podatelnu Ministerstva spravedlnosti, ale doteď jsem bez reakce. Zatím posledním krokem tedy bylo zaslání mailu panu Novákovi z MPO, který letos vystoupil na konferenci IPv6 Day pořádané organizací CZ NIC a dalšími. Pan Novák promptně odpověděl, že problém předá MSp a bude trvat na vyřešení.

Jen doufám, že se dočkáme dne, kdy budou existovat weby funkční i bez podobných hacků.

P. S., pokud tohle čte někdo z GTS/MSp, kdo je za nastalou situaci zodpovědný, měl by se nad svým přístupem zamyslet. OK, kdyby to nefungovalo týden, tak nad tím mávnu rukou. Ale dva roky…?

Cesta k levnějšímu volání: velkoobchodní nabídka mobilních služeb

Aneb pár řádek o tom, proč ČTÚ nevyžaduje v podmínkách aukce kmitočtů 800, 1800 a 2600 MHz po stávajících GSM/UMTS operátorech velkoobchodní nabídku služeb na stávajících sítích pro každého podnikatele.

Český telekomunikační rybník trh se službami pro rezidentní zákazníky (domácnosti, jednotlivce) je už řadu let poměrně zatuchlý. Ceny za minutu hovoru se za posledních deset let prakticky nezměnily, zatímco terminační poplatky klesnou letos až na desetinu oproti stavu v roce 2002. Ceny paušálních tarifů se občas vizuálně sníží, aby po bližším prozkoumání spotřebitel zjistil, že novější tarify jsou ve skutečnosti dražší (což je příklad např. tarifu S námi 390 od T-Mobile, nebo Neonových tarifů od O2 s účtováním 60+60, nebo Vodafoních rodinných tarifů).

Zatímco v okolních zemích roste s přibývajícím počtem virtuálních mobilních operátorů konkurence a klesají ceny, u nás se neděje nic. Pokud máte satelitní nebo kabelovou televizi a zaregistrujete občas reklamy zahraničních operátorů, překvapí vás nabídky mobilů téměř zadarmo ke každému tarifu. Nebo takové množství předplacených jednotek, že se vám protočí panenky. A přesto tamní operátoři zvládají i stavět sítě a vydělávat.

Specifický trh

V ČR jsme tzv. „specifický trh.“ To znamená, že mobilní operátoři, jako správní podnikatelé, využívají všechny možnosti, které jim dává zákon a státní regulátor (ČTÚ), a které jim my, zákazníci, tolerujeme. Mimo jiné tedy například cenu paušálních tarifů nastaví podobně, jako v zahraničí, ale objem služeb je na zlomku zahraničních nabídek. A ještě nám tvrdí, že to tak vlastně chceme :-)

A přesto, že u nás jsou operátoři tři, není na trhu vidět konkurence. I když se operátoři škádlí tím, kdo dřív přijde s mírně upravenou nabídkou, výrazné změny služeb u nás nepředstavil za posledních pět let nikdo. I když zákazníci volají po zlevnění, nebo úpravě objemu předplacených jednotek, nikdo se k tomu nemá. Občas se objeví mimořádná nabídka, která je zajímavá, to asi aby se neřeklo – z poslední doby jde třeba o Vánoční Velikonoční balíčky Vodafonu, které nabídly zajímavé množství volných minut a SMS v rámci balíčku, a to vše za přijatelné ceny. Bohužel, šlo o půlroční promoakci, a tarify navíc trpěly např. nemožností změnit si vnucený internetový tarif za vyšší, nebo stále vysokou cenou za minutu volání po provolání „balíčkových“ mi­nut.

Jak z toho ven? Čím rozhýbat konkurenční boj? Vzhledem k omezenému množství dostupných frekvencí k nám už žádný operátor nepřijde postavit GSM/UMTS síť – všechny frekvence jsou vyčerpány a budoucnost je v LTE. Zbývá tedy jen konkurence v podobě virtuálních operátorů, kteří budou poskytovat maloobchodní služby s využitím stávajících sítí některého z našich tří GSM/UMTS operátorů.

Virtuální operátoři

Právě existence mobilních virtuálních operátorů (MVNO) v zahraničí má, ať si ČTÚ říká co chce, výrazný vliv na telekomunikační trh v zemi. Pro nás příkladem může být Tesco Mobile. Virtuální operátor, který patří pod křídla britského obchodního řetězce Tesco, působí v Británii, Irsku, Maďarsku a na Slovensku. Na Slovensku tamní Tesco Mobile nabízí za v přepočtu 250 Kč sto minut ve „vlastní síti“ (mezi zákazníky TM), sto minut do ostatních sítí, SMS za 1,25 Kč, 500 MB dat za 125 Kč, nad rámec volných minut pak minuta ve „vlastní síti“ stojí 25 haléřů a do cizích sítí 2,50 Kč.

Takové ceny u našich mobilních operátorů nenajdete. Tedy alespoň ne v běžných nabídkách pro koncové uživatele. Pokud máte štěstí, možná se vám podaří vyhádat si se svým mobilním operátorem individuální ceny – u O2 nebylo dříve výjimečné mít zdarma tisíce volných minut a slevy na paušály, u Vodafonu dostanete bez problémů 50% slevu z ceny balíčků s minutami, sms a daty. Ale běžný zákazník u paušálu za 250 Kč obvykle volá s cenou 5 – 6 Kč za minutu a píše SMS zprávy za cenu 1,50 – 2 Kč. O datech raději nemluvit, 150 MB dostanete nejlevněji za 150 Kč u O2, 500 (600) MB pak za 300 Kč u O2, resp. 315 u Vodafonu. T-Mobile je venku ze hry už se základním paušálem, za 390 Kč si můžete „užívat“ 30 minut, 30 SMS a 20 MB (ne na den, ale na měsíc!).

Tedy, pokud přijde konkurence v podobě MVNO, bude to asi jediná šance na snížení ceníkových cen u stávajících operátorů. Jenže v tom je háček – MVNO se dnes musí s některým z našich operátorů dohodnout na spolupráci. A nic podobného stávající trojka nepřipouští, i když se navenek tváří, že „jednání probíhají“ (viz kauza Quadruple v jedné z posledních monitorovacích zpráv ČTÚ), ve skutečnosti hází zájemcům klacky pod nohy. Jde o projev selhání trhu, kde vznikl oligopol a nyní si snaží svoje pozice (a zisky) udržet tak dlouho, jak jen to bude možné.

Když selže trh…

…existuje jediná cesta, kterou se vydat, a to cesta regulační. Musí zasáhnout státní regulátor (ČTÚ) a operátorům nařídit nabídku velkoobchodních služeb pro každého, kdo by o ni měl zájem. To bohužel doposud nenastalo, i když nejvhodnější okamžik pro takové nařízení byl někdy v letech 2008/2009, kdy operátoři – krize nekrize – stále díky oligopolu fungovali s nadprůměrnými maržemi a zisky.

Mnozí uživatelé v diskusích doufali, že ČTÚ vpašuje povinnost velkoobchodní nabídky služeb postavených na stávajících sítích do aukce kmitočtů, která se právě připravuje a proběhne letos na podzim. ČTÚ to tak ale z obavy mezinárodních arbitráží neudělal, povinnost velkoobchodní nabídky bude platit pouze pro služby využívající kmitočty, které operátoři získají ve zmiňované aukci.

Místo toho se ČTÚ rozhodl jít cestou (znovu)vymezení takzvaného velkoobchodního trhu přístupu a původu (originace) volání ve veřejných mobilních sítích. Takovým trhem je trh služeb, poskytovaných v mobilních sítích, ale pouze velkoobchodně (za účelem přeprodeje). Žádná taková nabídka u nás dnes však oficiálně neexistuje. Ke znovuvymezení trhu s číslem 8 oficiálně došlo čtvrtého dubna 2012 vydáním Opatření obecné povahy.

Po vymezení trhu musí proběhnout tzv. Analýza trhu, to trvá měsíce. V případě trhu číslo 8 však ke dnešnímu dni ještě k zahájení samotné analýzy nedošlo. Ve chvíli, kdy ČTÚ analýzu dokončí a zveřejní, bude oficiálně jasné, jestli je náš trh konkurenční, nebo nikoli (a výsledek si můžeme tipnout, já sázím na konstatování existence tří subjektů s významnou tržní silou :-))).

Musíme to nařídit!

Po zveřejnění analýzy dojde k uložení určitých povinností subjektům s významnou tržní silou. O tom, jaké povinnosti může ČTÚ uložit, nám napoví zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podobně jako prostudování uložených povinností na podobném trhu číslo 5 (fixní broadband – DSL služby).

Rozdíly mezi trhem DSL a trhem velkoobchodních mobilních služeb sice jsou, ale pro nás je důležité vnímat přístup regulátora. Jak tehdejší Český Telecom, tak dnešní tři mobilní operátoři, nechtějí pustit do svých sítí konkurenty, nebo pokud se tváří, že chtějí, přicházejí velkoobchodně s takovými nabídkami, které se partnerům nevyplatí.

Co tedy ČTÚ může nařídit:

  1. Povinnost přístupu podle § 84 zákona – jinak řečeno, povinnost velkoobchodní nabídky
  2. Povinnost průhlednosti podle § 82 zákona, tj. povinnost zveřejnit referenční nabídku s cenami
  3. Povinnost nediskriminace podle § 81 zákona, kdy nesmí být partnerům nabízeny služby v horší kvalitě, nebo docházet k jakékoli jiné diskriminaci partnera oproti vlastní maloobchodní nabídce
  4. Povinnost oddělené evidence nákladů a výnosů podle § 86 zákona, aby bylo jasné, z čeho operátor vychází při stanovování velkoobch. nabídky (a případně aby ČTÚ mohl zasáhnout), a aby nedocházelo ke křížovému financování (dotování) vlastních maloobchodních služeb z velkoobchod­ních cen.

To bude první krok, kterým ČTÚ operátorům jasně řekne, že nesmí uzavření velkoobchodní smlouvy odmítat a že nesmí konkurenty odírat vyššími cenami, než účtují sami sobě (např. pro korporátní zákazníky). Jenže uložené povinnosti jsou bez konkrétních cen. A zákazníky i konkurenční poskytovatele (často malé ISP, kteří chtějí své služby doplnit o mobilní hlas a data) budou ceny důležité.

Pro rozseknutí otázky, jestli je požadovaná cena služby nízká (tvrdí obvykle mobilní operátor) nebo vysoká (tvrdí zájemce o velkoobchodní vztah), by ČTÚ měl uložit ještě povinnost cenové regulace, jako to udělal například na velkoobchodním trhu číslo 4. V cenovém rozhodnutí pak budou stanoveny

  • ceny za jednorázové úkony (za zřízení, změny a zrušení služeb, atd.)
  • pravidelné měsíční poplatky (za vedení živého čísla, realizaci propojení sítě mobilního operátora a velkoobchodního zákazníka, atd.)
  • ceny za jednotku služby (provolaná minuta, odeslaná SMS, přenesený gigabajt dat)

Pokud bude mít ČTÚ rozum, nařídí i účtování jednotek služby a to po nejmenších možných úsecích. Tj. u hlasu by mělo být na velkoobchodní úrovni účtováno po sekundách od první sekundy hovoru (jako to znají zákazníci v zahraničí a stejně jako si operátoři dnes účtují mezi sebou), u dat pak po kilobajtech.

Otázkou zůstává, jakým způsobem budou účtovány další služby, jako volání do zahraničí, volání do ostatních mobilních a pevných sítí, a podobné.

Nabízí se dvě varianty: první varianta nastane, pokud velkoobchodní zákazník už provozuje nějakou telekomunikační síť (např. operátoři, kteří dnes nabízejí SIP VoIP služby) a dokáže odsměrovat provoz do ostatních sítí sám. Takový zákazník/operátor pak bude moci nabídnout i podobně atraktivní ceny za volání do zahraničí, jako teď nabízí na svých SIP VoIP službách. Například pokud by o velkoobchodní služby měl zájem Odorik, do Japonska byste si mohli z mobilu zavolat za cenu minuty ve vlastní mobilní síti zvýšené o 65 haléřů. Můžete to srovnat s cenou 65 Kč za minutu, jakou aktuálně nabízí Telefónica 🙂

Druhá varianta je, že si velkoobchodní zákazník od mobilního operátora objedná kompletní sortiment telekomunikačních služeb, díky objemu případně získá ještě atraktivnější ceny, než budou v referenční cenové nabídce, a sám bude zajišťovat jen prodej, fakturaci a styk s koncovým zákazníkem. Pak ceny ostatních služeb ovlivní vyjednávací síla velkoobchodního zákazníka, který ceny bude chtít maximálně snížit.

A tím se dostáváme k další otázce:  jaké ceny můžeme očekávat (alespoň u vnitrostátních služeb)?

Ceny

Částečně se snad dá vycházet z dnešních nabídek mobilních tarifů pro korporátní zákazníky. Cena za volání mezi korporátními čísly se pohybuje v desítkách haléřů za minutu, nebo je úplně zdarma – to bude náklad na hovor ve vlastní síti. Hovor do sítě dalšího mobilního operátora by měl stát přibližně stejně, jako součet ceny za hovor ve vlastní síti a ceny za mobilní terminaci (na přelomu 2012/2013 to bude 55 haléřů bez DPH za minutu), tedy při volání do konkurenční sítě se budeme pohybovat kolem jedné koruny bez DPH za minutu.

SMS je dnes služba neregulovaná, takže můžeme vycházet jen z komerčně dostupných nabídek. O2 nabízí balíček Neomezené zprávy (ve vlastní síti) za 200 Kč včetně DPH, Vodafone má neomezené SMS do všech sítí za 500 Kč s DPH. Pokud odhadneme, že průměrný uživatel takové služby pošle 1000 SMS za měsíc, vychází nám cena 20 haléřů za SMS ve vlastní síti u O2 a 50 haléřů za SMS do libovolné sítě u Vodafone. Vše tentokrát včetně DPH. Pokud ČTÚ začne regulovat i cenu SMS, můžeme se tedy pohybovat někde mezi 0,20 – 1 Kč bez DPH. Za přenesení 140 bajtů jde pořád o cenu extrémně vysokou.

Mobilní data jsem si nechal nakonec, protože u nich je situace nejsložitější. O2 nabízí velkoobchodním zákazníkům 10 GB dat za 150 Kč bez DPH, případně za cenu kolem 100 Kč bez DPH službu, která není omezená množstvím dat, ale jen rychlostí (384 kbit/s, někdejší Data Nonstop). Tady bude muset ČTÚ zjistit, jaké jsou náklady na přenos jednoho gigabyte sítí operátorů k zákazníkovi. Výslednou nařízenou cenu si netroufám odhadovat, odhadnu jen to, že mobilní data součástí cenové regulace budou – protože v budoucích letech budou hrát významnou roli.

Do roka a do dne?

Poslední otázkou zůstává, kdy se na trhu dočkáme produktů (tarifů) založených na velkoobchodní nabídce. ČTÚ má letos kromě analýzy mobilní originace na starost i zmiňovanou aukci kmitočtů pro sítě dalších generací (LTE). Pokud tedy budeme předpokládat, že analýzu zvládne provést, zveřejnit a poprat se s připomínkami za šest měsíců, tři měsíce mu potrvá stanovení podniku s významnou tržní silou a další dva měsíce k uložení povinností a cenové regulace (včetně všech lhůt, které mezitím budou muset uplynout), vychází nám, že stabilní velkoobchodní prostředí by u nás mohlo vzniknout snad někdy příští rok na jaře a do léta 2013 by se mohl projevit i tlak na maloobchodní ceny.

Tedy, pokud se operátoři pod hrozbou regulace raději s nějakou společností nedohodnou dobrovolně dřív. A také jen a pouze tehdy, když regulované ceny nastavené ČTÚ budou poskytovat dost prostoru, aby poskytování mobilních služeb na velkoobchodní službě bude komerčně zajímavé (tj. pokud nebude ztrátové, jako to dnes je u velkoobchodní nabídky DSL služeb a permanentně probíhajících akčních nabídek ze strany Telefóniky).

Projektům jako Projekt MVNO (sdružení ISP bezdrátových a optických sítí), nebo Quadruple(sdružení kabelových operátorů), které se snaží o doplnění svých produktů o mobilní služby, nezbývá než držet palce – nařízení velkoobchodní nabídky je totiž zřejmě jejich poslední šance, jak stávající mobilní operátory donutit ke spolupráci a udržet si konkurenceschop­nost.

O terminačních poplatcích a o tom, komu prospěje jejich snížení

ČTÚ dnes zveřejnil Monitorovací zprávu za únor 2012, ve které nenápadně zmínil snížení terminačních (nebo také propojovacích) poplatků pro volání do mobilních sítí. Novinářům zároveň rozeslal informaci, že snížení proběhne letos podle starého modelu ve dvou krocích a od příštího roku začne používat model nový. Pojďme si popsat, co to vlastně může znamenat pro spotřebitele.

Aktualizace v červenci 2012:

ČTÚ nakonec přistoupil na názor Evropské komise a propojovací poplatky snižuje na 0,55 Kč za minutu bez DPH již od 15. července 2012 (pro nově uzavírané smlouvy), resp. od 15. září 2012 (pro stávající smlouvy o propojení). Zároveň se připravuje na zavedení modelu LRIC (viz níže) tak, aby tento model (resp. propojovací poplatky na něm založené) mohl vstoupit v platnost už od začátku roku 2013.

Význam propojovacích poplatků

Propojovací poplatky mají pokrývat náklady přenosu hovoru v síti mobilních operátorů (tj. přenos hovoru od místa, kde si operátory hovory „předávají“, až k volanému zákazníkovi). Platí je vždy operátor volajícího zákazníka operátoru volaného. Tedy například: pokud máte O2 a voláte do sítě T-Mobilu, zaplatí O2 T-Mobilu za každou minutu vašeho hovoru částku nepřekračující aktuální výši propojovacího poplatku (teoreticky ale může být i nižší).

Propojovací poplatky vznikly v letech minulých a jejich výše nebyla vždy správně regulovaná. Není pochyb, že při volání z jedné sítě do druhé vznikají náklady oběma operátorům a o takové náklady by se tedy oba měli podělit.

Ve Spojených státech je běžné používání modelu, kdy každý operátor řeší a financuje pouze tu část hovoru ve vlastní síti. V Americe je dodnes běžné platit i za příchozí hovory – zákazník platí za to, že operátor dovolí svou sítí přenést hovor, který pochází z jiné sítě. I proto je tam cena za volání z pevné na mobil shodná s cenou z pevné do pevné – protože operátor pevné sítě vždy řeší jen náklady své sítě. Operátor sítě mobilní pak řeší jen náklady sítě mobilní.

V Evropě je běžný přístup jiný – náklady, které vznikají volaným operátorům, jim proplácí operátor volajícího zákazníka, a samozřejmě je dále proúčtovává do ceny zákazníkovi. Tento přístup vede ke snaze volaných operátorů zmiňované náklady maximalizovat (a maximalizovat tak příjem za příchozí hovory od ostatních operátorů). Efekt je jasný: zákazník doplácí na hamižnost operátorů. Proto je běžné, že do hry vstupuje národní regulátor, státní (nezávislý) orgán, který od operátorů může zjistit, jaké jsou skutečné náklady za přenos hovoru sítí operátorů a nařídit maximální výši terminačních poplatků, které volaní (terminující) operátoři mohou po volajících (originujících) operátorech požadovat.

Mobilní versus pevná terminace

V ČR jsou dnes regulovány terminační poplatky u tzv. podniků s významnou tržní silou (dominantní operátoři). U pevných sítí jde o síť Telefóniky [web ČTÚ, sekce Cenová regulace], u mobilních pak jsou regulovány terminační poplatky pro sítě všech tří GSM/UMTS operátorů [web ČTÚ, opět sekce Cenová regulace]. Síť U:fon společnosti MobilKom má sice od regulátora uložené povinnosti, ale velikost terminačních poplatků si může v určitých mezích určovat sama (pokud by se s některým operátorem nedohodla, například z důvodů přemrštěné terminační ceny, do hry pak vstupuje ČTÚ).

Není nezajímavé, že terminační poplatky za volání do pevných sítí jsou děleny podle času na špičku, mimo špičku a podle místa předání (místní HOST ústředna, resp. tranzitní ústředna). V nejhorším případě dosahuje terminační poplatek za volání do pevné sítě O2 0,34 Kč (všechny terminační poplatky jsou uvedeny bez DPH a jde o cenu za minutu, ale operátoři si mezi sebou účtují po sekundách, tedy po jedné šedesátině minutového terminačního poplatku). Oproti tomu terminační poplatky do mobilních sítí nejsou rozděleny časově ani podle místa předání hovorů, a u všech našich operátorů aktuálně dosahují výše 1,08 Kč/min.

Při porovnání ceny 0,34 Kč/min. versus 1,08 Kč/min. musí být každému jasné, že jde o dost výrazný nepoměr a volání z mobilní sítě do sítě pevné je výrazně levnější, než v opačném směru. Zatímco terminační poplatky za volání do pevných sítí se za posledních šest let pohnuly jen minimálně [vizte opatření uložená Českému Telecomu v roce 2006], terminační poplatky za volání do sítí mobilních byly dlouho regulované nedostatečně.

Následující tabulka shrnuje postupné snižování terminačních poplatků za volání do mobilních sítí:

31. říjen 2001 8,00 Kč
1. listopad 2001 3,66 Kč
1. březen 2005 3,11 Kč
1. květen 2006 2,99 Kč
1. únor 2009 2,65 Kč
1. červenec 2009 2,31 Kč
1. leden 2010 1,96 Kč
1. červenec 2010 1,66 Kč
1. leden 2011 1,37 Kč
1. červenec 2011 1,08 Kč
1. červenec 2012 0,72 Kč
1. leden 2013 0,55 Kč

V roce 2006 byl rozdíl terminačních poplatků až osminásobný. Je zároveň vidět, že ČTÚ dlouho ceny nereguloval, resp. reguloval jen v roce 2001 (kdy zasáhl proti znevýhodňování tehdejšího Oskara ostatními mobilními operátory), 2005 a 2006 a pak až od roku 2009 dál. V roce 2006 i v roce 2009 vycházel z Analýzy relevantního trhu 16 (dnes 7, odkaz viz výše), tedy je vidět dlouhá nečinnost, kdy byla nařízena regulace jen po dokončení analýzy a pak těsně před prováděním analýzy další. Od roku 2009 se ČTÚ snaží cenu mobilní terminace snižovat tak, jak po něm požaduje Evropská Unie. V tabulce je pak vidět ještě zanedbání vydání cenového rozhodnutí, v jehož důsledku nedošlo (nedojde) ke snížení terminační ceny v lednu 2012 a tedy mobilní operátoři mohou účtovat cenu 1,08 Kč/min. po dobu celého jednoho roku.

Jak se terminační poplatky počítají

Aby si operátoři do poplatků nezapočítávali i nesouvisející náklady (například na marketing), mají udělenou povinnost oddělené evidence nákladů. Z nákladů, které se prokazatelně váží k přenosu hovorů mobilní sítí, pak ČTÚ vypočítává u každého z operátorů minutovou terminační cenu. Poté, co má data od všech operátorů, vezme nejnižší vypočtenou cenu (tzv. efektivní operátor, kterému na přenos hovoru v síti stačí nejnižší náklady) a tu stanoví jako maximální terminační poplatek pro všechny dominantní hráče na trhu. Operátoři, kteří nejsou dostatečně efektivní, tedy vlastně část nákladů na přenos hovoru vlastní sítí nemají proplacenou a nutí je to tyto náklady snižovat a stávat se dostatečně efektivními.

Pro samotný výpočet existují dva hlavní modely, FAC a LRIC. Účetní model FAC (Fully Allocated Costs, plně alokované náklady) zahrnuje do výpočtu terminačních poplatků skutečné účetní náklady operátorů (tedy i ty neefektivní), technický model LRIC (Long Run Incremental Costs, dlouhodobé přírůstkové náklady) pak buduje hypotetickou síť a počítá přírůstkové náklady na poskytování jednotlivých služeb v průběhu času. Pro zájemce o další čtení mohu doporučit např. disertační práci PhDr. Vladimíra Čermáka. Je asi jasné, že mobilní operátoři jsou příznivci modemu FAC, ve kterém mohou promítat do poplatků i náklady, které by ve skutečnosti šly eliminovat. Konkurenti (zejména alternativní pevnolinkoví operátoři) pak preferují model LRIC, který může přinést nižší terminační poplatky. FAC pak vychází z cen historických, LRIC z cen aktuálních, což spolu s faktem, že ceny technologií klesají, může demotivovat operátory a ti pak své sítě nemodernizují dostatečně.

Evropská unie a evropští regulátoři již dlouho používají model LRIC pro regulaci poplatků v pevných sítích. V sítích mobilních se LRIC prosazuje až v posledních letech, kdy je po lokálních regulátorech přímo vyžadováno, aby přestaly využívat model FAC. I náš regulátor na přípravě modelu LRIC pracuje, i když je, jako ostatně s většinou své práce, výrazně ve skluzu za ostatními zeměmi EU.

Zatímco pro pevné sítě se u nás model LRIC používá již téměř deset let, v mobilních sítích dodnes reguluje ČTÚ terminační poplatky podle výstupů modelu FAC. Terminační poplatky v mobilních sítích, stanovované od roku 2013 dál, by pak již měly být určeny podle výstupů modelu LRIC – tedy měly by nadále klesat, možná o něco výrazněji, než doposud.

Vhodným stavem pak je srovnání ceny terminace pro pevné i mobilní sítě na stejnou hodnotu, ideální (z pohledu zákazníka) pak je hypotetické snížení obou terminačních poplatků až na nulu – velcí operátoři totiž mají mezi svými sítěmi vyrovnaný (tzn. vzájemně si neplatí nic, nebo jen minimální částky), zatímco malým alternativním operátorům, přes které zákazníci volají do sítí velkých operátorů, vznikají nezanedbatelné náklady, které opět musí přenášet na zákazníka.

Komu prospěje snížení terminačních poplatků

A tím se dostáváme k poslední části tohoto článku: komu vlastně prospěje snížení terminačních poplatků?

Nejsou to rozhodně velcí operátoři, kteří, jak už jsem zmiňoval, si mezi sebou téměř nic neplatí.

Ze snížení můžou mít prospěch alternativní (např. VoIP) operátoři, kteří mohou nabídnout konkurenceschopnou cenu volání do mobilních sítí. Už dnes je možné najít operátory, kteří nabízejí volání do mobilních sítí za 1,39 Kč bez DPH – např. Mikrotech. Po snížení terminace na 55 haléřů se tedy pravděpodobně dočkáme volání do sítí mobilních operátorů za cenu do devadesáti haléřů, a to i s DPH a účtováním po sekundách. Tedy takovou nabídkou, kterou nám mobilní operátoři nechtějí dát, pokud nejste korporace se stovkami až tisíci čísel.

Ale ze snížení mohou mít prospěch i zákazníci. I když se vlivem oligopolního chování našich operátorů nesnižují minutové ceny v tarifech, snížení terminačních poplatků otevírá prostor tarifům typu francouzského Free. Při ceně 1,08 Kč/min. je totiž mezioperátorská „cena“ za 1000 předplacených minut cca 1300 Kč s DPH (minimálně tolik budete operátora stát, pokud všech 1000 minut provoláte do sítě konkurenta), po snížení terminačního poplatku na 0,55 Kč/min. se (s 21% DPH) dostáváme na ďábelskou cenu 666 Kč za stejných tisíc minut. Při započítání obvyklého rozložení hovorů (50% ve vlastní síti, 50% v cizí) pak jde s cenou kouzlit ještě více. A proto už dnes jsou operátoři schopni nabízet firmám neomezené volání za nějakých 800 Kč (bez DPH) měsíčně a tato cena půjde ještě dolů.

A nakonec: cena za terminaci napovídá, kolik teoreticky může virtuální operátor zaplatit za minutu volání v „pronajaté“ síti. Až tedy u nás MVNO vzniknou, bude cena za terminaci bezpochyby výrazným prvkem při jednání o ceně za volání do vlastních a cizích sítí. A jestli u nás MVNO vzniknou? To záleží na schopnosti ČTÚ jednat podle Zákona o elektronických komunikací, zda v nápravných opatřeních po Analýze relevantního trhu č. 8 (mobilní originace) uloží i povinnost velkoobchodního přístupu do sítí současných mobilních operátorů. Ale o tom, jak něco takového ČTÚ může provést, si povíme příště…

SuperHosting.cz nemá kvalitní IPv6 konektivitu

Společnost SuperHosting (vystupující také pod obchodními názvy SuperNetwork, Peering.cz) je na českém internetu poměrně známá. Jednak službami, které nabízí (primárně server housing, tj. umístění serverů do datového centra a poskytování konektivity pro takové servery), tak i různými kontroverzními aktivitami, které se točí kolem zakladatele SuperHostingu, Zdeňka Cendry. O tom ale článek nebude. SuperHosting, který sám sebe označuje za největšího poskytovatele ob­sahu u nás, od října 2011 nabízí klientům i IPv6 konektivitu. Bohužel, za šest měsíců nebyl SuperHosting schopný navázat kvalitní IPv6 peering alespoň s členy NIX.cz.

Na problém jsem narazil ve chvíli, kdy Jabbim.cz zkušebně spustilo svůj jabber server po IPv6 na adrese ipv6.jabbim.cz. No, posuďte sami, jak vypadá traceroute ze tří různých českých autonomních systémů (všechny peerují v NIX.cz) na IPv6 adresu z rozsahu SuperHostingu:

AS29134:

# traceroute –6 -I ipv6.jabbim.cz
traceroute to ipv6.jabbim.cz (2a01:28:ca:7­7::50), 30 hops max, 80 byte packets
 1 xxx
 2 xxx
 3 2001:1ab0:7­e1e:d150:8a43:e1ff:fed8:­f57f (2001:1ab0:7e­1e:d150:8a43:e1ff:fed8:f­57f) 2.138 ms 2.064 ms 1.935 ms
 4 2001:1ab0:b0f4::1 (2001:1ab0:b0f4::1) 1.996 ms 2.114 ms 2.103 ms
 5 2001:7f8:14::6e:1 (2001:7f8:14::6e:1) 1.901 ms 2.050 ms 1.905 ms
 6 10gigabitethernet5–2.core1.fra1.he.net (2001:470:0:213::1) 9.848 ms 10.007 ms 9.950 ms
 7 level3.gige-g2–15.core1.fra1­.he.net (2001:470:0:204::2) 10.368 ms 10.104 ms 10.139 ms
 8 vl-4060.car1.Dus­seldorf1.Level3­.net (2001:1900:5:­1::212) 13.607 ms 13.641 ms 13.590 ms
 9 vl-4061.car1.Ber­lin1.Level3.net (2001:1900:5:­1::22e) 24.376 ms 24.581 ms 24.440 ms
10 vl-4041.car1.Pra­gue1.Level3.net (2001:1900:5:­1::2a2) 35.747 ms 35.937 ms 35.738 ms
11 vl-11.car2.Pragu­e1.Level3.net (2001:1900:5:­1::16a) 36.031 ms 35.414 ms 35.485 ms
12 sit-cat65a.superhos­ting.Level3.net (2001:1900:5:­2:2::912) 35.796 ms 35.440 ms 35.613 ms
13 2a01:28:b:1::2 (2a01:28:b:1::2) 36.539 ms 35.522 ms 35.552 ms
14 2a01:28:ca:77::50 (2a01:28:ca:77::50) 35.614 ms 35.460 ms 35.364 ms

AS29208:

# traceroute –6 -I ipv6.jabbim.cz
traceroute to ipv6.jabbim.cz (2a01:28:ca:7­7::50), 30 hops max, 80 byte packets
 1 xxx
 2 xxx
 3 xxx
 4 xxx
 5 xxx
 6 76sit-te2–4.dialtelecom.cz (2001:4de8:d1­a1:1111:d::2) 7.685 ms 7.706 ms 7.688 ms
 7 76sit-te2–1.dialtelecom.cz (2001:4de8:d1­a1:1111:6::1) 8.040 ms 8.965 ms 8.976 ms
 8 2001:4de8:d­1a1:1111:1f::1 (2001:4de8:d1­a1:1111:1f::1) 8.001 ms 8.928 ms 8.976 ms
 9 2001:7f8:14::6e:1 (2001:7f8:14::6e:1) 7.653 ms 7.118 ms 7.118 ms
10 10gigabitethernet5–2.core1.fra1.he.net (2001:470:0:213::1) 23.861 ms 18.061 ms 18.070 ms
11 level3.gige-g2–15.core1.fra1­.he.net (2001:470:0:204::2) 15.701 ms 13.265 ms 13.256 ms
12 vl-4060.car1.Dus­seldorf1.Level3­.net (2001:1900:5:­1::212) 69.357 ms 69.368 ms 69.379 ms
13 vl-4061.car1.Ber­lin1.Level3.net (2001:1900:5:­1::22e) 135.705 ms 135.714 ms 135.711 ms
14 vl-4041.car1.Pra­gue1.Level3.net (2001:1900:5:­1::2a2) 39.934 ms 40.744 ms 40.801 ms
15 vl-11.car2.Pragu­e1.Level3.net (2001:1900:5:­1::16a) 40.272 ms 40.951 ms 38.308 ms
16 sit-cat65a.superhos­ting.Level3.net (2001:1900:5:­2:2::912) 39.893 ms 39.296 ms 39.761 ms
17 2a01:28:b:1::2 (2a01:28:b:1::2) 39.764 ms 41.321 ms 39.269 ms
18 2a01:28:ca:77::50 (2a01:28:ca:77::50) 38.764 ms 38.800 ms 39.856 ms

AS43037:

# traceroute –6 -I ipv6.jabbim.cz
traceroute to ipv6.jabbim.cz (2a01:28:ca:7­7::50), 30 hops max, 40 byte packets
 1 xxx
 2 xxx
 3 2001:4de8:b­0ba:deac::1 (2001:4de8:b0­ba:deac::1) 1.723 ms 2.014 ms 2.161 ms
 4 2001:4de8:d­1a1:1111:21::1 (2001:4de8:d1­a1:1111:21::1) 2.057 ms 2.157 ms 2.551 ms
 5 2001:7f8:14::6e:1 (2001:7f8:14::6e:1) 1.598 ms 1.690 ms 1.935 ms
 6 10gigabitethernet5–2.core1.fra1.he.net (2001:470:0:213::1) 21.701 ms 20.876 ms 20.865 ms
 7 level3.gige-g2–15.core1.fra1­.he.net (2001:470:0:204::2) 10.015 ms 9.860 ms 9.896 ms
 8 vl-4060.car1.Dus­seldorf1.Level3­.net (2001:1900:5:­1::212) 13.629 ms 13.770 ms 13.864 ms
 9 vl-4061.car1.Ber­lin1.Level3.net (2001:1900:5:­1::22e) 24.085 ms 24.274 ms 24.364 ms
10 vl-4041.car1.Pra­gue1.Level3.net (2001:1900:5:­1::2a2) 35.238 ms 35.190 ms 35.155 ms
11 vl-11.car2.Pragu­e1.Level3.net (2001:1900:5:­1::16a) 35.035 ms 35.174 ms 35.062 ms
12 sit-cat65a.superhos­ting.Level3.net (2001:1900:5:­2:2::912) 35.246 ms 35.292 ms 35.262 ms
13 2a01:28:b:1::2 (2a01:28:b:1::2) 35.573 ms 35.443 ms 35.414 ms
14 2a01:28:ca:77::50 (2a01:28:ca:77::50) 35.276 ms 35.244 ms 35.214 ms

Od pohledu je jasné, že veškerý provoz jde z uvedených autonomních systémů do NIXu, v NIXu ho přebírá Hurricane Electric (2001:7f8:14:­:6e:1), aby následně vaše pakety prohnal přes Německo, kde peeruje s Level 3 (dodavatel tranzitní konektivity pro SuperHosting). Až pak se data vrací do ČR.

Při zkoumání dostupnosti autonomního systému SuperHostingu to vypadá, že Level 3 je navíc jejich jediný poskytovatel tranzitní IPv6 konektivity. Že taková konfigurace není pro klienty dobrá, o tom není pochyb.

Výsledkem je, že kvalita IPv6 konektivity u SuperHostingu není ani zdaleka srovnatelná s kvalitou IPv4 konektivity. Rozhodně jde o něco, na čem by v SuperHostingu měli pořádně zapracovat, jinak jim takovou službu jejich klienti, kteří to s IPv6 budou myslet vážně, virtuálně omlátí o hlavu.

Jak obstojí webové prohlížeče na rozbitých IPv6 sítích?

Už za čtyři měsíce nás čeká největší událost ve světě IP technologií. Šestého června se největší poskytovatelé obsahu na světě rozhodnou vypublikovat ve svých DNS záznamech i AAAA záznamy – tedy IPv6 adresy svých služeb. A nepůjde o jednodenní test, jako v roce 2011. Tentokrát už AAAA záznamy zůstanou v DNS nastálo a budou dostupné každému, kdo o ně požádá. Událost má název World IPv6 Launch („Světové spouštění IPv6“) a z významných českých firem se k projektu připojil zatím jen Seznam.cz, i když veřejně o tom tisková zpráva ještě nešla. Jak se ale poperou s AAAA záznamy webové prohlížeče, pokud jejich uživatel má rozbitou IPv6 konektivitu? Na to odpoví následující řádky!

IPv6 Brokenness

IPv6 brokenness, tedy „rozbitá IPv6 konektivita“, je výraz, který skloňuje každý, kdo chce nabídnout službu po IPv6. Zjednodušeně jde o stav, kdy se uživatelův počítač domnívá, že má k dispozici funkční IPv6 konektivitu, ale odeslané pakety netrefí k cíli (webovému serveru). Obvykle to je důsledkem chybné konfigurace některého z lokálních směrovačů, případně automatické konfigurace a používání IPv6 tunelů na počítači uživatele.

IPv6 tunely se sice ve dnešních moderních operačních systémech používají (například Windows Vista/7 je konfigurují plně automaticky), ale aplikace by při absenci nativní (netunelované) konektivity neměla vůbec k IPv6 zdrojům přistupovat. Bohužel, v některých starších systémech nebo aplikacích jsou chyby a tunely jsou aktivně využívány, i když například nefungují (systém tunel nakonfiguruje, ale už neověřuje, jestli provoz z něj dojde do všech míst v internetu).

Chybná konfigurace směrovačů může pro změnu vést ke stavu, kdy si počítače v síti naivně myslí, že je dostupná nativní konektivita, ale provoz se do internetu vůbec nedostane.

Jsou ještě další případy, obvykle však kombinují chybnou síťovou konfiguraci a nefunkční tunely (například sdílení připojení ve Windows Vista automaticky odesílá do LAN sítě oznámení směrovače a pro ostatní PC se pak tváří jako IPv6 router).

Výsledkem všech takových situací je stav, kdy se uživatelův prohlížeč internetu pokouší otevřít stránku (nebo načíst obsah z internetu), ale protože konektivita nefunguje, snaží se spojení navázat opakovaně a intervaly mezi jednotlivými pokusy postupně prodlužuje. V extrémních situacích může pokus o načtení stránky s jedním AAAA záznamem na takové síti trvat i deset minut (!). Při více AAAA záznamech v DNS se pak doba trvání pokusů o načtení adekvátně násobí.

Z uživatelova pohledu to znamená jediné: služba nefunguje, stránky se nenačítají. A právě tento problém vede poskytovatele obsahu k obezřetnosti a odmítání publikace AAAA záznamů v DNS.

World IPv6 Launch

Samozřejmě, správné řešení takových problémů by vyžadovalo zajistit, aby oznámení směrovače v síti neposílala neoprávněná zařízení, aby systémy nevytvářely automaticky IPv6 tunely, aby došlo k opravě příčiny. Jenže svět takhle nefunguje, spousta sítí má nedovzdělané správce, kteří odmítají tento problém řešit, nebo nedostatek financí na nákup aktuálního hardwaru, nebo se používají počítače se zakázanými aktualizacemi a tudíž k nim nejde protlačit aktualizace zakazující tunelovací mechanismy.

Problém slepice vs. vejce by tak nikdy nebyl vyřešen, protože vydavatelé obsahu by čekali na opravu systémů a sítí, a správci sítí by pro změnu nedělali nic, protože IPv6 přece žádný z vydavatelů obsahu nevyužívá. A tak vznikla loni myšlenka vyzkoušet, kolika uživatelů se doopravdy problém ‚rozbitosti‘ týká. Vše vyvrcholilo osmého června, kdy největší obsahoví hráči vypublikovali do DNS zmiňované AAAA záznamy a jejich uživatelé se s případně rozbitou sítí museli poprat (tj., museli zajistit nápravu, aby se na služby dostali). Po čtyřiadvaceti hodinách se u většiny organizací vše vrátilo do starých kolejí – AAAA záznamy z DNS zmizely a všichni se rozhodovali, jak dál.

Loni šlo pouze o jednodenní akci, ale protože počet stížností byl extrémně nízký (u Seznamu si dokonce na helpdesku nes­těžoval vůbec nikdo), rozhodly se zúčastněné společnosti akci letos zopakovat. Tentokrát to ale bude jinak: šestého června zveřejní AAAA záznamy v DNS a už je tam nechají. Pokud loni existovali uživatelé, kteří měli své sítě rozbité, a na ten jeden den to ‚přetrpěli‘, tentokrát budou muset konat a zajistit nápravu.

Letos se akce navíc účastní i někteří poskytovatelé připojení a (zatím dva) výrobci domácích routerů. Tedy, podpora je široká, zpátky už se nikdo nevydá.

Jenže co s těmi, kteří své sítě nechtějí nebo nemohou měnit, a kteří opravdu jsou postiženi problémem ‚rozbitosti‘?

Happy Eyeballs

Pokud se k činu nemají správci (tedy není odstraněna příčina), nezbývá, než odstranit následek. A tady přichází ke slovu mezinárodní organizace IETF, standardizující protokoly, které se v internetu používají. Na půdě pracovní skupiny v6ops (má na starosti projednávání a práci na standardizaci všeho potřebného pro fungování IPv6) proto již loni v březnu vznikl návrh nového internetového standardu, s pracovním názvem Happy Eyeballs, doslovně přeložitelné asi jako „šťastné bulvy“, ale lepší překlad bude asi ‚úsměv na tváři‘.

Standard Happy Eyeballs, až bude schválen, by totiž doopravdy měl zajistit, aby se uživatel při práci s internetem nemračil kvůli tomu, že se mu stránka nenačítá. Aktuálně návrh standardu existuje už v sedmé verzi a i když ještě nebyl schválen, existuje už několik implementací v aplikacích.

Princip, jak má standard fungovat, je v podstatě jednoduchý: systém (nebo aplikace) si bude udržovat informace o úspěších při práci s jednotlivými internetovými protokoly (IPv4, IPv6) a následně podle toho při svém běhu jeden z protokolů preferovat. Při pokusu o připojení k internetovému serveru se nejprve pokusí o navázání spojení po preferovaném protokolu, a po určitém čase (200 – 300 milisekund) paralelně zkusí i druhý (třetí, …) protokol. Na správně nakonfigurované síti vždy alespoň jeden z protokolů bude funkční a tedy dojde k úspěšnému navázání spojení. Takové spojení bude pak použito pro komunikaci se serverem, zatímco ostatní paralelně probíhající pokusy o spojení budou ukončeny.

Když aplikace nebo systém implementuje Happy Eyeballs, projeví se to tak, že uživatel na rozbité síti po zadání internetové adresy prakticky nezpozoruje, že se stránka po IPv6 nenačítá. Včas totiž proběhne navázání spojení po IPv4 a následně i zobrazení stránky (načtení obsahu FTP složky, připojení k Jabber serveru, atd.).

A v takovou chvíli už ani poskytovatelé obsahu nebudou mít důvod IPv6 nespouštět.

Podpora v aplikacích

Happy Eyeballs je, jak jsem už zmiňoval, v některých aplikacích už podporován. Protože by ale pouhý výčet aplikací nebyl tolik zajímavý, rozhodl jsem se udělat test, jak se jednotlivé prohlížeče zachovají. Do testu jsem zahrnul i mobilní browsery, které jsem doma dokázal během dnešního odpoledne rozjet a otestovat. Testy jsem prováděl při připojení na domácí WiFi síť, kde mám konektivitu od IGNUM (prostřednictvím SixXS tunelu). Vždy jsem nejprve zjistil IPv6 adresu testovaného zařízení a následně jsem ho střídavě povoloval/zakazoval na IPv6 firewallu (ip6tables na Linuxu). ‚Velké‘ prohlížeče jsem testoval na svých Windows 7, ostatní operační systémy se chovají podobně. U velkých prohlížečů budu chování na různých operačních systémech rozepisovat.

Mobilní prohlížeče

BlackBerry

Jako první jsem si od ženy půjčil BlackBerry 9780. S tím byly testy hotové rychle. Prohlížeč (resp. asi systém?) totiž IPv6 vůbec nepodporuje, při načtení dual-stack stránky šel vždy po IPv4 a při pokusu o načtení IPv6-only stránky nenačetl vůbec nic. Tedy i když prohlížeč Happy Eyeballs nepodporuje, nehrozí vám při jeho používání problémy s nenabíhajícími stránkami.

Windows Mobile 6

Jako druhý přišel na řadu systém Windows Mobile 6 na stařičkém HTC TyTN I. Systém kupodivu IPv6 na WiFi podporuje, preferuje IPv6 konektivitu a používá anonymizované IPv6 adresy, ale vzhledem ke stáří integrovaného browseru (Internet Explorer Mobile 6.12) si při nefunkční konektivitě na načtení stránky počkáte. Každý publikovaný AAAA záznam prodlouží načítání o 280 sekund, tedy o necelých pět minut (systém se pokouší třikrát navázat spojení, každý ze tří pokusů vyšle TCP SYN paket a čeká postupně 3, 6, 12, 24 a 48 sekund na odpověď). Jiné prohlížeče jsem vzhledem ke stáří systému nesháněl.

Windows Mobile 6 na síti s rozbitou IPv6 konektiviou nabídnou hodně nepříjemné zážitky. Implementaci Happy Eyeballs vzhledem ke stáří systému neočekávám.

Symbian S60 9.3, Feature Pack 2

Testy symbianového zařízení jsem prováděl na Nokii E72 s firmwarem 22.007, nepředpokládám ale, že se situace v novějších firmwarech změní k lepšímu. Systém umí používat IPv6 na WiFi i na 3G, i když u nás IPv6 na 3G ještě žádný operátor nenabízí. Na WiFi nepoužívá anonymizovanou IPv6 adresu a preferuje IPv4 před IPv6.

Testoval jsem integrovaný prohlížeč, Operu Mobile 11.10 a Operu Mobile 11.50 – všechny tři prohlížeče IPv6 uměly, ale použily ho jen, pokud adresa serveru neobsahovala A záznam (IPv4 adresu). Pokud server měl dual-stack konektivitu, systém vždy preferuje IPv4.

Otestoval jsem i Operu Mini, u které ale vzhledem k využívání serverů Opera Software pro rekódování obsahu nemůže dojít k brokenness stavu (servery Opery IPv6 nepodporují).

Tedy, na Symbianu můžete spokojeně surfovat a rozbitost IPv6 na síti vás trápit nebude.

Android

Testoval jsem na firemním HTC Wildfire s CyanogenModem 7 s verzí Androidu 2.3.5 a CyanogenModem 9 s Androidem 4.0.3. Systém umí používat IPv6 na WiFi, Android 2.3 nepoužívá anonymizované adresy, Android 4 adresy anonymizuje. TCP timeouty v případě Androidu jsou nastaveny na 3–6–12–24–48–96 sekund a testované aplikace (integrovaný prohlížeč postavený na WebKitu/533.1 (Gingerbread), resp. 534.3 (ICS), a Dolphin Browser HD 7.3.0) se pokoušejí spojit se serverem třikrát. Pokus o načtení IPv6 stránky tedy na každý AAAA záznam způsobí na síti s nefunkční IPv6 konektivitou celkem 570 sekund čekání (!). To je suverénně nejdelší interval čekání a uživatele od návštěvy stránky jednoznačně odradí (už po minutě zhasíná displej).

Android je na tom tedy s čekáním ještě hůř, než Windows Mobile 6. Vše by mohla zachránit podpora Happy Eyeballs – na rozdíl od prohlížeče ve Windows Mobile 6 u Androidu očekávám opravu v některé z dalších verzí prohlížečů nebo systému. Ani zařízení s Androidem 4 Ice Cream Sandwich na tom ale nejsou lépe, což je velmi smutné a nabízí otázku, kdy Google podporu přidá a jak dlouho potrvá zařazení opravy chování prohlížeče výrobcům zařízení, kteří, jak známo, už dnes svůj hardware nepodporují často už rok od uvedení na trh.

iOS

Největším překvapením v testu mobilních prohlížečů byl rozhodně iOS od Applu. Ve verzi 5.0.1 systém podporuje IPv6 na WiFi, používá anonymizované adresy a integrovaný prohlížeč implementuje Happy Eyeballs! Tedy v případě sítí s rozbitou IPv6 konektivitou prakticky okamžitě přechází na IPv4 verzi stránky a uživatel nepozoruje žádné zdržení.

Safari na Apple iOS 5 tedy podporuje a preferuje IPv6 a zároveň nabízí výborný uživatelský zážitek. Ostatní výrobci by si měli vzít příklad, takhle se to má dělat.

‚Dospělé‘ prohlížeče

Dospělé prohlížeče jsou ty, které můžete běžně používat na svých stolních počítačích a noteboocích. Projdeme si postupně všechny dnes používané prohlížeče a zmíníme, jak se který chová. Všechny dospělé prohlížeče dnes podporují IPv6, pokud ji podporuje systém. To není automatické: Windows XP podporu pro IPv6 v sobě sice mají, ale uživatel ji musí doinstalovat. Pokud ji nainstalovanou nemá, problém rozbitosti ho trápit nebude.

Internet Explorer

Tento prohlížeč se ve všech verzích chová stejně. Happy Eyeballs neimplementuje a tak na síti s rozbitou IPv6 konektivitou čeká dle standardních timerů systému 21 sekund při připojení na adresu z každého obdrženého AAAA záznamu. Z uživatelského pohledu se tedy po 21 sekundách načte žádaná stránka. Pokud ale stránka obsahuje ještě obsah z dalších adres (css styly, obrázky), trvá stažení obsahu dalších 21 sekund pro každý server.

Google Chrome

Jde o první prohlížeč vůbec, který standard Happy Eyeballs implementoval. Podpora je v Chromu již od verze 11, tedy od loňského jara. Takto starý prohlížeč pravděpodobně již nikdo nepoužívá (Chrome se automaticky a tiše aktualizuje na pozadí), proto s Chromem nebudete mít problémy a stránky na dual-stackovaných serverech se vám načtou vždy během mrknutí oka.

Mozilla Firefox

Druhý prohlížeč, který oficiálně implementoval Happy Eyeballs. Podpora se objevila už ve verzi 7, ale byla implicitně vypnutá. Až verze 10, která vyšla na konci ledna 2012, podporu Happy Eyeballs automaticky zapíná. Každý uživatel s Firefoxem 10 tedy může v klidu surfovat a o úsměv na jeho tváři se postará prohlížeč.

Pokud chcete zůstat u Firefoxu 7, 8, či 9, pro klidné spaní si nastavte parametr „network.http.fast-fallback-to-IPv4“ v about:config na hodnotu „true“. Bez tohoto nastavení se i na vás vztahují následující řádky.

Firefox 6 a starší (včetně stále populárního Firefoxu 3.6) Happy Eyeballs nepodporují a proto se na rozbitých IPv6 sítích setkáte s čekáním, než všechny pokusy o spojení na IPv6 selžou. Ve Windows jde opět o zmiňovaných 21 sekund, v Linuxu cca 3 minuty, na MacOS cca 20 sekund.

Opera

Severská Opera se vyvíjí poměrně rychle a rychle získává i podporu nových webových technologií (HTML 5, CSS 3 a pod.), ale Happy Eyeballs nepodporuje ani v posledních verzích (Opera 11.61, Opera Next 12). Není známo, jestli autoři plánují podporu přidat. V jejich vlastním dobru by ale měli. Opery starší, než 10.50, měly ještě jeden nešvar: u dual-stackovaných serverů se pokoušely využít IPv6 konektivitu, i když v systému byla k dispozici jen konektivita tunelovaná.

Opera je u nás vcelku populární a tak dokud autoři neimplementují Happy Eyeballs, musí se sami její uživatelé postarat o to, aby jejich síť neměla rozbitou konektivitu. Jinak budou až dlouhé minuty čekat, než systém vzdá snahy o spojení na IPv6.

Safari

Jde o poslední prohlížeč, tentokrát z dílny Applu. U něj je situace o něco složitější. Na Mac OS X 10.7 (Lion) a novějších (až vyjdou) se Safari chová korektně a implementuje Happy Eyeballs. Bohužel, na ostatních systémech, včetně starších MacOSů, zůstává chování původní. Tedy uživatel s rozbitou konektivitou čeká a čeká, než se mu stránka načte.

Navíc u MacOS X starších, než 10.6 (Snow Leopard), dochází k podobnému problému, jako u Opery: systém preferuje tunelovanou IPv6 konektivitu před nativní IPv4 konektivitou. V nových systémech je toto ošetřeno.

Tedy, aktuální Safari na aktuálním MacOS X vám vrásky nezpůsobí, jiná kombinace ano. Pokud nechcete nebo nemůžete upgradovat na Lion, použijte alternativní prohlížeče (Chrome, Firefox).

Potřebujeme Happy Eyeballs?

Ano. Naše měření ukazují, že pořád až pět uživatelů z každých deseti tisíc může trpět problémem rozbité IPv6 konektivity. Toto číslo sice kontinuálně klesá, ale pořád není nulové a v milionech uživatelů nejde o zanedbatelné případy. Proto doufám, že se Happy Eyeballs rozšíří i do dalších produktů, které mohou využívat oba IP protokoly.

A šestý červen ukáže, kolika lidí se rozbitost týká doopravdy.

Dožene Vodafone své konkurenty v pokrytí 3G?

Po delší době se vracím ke psaní a jako první téma jsem si vybral pokrytí 3G v České republice. V textu vzpomínám na historii a rozvoj mobilních datových sítí v ČR (3G i GSM) a dále se zamýšlím nad tím, jestli má šanci český Vodafone dohnat v pokrytí své konkurenty, kteří téměř před rokem oficiálně rozjeli projekt sdílení svých 3G sítí a dnes mají bezkonkurenčně nejlepší pokrytí.

Datová historie

Úmyslně se nebudu zabývat počátky dat u nás (kdy jedinou nabídkou byla služba vytáčeného připojení CSD, resp. HSCSD u Eurotelu), ani první demonstrací GPRS, ale až obdobím od dražby 3G licencí. Doba CSD totiž se současnými daty měla pramálo společného.

3G licence získali dva naši operátoři (Eurotel a T-Mobile) na konci roku 2001, v roce 2005 se do klubu ‚operátorů s licencí‘ přidal i tehdejší Oskar. Není bez zajímavosti, že v původních licencích existoval plánovaný rozsah pokrytí a podmínka spuštění 3G sítí do určitého data, ale neexistovala definice sankcí, a naše operátory tak vlastně spoustu let nic do 3G netlačilo.

První 3G síť v Čechách (a vlastně i na Moravě)

Dlouhou dobu, od roku 2005 do 2009, u nás fungovala jen jediná 3G síť. Byla to síť tehdejšího Eurotelu, firmy, která se po dvou přejmenováních dnes jmenuje Telefónica Czech Republic. Ještě na začátku roku 2009 byla pokrytá pouze Praha (a velká část okresů Praha – západ, Praha – východ), Brno (a okres Brno – venkov) a „ruská“ část Karlových Varů (ta s kolonádou).

Eurotel/Telefónicu vlastně nic netlačilo. Síť fungovala, ale byla málo vytížená, protože 3G telefonů bylo málo. Po spuštění podporovala standard UMTS R99 (384 kbit/s o­bousměrně), od roku 2007 pak i nadstavbu HSDPA 1,8 Mbit/s na downlinku (ale Telefónica do konce roku 2008 nabízela jen dva tarify, staré Data Nonstopy s rychlostním omezením na 384 kbit/s a Internet UMTS s 1 Mbit/s st­ropem).

Vysoké náklady a malý počet schopných 3G zařízení vedl dva přímé konkurenty Eurotelu k tomu, že 3G (ve variantě FDD, tedy to ‚standardní‘ 3G, které dnes máme ve většině nových mobilů) odmítali zavést. T-Mobile trval na tom, že 3G vlastně nenabízí jinou výhodu, než mobilní data, a pro data mají svou ‚4G‘ síť (což vlastně byla specifická 3G síť, kterou ale její výrobce dále nerozvíjel a v pozdějších letech nebyl ani schopen dodávat potřebný hardware pro další rozšiřování).

Vodafone neměl pro změnu nic, jen svou GSM síť, rozdělenou na dvě části, přičemž v té ‚západní‘ části (západní, střední, severní a zčásti východní Čechy) většina vysílačů podporovala pouze GPRS.

2008

Až v roce 2008 přišel zlom. Tím zlomem bylo oficiální zahájení prodeje vcelku revolučního zařízení. Asi tušíte, že šlo o iPhone 3G, z uživatelského pohledu velmi propracované zařízení, které u nás i přes velmi vysokou cenu a nízkou možnost přizpůsobení (na rozdíl od tehdy populárních Windows Mobile) získalo poměrně širokou uživatelskou základnu.

iPhone měl na svou dobu velmi propracovaný internetový prohlížeč a protože šlo o druhou generaci, existovalo zároveň i mnoho schopných aplikací. Jenže jak prohlížeč, tak různé aplikace vyžadovaly k rozumnému chodu také rozumné mobilní internetové připojení.

Ale to žádný z našich operátorů nedokázal nabídnout! Po­važte: Telefónica sice měla ve dvou (třech) městech a okolí 3G, ale ve zbytku republiky nechala své klienty trpět s GPRS, které vlivem špatných licencí bylo omezené na cca 40 kbit/s. T-Mobile neměl použitelnou (standardní) 3G síť, ani žádné zkušenosti s její stavbou, ale alespoň měl na velké části republiky EDGE (s použitelnou rychlostí kolem 200 kbit/s). Vodafone neměl 3G síť (i když se 3G v roce 2006 experimen­toval) a ve velké části republiky neměl ani EDGE. I jeho klienti tedy byli odsouzeni k práci přes GPRS, i když o trošku rychlejší (80 kbit/s), než měl Eurotel/Telefónica.

GSM swapy

Právě příchod iPhone (jehož všechny generace dnes v českých mobilních sítích generují suverénně nejvíce datového provozu, pokud ze statistiky vyloučíme modemy) způsobil, že se všichni tři čeští operátoři chytili za hlavu a rozhodli se své sítě modernizovat.

To vedlo k tomu, že ve druhé polovině roku 2009 a na začátku 2010 vyměnil T-Mobile celou svou GSM síť za zařízení od čínského výrobce Huawei (o kterém ještě dále uslyšíme), těsně poté ho následovala i Telefónica, která kromě oblastí Praha a Brno (+ okolní okresy Praha východ, západ a Brno-okres) také vyměnila původní GSM technologii od Nokia[-Siemens] Networks za technologii od Huawei.

Telefónice iPhone přišel vhod, už delší dobu totiž pociťovala výrazné přetížení jediné celorepublikové mobilní datové sítě (CDMA), rozšiřování 3G zvažovala a očekávala, že stavba UMTS sítě odlehčí síti CDMA natolik, že nebude potřeba ji dále modernizovat, zahušťovat a rozšiřovat.

2009

Telefónica zároveň s projektem výměny GSM technologie (který čekal až do roku 2010) rozjela v roce 2009 i projekt rozvoje své 3G sítě. Pro 3G si nevybrala nikoho jiného, než opět čínský Huawei. Nejprve provedla výměnu všech stávajících 3G vysílačů v Karlových Varech (Praha, Brno a přináležící okresy i nadále běží na produktech od Nokia-Siemens Networks). Pak se pustila do výstavby 3G ve všech krajských městech, která – s výjimkou Jihlavy – měla na konci roku 2009 kompletně pokrytá.

Marketingově to dokázala prodat výborně, měla největší pokrytí 3G sítí, zatímco konkurenti neměli nic (T-Mobile) nebo téměř nic (Vodafone). No a protože jejich 3G síť byla v ČR prakticky jediná použitelná (pokrytí dosahovalo téměř 40% populace), usnuli, jak se říká, na vavřínech a v období podzimu 2009 a zimy 2009/2010 výstavbu zastavili.

Během roku 2009 se i T-Mobile pouští do projektu stavby 3G sítě. Samotné rozhodnutí sice padlo už na konci roku 2008 (po několika prudkých změnách kurzu), ale síť se rozjela až o rok později, před Vánoci 2009 a to pouze v části Prahy. Na svůj rozvoj si ale síť měla počkat až do roku 2010.

Vodafonu sice nehrozilo, že by o 3G licenci přišel, přesto ale spustil na jaře 2009 na Praze 9 a 10 svou 3G síť – tu síť, kterou v roce 2005 měl chvíli postavenou a v testu spuštěnou v centru Prahy. Šlo o pár desítek 3G vysílačů od tehdejšího dodavatele, Siemensu. Bylo ale jasné, že v takové podobě síť fungovat nemůže a nebude. V létě 2009 proto Vodafone oficiálně oznámil, že si pro výstavbu 3G sítě (a GSM swap) vybral Huawei. Do konce roku pak probíhaly přípravy a začalo se se stavbou.

2010

Zatímco v Telefónice manažeři klidně pochrupovali zimním spánkem, Vodafone měnil stávající vysílače v Praze a v Brně i Praze stavěl nové, aby na jaře mohl síť spustit část Prahy a celé Brno, a do léta pak i zbytek Prahy [zdroj]. Ani T-Mobile nezahálel a snažil se pokrýt alespoň Prahu, která byla na začátku roku 2010 pokryta spíš pro legraci, než pro reálné použití.

Na jaře se rozvoj sítě Telefóniky znovu rozjel a dočkalo se poslední krajské město (Jihlava) a do konce roku i většina okresních měst. Snad jedině Prachatice Telefónica z neznámých důvodů vynechala, i když v průběhu času začala pokrývat i města, která nebyla okresní. Dočkalo se tak i Ostravsko. Na konci roku skončil projekt GSM swapu, který se ale potýkal s výraznými problémy. Během výměn totiž nedošlo ke včasnému posílení páteřních tras a tak se po celé republice ozývali klienti, že sice mají nově EDGE, ale to prakticky nejede. Problém se podařilo technikům Telefóniky úspěšně vyřešit až ke konci roku.

T-Mobile budoval svou síť poměrně chaoticky, nepostupoval od největších měst k menším. Ostatně, seznam měst, která byla pokrytá na přelomu 2010/2011, si můžete prohlédnout sami. T-Mobile na konci roku 2010 měl rozhodně nejhorší pokrytí 3G sítí v ČR.

Vodafone věděl, že nesmí zaspat, a stavěl tak rychle, jak jen zvládl. Během jara dopokryl Prahu a pustil se do stavby v krajských městech. Ve druhém pololetí pak spustil 3G nejen v krajských městech, ale i ve spoustě měst okresních a jinak pro Vodafone důležitých. Do konce roku tak výrazně stáhl náskok Telefóniky.

2011 a projekt sdílení sítí

Už na konci roku 2010 se nadšencům z GSMweb.cz podařilo objevit dvě podezřele vyhlížející lokality: jednu v Dobříši a druhou v Humpolci. Na pohled bylo jasné, že šlo o pilot sdílení 3G sítí mezi Telefónikou a T-Mobilem. Sdílení sítí bylo otestováno a v únoru 2011 oficiálně oznámeno. Na české poměry šlo o takovou malou revoluci. O sdílení sítí se totiž dost dlouho snažil vyjednávat Vodafone, jeho jednání ale vždy zkrachovala a oproti očekávání novinářů a veřejnosti se na sdílení domluvili dva největší operátoři v republice.

To zároveň vedlo k tomu, že v prvním pololetí u Telefóniky výstavba téměř stála a rozjela se znovu až před létem. Vodafone ale nespal a do léta dohnal náskok Telefóniky, pokrytí jejich sítí se vyrovnalo. T-Mobile se snažil nezůstat pozadu, ale v prvním pololetí stavěl mnohem pomalejším tempem, než Vodafone. Navíc, na rozdíl od Vodafone, neměl pokryta ani všechna okresní města. V létě 2011 měla jeho síť pokrytí na úrovni cca 50% populace, zatímco Vodafone atakoval 60%.

Během léta začala Telefónika spouštět první 3G vysílače v malých obcích (kromě již běžící Dobříše a Humpolce, které byly v provozu od zimy). První takové lokality byly na Uherskohradišťsku a dále také třeba v malé obci Žlutice na Karlovarsku. T-Mobile ale zřejmě řešil svou síť, takže Telefónica spouštěla jen své části vysílačů a sdílené části zůstávaly dlouho neaktivní.

V září 2011 se Vodafone vyšvihl na místo české 3G jedničky poté, co spustil téměř všechny plánované obce. Jeho pokrytí bylo v té době nejlepší v ČR. Poté oznámil zavádění podporu HSPA+ (21 Mbit/s na downlinku, 5,76 Mbit/s na uplinku) spolu s nutností provést upgrady sítě. To ovšem výstavbu prakticky zastavilo a do Vánoc se pokrytí prakticky nepohnulo. Až před Vánoci spustili zbytek plánovaných obcí a část obcí z plánu do jara 2012.

To ale nestačilo na sdílecí duo Telefónica–T-Mobile, které sdílení naplno rozjelo v září 2011. T-Mobile začal spouštět své sdílené vysílače sice už v srpnu, spád to ale nabralo až na začátku září. Poté prakticky každý týden T-Mobile spouštěl zároveň s Telefónicou sdílenou síť na určitém počtu vysílačů, zároveň se spouštěním nesdílených lokalit (velká města, kde O2 už pokrytí mělo). Spouštění pak až do konce roku 2011 probíhalo téměř každou středu a za tu dobu T-Mobile stihl nejen dorovnat náskok Telefónicy i Vodafonu, ale zároveň je i předběhnout v počtu pokrytých měst.

Ačkoli T-Mobile i Telefónica staví rychleji, než předpokládali, pořád Telefónica nemůže ‚na oplátku‘ nabídnout T-Mobilu tolik sdílených vysílačů, kolik by chtěla spustit ve sdílené části v T-Mobilí síti. Proto má na konci roku 2011 T-Mobile mnohem více měst pokrytých 3G, než Telefónica. A navíc staví i 3G-only vysílače, tedy takové, které rozšiřují pokrytí i tam, kam 3G antény namontované na stávajících GSM vysílačích nedosvítí.

T-Mobile je tedy aktuálně českou jedničkou v 3G pokrytí, až ale Telefónica postaví a spustí dostatek sdílených vysílačů na své straně, jejich pokrytí se vyrovná.

Telefónica skončila rok 2011 s pokrytím cca 73% obyvatelstva, T-Mobile cca 78% (v oficiálních tiskových zprávách udávají lépe vypadající číslo 80%) a Vodafone cca 68% obyvatelstva. Zdá se to jako nevýznamný rozdíl, ale každý procentní bod udává pokrytí pro dalších sto tisíc obyvatel.

T-Mobile je také nejblíž pokrytí všech obcí nad tři tisíce obyvatel. Část z nich ještě plánuje spustit na vlastní technologii, část mu pravděpodobně nasdílí Telefónica. Nakonec asi jen statistický údaj, ve sdíleném režimu běží aktuálně 67% z plánovaných 490 vysílačů (site).

Co nás čeká v roce 2012?

T-Mobile s Telefónikou dostaví své sdílené sítě. Momentálně to vypadá tak, že většina plánovaných obcí v oblasti T-Mobile (všechny kraje v Čechách kromě okresů Prahy-východ, Prahy-západ, Pardubického a Jihočeského kraje) se už dočkala. Telefónica dostaví sdílené vysílače na Moravě a ve Slezsku a část plánovaných sdílených vysílačů v Čechách.

Poté budou mít tito operátoři pokrytí někde kolem 85% obyvatelstva a na menší obce se asi zaměřovat nebudou. Zároveň není na stávající frekvenci realizovatelné pokrytí s pokrytím podobným GSM. Podle některých zveřejněných plánů a map to vypadá, že se Morava dočká i pokrytí D2 a R46, pravděpodobně i dalších dálnic, ale víc se už asi 3G pokrytí v podání T-Mobilu a O2 rozšiřovat nebude. Asi by to ani nebylo ekonomicky únosné: T-Mobile a O2 budují pokrytí v obcích od cca 1400 obyvatel.

Vodafone?

A kam se poděl Vodafone? Celý podzim 2011 mu zabralo posilování páteřních tras, aby jeho síť zvládala HSPA+. A od prosince se k tomu přidal i pilotní projekt GSM swapu, tedy výměny staré technologie od Siemensu a Ericssonu.

Projevuje se to na plánech rozvoje 3G: ačkoli konkurence má pokryto významně více obyvatel a obcí (cca 1 milion obyvatel, cca 350 obcí navíc), Vodafone si do jara naplánoval jen 65 městeček mezi dvěma a deseti tisíci obyvateli. Bohužel v tuto chvíli zaostává a to tím víc, čím víc času jeho technikům zabírá posilování páteřních tras a GSM swap.

Vodafone má ale ještě jeden důležitý handicap. Sdílející Telefónica a T-Mobile sice mají rozdělenou republiku na dvě oblasti, ale pokud v oblasti T-Mobilu má T-Mobile vysílač u některé plánované obce postavený na místě méně výhodném pro šíření signálu, než Telefónica, staví v takové obci 3G Telefónica. A platí to i naopak. Tohle je luxus, který si Vodafone nebude moci dopřát.

Dalším faktorem, silně ovlivňujícím rozšíření 3G, je stanovení spodní hranice počtu obyvatel, od které se pokrytí vyplatí. Všichni naši operátoři před rozjetím projektu sdílení sítí pracovali s hranicí cca 3 000 obyvatel na jeden vysílač. Vodafone s takovou hranicí zřejmě pracuje i nadále, při jeho podílu na trhu (25%) je ekonomická návratnost obecně horší, než návratnost u konkurentů s 35% (O2) resp. 40% (T-Mobile) podílem.

Pokud se tedy Vodafone rozhodne konkurenci dohnat a nerezignuje na pokrývání, bude muset zvolit jinou strategii, aby svým zákazníkům nabídnul i něco, co u konkurence nedostanou. Třeba kvalitní pokrytí dálnic a rychlostních silnic. A k tomu se nevyhne velkému množství nově vybudovaných 3G-only vysílačů. Rozhodně má do konce roku 2012 o zábavu postaráno.

A pak to začne znovu, až přijde LTE…

Aktualizováno: O2 a IPv6? Až naprší a uschne

Nemohl jsem si odpustit bulvarizující titulek. K sepsání tohoto miničlánečku mě vybudila reakce zástupců Telefóniky O2 na čtvrteční konferenci Internet a technologie ’09, kde se (mimo jiné) diskutovalo i na téma IPv6. A samozřejmě i to, že nejeden návštěvník tohoto blogu přichází z Google při hledání sousloví O2 a IPv6. Pojďme se tedy podívat, jak na tom náš největší maloobchodní poskytovatel konektivity je…

Že IPv4 adresy brzy dojdou, o tom nepochybuje nikdo. Do dvou let by to mělo potkat centrální autoritu pro přidělování IPv4 adres (IANA), posléze regionální registrátory a úplně nakonec i jednotlivé lokální registrátory (povětšinou poskytovatelé konektivity k internetu nebo poskytovatelé obsahu).

O náročnosti příprav a implementace IPv6 by mohl vykládat každý správce sítě, ve které protokol nové generace už dnes můžete používat. Rozhodně se to nedá zvládnout za měsíc. Všechny fáze (plánování, identifikace nekompatibilních zařízení, upgrade hardwaru a firmwaru, příprava adresního plánu, konfigurace sítě, testování a pilotní provoz a nakonec provoz komerční) zaberou u menších sítí minimálně několik měsíců, u větších půjde bezpochyby o roky.

Jaký je současný stav?

Telefónica O2 v dnešní době spravuje několik autonomních systémů, minimálně tyto tři:

  • ASN 5610, hlavní autonomní systém bývalého Internetu OnLine
  • ASN 20884, používá se zřejmě pro interní účely v O2 (např. pro službu Carrier IP Stream)
  • ASN 28725, autonomní systém bývalého Eurotelu

Z těchto tří autonomních systémů pouze jeden oznamuje do světa IPv6 prefix. Jde o autonomní systém 28725 a prefix 2001:41d8::/32. Podle toho se v bývalém Eurotelu s IPv6 experimentovalo – alespoň na té úrovni, že na páteři IPv6 konektivita byla.Bohužel, dnešní stav je tristní. Zatímco dříve měl Eurotel aktivní IPv6 tranzity a tak byla jeho síť dostupná po celém světě, dnes je tento prefix viditelný pouze v českém NIXu.

Proč tomu tak je?

Odpověď je jednoduchá. Telefónica se už pár měsíců snaží zkonsolidovat infrastrukturu Eurotelu a IOLu a postupně ruší všechny peeringy a tranzitní spojení, které bývalý Eurotel měl. Při pohledu do Looking Glass je vidět, že by dnes veškerý IPv6 provoz měl jít přes IP síť a autonomní systém IOLu.

Tahle změna je možná trošku pochopitelná z pohledu nákladů, nikoli však z pohledu technického. Ten, kdo o takovéto konsolidaci rozhodl, zahodil všechnu práci techniků Eurotelu. Síť IOLu IPv6 neumí a podle vyjádření pánů z Telefóniky na zmiňované konferenci ani neběží žádný interní projekt, který by měl tuto situaci změnit.

O IPv6 se v O2 na odpovědných místech nikdo nezajímá, zmiňovaní pánové se při dotazu, jestli s tím někdo něco alespoň zkoušel dělat a testovat IPv6, pouze ušklíbli a poznamenali „možná někde v labu…“

Mému kolegovi, který se zástupcem O2 o IPv6 jednal loni v létě, bylo přislíbeno, že snad ke konci roku (2008) by to jejich síť měla umět. Máme tu léto 2009 a ze strany IOLu není vidět absolutně žádný pokrok. Interně se IPv6 netestuje, peeringy ani tranzitní IPv6 konektivitu IOL nemá a ani mít nemůže, protože – ač jsou největším českým operátorem – dodnes nemají ani vlastní IPv6 prefix (!).

Zmiňovaní pánové taktéž na můj dotaz, proč s tím něco nezkoušejí dělat, odpověděli „a kdo to zaplatí?“ – a já odpovídám: tvrdě to zaplatíte vy, až zbytek světa bude přecházet na IPv6, po IPv6 budou k dispozici služby a klienti ADSL nebudou mít možnost takové služby plnohodnotně využít. Je s podivem, že Telefónica O2 dnes považuje IPv6 za vysoce nadstandardní službu a od svých klientů (nikoli maloobchodních) by chtěli za IPv6 konektivitu připlácet nemalé peníze, zatímco ostatní operátoři (zmiňme Dial Telecom, Sloane, ČD Telematiku a mnohé další) dokáží alespoň na velkoobchodní úrovni IPv6 nabídnout – a bez příplatků (!). Samozřejmě, nelze čekat SLA na stejné úrovni, jako pro IPv4. IPv6 svět není dokonalý, bohužel.

Co s tím?

Zdá se mi, že v Telefónice úspěšně chrápou všichni zodpovědní – technici i manažeři. Zatímco odborníci na konferencích už roky varují před koncem IPv4 světa tak, jak ho známe, varují, že implementovat IPv6 je nutnost, a rok od roku prezentují děsivější grafy s blížícím se koncem dostupných IPv4 adres, Telefónica nedělá vůbec nic. A zřejmě jí to nevadí.

Jako kdyby si snad ani manažeři neuvědomovali, že jde o jejich fatální selhání. Další ignorování IPv6 může totiž znamenat výrazný odliv zákazníků. A nemusí to trvat dlouho…

Za sebe mám jasno: chystám se sepsat dopis o tomto selhání a adresovat ho přímo generálnímu řediteli TO2 Czech Republic, panu Salvadoru Anglada Gonzalesovi. Jako (minoritnímu) akcionáři Telefóniky O2 se mi totiž tento přístup firmy k IPv6 nelíbí a protože dopisy adresované zákaznické podpoře končí zřejmě v koši a k vyššímu managementu se nedostanou, nezbývá než jít až k nejvyššímu řediteli…

Aktualizace 23. 6. 2009: V Telefónice se zřejmě chytli za hlavu a konečně začali konat. 19. června jim RIPE oficiálně přidělilo IPv6 prefix 2a00:1028::/32, bohužel zatím tento prefix není v globální routovací tabulce vidět. Ale i tak je dobře, že se konečně něco děje.

Testujeme Nseries: N97, den šestý

Šestý den za mnou, většina funkcí, které používám, otestována, takže se budeme věnovat asi jen drobnostem.

Java aplikace v novém firmwaru

Při zkoušení firmwaru verze 11 jsem si všiml, že v Java aplikacích přibyly dvě softwarové klávesy. To v předchozí verzi chybělo (resp. byla tam velká tlačítka, stejná, jako v menu).V diskusi padl dotaz, jestli je možné se navigačních kláves zbavit úplně. Ano, je to možné, ale jen tehdy, když to aplikace podporuje. Opera Mini tak běží přes celou obrazovku, zatímco GMail nikoliv.

Čitelnost na slunci

I to může být pro někoho důležitý parametr. Vyfotit telefon bohužel už nestíhám, ale subjektivně zhodnoceno se mi zdá, že je lepší, než na N70. Pořád je to ale LCD displej napájený z baterií. Svítivost není nijak ohromná, ale pracovat se s tím celkem dá.

Co (ne)najdete v krabici

Asi je zbytečné dopodrobna rozebírat, co najdete v krabici s telefonem. Kromě přístroje samotného je to i nabíječka, datový kabel, kabel pro sluchátka s ovládacími prvky, sluchátka příšerné kvality, DVD se softwarem Ovi, ministylus na šňůrce, redukci ze starších nabíječek na nové a nakonec hadřík na čištění zapatlaného displeje.Je docela škoda, že Nokia (na rozdíl od N95) nepřibaluje videokabel pro propojení s televizí. U telefonu, který je označován jako multimediální, to zamrzí dvojnásobně.

Dojmy ostatních

Možná nedůležitou, ale přesto zajímavou kapitolou jsou dojmy lidí z mého okolí. Vezměme to popořádku

Telefonu si rozhodně všimli mnozí z mého okolí. Možná to bylo tím, že je nová Nokia opravdu netradiční. Chybějící klávesnice a velký displej upoutá na první pohled.

Zajímavostí je i jak nezaujatí lidé hodnotili vzhled telefonu. I když je N97 označována jako „plasťák,“ přesto jsem se u dosti lidí setkal s tím, že se jim líbí. Podotýkám, že jde o lidi, kteří neleží v technologických hračkách od rána do večera a iPhone není jejich modla :-)

Co se schopností telefonu týká, dal jsem přístroj k dispozici i pár technoidům. Nadšení z toho, jak dobře tam běží SSH klient, vystřídalo zklamání z ceny a z mírné nedolazenosti firmwaru. I přesto by se z nich zřejmě mohli stát potenciální kandidáti na koupi.

Dojmy mé

Po téměř týdnu mohu říct, že jsem si na telefon zvykl.

Provedení telefonu často bývá kritizováno, rád bych se u jednotlivých částí zastavil.

Telefon je vyroben z plastu, to nejde popřít. Na druhou stranu nejde o plast jako u N70, kde byl kryt potažen jakýmsi „postříbřením,“ které časem zmatnělo a začalo se poměrně hodně loupat. Plast N97 (černé) ani po týdnu není nijak poškozen. Docela se tomu divím, jsem zvyklý telefony nosit po kapsách a s N97 to nebylo jiné.

Pevnost a hrozba vrzání. Některé telefony od Nokie bývají kritizovány za nepříliš trvanlivé provedení. Zpočátku sice jednotlivé díly přiléhají, časem se uvolní a rozvržou. To se mi zatím u N97 nestalo, i přes časté otevírání hardwarové klávesnice ddrží horní díl telefonu pořád poměrně pevně a nevrže.

Displej patří k tomu lepšímu, co jsem na Nokiích viděl. 16 milionů barev, poměrně dobré barevné podání. Je veliký a i obyčejné webové stránky se na něm dají dobře procházet. Bohužel dotyková část není úplně ideální, občas zareaguje až na dotyk nehtem.

I přes časté dotýkání nehtem jsem ale nezaregistroval, že by se kryt displeje poškrábal. Možná na to bude mít vliv fólie, která displej kryje. Škrábanců se tedy při běžném používání tolik bát nemusíte.

Horší je to s otisky prstů, ty jsou brzy po celém displeji. Otírat telefon rukou se nevyplácí, jen si jej víc zamatláte. Nejvhodnější je použít přibalený hadřík.

Velikost telefonu není až tak velkým problémem. Maje tři roky N70, zvykl jsem si na menší cihličku. N97 se s ní bez problémů srovnávat dá. Pokud preferujete úzké, tenké a lehké telefony (z výrobků Nokie např. řadu 6300 nebo koneckonců i E51), nebude N97 pro vás.

Výdrž na baterie je dobrá, pokud se vyhnete 3G sítím, vypnete online widgety na domovské obrazovce a nebudete hodiny trávit surfováním po webu. Testeři hovoří o dvou dnech, když jsem měl na den v mobilu SIM kartu Vodafone a vyplé všechny online funkce, ztratila se cca třetina baterky, dalo by se tomu tedy věřit.

Pokud ale budete hodně intenzivně využívat online aplikace přes 3G, připravte se na dobíjení ne každý den, ale rovnou dvakrát denně. Co to udělá s baterkou, nechám na uvážení každého z vás.

Závěr

Ano, závěr je tu. Zítra už žádný další článek na téma N97 nevyjde, budu se věnovat odpočinku s přáteli. Vše důležité jsem myslím už napsal, zbytek budu případně dopisovat v komentářích v diskusi.

Mnohé z vás teď asi bude zajímat, zda si N97 pořídím. Odpovědět upřímně nedokážu. N97 trpí nízkými (nevyladěnými) verzemi firmwaru, ale lepší se to. I přesto v současné době s N97 nemohu plnohodnotně používat 3G sítě, což je škoda.

Pokud si mám pořídit N97 jako telefon primárně na volání a zprávy, je pro mě oficiální prodejní cena 18 490 Kč, resp. 17 990 Kč v e-shopu, je pro mě příliš vysoká.

A to je už opravdu vše, tím jsem své nápady vyčerpal. Máte-li dotazy, neváhejte a pište do diskuse.

P.S.: Součástí smlouvy o zápůjčce je i dotazník, kolik bychom já nebo mí přátelé byli ochotni za telefon zaplatit. Za sebe můžu říct, že by cena neměla přesáhnout cca 14 tisíc včetně DPH, pak by šlo o zajímavou koupi.

Kolik byste za telefon byli ochotni zaplatit vy?

Testujeme Nseries: N97, den pátý

Včerejšek byl ve znamení započetí oficiálního prodeje a nového firmwaru. Pojďme se podívat, jestli se něco výrazně změnilo či nikoli.

Využití velkokapacitní paměti

O tom, že N97 má 32 GB vestavěné paměti, zajisté víte. Nejednoho z vás ale nejspíš napadne, jak takovou kapacitu využít. Hudbou, filmy?

Udělal jsem tedy jednoduchý test. Do telefonu jsem nahrál jeden videosoubor (700 MB, průměrná rychlost kopírování cca 2 MB/s) a 5 000 MP3 souborů (průměrná rychlost mezi 2 – 3 MB/s, kupodivu).

DivX player bez problémů 700 MB soubor přehrával.

Integrovaný přehrávač hudby ale měl co dělat, aby složitou stromovou strukturu s tisíci MP3 soubory načetl a následně s tak velkou audioknihovnou dokázal pracovat. Načítání trvalo cca dvě hodiny (!), poté při zobrazení všech písniček měl telefon poměrně pomalou odezvu a hledání v knihovně trvalo až několik sekund.

Dá se ale očekávat, že tyhle aplikace nebudou přímo optimalizované pro podobně úchylné používání :-)

S velkokapacitní pamětí souvisí ještě jeden problém. Když jsem u práce s e-maily zmiňoval, že je vhodné přenastavit ukládání zpráv na E: (32 GB paměť), ještě jsem nevěděl, že při připojení telefonu k PC v režimu Mass storage („písmenko ve Windows“) dojde ke znepřístupnění 32 GB paměti v mobilu. A s tím samozřejmě i k přenastavení cíle ukládání zpráv zpět na C:. Proto se režim Mass storage snažím používat co nejméně.

Firmware 11.0.021

Včera se objevil nový firmware. Číslo verze je 11.0.021 a seznam oprav není příliš dlouhý, vyšší číslo hlavní verze (11) ale zřejmě bude znamenat výraznější opravy. Seznam změn zmiňuje řešené problémy s rychlostí v případě velkého množství dat v telefonu, řešené problémy s podsvícením při používání zamykacího/ode­mykacího tlačítka (na které jsem taky narazil).

Před samotným upgradem jsem raději zavolal panu Novákovi, abych neporušil smlouvu o zápůjčce. Poté jsem smazal MP3 a video z telefonu, zazálohoval ostatní data a vrhl se na upgrade.

Nový firmware má 144 MB, Nokia Software Updater s ním problém nemá. Při aktualizaci se na telefonu v jednu chvíli objevilo hlášení Local mode, tentokrát už s číslem aktuálního firmwaru.

Po chvíli se telefon restartoval a NSU zařval, že s ním ztratil spojení. Následně se objevila zpráva, že je telefon připojen v nekompatibilním režimu. V NSU jsem tedy klepl na Retry a upgrade pokračoval.

Po chvíli jsem telefon zapnul (jen se nabíjel a nic se nedělo) a překontroloval jsem verzi firmwaru. V mobilu byla verze 11.0.021. NSU se po chvíli probral a telefon mi opět vyrestartoval. Po dalších pár minutách bylo hotovo, telefon aktualizován. Zajímavostí je, že jsem nepřišel o žádná data (?!). Nevím, jestli je to chyba či úmysl, ale každopádně je to velmi, velmi příjemné.

3G po aktualizaci firmwaru

Nedalo mi to a vyzkoušel jsem s novým firmwarem 3G. Musím říct, že se situace mnohem zlepšila. Telefon si signál drží mnohem lépe, doma na stole se indikátor úrovně signálu drží těsně nad polovinou. Pořád jde o horší výsledek, než na E51, ale i tak je to krok k lepšímu.

Zkusil jsem znovu i datování ve vlaku. Tentokrát jsem neměl problém dosahovat plného megabitu, horší to ale bylo se stabilitou. Když byl telefon připojen přes kabel a probíhalo stahování souboru (tj. neustálý přenos dat), vydrželo 3G spojení žít pár minut, pak přestalo přenášet data. Nepomohlo nic jiného, než spojení odpojit a sestavit znovu.

Pokud jsem telefon používal jako modem a na počítači jen surfoval, spojení drželo.

Stabilita spojení naopak byla velmi dobrá při použití Bluetooth. Nevýhoda je, že mezi počítačem a telefonem jsem po bluetooth nedosahoval ani toho megabitu, rychlost stahování souboru kolísala mezi 85 – 105 kB/s. Ale ani po deseti minutách se stahování nezastavilo.

Jak nastavit poštu přes IMAP4

Už v minulých příspěvcích jsem zmínil, že telefon má jakousi autodetekci nastavení poštovních serverů. Tahle autodetekce ale může být nepříjemná, pokud telefon vytvoří schránku typu POP3 a vy chcete používat IMAP. Změnit nastavení existující schránky nejde, takže zbývá použít drobný „hack:“

  1. při vytváření schránky zadejte nesmyslný e-mail, třeba a@a.cz a nějaké heslo
  2. v dalším kroku se vás průvodce zeptá, zda použít poštovní účet typu POP/IMAP nebo Exchange. Zvolte POP/IMAP
  3. další obrazovka vám nabídne výběr mezi POP3 a IMAP schránkou. Vyberte IMAP a dále konfigurujte servery ručně

Nepříjemné, ale pořád se to dá obejít.

Vyhledávání v adresáři

Nevím, jestli je tohle nová featura firmware 11, ale narazil jsem na to až včera. Při vyhledávání v adresáři máte možnost hledat zadáváním znaků. A to ne ledajakým zadáváním! Na obrazovce máte celou abecedu a poťukáváním na písmenka se postupně snižuje počet písmenek a filtrují se jména ze seznamu kontaktů podle toho, co jste zadali. Na začátku je tedy vidět celá abeceda, ťuknu na Z, vyberou se mi lidé, jejichž jména nebo příjmení začínají na Z a pak se na obrazovce objeví písmena, která tito další lidé mají ve jméně jako druhá, např. A (zAjíc)…Zajímavá vlastnost, ale možná trošku otravná.

Rychlost Javy

Byl jsem požádán o provedení testů JBenchmark. Nevím, jestli je to firmwarem, ale JBenchmark a JBenchmark2 dávají horší číselné výsledky, než podle Mobilmanie dávala N95. Výsledky jsou v galerii screenshotů.Videa z testování benchmarků jsou k dispozici ve formátu MP4:

Screenshoty a fotky

Konečně jsem se dostal ke galerii screenshotů, fotek nafocených telefonem a fotek telefonu.

Telefon jsem fotil levným kompaktem, nic lepšího bohužel po ruce nebylo.

Screenshoty jsou z aplikace Screenshot (zmiňována v prvním příspěvku), která oficiálně není podporována a proto občas hlásí chybu „zaneprázdněný“ a nechce fotky snímat.

Fotky, které tvoří N97, závisí hodně na nastavení – ať už jde o vyvážení bílé či jiné parametry, na výsledku se to opravdu hodně projeví.

V diskusi padlo, jestli jsou rozdíly mezi fotkami ze starého a nového firmwaru. Posuďte sami. V úvahu berte ale různé dny a časy focení. Fotky nafocené telefonem od čísla 30062009045 jsou označeny komentářem, jakou verzí telefonu jsou foceny. Firmware jsem aktualizoval 1. 7. 2009 kolem čtvrté odpolední, takže všechny fotky před tímto datem a časem jsou ze starého fw, fotky po tomto datu a času už jsou s firmwarem novým.

To je pro dnešek vše. Nápady a dotazy směřujte do diskuse, zítra bude poslední testovací den. Telefon vracím v sobotu odpoledne, na sobotu si připravím článek na téma provedení telefonu, ošmatávání displeje, celkových dojmů. Co bude tématem zítřejšího článku ještě nevím :-)

Testujeme Nseries: N97, den čtvrtý

Čtvrtý den s N97 je za mnou a další zkušenosti tu. Tentokrát se podíváme na některé aplikace, na rychlost telefonu se zaplněnou vestavěnou 32 GB pamětí a ještě jednou na 3G a na konci se zastavíme u oficiální prodejní ceny a informace o novém firmwaru.

Nokia jako 3G modem

Nakonec se mi včera podařilo vyzkoušet N97 jako modem připojený k PC (kabelem). V telefonu byla SIM karta O2 s tarifem, který umožňuje „lítat“ až megabitovou rychlostí, je-li dostupné pokrytí technologií HSDPA.

Test probíhal ve vlaku City Elefant, celková doba připojení byla cca 40 minut. Výsledky byly stejné, ať vlak stál či pohyboval se. Testováno bylo stahování ISO souboru linuxové distribuce Debian ze serverů studentské organizace Silicon Hill na pražském Strahově.

Výsledek ale asi nepotěší. Se současným firmwarem je N97 jako 3G modem nepoužitelná. Na trase, kde HTC TyTN bez problémů až na drobné výjimky dosahuje stabilní 1 Mbit rychlosti, se N97 držela kolem 40 kB/s, rychlost velmi kolísala směrem dolů a dost často se při handoveru na vedlejší buňku stahování zaseklo nebo přímo rozpadlo. Ani surfování stránek nebylo dostatečně svižné. Pingání na ns.seznam.cz ve stavu „bez přenosů“ trvalo cca 170 ms, při stahování se pakety do tří sekund nevrátily vůbec.

Tedy, celkově nic moc. Doufejme, že novější firmware problémy odstraní. Pokud si chcete pořídit N97 hlavně kvůli provozu ve 3G síti, raději vyčkejte.

N97 a VoIP (SIP)

Včerejší večer jsem věnoval i nastavení VoIPu na N97. VoIPem myslím skutečný telefon přes IP, ke kterému mám přidělené české telefonní číslo a který je realizován např. protokolem SIP. Skype v tomto pohledu není skutečným VoIPem.

Aktuálně využívám služby Ha-loo a hlas.802.cz, obě telefonní čísla mám úspěšně nakonfigurována v E51. Na E51 telefonování funguje bez problémů přes WiFi, částečně i přes 3G. Při volání přes 3G se jen dost hřeje baterka, spotřeba zřejmě nebude malá.

V neděli se mi úspěšně povedlo najít v N97 místo, kde se SIP profily zadávají. Nakonfiguroval jsem je tedy stejně, jako v E51. Ale ouha, i když telefon hlásil, že je zaregistrován k poskytovatelům, na čísla se nedalo dovolat. Stejně tak z N97 nebylo jak vytočit telefonní číslo přes VoIP účet – položka Internetové volání při vytáčení čísla chybí.

Závěr tedy je, N97 s aktuálním firmwarem není schopna VoIP provozovat. Toto má opět řešit nový firmware (není ovšem známo, jestli už firmware letní, nebo nějaký pozdější).

Neoficiální aplikace

Že do telefonu jdou nainstalovat aplikace, to je zřejmé. Všechny Symbiany třetí generace však mají omezení, že není možné instalovat aplikace nepodepsané. Proto vzniká spousta způsobů, jak tato omezení obejít.

Jedním ze způsobů je crackování telefonu, nahrazování instalačních aplikací, patchování certifikátů, atp. Takové cracknutí je v jakési šedé zóně. Nikdo vám nezaručí, že cracknutý telefon servis v případě problémů nepošle zpět jako neoprávněnou reklamaci. Stejně tak chování telefonu nemusí být standardní.

Dalším ze způsobů, tentokrát mnohem praktičtějším, je získání vývojářského certifikátu a samopodepsání aplikací, které chceme nainstalovat. Při troše hledání lze narazit na servery, které vám certifikáty vydají. Jedním z takových serverů je i OPDA.net.cn, fórum, na kterém máte možnost certifikát získat prakticky zadarmo a bez starostí.

Pro otestování N97 jsem se rozhodl pro tento druhý způsob. Získal jsem certifikát a zjistil jsem, že takto podepsané aplikace na N97 jdou nainstalovat. Certifikát je tedy platný.

Když jsem získal funkční certifikát, vrhl jsem se do otestování pár dalších aplikací.

PuTTY SSH klient

PuTTY budou někteří z vás znát spíš jako Windows aplikaci pro připojení k unixovým terminálům. Mimo verze pro Windows existuje i verze Symbianová. Nainstalovat jde bez problémů, na celé obrazovce funguje moc pěkně, při dvojklepnutí na displej se objeví menu s možností zadat speciální klávesové kombinace.

Mobile Agent

Verze mobilního ICQ. Funguje v poslední verzi (1.53) bez problémů, dokonce umí pracovat i s dotykovým displejem, můžete tedy rolovat contact list, dvojklepávat na uživatele. Naprosto bez problémů.

CellTrack

Oblíbená aplikace pro lovení BTS. Část aplikace, která využívá standardní Symbianovské vývojové komponenty (seznamy, přepínání záložek), funguje bez problémů, ta část, která vykresluje sílu signálu vlastními prostředky, má grafiku rozsypanou.

DivX Player

Částečně funguje. Ovšem není optimalizován pro dotykový displej. Převíjet, pauzovat, spouštět AVI video lze kurzorovými klávesami na hardwarové klávesnici. Ukončit aplikaci jsem zatím musel vždycky přes task manager :-)

Handy Taskman

Funguje vcelku bez problémů. Aplikace přepíná i dotykem (resp. dvojklepnutím na displej), čeká na pozadí, ukazuje stav paměti.

Něco od zdroje

Dnes jsem se ještě zastavil ve značkové prodejně Nokie a poptal se na pár informací.

N97 je ode dneška v prodeji, doporučená koncová cena (tj. taková, za kterou N97 prodává přímo Nokia) je 18 500 Kč.

Na problémy se 3G si zatím snad nikdo nestěžoval – zvláštní. Nezbývá, než počkat, až se objeví jiný kus a na něm to samé vyzkoušet.

Dnes se objevil nový firmware 11.0.021, který by měl nahradil aktuální verzi 10.0.012. Seznam změn už je znám. Uvidíme, jaké chyby opraví.